Má Paštiko! Zahájení výpravy, první část

Takže místo pokousání Káji ležím u něho na stole, z otevřenýho okna ke mně doléhá slaboučká vůně granulí, vrním a jde na mě spaní. Abych vysvětlil ty granule…

Vzácně je u nás na zahradě cítit něco jako moc dobrý granule. Dorinka tvrdí, že to je z továrny, kde vyrábějí ty úplně nejvíc nejlepší pochoutky pro kočky. Slyšela na svých výpravách, jak polokočky ve vedlejší vesnici nadávají na smrad. Smrad!!! Taková lahodná vůně to je! To se mi pak v rajčatech spí přímo suprově, a ty nádherný sny!

Zpátky ke mně, ležícímu na stole u Káji. Z otevřenýho okna ke mně vánek nese slaboučkou vůni granulí. Můj polokocour se opět marně pokouší mluvit na svůj počítač a doufá, že mu odpoví. Oči se mi klíží, chystám se na navázání spojení s mým polokocourem, aby začal psát co mu budu diktovat.

A najednou jsem zpátky na zahradě a sedím vedle Dorinky. Vůbec nechápu, jak jsem se tam ocitnul, ale je to tak.

„Gimouši, ty umíš číst písmo polokoček, že jo?“ ptá se Dorinka. „No jasně, žádnej problém povídám, jsem chytrej, to ti je snad úplně zřejmý.“

„Hele, uklidni se, já chápu, že jsi největší Gimouš na světě, ale nepřišla jsem se s tebou hádat, kdo z nás dvou je lepší. Já… jsem zjistila, kde je ukrytej recept na paštiku s červeným pruhem!!“

Úplně mi málem vypadly oči z hlavy, jak jsem je valil na Dorinku. „Ty kecáš, a nebo to je na nějaký cizí planetě, že jo?“

„Ne, je to v továrně na granule, fakt, že jo. Přísahám! Hele, pomůžeš mi ten recept dostat? Potřebuju mít s sebou někoho, kdo umí číst. A taky by se asi hodila Mia, je sice praštěná, ale ten recept bude obsahovat hromadu odbornejch termínů. A na ty je Mia machr. Ale má to háček… ta fabrika je prý dost daleko, musel bys se mnou do světa. A na cestě asi budou dost hustý nástrahy.“

V ten moment jsem pochopil slavný spisovatele, který psali o rozervaný duši. Na jednu stranu představa, že bych si sám uměl vařit tu nejlepší paštiku na světě. Že bych byl vlastníkem receptu na Paštiku! Ale na druhou stranu, i když jsem megastatečnej, o čemž není pochyb… Vydat se za plot mý zahrady… moje duše byla rozervaná na kusy jako otevřená konzerva od paštiky.

Hned večer jsem to konzultoval s Miou. Mia je kočka, která se mnou bydlí v mým domě. Přidělily mi jí moje polokočky a ani se nezeptaly, jestli se mi líbí. Je trojbarevná, namyšlená a myslí si o sobě, že je něco nóbl. Proto mluví řečí zavázanou, jak tomu říká.

Povídám jí „Mio, Dorinka prý ví, kde je ukrytej nejvzácnější recept na světě!“ Mia si mě prohlíží, hmouří oči, asi si myslí, že tak vypadá inteligentně nebo co a spustí po svým.

„Netřeba mi to sdělovati, hloupý kocoure. Jest mi samozřejmě známo, kde se nachází nejstřeženější recept na světě. Na rozdíl od tebe jsem vzdělaná a disponuji přehledem o dění ve světě.“ Olízne si tlapku.

Udržel jsem se a nezakousnul jsem se jí do krku. Je zajímavý, že moje polokočky, který mi slouží kousnout nedokážu, ale u Mii mě to problém fakt nedělá. „Jo? Ty chytrá, tak povídej, kde teda je!“

Mia si ještě dolíže pomalu tlapku. „Nejstřeženější recept jest uložen v Americe. Jedná se o recept na Koka Kolu. Už jsem tě poučila, můžeš se vzdáliti, hloupý kocoure.“

„Paštiko!!! Jak můžeš být takhle pitomá! Koho by zajímalo, jak kaká nějakej Kola nebo kdo! Mluvím o receptu na paštiku s červeným pruhem, ty náno převzdělaná!“

V tlapkách mi to cukalo, evidentně potřebovala nakládačku! Ale ovládnul jsem se pro vyšší blaho, moje blaho!

Mia celá ztuhla, zapomněla dokonce zastrčit jazyk. Pak jí docvaknul převratnej význam mýho sdělení.

„Gimouši, ovládni své rozhořčení a sděl mi podrobnosti. Jsem připravena ti naslouchati.“ Rozčilovala mě úplně na max. Drápama na packách jsem málem vyrval prkna z podlahy, jak jsem je zatínal a snažil se Miu nezbít.

Tady to přerušíme, nebo Gimouš dostane infarkt. Další pokračování za týden!