Článek
Dovětek Mii
Vážené dámy, vážení pánové, vážené kočky, kocouři,
Jest velkým, neřku-li obrovským štěstím, že spoluvlastním vydavatelství GiMia. Díky této šťastné okolnosti se mi dostalo možnosti seznámiti se s obsahem Gimískových memoárů.
Ponechávám je v nepozměněné podobě, aby vám bylo umožněno v plné míře oceniti Gimískovy neskutečné gramatické nedostatky a omyly. Je zajisté tím nejstatečnějším, nejchytřejším a nejsrdnatějším kocourem v mém sídle. To mu nemohu upřít, jelikož je jediným kocourem v mém sídle se nacházejícím.
Gimísek, to jest jeho pravé jméno. Gimouš Veliký existuje pouze v jeho představivosti nezměrných rozměrů.
Již ta skutečnost, že lidi nazývá polokočkami, svědčí o jeho neschopnosti proniknout pod povrch věcí a oceniti pravou skutečnost. Polokočky neexistují, existují pouze lidé.
Nicméně v některých zásadních skutečnostech se Gimísek k mému překvapení nemýlí. Samozřejmě, že lidskou existenci je možno zdůvodniti pouze nezbytnými službami, které nám, kočkám, prokazují. Nelze rozporovati ani jeho tvrzení o frekvenci přídělů paštiky. Také bych uvítala větší píli mých lidí v otevírání paštik.
Gimísek toho mnoho nadiktoval Kájovi, mému člověku, ohledně jeho naprosté dominance. Mnohokrát vám jeho neumělou řečí sděluje, jak je mi nadřazen a jak mě dokáže ztlouci. Dovolte mi k tomu jen dvě poznámky.
Já dokáži bez obtíží vyskočiti na okno v ložnici, nikoli ležnici, jak se domnívá Gimísek. Položte Gimískovi otázku, zda na toto okno dokáže také vyskočiti. Jen jeho srst vám zabrání spatřiti ruměnce studu, který ho polije.
A za druhé, a toto pravidlo platí jak u koček, tak i u lidí. Je vhodné udržovati kocoura v domnění, že vám vládne.
Pokud kocour propadne iluzi, že jest pánem vašeho sídla, je velmi snadné ho ovládati. Stačí k tomu, abych občas strpěla prohrábnutí mého kožíšku jeho tlapkou, čemuž on říká mlácení. Je pak spokojen a ve své hlavě se opájí představou, zde si dovolím doslovnou citaci „džentlcoura.“
A takový „džentlcour“ vás nechá pojídati jeho paštiku, zatímco se opájí svojí nesmírnou šlechetností a velikostí. Pravda jest přitom jednoduchá, většina paštiky patří mně.
Vážené kočky a lidské dámy stačí abyste vašeho kocoura, popřípadě člověka, udržovaly v pocitu jeho nadřazenosti. Potom si lze dovoliti naprosto cokoli, co vám přijde na mysl. U pravých koček například pojísti většinu paštiky.
U lidských dam, jak Gimísek říká, u polokoček, si také můžete, milé dámy, dovoliti cokoli.
S tímto se s vámi loučím a věřím, že jste se nad Gimískovým traktátem dobře bavili.
Vaše Mia Největší
A to je konec knížky Mé Moáry.
Pokud se vám líbila, je k dispozici i v tištěné podobě (momentálně v dotisku). Zájemci si o ní mohou napsat na mail karel_stefl@centrum.cz.
Gimouš byl super kocour, který v sobě snoubil dvě vlastnosti. Byl to strašpytel a současně neskutečně zvědavý tvor. Bilo se to v něm a vznikaly z toho legrační situace. Zemřel před dvěma lety na kočičí nemoc FIP.
Pokud chcete, můžeme pokračovat jeho dalším dílem, které se jmenuje Má Paštiko! a je o putování Gimouše a dvou dalších koček za největším tajemstvím Vesmíru. Napište do diskuse, jestli stojíte o další strašlivá dobrodružství Gimouše :)
Knížky
