Článek
Celým jménem Gia Marie Carangi se narodila 29. ledna 1960 v Philadelphii v Pensylvánii. Otec Joseph vlastnil malou restauraci Hoagie City a matka Kathleen byla v domácnosti. Její dětství lze jen těžko označit jako šťastné. Rodiče se často hádali a údajně docházelo i k násilí. Rozvedli se v roce 1971.
Oba starší bratři odešli s matkou, zatímco dívka zůstala u otce. Celou situaci nesla velmi těžce a zřejmě už tehdy se v ní začal rodit pocit osamělosti, který ji provázel po celý život. Matka se znovu vdala o rok později a definitivně tím rozbila dětskou představu o rodinném životě.
Přesto, že by se mohlo zdát, že s matkou nemá příliš dobrý vztah, nebylo tomu tak. Byly si velmi blízké a byla to právě Kathleen, která si později jako první všimla dívčiny výjimečné krásy.
Na střední škole se zhlédla v jedné z nejkontroverznějších osobností té doby. Jejím idolem se stal David Bowie. Chodila na jeho koncerty, oblékala se v jeho stylu a údajně se i ztotožnila s jeho bisexualitou. Tehdy už běžně kouřila cigarety i marihuanu a pila alkohol.
Oba rodiče nelibě nesli směr, kterým se život jejich dítěte ubíral a otec, ve snaze ji alespoň částečně zkrotit, Giu zaměstnal v jednom ze svých bister. Kýžený výsledek se však nedostavil. Dívce se tenhle životní styl líbil. Konečně měla pocit, že někam patří.
Kathleen, vědoma si potenciálu, který měla dceřina hezká tvář, ji seznámila se začínajícím fotografem Mauricem Tannenbaumem. Byl to právě on, kdo vytvořil první modelingové fotografie.
V roce 1978 se dívka seznámila s osudovou ženou své kariéry. Wilhelmina Cooperová, bývalá modelka, nyní vlastnila modelingovou agenturu a hledala nové tváře. Giina přírodní krása a bezprostřednost ji naprosto okouzlily. Byla jiná než všechny ostatní. Vysokým, štíhlým a vysportovaným blondýnám, které zdobily titulní stránky módních časopisů, se nepodobala ani vzdáleně. Byla svá a o to zajímavější. Na konci sedmdesátých let tak vtrhla na přehlídková mola Supernova.
Wilhelmina ji přesvědčila, aby se přestěhovala do New Yorku. Strmě stoupající kariéra jí ostatně ani jinou možnost nedávala. Téměř okamžitě získala velké zakázky od prestižních módních časopisů včetně Vogue.
Ani měsíční příjem 10 000 dolarů však nedokázal potlačit pocit samoty. Odloučení od rodiny si začalo vybírat svou daň. Celé dny před kamerami a objektivy fotoaparátů a večer návrat do prázdného bytu.
Sblížila se s vizážistkou Sandy Linter. Někteří z jejích přátel později označily tento vztah jako osudový, ale ani tahle láska nedokázala zaplnit to nekonečné prázdno. Netrvalo dlouho a Gia objevila kouzlo nočních klubů a společně s nimi i kokain.
Wilhelmina Cooperová jako jediná dokázala pochopit zmatek a nejistotu, ve které se modelka zmítala a stala se její důvěrnou a také jedinou přítelkyní. Když v roce 1980 zemřela na rakovinu plic, Gie se zhroutil svět definitivně. Teď byla opravdu sama. Tehdy poprvé sáhla po heroinu.
Lidé, se kterými spolupracovala, si velmi brzy uvědomili její problém s drogami, ale nikdo z nich nezasáhl. I přes závislost na heroinu, který si aplikovala nitrožilně, měla Gia stále velké množství zakázek. Drogy brala i během práce. Často měla problém s artikulací a usínala.
Na konci roku 1980 rozvázala Gia smlouvu s agenturou Wilhelminy Cooperové. Postupně podepsala kontrakt s dalšími dvěma agenturami, ale ani v jedné z nich nenavázala na své předchozí úspěchy. Silná drogová závislost se projevila naplno. Nespolehlivost, náladovost, agresivita a únava. To vše už bylo veřejným tajemstvím a lidé z branže s ní pomalu začínali odmítat pracovat.
Na začátku roku 1981 opustila New York a nastěhovala se k matce. Ve snaze zbavit se závislosti a vrátit se zpět na přehlídková mola, se přihlásila do jednoho z odvykacích programů. Bohužel bez úspěchu. Přišlo období konfliktů s policií. Dokonce vykradla matčin byt. Následoval další pokus o léčbu. Ten však přerušila, když ji zdrtila zpráva o smrti přítele.
Na konci roku 1981 už byly její ruce výrazně poznamenané nitrožilní aplikací drogy. Rozhodla se pro další léčbu a za prací do New Yorku jen dojížděla. V zimě roku 1982 nafotila snímky pro dubnové číslo Cosmopolitanu. Její ruce už byly v takovém stavu, že je musela schovávat za zády. Byla to její poslední práce pro tenhle magazín. Giina kariéra se chýlila ke konci. Velcí klienti se od ní odvraceli a lidé z branže nechtěli být spojováni s drogově závislou modelkou. V obavách o svou pověst s ní přerušili veškerý kontakt.
Ještě se jí povedlo získat pár menších zakázek pro módní domy v Evropě, ale když byla v roce 1983 v Tunisu opět přistižena s drogou, její kariéra modelky v podstatě skončila. Poslední fotky si objednala společnost OTTO.
Ještě v roce 1983 definitivně opustila New York a přestěhovala se do Atlantic City. Tam žila mezi narkomany, živila se krádežemi a zřejmě i prostitucí. Přepadení a znásilnění jí postrčilo ke změně. Prodala všechen svůj majetek a peníze darovala přítelkyni. Žila z podpory a přihlásila se na šestiměsíční léčebný program. Po jeho úspěšném dokončení odjela zpět do Philadelphie a našla si práci. Pracovala jako prodavačka v obchodě s oblečením. Podařilo se jí obnovit narušený vztah s matkou a začala hledat způsob, jak se vrátit zpět k modelingu.
Její zdravotní stav se však začal prudce zhoršovat. Kromě depresí trpěla halucinacemi, kožními problémy a infekcí prstů u nohou. Měla anémii a poruchu kostní dřeně. Při chůzi musela používat hůl. Znovu se vrátila k heroinu a pokusila se o sebevraždu předávkováním.
V roce 1986 byla hospitalizována se zápalem plic a zároveň lékaři diagnostikovali onemocnění AIDS. K nakažení zřejmě došlo infikovanou jehlou. Na chvíli byla propuštěna do domácího léčení a pokusila se najít psychiatrickou pomoc. Kvůli obavám z tehdy neznámé nemoci ji ale všude odmítli.
Znovu byla hospitalizována, když začala trpět trvalým vaginálním krvácením. V izolaci strávila poslední chvíle života ve společnosti své matky. Napojena na dýchací přístroj, s ní komunikovala pouze pomocí psaných vzkazů. Zemřela 18. listopadu 1986 ve věku 26 let. Na jejím pohřbu se sešla jen hrstka známých a příbuzných. Mnozí z těch, co jí znali nebo s ní spolupracovali, se o její smrti dozvěděli až o pár měsíců později.
Novou vlnu zájmu o její život přinesl úspěšný film Gia z roku 1998 s Angelinou Jolie v hlavní roli. Ta za svůj výkon obdržela Zlatý glóbus. O ženě, jejíž život přenesla na filmové plátno, tehdy řekla: „Když je volná a sama sebou, je neuvěřitelná. To je ta tragédie jejího příběhu. Myslíte si: ,Sakra, vždyť nepotřebovala drogy, to ona byla droga.‘“
Z deníku Gii Marie Carangi : „Život a smrt. Síla a klid. Jestli skončím dnes, stejně to stálo za to. I ty strašné chyby, které jsem udělala a které bych napravila, kdybych mohla. Ty bolesti, které mě ničily a děsily mou duši. To všechno stálo za to, že mi bylo dovoleno jít tam, kam jdu. Což je peklo na zemi, nebe na zemi, zase zpátky, dovnitř, pod, někam mezi, skrze to a nad.“
zdroj:
