Článek
Digitální technická mapa, zkráceně DTM, má být jeden z hlavních datových podkladů pro stavebnictví, projektování, správu majetku, koordinaci výkopových prací a rozhodování v území.
Zjednodušeně řečeno: má ukazovat, co se v území skutečně nachází.
Důležitou částí DTM je technická infrastruktura. Tím se myslí například vodovody, kanalizace, plynovody, elektrické kabely, veřejné osvětlení, komunikační kabely, teplovody a další vedení nebo zařízení uložená v zemi i nad zemí.
Právě u těchto dat vzniká zásadní problém. Data lze v určité podobě zobrazit v mapě, ale nelze s nimi běžně pracovat jako s plnohodnotným vektorovým datovým podkladem nesoucím přesné informace. A bez vektorových dat není možná skutečná odborná kontrola.
Vidět obrázek čáry trasy vodovodu v mapě nestačí
Často se argumentuje tím, že data technické infrastruktury jsou dostupná přes Portál DMVS nebo mapové služby.
DMVS znamená Digitální mapa veřejné správy. Je to centrální systém, do kterého jsou zapojeny digitální technické mapy krajů.
Jenže je potřeba rozlišovat dvě různé věci: mapový náhled a vektorová data.
Mapový náhled znamená, že člověk vidí v mapě například trasu kanalizace, vodovodu, plynovodu nebo kabelu. To ale ještě neznamená, že s těmito daty může odborně pracovat.
Vektorová data jsou skutečná pracovní data. Obsahují geometrii, souřadnice a atributy prvků. Nad nimi lze dělat analýzy, kontroly, průniky, součty, opravy a další odbornou práci.
Mapový náhled umožní orientačně vidět průběh sítí. Neumožní ale plnohodnotně kontrolovat atributy, topologii, duplicity, návaznosti, kvalitu geometrie, datový model ani rozdíly mezi verzemi dat.
Jinak řečeno: vidět v mapě čáru vodovodu není totéž jako mít možnost ověřit, zda je tento vodovod správně zakreslen, kolik je na něm uzávěrů, hydrantů a zda je správně popsán.
Data často vznikla z veřejných peněz
Zásadní je původ těchto dat. Velká část dat digitálních technických map nevznikla jako čistě soukromá evidence vlastníků sítí pořízená výhradně z jejich vlastních prostředků.
Do systému se dostávala data z technických map, pasportů, starších zákresů, dokumentací skutečného provedení staveb, veřejných zakázek, krajských projektů, obecních projektů a dotačních titulů.
Na vznik a rozvoj digitálních technických map šly miliardové veřejné prostředky.
Ministerstvo průmyslu a obchodu u výzvy OP PIK „Vznik a rozvoj digitálních technických map krajů“ uvádělo alokaci 2 miliardy Kč, později navýšenou na 2,46 miliardy Kč. Výzva byla určena na vznik a rozvoj krajských digitálních technických map, s podporou až 85 % způsobilých výdajů.
Vedle toho existovala samostatná výzva pro digitální technické mapy veřejnoprávních subjektů, tedy mimo jiné pro veřejnoprávní vlastníky a správce infrastruktury. U této výzvy byly podle dostupných údajů schváleny projekty v řádu zhruba jedné miliardy korun.
Další prostředky šly z Národního plánu obnovy. Výzva na rozvoj digitálních technických map počítala mimo jiné s digitalizací nejméně 161 000 hektarů objektů základní prostorové situace a 55 000 km sítí dopravní a technické infrastruktury. V souvislosti s Národním plánem obnovy je uváděna částka 1,4 miliardy Kč na rozvoj digitálních technických map, s dokončením projektů do konce roku 2025.
Nejde tedy o okrajový projekt. Jde o systém budovaný z veřejných peněz v řádu miliard korun. Tím důležitější je otázka, kdo a jak může kvalitu těchto dat kontrolovat.
NKÚ: data jsou neúplná a nespolehlivá
Nejvyšší kontrolní úřad, zkráceně NKÚ, v roce 2025 upozornil na zásadní problém.
Podle NKÚ digitální technické mapy neobsahují spolehlivé informace o poloze plynovodů, vodovodů, kanalizací, elektrických a komunikačních kabelů a dalších prvků technické infrastruktury. NKÚ také uvedl, že systém digitálních technických map je z hlediska údajů neúplný a nespolehlivý, což omezuje jeho přínos a zpochybňuje účelnost vynaložených peněžních prostředků.
To je pro celou debatu zásadní.
Pokud by data byla bezchybná, přesná a kompletní, bylo by omezení přístupu k vektorovým datům méně citlivé. Jenže samotný NKÚ upozornil, že data spolehlivá nejsou.
Právě proto je nezávislá odborná kontrola důležitá.
Kdo si data může vyžádat a kdo je umí skutečně používat
Současný model vytváří zvláštní nerovnováhu mezi subjekty, které mohou mít formální oprávnění k výdeji dat, a subjekty, které data dokážou odborně posoudit v terénu.
Obec nebo vlastník infrastruktury má právní titul k výdeji svých dat a zároveň povinnost svoji infrastrukturu do DTM vkládat. V praxi ale obec nemá geodeta, měřickou techniku, znalost datového modelu, software ani kapacitu provádět odbornou práci se svými daty. Právě proto si najímá externího editora, geodeta nebo odbornou firmu.
Argument, že si obec nebo vlastník data vyžádá a následně je předá editorovi, je odtržený od reality. Výdej dat z DMVS není běžný úkon pro laika. Jde o administrativní a technický proces, který vyžaduje orientaci v Portálu DMVS, registracích, oprávněních, typech výdejů, územních rozsazích, formátech, účelech žádosti a následném zpracování dat. Právě tyto činnosti jsou důvodem, proč si vlastník najímá odborníka.
Projektant může data potřebovat jako podklad pro projektovou činnost. Projektant ale zpravidla není ten, kdo přeměřuje průběh vodovodu, kanalizace, plynu nebo kabelů v terénu. Data používá pro návrh, ale není hlavním kontrolorem jejich měřické kvality.
AZI znamená autorizovaný zeměměřický inženýr. Je to osoba s autorizací podle zeměměřických předpisů, která může ověřovat určité výsledky zeměměřických činností. Zjednodušeně řečeno jde o odborníka s úředně uznaným oprávněním pro vybrané zeměměřické práce.
Může zaznít protiargument, že pokud běžný geodet nemá přístup k vektorovým datům technické infrastruktury, může je získat právě AZI. Tento argument ale neodpovídá běžné praxi.
AZI v běžném provozu nepracuje s daty technické infrastruktury v DTM. U velké části geodetických zakázek se AZI k těmto datům vůbec nedostává, protože je pro svou konkrétní činnost nepotřebuje. AZI má důležitou roli při ověřování vybraných výsledků zeměměřických činností, ale není automaticky osobou, která bude plošně pracovat s daty vodovodů, kanalizací, plynovodů nebo kabelů v DTM.
S daty v terénu naopak často přicházejí do styku běžní geodeti, správci a odborní zpracovatelé. Ti zaměřují skutečný stav, připravují podklady, porovnávají mapu s realitou, vytyčují nové stavby v terénu, vidí nesoulady a mohou odhalit chybnou polohu sítí, chybějící prvky nebo nesmyslné zákresy. Jenže právě tito lidé často nemají možnost získat vektorový výdej dat technické infrastruktury.
Argument „ať si to stáhne AZI“ proto neřeší skutečný problém. Přístup k datům se tím přesouvá na úzkou skupinu osob, která s těmito daty v běžné praxi nemusí vůbec pracovat. Mezitím lidé, kteří by nesoulad v terénu reálně poznali, nebo by jim jen prostě ulehčil jejich práci, zůstávají bez pracovního vektorového podkladu.
Vzniká paradox: data mohou získat subjekty, které je často neumějí odborně zkontrolovat, nebo je to pro ně další zbytečná zátěž. Zatímco subjekty, které by je odborně zkontrolovat uměly jen tím, že by je mohli používat bez omezení, k nim přístup nemají.
Paradox externího editora DTI
Externí editor DTI je odborný subjekt, který pro vlastníka nebo správce infrastruktury zajišťuje vedení a aktualizaci údajů v DTM.
Vlastník, správce nebo provozovatel infrastruktury si externího editora zpravidla nezřizuje z pohodlnosti. Dělá to proto, že sám nemá odborné ani technické možnosti data DTI pořizovat, kontrolovat, připravovat ve správném datovém formátu a udržovat v souladu s požadavky DMVS.
Externí editor tedy data připraví, nahraje a má je následně udržovat. Pokud si ale nemůže jednoduše vyžádat aktuální vektorový stav dat, která za vlastníka vložil nebo spravuje, dostává se do absurdní situace. Má pracovat s daty, ale nemá garantovaný pracovní přístup k jejich aktuální podobě.
To není ochrana před veřejností. To je překážka správy dat.
Omezení vektorového výdeje může chránit bezpečnost, ale zároveň omezuje kontrolu
Je fér říct, že omezení vektorového výdeje technické infrastruktury může mít legitimní důvod. Přesná strojově zpracovatelná data o sítích mohou být citlivá. U některých typů infrastruktury je rozumné omezit masové stahování.
Jenže současně je nutné říct, že toto omezení má i druhý efekt: omezuje možnost nezávislé odborné kontroly kvality dat.
To je zvlášť citlivé právě proto, že značná část dat vznikla z veřejných prostředků a dotačních titulů. Pokud byla data pořizována nebo konsolidována za peníze státu, krajů, obcí nebo evropských fondů, měla by existovat rozumná možnost odborné kontroly jejich kvality.
Nelze bez důkazů tvrdit, že cílem omezení je zakrýt nekvalitní data. To by bylo nepodložené obvinění. Lze ale oprávněně říct, že omezení vektorového výdeje takový efekt má. Ztěžuje hromadné porovnání, nezávislou analýzu a veřejné rozporování kvality dat.
A pokud si některé vlivné subjekty uvědomují, že část dat vznikla z historických, nejednotných, veřejných nebo dotačních zdrojů různé kvality, může jim omezený přístup k vektorovým datům objektivně vyhovovat. Ne proto, že by data nebyla vůbec vidět, ale proto, že bez přístupu k vektorové podobě, je jejich kvalita obtížně kontrolovatelná a obtížně napadnutelná.
Kdo ověří, co bylo za veřejné peníze skutečně zpracováno?
Omezený přístup nekomplikuje jen kontrolu kvality dat, ale také kontrolu jejich rozsahu. Pokud nejsou data dostupná jako pracovní vektorový podklad, je obtížné nezávisle ověřit, kolik objektů technické infrastruktury bylo skutečně zpracováno.
To je důležité zejména u projektů hrazených z veřejných peněz. Pokud byla fakturace navázána na množství zpracovaných prvků, délek sítí, objektů nebo územních rozsahů, měla by existovat možnost nezávisle porovnat vykázaný rozsah prací se skutečně odevzdanými daty.
Bez přístupu k vektorovým datům zůstává veřejná kontrola omezená. Lze se dívat na čáry nad mapou, ale nelze jednoduše ověřit, zda počet a rozsah zpracovaných objektů odpovídá fakturovaným částkám uhrazeným z veřejných prostředků. To oslabuje transparentnost celého systému.
Závěr
Současný model DTM u technické infrastruktury vytváří zásadní asymetrii.
Data jsou veřejně významná. Často vznikla z veřejných nebo poloveřejných zdrojů. Na jejich vznik a konsolidaci šly miliardové veřejné prostředky. Lze se na ně dívat v mapě. Ale jejich plnohodnotnou podobu je může získat jen omezený okruh subjektů a v omezeném rozsahu.
Přitom NKÚ už upozornil, že údaje v digitálních technických mapách jsou neúplné a nespolehlivé. Právě v takové situaci by měla být odborná kontrola co nejfunkčnější, nikoli zbytečně komplikovaná až nemožná.
Největší riziko není v tom, že se data technické infrastruktury zobrazují. Riziko je v tom, že nekvalitní data budou v systému přežívat, protože jejich plnohodnotná odborná kontrola je omezena na příliš úzký a ne vždy prakticky způsobilý okruh osob.
Jestliže byla data pořízena za veřejné peníze a mají sloužit jako důležitý podklad pro stavebnictví a veřejnou správu, pak nestačí jen umožnit veřejnosti jejich prohlížení na obrazovce počítače či telefonu v podobě obrázku.
