Článek
Emil spravoval menší bytový dům v Pardubicích a bydlel hned vedle vstupu. Když někdo potřeboval uložit kufr nebo židli navíc, otevřel mu bývalou prádelnu za svým bytem. Postupně do ní přibývaly krabice s ozdobami, složený zahradní stolek i dětská autosedačka, ze které už sousedovic dcera vyrostla. Emil si pamatoval, co komu patří, a obyvatelé věděli, kdy ho zastihnou. Teď odcházel do důchodu a měl pronajatou garsonku na druhém konci města. Při balení vlastních věcí nechával dveře prádelny zavřené a její vyklizení odkládal. Sousedům už oznámil, že končí, ale když se ho paní Koutná zeptala na vánoční ozdoby, ujistil ji, že do prosince určitě nikomu překážet nebudou. Nechtěl se po tolika letech loučit tím, že začne lidi vyhánět.
Prázdná byla jen na papíře
Petra přišla v pondělí dopoledne s deskami a metrem. Údržbu měla zajišťovat pro několik domů a tady potřebovala uložit nářadí, pracovní oblečení a materiál. Emil jí ukázal uzávěry, předal kontakty a nakonec odemkl prádelnu. Dveře se zastavily o kolečko velkého kufru. Petra ho odsunula a zeptala se, kdy přijde odvoz. Emil vysvětloval, že to jsou věci obyvatel a většinou si pro ně chodí sami. Právě tehdy se objevil soused ze třetího patra. Chtěl si domluvit vyzvednutí dvou skládacích židlí na sobotu a Petře rovnou oznámil, že je po víkendu zase přinese. Emil čekal, že přikývne. Místo toho položila metr na skříňku a řekla, že v pátek přebírá místnost prázdnou. Soused nechal židle stát a obrátil se k Emilovi. Ten mu ještě před týdnem slíbil, že si pro ně může dál chodit jako dosud.
Slib zůstal u Emila
Po sousedově odchodu Emil navrhl, že by krabice mohly zůstat alespoň podél zadní stěny. Petra tam ale potřebovala postavit regál a odmítla také vést přehled cizích věcí nebo čekat, až si někdo přijde pro kufr. Emilovi její odpověď připadala zbytečně tvrdá. Ukazoval na horní polici, kam by se ozdoby pohodlně vešly, a připomínal, že paní Koutná žije sama. Petra se ho zeptala, jestli sousedce slíbil, že jí bude věci schovávat někdo další. Emil neodpověděl. Odpoledne pak v prádelně přelepoval vlastní stěhovací krabice a zjistil, že už nemá kam odložit ani prázdnou tašku. Do garsonky se mu vešla postel, skříň a malý stůl. Odvézt tam sousedské zásoby nemohl. Na nástěnku proto napsal prosbu o vyzvednutí do čtvrtka a stejnou zprávu poslal do domovní skupiny. Večer mu přišla první odpověď: majitel kufrů byl pracovně pryč a vracel se až za dva týdny.
Od dveří ke dveřím
Ve středu Emil vzal seznam bytů a začal zvonit. Nešlo to tak rychle, jak doufal. Soused se židlemi mu ukázal přeplněnou komoru a připomněl původní domluvu. Emil tentokrát neřekl, že něco vymyslí. Přiznal, že slíbil místo, o kterém už nebude rozhodovat, a nabídl se, že židle vynese nahoru. Soused nakonec odsunul botník a převzal je na chodbě svého bytu. Paní Koutná se při pohledu na tři velké krabice lekla; myslela, že dole nechala jedinou. Společně je odnosili do její předsíně, kde si sedla na stoličku a začala oddělovat prázdné obaly. Kufry převzala manželka jejich majitele. Pro autosedačku přišel pan Bureš z druhého patra, otec holčičky, která ji kdysi používala. Emil mezi cestami balil vlastní kuchyň. Večer ho bolely nohy a na seznamu stále zbýval zahradní stolek. Jeho majitelka mu po telefonu vysvětlovala, že ho potřebuje jen v létě. Emil ji požádal, aby si pro něj přesto přišla následující den.
Předání bez cizích krabic
Ve čtvrtek si sousedka stolek odnesla a Emil dopravil poslední tašku s ozdobami k paní Koutné. Omlouvala se, že mu přidělala práci, a ptala se, jestli už má v novém bytě zapojený sporák. Měl jen malou plotýnku, ostatní si chtěl zařídit později. Pozvala ho tedy na nedělní oběd a zapsala si novou adresu, aby ho syn mohl cestou vyzvednout. V pátek Petra prošla vyklizenou místnost a převzala klíče. Emil jí ještě ukázal, která police se viklá, a pak odnesl svou poslední tašku k dodávce. U vchodu ho došla paní Koutná. Nabídla se, že mu podrží dveře, než s řidičem vynesou skříňku z bytu. Emil jí chtěl jako obvykle říct, ať si nedělá starosti. Místo toho ji požádal, aby dveře otevřela úplně, protože skříňka projde jen na šířku. Zůstala u nich, dokud nebylo naloženo.
