Článek
Postupem času se mé názory vyvíjely a vytříbily, přesto považuji pomoc Ukrajině za klíčovou. Určitě se mnozí z vás ptají, proč tomu tak je. Mé důvody jsou poměrně prosté a věřím, že osloví většinu z vás.
Prvním důvodem, proč je třeba Ukrajině pomoci, je co nejrychlejší ukončení války a zastavení ztrát na životech civilistů i vojáků.
Druhým, praktičtějším důvodem je zamezení tomu, aby Rusko Ukrajinu obsadilo. Mít Rusko, jak se říká, „za dveřmi“, by současnou pomoc mnohonásobně prodražilo. Obrana, rozšíření armády, zavedení povinné vojenské služby či nákup vybavení by stály nesrovnatelně více.
Vítězství Ukrajiny je tedy nezbytné a je jen na nás, jak jim co nejlépe pomoci.
Jednou z možnou pomocí a aktuálně asi tou nejlepší, by bylo posílení Ukrajinské armády.
Návrh postupu pro návrat bojeschopných Ukrajinců
Jde to posílením ukrajinské armády a zázemí, snížit nedostatek vojáků a potenciálně zkrátit válku. Postup vychází z principu odpovědnosti občanů vůči svému státu, s rozlišením mezi těmi, kdo mají legitimní výjimky, a těmi, kdo se vyhýbají povinnostem. Zaměřuje se na bilaterální dohody mezi Ukrajinou a vybranými evropskými státy (zejména Polsko a Česko jako priorita kvůli velkému počtu uprchlíků a blízkým vazbám), kombinuje nucené a dobrovolné prvky a minimalizuje politické rizika.
Krok 1: Identifikace a kategorizace ukrajinských občanů v zahraničí
- Ukrajina prostřednictvím konzulátů a systému registrace občanů (jako "Oberih") shromáždí data o všech mužích ve věku 18–60 let žijících v evropských zemích (odhadně přes 1 milion bojeschopných).
- Rozdělit je do dvou kategorií:S výjimkami: Studenti, osoby se zdravotními problémy, otcové tří a více dětí nebo ti, kteří pečují o závislé osoby. Těm bude uděleno právo na azyl nebo dlouhodobý pobyt v hostitelské zemi, aby se vyhnuli nucenému návratu.
Bez výjimek: Ti, kteří ignorují mobilizační povinnosti bez ospravedlnění (např. nedostavili se po povolávacím rozkazu). Ti budou považováni za dezertéry a podléhat vymáhání. - Tento krok by probíhal v koordinaci s evropskými úřady prostřednictvím sdílených databází, aby byl rychlý a přesný (cílová doba: 1–3 měsíce).
Krok 2: Vyjednání bilaterálních dohod s vybranými státy
- Ukrajina zahájí jednání s Polskem a Českem jako prvními cíli (kvůli vysokému počtu uprchlíků – Polsko přes 1 milion, Česko přes 500 000 – a silné politické podpoře).
- Dohody by obsahovaly: Přenesení vymáhání ukrajinského práva (mobilizace jako občanská povinnost) na evropské úřady, včetně repatriace mužů bez výjimek.
Možnost pro evropské státy zadržet tyto muže a dát jim volbu: repatriace na Ukrajinu nebo trest (např. 8 let vězení v evropské zemi za vyhýbání se službě).
Žádné záruky ze strany Ukrajiny ohledně nasazení – rozdělení podle schopností jednotlivce (např. technici do obranného průmyslu, zdravotníci do nemocnic, ostatní podle potřeb armády). - Pro přesvědčení politiků: Zdůraznit, že nevracení prodlužuje válku, ohrožuje civilisty a zvyšuje náklady na pomoc (tlačit na odpovědnost za tisíce mrtvých). Použít diplomatický tlak přes NATO/EU, případně hrozbu omezení spolupráce (např. v munici nebo výcviku), ale spíš apel na bezpečnost (Rusko ohrožuje i Evropu).
- Cílová doba: 3–6 měsíců na podepsání dohod, začít s Polskem díky jeho blízkosti k frontě.
Krok 3: Implementace repatriace a motivace k návratu
- Po podepsání dohod: Evropské státy provedou zadržení mužů bez výjimek (např. při kontrole dokumentů nebo registraci) a dají jim ultimátum: Návrat na Ukrajinu nebo trest (např. 8 let vězení jako alternativa, která zaručuje přežití).
- Pro ty s výjimkami: Okamžité udělení azylu nebo prodloužení pobytu, aby se vyhnuli sporům.
- Aby se urychlil proces: Ukrajina nabídne dobrovolné programy s pobídkami pro ty, kdo se vrátí sami (např. amnestie za dezerci, finanční bonusy nebo práce v zázemí podle schopností), což by snížilo počet nucených repatriací.
- Vymáhání: Použít konzuláty pro ověřování a evropské policie pro zadržení, s cílem repatriovat minimálně 50 % bojeschopných mužů do 6 měsíců.
Krok 4: Monitorování a úpravy
- Ukrajina by sledovala efektivitu (např. kolik navrátilců posílilo armádu) a upravovala dohody podle potřeb (např. rozšířit na další země jako Německo).
- Evropské státy by reportovaly počty repatriovaných, aby se vyhnuli obviněním z nečinnosti.
Obrázek nejlépe napoví
Proč to ALE nejde:
Evropští politici nevracejí ukrajinské muže, protože se bojí ztráty voličů. Repatriace by rozlítila uprchlíky i místní, kteří chtějí vypadat „humánně“, a politici by přišli o hlasy v příštích volbách. EU navíc chrání uprchlíky směrnicí o dočasné ochraně do roku 2027, což jim dává legální pobyt, a nikdo nechce riskovat obvinění z porušování lidských práv. Bez bilaterálních dohod s Ukrajinou, které by vynutily mobilizaci, politici raději hrají na jistotu, i když to prodlužuje válku a stojí životy. Jednoduše – jejich vlastní politická kůže je jim přednější než rychlý konec konfliktu. Tedy celá Evropa, prodlužuje válku a umírání, konec konců i válka je byznys.
