Volby a jak je změnit?

Tato úvaha, která bude možná kontroverzní, se zaměří na pár témat týkajících se voleb a volebního systému, především u nás. Dopad úvahy bude pravděpodobně minimální, ale stejně jsem se rozhodl ho napsat. Další podobné články neplánuji.

Mnoho let se, jak v Česku, tak napříč západními zeměmi vede boj o populismus, respektive boj s populismem, který údajně ohrožuje demokracii. Populističtí politici jsou voleni lidmi, a populismus prý ohrožuje demokracii. S touto thesí jsou hned dva problémy.

Zaprvé, co to je ten populismus? Je to především nálepka, vágní a absurdní svým rozsahem. Chcete snížit daně? Jste populista. Chcete zachovat tradiční rodinu? Jste populista. Chcete zvýšit daně? Jste populista. Chcete rozšířit práva LGBT? Jste populista. Z principu věci je každý politický slib populismem, každá politická strana je inherentně populistická konceptem politického programu, protože se tím podbízí voličům. Strašení je populistické? Třeba migranty? Islámem? Nebo „řeckou krizí“ (2009-2010) a Ruskem? ANO, ODS, TOP09, STAN, Piráti, SPD… v podstatě všechny tyto strany jsou v nějaké míře populistické, rozdíl je pouze v míře. Některé více, některé méně, ale populismus je inherentní základním kamenem demokracie… s rovným volebním právem.

A tím se dostávám k meritu mého článku a druhému problému oné these.

Liberalismus a levice pravděpodobně zasadila demokracii horší ránu, než cokoliv jiného, když prosadila všeobecné rovné volební právo. Volební právo tak bylo poskytnuto lidem bez zájmu o politiku, o všeobecný přehled, o situaci v zemi i v zahraničí, ale s notnou dávkou ega, kdy naprosto přesně vědí, co a jak dělat, a jak směřovat tuto zem.

Výsledkem jsou katastrofy na obou stranách politického spektra, neřízená migrace jako údajný všelék na demografii a ekonomické problémy dle levičáků, Brexit a tvrdý protekcionismus hranic v podání konzervativců. Ale to byl jen jeden z mnoha příkladů takového selhání rovného volebního práva.

Volební právo mělo zůstat privilegiem pro lidi, kteří vědí, o čem je politika, ekonomie, společnost a zahraniční vztahy, ne pro většinu lidí, kteří (a já jim to nijak nezazlívám, svých starostí a problémů mají více, než dost, chtít po takových lidech mít dostatečný přehled o politice apod., by bylo obrovskou intelektuální arogancí) se o to nezajímají. A tak jako je intelektuální arogancí po nich chtít mít o těchto věcech přehled, tak je i politickou nezodpovědností a katastrofou poskytovat jim rovné právo ovlivňovat běh věcí v zemi.

V tomto smyslu zároveň existuje iluze „odpovědného volení“. Tento koncept je promován zejména liberálními politiky proti konzervativcům a populistům, kdy tito politici vyčítají lidem, že jdou „volit za koblihu“, namísto zodpovědného volení. Problém je, že „volit za koblihu“, je racionálnější přístup, než přístup zodpovědného volení v tom systému, jak je v současnosti nastaven.

Aby mohl, někdo zodpovědně odvolit, musel by si přečíst všechny politické programy všech kandidujících stran, vyslechnout naprostou většinu rozhovorů s většinou politiků, pročíst si záznamy z hlasování Poslanecké sněmovny i Senátu, srovnat konzistentnost a dodržování programu a celkově strávit vyšší stovky hodin politickým studiem před každými volbami, kterých se účastní. Pokud tak neučiní, je jeho „odpovědné volení“, často založené jen na zvyku volit, nějakou stranu, iluzorní a stejně nesmyslné jako „volit za koblihu“.

V systému rovného volebního práva nedává smysl se ani snažit volit odpovědně, protože masa nezodpovědných Vás přehlasuje. Jak tedy situaci vyřešit?

Alternativy jsou v zásadě dvě a shodným prvkem je přítomnost zkoušky. Zaprvé, zrušit rovné volební právo a umožnit volit jen lidem, kteří projdou zkouškami v oblasti politiky, logiky, ekonomie, společnosti, historie a geopolitiky. V rámci zkoušek, pak ještě odstupňování množství hlasu na osobu podle úspěšnosti a stupně zkoušek. Ostatním jako kompenzaci dát dejme tomu, nějakou drobnou daňovou úlevu. Druhá varianta by ponechala volební právo všem, ale začlenila prvek zkoušek a umožnila mít víc hlasů pro lidi, kteří projdou zkouškou.

Tímhle způsobem by došlo k výraznému narovnání mezi hlasy masy a hlasy vzdělaných, byť i masa může být, za některých vzácných okolností vzdělaná.

Pokud předchozí bod naštval především voliče populistů a lidi označované za dezoláty, tak tento bod naštve, jak je, tak liberální a prozápadní voliče. Jde totiž o to, že volba ze zahraničí, je ve většině případů amorálním a nezodpovědným nesmyslem, a to nejen v případě korespondenční volby (čert vem „manipulace s hlasy“ a podobné bláboly konspirátorů), ale dokonce i v případě odvolení na velvyslanectvích. Proč?

Pokud trvale žijete v zahraničí, odvádíte v zahraničí daně, primárně Vás ovlivňuje to, co se děje v zemi, kde žijete, a nikoliv v České republice, nemáte morální právo rozhodovat o nás, za nás. Představme si situaci, že já, který bydlím v bodě A bych spolurozhodoval o tom, kolik se bude platit nájemné v bodě B, kde jsem bydlel třeba před 10 lety. Nesmysl, že? Stejně tak volba ze zahraničí.

Proto by se mělo zrušit, či výrazně omezit volební právo pro Čechy dlouhodobě žijící v zahraničí. Mohou být výjimky typu výměnné pobyty, zahraniční stáže atp., pokud se dotyčný bude vracet do ČR, ale jinak ne.

No, a protože jsem konzistentní v tom, co tvrdím, tak by mělo být uděleno volební právo cizincům žijícím v ČR bez zdejšího občanství, kteří však tu žijí dlouhodobě a odvádějí daně, pracují tu atd. Jsem pro to, aby bylo ukrajinským uprchlíkům uděleno plné hlasovací právo (pokud ponecháme stávající systém rovného volebního práva), protože jsou už roky ovlivňováni děním v této zemi, mnozí z nich zde platí daně a poctivě pracují.

Zpátky k Čechům v zahraničí. Možnou schůdnější alternativou k omezení amorálnosti stávajícího volebního systému by bylo zavést izraelský model. Izraelci žijící v zahraničí mohou taky volit, ale znamená to, že se musí sebrat a odcestovat do Izraele a tam odvolit. Pokud má někdo skutečně tak obrovskou nutnost spolurozhodovat o zemi, se kterou má, čím dál tím méně společného, kde neplatí daně, kterou je již jen minimálně ovlivňován, ať se sebere a odcestuje sem a odvolí zde. Vyřešeno.

Na podzim 2021 někteří komentátoři psali o parlamentních volbách jako o vítězství demokracie. Tou dobou jsem k volbám přestal chodit, protože jsem viděl, jak je ten systém absurdně nastaven (naposledy jsem byl u voleb do Evropského parlamentu 2019, a pak u prezidentských 2022, kam jsem, až do konce odmítal jít, tedy do momentu, než Babiš předvedl, co předvedl, dobrá práce, Andreji!). Pokud to bylo vítězství, tak vítězství Pyrrhovo. Za cenu 1.5 miliónu propadlých hlasů. Ano, 1.5 miliónu hlasů propadlo, nikoliv 1 milión.

Jsem poslední, kdo by se zastával Pirátů, jejich stranu nemám vůbec v lásce, Hřib je katastrofou Prahy, a kromě otázky legalizace drog (kterou taky zmršila) to není žádná sláva, ale nebudu tvrdit, že se jim nestala prasárna. Propadlo nejen 1 milión hlasů nacionalistických, populistických a drobných, mrtvých liberálních (socani, Zelení) stran, ale i 500 tisíc pirátských hlasů. Koalice PirStan získala 840 tisíc hlasů. Udává se, že poměr byl cca 500:300 (plus mínus pár tisíc hlasů) ve prospěch Pirátů. Piráti získali 4 poslance, STAN získal 33 poslanců. Milión hlasů nacionalistů, populistů a dalších půl miliónu hlasů pirátů, propadlo. STAN mobilizoval své voliče ke kroužkování a pohřbil existenci Pirátů na českém politickém spektru. Piráti měli reálnou šanci etablovat se jako nová dlouhodobá liberální strana, ale spojení se STANem se ukázalo být smrtící a destruktivní. Obrovská ztráta poslanců je s největší pravděpodobností, nasměrovala na smetiště dějin.

V tomto bodě by mělo dojít ke dvěma opatřením. Zaprvé, zrušení, nebo snížení volebního kvora na minimum, třeba jen na 1 % hlasů, což sice přispěje k fragmentaci, ale také i lepšímu zastoupení populace v rámci parlamentu, když už máme stávající systém. Zadruhé, zrušení kroužkování u volebních koalic, aby se předešlo podrazům.

Tyto propadlé hlasy jsou o to větší výsměch voličů, že politici před každými volbami burcují, aby lidé šli volit, že volby jsou svátkem demokracie (což zní skoro jako budovatelské heslo…) a tak dále, a pak vytvoří systém, kde 20-30 % voličů, kteří šli k volbám, NEMAJÍ své zastoupení v parlamentu. Proč chodit k volbám?

Na druhou stranu, i když zde propadlo 1.5 miliónu hlasů, pořád jsme na tom lépe, než taková Velká Británie, jejíž volební systém prvního na čáře je ukázkovým příkladem devalvace volebních hlasů (například v posledních propadlo přes 6 miliónů hlasů faragovců a zelených a labouristé s 33.7 % hlasů získali 63.2 % poslanců. Zřejmě slušnej oddíl.)

Končím nepoliticky. Na závěr jen přeji krásné a pokud možno i klidné svátky a šťastný nový rok.