Mé Moáry: Horror na závěr

Vy jste neposlechli mojí dobře míněnou radu a čtete dál? Váš problém, já jsem vás varoval.

Trestání se vodním mučidlem a černou bažinou tak nějak patří k životu polokoček. Sice nechápu proč to dělaj, ale už jsem vzdal snahu vysvětlit jim, že si ubližujou zbytečně, že jsem s nima v přiměřený míře spokojenej.

Je mi jasný, že vám musí běhat mráz po zádech při představě, že dobrovolně přicházíte o chlupy. Ale jsou i horší horrory. Ten první se týká polokoček. Takhle si ležím u polokocoura Káji na klíně, pochrupuju a Kája kouká na placku. Zrovna v ní hlásí, že budou dávat pořad o přírodě. Něco o vodě, myslím.

Jmenuje se to Mys Česka. Už jsem jednou sledoval pořad o Mysu Dobré Naděje. Říkám si, na to se mrknu, třeba zase uvidím sviňuchy. Tak se u Káji posadím a koukám. Hele, asi změnili program. Pořad nebyl o nějakým mysu!!! Dávali nefalšovanej horror! Podle mě šlo o předvádění polokoček, který spáchaly nějakej hroznej zločin na nás pravejch kočkách. Něco strašnýho jako třeba kdyby polokočka přede mnou snědla mojí paštiku a mně nedala.

Bylo tam plno polokoček, který seděly okolo dlouhýho chodníku. A na ten chodník, hele fakt nekecám, na ten chodník jednu po druhý vyháněli hubený polokočky, který na sobě neměly vůbec žádnou srst, teda kromě dlouhý srsti na hlavě!

Díval jsem se pozorně, ani na nohou neměly jedinej chloupek. Hnali je po chodníku sem a tam, bez srsti, hubený. Zoufalý polokočky cenily zuby na všechny strany. Já bych taky cenil zuby, musela jim být strašlivá zima a měly evidentně příšernej hlad!! Polokočky co seděly okolo jim tleskaly. Tak jasně, oceňovaly, že vydržely tu hroznou zimu.

Kája povídá „Tahle je moc hezká, ta by tu misku mohla vyhrát. Všechny jsou fakt krásný modelky.“ Já bych misku s granulema dal každý z nich, za svý zločiny trpěly až dost. Když ta hrůza skončila, dovolili jim oblíknout si dlouhý, pěkný srsti.

Jednu vybrali a dali jí na hlavu třpytivou věc. K jídlu dostala hodně velkou kytku. Aspoň něco, říkal jsem si. Divný bylo, že jí nedali misku, kterou měla vyhrát. Ale ta polokočka, místo aby měla radost, že má kytku k jídlu, měla mokrý oči. Evidentně byla zoufalá, mokrý oči, cenila na všechny zuby.

A pak jsem to uviděl!!! Víte co jí udělali?? Normálně jí nechali přede všema sežrat obludou AuTo! To už jsem nevydržel a utekl jsem nahoru pod postel. Nechápu, že moje polokočky se na horror v klidu dívaly dál.

Slyšel jsem ještě, jak polokocour říká „Představ si, že modelky jedí papírový ubrousky, aby byly hubený a neměly hlad.“ Chápete to? Takhle krutej já být nedokážu. Nechat krmit jiný ubrouskama!

Asi si říkáte, že je konec horroru. Kdepak, tohle byla jen předehra!

Už jsem vám povídal, že Alča k nám chodí s polokocourem Džouem, Pepíkem, Josefem a tak dál a tak podobně. Jak Alča, tak Džou jsou fajn, umí skvěle drbat, dobře se u nich leží, prostě vědí, jak se ke kočce mýho významu chovat.

Džou má jednu podivnost. Neumí mluvit normálně česky a ovládá jen JÚ řeč. Já si nejdřív myslel, že si JÚ řeč vymyslel můj polokocour a mele nesmysly na placku, kterou má na stole.

Ale pak jsem pochopil, že JÚ řeč asi dává smysl. Aspoň moje polokočky se s Džouem
v JÚ řeči baví. On česky umí jen jedinou větu, vždycky když vidí krmičku Marušku, povídá „Ahoj, babiškó.“ Zbytek je JÚ styl „Du jú, ár jú, hef jú, ken jú“

Alču s Džouem si vybraly dvě kočky, sestry. Znám to jen z vyprávění a pevně věřím, že jde jen kecy, kterejma se mě Alča snaží vyděsit!

Tak tyhle sestry jsou chuděrky, oběma chybí jedna zadní packa a proto dost kulhají. Měl jsem radost, že si vybraly skvělý polokočky pro službu. Ale pak to přišlo. Alča začala vyprávět, jak blinkaly a oni je vzali k veterináři. Jejich kočky zvolily normální postup, jak se dostat na fajn výlet.

Jenže veterinář nebyl rozumnej, jako polokočka veterinář, co jsem k ní jezdil já. Poradil jim dietu! A doporučil jim strašlivý mučidla, říká se tomu dávkovač granulí. Je to naprostá strašnost! Dávkovač má prý tělo plný granulí, ale vyplivne jich jen pár a jen dvakrát za den!!! Paštiky nedává už vůbec.

Viděl jsem fotku těch koček, jsou fakt… no vypadají stejně zoufale hubeně, jako trestaný polokočky, co se jim říká modelky! Hubený až hrůza! A Alča se ještě chlubila, že už teď kočky neblinkaj. No jasně, že ne! Když dostaneš deset granulí, tak je nevyblinkáš! Tady jde o život. A k tomu riskovat setkání se šíleným veterinářem znova… kdo ví co by poradil podruhý!

Jedna z těch koček prý jí brokolici. Jednou tu hrůzu moje polokočka Vlaďka vařila. Schválně jsem si k tomu čuchnul. Hele, brokolice je zelená, smrdí a na olíznutí… Normálně jsem spadnul ze stolu a dopad na záda, jak to bylo hnusný. Ani jsem se nedokázal v letu otočit, natolik jsem byl omráčenej tou příšernou chutí!

Myslím, že jim nedopřejou ani papírový ubrousky a tak jejich kočky ze zoufalství žerou brokolici!!!

Toho veterináře, co prosazuje diety, bych taky úplně zbavil chlupů, vyhnal na chodník jako modelky a pak ho nechal sežrat příšerou AuTo. Nezaslouží si vůbec nic jinýho!

Snad mi Alča lže stejně jako Dorinka o jejích bájnejch myších! Když si představím, že tohle je pravda, jede mi jazyk na šílený obrátky a packy mám olízaný až na kost! Ještě si tu sepíšu úkoly, na kterejch musím pracovat a končím s mýma Moárama. Jsem z toho vyprávění naprosto vyřízenej.

Omlouvám se vám, že to nebylo lehký čtení, ale takovej je už život koucoura. I když jsem mega statečnej, odvážnej a všeobecně hrdina, i tak není život žádná paštika!

Za pomoc s vyřešením prvních tří úkolů nabízím neomezenej počet blech úplně zadarmo a k tomu klubko chlupů od Mii!

Loučím se s váma a jdu vzít moje úkoly odspoda!

Váš Gimouš Veliký

P.S.: Příští týden bude ještě dovětek Mii, která vše uvede na pravou míru.