Článek
Osm krabiček přece člověk unese. Roman si to řekl v pondělí ráno, když na dveřích výtahu našel ceduli o třítýdenní odstávce. Vzal první tašku a vyrazil do schodů. Ve třetím patře ho paní Králová zastavila otázkou, zda oprava opravdu potrvá tak dlouho. V sedmém musel čekat, než manželé dojdou ke dveřím pro své dvě porce. Potom se vrátil k autu pro druhou tašku. Když předal poslední oběd, měl propocená záda a na telefonu tři zmeškané hovory. U dalšího domu už na něj zákaznice čekala před vchodem. „Dneska máte výlet?“ zeptala se. Jindy by odpověděl nějakým žertem. Tentokrát jen vytáhl její oběd a omluvil se.
Dole by to šlo rychleji
Vedoucí rozvozu Iva večer procházela časy příjezdů. Roman jí ukázal fotografii cedule. Upozornění na odstávku viselo v domě už týden, jenže on četl jména na zvoncích, nikoli nástěnku. Iva navrhla, aby si zákazníci po dobu opravy chodili dolů, případně posílali někoho z rodiny. Roman druhý den nabídku předal a dostal několik docela rozumných odpovědí, které mu vůbec nepomohly. Králová sešla jedno patro, dál si netroufla. Manželé ze sedmého neměli ve městě příbuzné. Další zákazník si nechával obědy vozit právě proto, aby nemusel denně po schodech. Roman tedy znovu vyrazil nahoru. Tentokrát cestou nezastavoval na kus řeči, ale u dalších zákazníků měl stejně zpoždění.
Schody se do trasy nevešly
Ve středu mu Iva řekla, že pokud nenajdou jiné řešení, nabídne obyvatelům na dobu opravy přerušení objednávek. Z trasy už nemohla ubrat další zastávky a náhradního řidiče neměla. Romanovi se nechtělo obcházet zákazníky se zprávou, že jídlo příště nebude. Zároveň dobře věděl, jak se v úterý u posledních dveří opíral o zábradlí. Když dole rovnal prázdné přepravky, podržel mu dveře mladík s batohem. Zeptal se, jestli rozvoz nehledá brigádníky. Devatenáctiletý Matěj bydlel ve druhém patře, studoval dálkově a potřeboval si přivydělat na řidičák. Roman se místo obvyklého „to nevím“ zeptal, zda by mohl každý všední den přijít na půl hodiny před polednem.
Dvě stě korun za poledne
Matěj si ještě ten den zavolal s Ivou. Nabídla mu na dobu odstávky dvě stě korun za den: přijde před příjezdem auta, pomůže připravit tašky a odnese obědy ke dveřím. Musel být pokaždé na místě v domluvený čas. Roman čekal, že Iva bude další výdaj odmítat. Místo toho si spočítala cenu za zbývající dny a řekla, že takhle alespoň udrží zákazníky i zbytek trasy. Matěj následující dopoledne přinesl do jídelny potřebné údaje a domluvu dokončili. U domu pak čekal s předstihem. Roman mu podal tašku s velkou šestkou. „Tu nechte vlevo,“ řekl a otočil se pro další. Měl radost, jak rychle se mladík rozběhl ke schodům. Než vytáhl seznam, Matěj už zmizel za prvním odpočívadlem.
Šestka nebyla šesté patro
Čísla na taškách označovala pořadí, v němž lidé začali obědy odebírat. Matěj o tom nevěděl a považoval je za patra. Se šestkou vyběhl do šestého a zazvonil vlevo, přestože taška patřila Králové ve třetím. Otevřela mu žena, která si žádné jídlo neobjednala. Matěj zavolal Romanovi a teprve při popisu dveří zjistili, co se stalo. Mezitím Králová telefonovala do jídelny, zda na ni nezapomněli. Oběd jí nakonec přinesl správně, ale Roman zase odjížděl pozdě. U auta Matěj položil prázdnou tašku trochu prudčeji. „Já myslel, že mám jít do šestého. Co jste mi vlastně dal?“ Roman už chtěl ukázat na seznam, který držel v ruce. Pak si uvědomil, že ho mladík dosud ani neviděl. Rozložil ho na přepravce a společně k číslům doplnili patra a jména.
V pátek zbyl čas i na oběd
Druhý společný den měli stejné údaje také na taškách. Ještě dole si prošli, kdo potřebuje delší čas na otevření a u kterých dveří zvonek sotva slyší. Matěj převzal horní patra, Roman spodní. Králová čekala u dveří s prázdnou taškou z předchozího dne. Když jí Roman podával oběd, zeptala se, jestli tedy objednávky opravdu nemusí rušit. „Nemusíte. V pondělí přijedeme oba,“ řekl. Tašku mu podala a ustoupila dovnitř, tentokrát bez dalších otázek. Matěj už čekal dole. Vrátili prázdné přepravky do auta a domluvili se na stejném čase i pro příští týden. Do jídelny Roman dorazil včas. Iva se zeptala, jak nový pomocník funguje. „Dneska dobře. Já už taky,“ odpověděl. Posadil se ke své porci, kterou v pondělí snědl ve stoje až odpoledne. Oprava výtahu měla před sebou další dva týdny. Roman si po jídle přidal Matějovo číslo mezi kontakty a připsal si k němu čas příjezdu, který teď potřebovali dodržet oba.
