Článek
Hudebník
Hudebník je podivnej tvor. Patří mezi rod hladovců, typ morče. Trvalo mi dlouho, než jsem se trochu naučil jeho řeč. On totiž neumí mluvit, jen zpívá a hraje na svojí harfu, se kterou ho přivezli. Až po nějaký době jsem pochopil, že Hudebník žil s krmičkou Vlastou a teď bude bydlet v mým domě.
Myslíte si, že se mě polokočky zeptaly, jestli chci novýho nájemníka? Doufám, že jste odpověděli správně! Jasně, že ne! Zázraky se nedějou.
Hudebník je takovej… jak to říct? Není moc chytrej, furt zpívá a hraje to samý. Žere jen pro mě nepochopitelný věci. Mrkev, salát, seno. Seno je uschlá tráva, hrůza, co? Živí se nejedlejma věcma. Není divu, že je hladovec, taky bych z toho měl hlad! Ale přitom, i když by kočka řekla, že to není možný, velmi zajímavě voní!
Kdybych nevěděl, co žere, tak bych ho tipoval na dobrý paštiky. Někdy se mi úplně sbíhají sliny, když k němu čuchnu. I Mia se o něm vyjádřila že „Velmi interesantně voní a jeho pach je velmi lahodný“. To je složitá cesta jak říct, že voní fajn.
Polokočky ho občas dávají do ohrádky na zahradě. Nahoru mu dají jeho brnkací nástroj, kterýmu říkají klec, aby mohl hrát i tam. Přišla se na něj podívat i akrobatka Dorinka, co zná svět. Očuchala ho a povídá. „Hele, tenhle voní trochu jako myš, škoda, že je velkej. Jinak bych ho sežrala. Bude tutově dobrej.“
Jak vidíte, existujou i kočky, který mluví normálně a ne v řeči zavázané, jak tomu říká Mia.
Já myš nikdy neviděl a spíš bych řekl, že mi Dorinka kecá, když mi o ní vypráví. Vážně mi tvrdí, že už hodně myší sežrala. Prý jsou o hodně menší než Hudebník, ale voněj podobně. Žijou v Napoli a jsou prý LEPŠÍ než paštika. Prostě kecá, jak to uměj jen kočky!
Za prvý. Z placky vím, že Napoli je město v zemi co se jmenuje Itálije a je to strááášně daleko. A Dorinka mi normálně vážně tvrdí, že v Napoli je plno myší. A že to je prý hned před domem. Tutově kecá!
Za druhý. Moje polokočky byly v divadle na něčem, co se jmenuje Elegance Manikuly nebo Molekuly. To je jedno, nevím, co mojekula je, a je to nepodstatný. Hlavní je, že v tý hře hraje myšička. A prý hlavní roli. Mluvěj o něm jako o polokočce, dokonce ta myšička má jméno, jmenuje se Martin. Z toho je zřejmý, že Dorinka kecá. Polokočka se ulovit fakticky nedá!
No a za třetí a za hlavní!! Myš je podle ní lepší než paštika!!! Je potřeba dál vysvětlovat, že má jen divoký sny a její myš je bájný zvíře, o kterým se jí zdá??? Tohle mi tvrdí někdo, kdo mi chodí užírat granule!
To ale nic nemění na tom, že Hudebník voní suprově. Dlouho jsem u něj vysedával a učil se jeho pískací řeč. Protože mě postihla dokonalost, jak jste snad už pochopili, nakonec jsem jeho řeč zvládnul.
On pořád dokola hraje na svojí harfu, kterou má přidělanou na vršek jeho klece.
A zpívá do zblbnutí svojí báseň. Přečtěte si jí a představte si k tomu harfí hudbu.
Óda na mrkev
Složil Hudebník
Dejte mi prosím pěkně mrkvičku,
dejte mi prosím pěkně salátek.
Já schroupnu je za maličkou chviličku,
pak vám budu brnkat na drátek.
Uznejte, že moje báseň o paštice je tisíckrát lepší.
Chtěl jsem se s Hudebníkem poradit, když jsem skládal mojí oslavnou báseň o paštice. Domníval jsem se, že umí básnit. Ale nebyla s ním rozumná domluva.
Chtěl jsem v mojí básni použít rým Paštika je moje Slunce. A Hudebník? Vymyslel tohle… A mrkvička je moje blunce. Nemá cenu se s ním moc bavit, jeden si moc nepokecá. Ale občas se ho chodím načuchat. Voní znepokojivě dobře! Kdyby nebyl tak velkej, asi bych uvažoval podobně jako Dorinka.
O ní jsem vám ještě nepovídal, jdu to napravit, i když upřímně, o tý proradný kočce je stresující vyprávět.
