Článek
Osud. Jak si ho představit, nebo jak ho popsat? Věříme vlastně na něj? Určitě každý z nás ho vidí jinak. Někteří na něj nevěří, někteří ano . Co je osud, pro mne osobně je to nekonečná přímka z které se čas od času odchýlím, ale vždy se na ni vrátím. Je osud dán? Já vím, že ano.
Byly doby, kdy jsem nad ničím nepřemýšlel a bylo mi vše jedno. Co také zajímá mladého kluka? Jen zábava, holky a alkohol, víc nic. To bylo sice hezké, ale dost krátkozraké. To vím nyní, až po letech, kdy začínám přemýšlet o osudu a jeho podstatě. Býval jsem celkem nesmělý, hodně jsem dával na názory ostatních,vlastní názor jsem vlastně ani neměl. Poslouchal tvrdou muziku, byl zarytý ateista, díky muzice, kterou jsem poslouchal, samozvaný satanista . Ani dnes nejsem věřící, ale o tom to není. Viděl jsem věci černé, nebo bílé. Nic mezi tím. Mé vnitřní já, bylo takové chaotické. Do jisté míry se s tímto pohledem na svět dá žít, ale dnes vím, že je to velice málo, přirovnal bych to ke koni, který má na očích klapky. Prostě to tak mělo být. Co je dáno? Že.
Mé první manželství mě v tom utvrzovalo, nebyl důvod nad tím přemýšlet. Do doby, kdy jsem zjistil, že mi něco chybí a že nejsem spokojený se svým životem. Osud? Jistě, že ano. Potkal jsem mou současnou Lásku a ženu mého života . Vedle ní jsem si připadal, jak pračlověk, který se dostal o pár století do budoucnosti. Najednou jsem začal zjišťovat, že život není jen černý a bílý, že jsou i jiné styly hudby, které jsou nádherné. Že názory ostatních mě vlastně nezajímají v tom smyslu, jak bych měl žít, co a jak udělat apod. Já si žiji svůj život, ne oni! Oprávněnou kritiku snáším v pohodě, protože dnes už vím, že mě posouvá kupředu. Dnes vím, že je něco mezi nebem a zemí (z vlastní zkušenosti), že existují věci, které jsou pro někoho hloupost a pro někoho samozřejmost.
Osud mi přihrál do cesty ženu, na kterou jsem celou dobu čekal. Shodil jsem klapky z očí , rozšířil jsem si obzory, mé vnitřní já se uklidnilo. Mým osudem, není to náhoda, bylo a je sdílet tento život společně . Věřím a vždy budu, že mi to narýsoval můj osud. Samo sebou je to jen výtah mého osudu, věřím, že nám osud dává do vínku naprosto vše, práci, radost i starost, prostě vše, na co si vzpomenete.
Přeji vám, aby byl na vás osud přívětivý.
