Mé Moáry. O mém narození, část druhá

Zpět k mýmu narození. Jak jsem už říkal, mojí maminku Dianku donesli do kočičího ráje, kterej se jmenuje Srdcem pro kočky. Narodil jsem se spolu se třemi sestrami. A představte si, co se stalo! I když jsem samozřejmě ten nejdůležitější, byl jsem z nich nejmenší. A navíc jsem měl hned rýmu!

Moje sestry mě odstrkovaly a nebýt polokoček, který mi sloužily od prvního dne, asi bych kvůli ségrám umřel hlady.

Sestry na moje potřeby ohledně jídla kašlaly a odstrkovaly mě od maminky. Kočky jsou svým založením potvory, mám to spolehlivě ověřený soužitím s Miou.

Proto je nutný občas Miu trochu zbít, aby se srovnala a nepřerostla mi přes hlavu. Já vám ještě neřekl, kdo je Mia. Zatím vydržte, teď jsem ještě slepý koťátko a k tomu to úplně nejmenší!

Díky mý nezdolný vytrvalosti a péči polokoček jsem pomalu sílil a zvětšoval se. Hrál jsem si s ostatními koťaty, kterejch bylo v kočičím ráji vždycky plno.

Dokonce jsem si hrál tak dobře, že mě filmovali a dali můj výkon na internet. Nevím přesně co je internet, ale asi se jedná o nějakou hodně důležitou věc. Ale ne tak důležitou jako paštika, to zas ne.

K paní Kacálkový občas přišly polokočky a odnesly si někoho z nás, koček. Myslím, že paní Kacálková polokočky předvolávala, aby začaly být užitečný a splnily svý hlavní poslání, což je samozřejmě služba kočkám.

Výběr probíhal jednoduše. Polokočka se dostavila a my jsme si ji prohlídli. Kočka, který připadala jako dobrý sluha, před ní začala vrnět, otřela se polokočce o nohy, udělala oči a podobný figury. Však víte o co jde, prostě klasický oblbování.

Takhle odešla moje maminka i ségry. Ne, že by mi to vadilo, už jsem měl jiný kámoše a soustředil se hlavně na zvětšování mýho těla.

Jak jsem už říkal, byl jsem po narození maličkej. Radši to opakuju. Polokočky si o nás myslí, že máme špatnou dlouhodobou paměť… taková blbost!!

Naopak, já s pamětí žádný problémy nemám. To se nedá říct o mým polokocourovi Kájovi. On jezdí občas na nákup. Nakupování je magická činnost, při který polokočky zhmotňujou věci. Jak užitečný a chutný, typu šunky a salámu, tak i naprostý zbytečnosti jako cibule, brambory, a dokonce i vyloženě jedovatá brokolice! A hlavně a především se zhmotňujou paštiky! A můj polokocour na ty skvělý, jedinečný, vynikající paštiky normálně zapomene!!! Z toho je naprosto jasný, kdo má problémy s pamětí…

Takže… Snažil jsem se zvětšit a být silný. A snažím se poctivě dodnes. Nemíním se zase nechat odstrkovat nějakou kočkou. Mám okolo sebe dvě a a obě jsou … No, prostě kočky…

Od paní Kacálkový se mi moc nechtělo. Polokoček, který se na mě zadívaly a uvažovaly, že by mě začaly sloužit, jsem se zbavoval elegantně a jednoduše. Pěstuju si totiž pořád rýmu. Stačilo se jim vysmrkat na botu a byl jsem v klidu. Tohle fungovalo bezpečně.

Žil jsem si takhle přes rok, ale trochu mě začaly štvát furt nový a nový kočky. Některý se neuměly chovat a pár jich bylo vyloženě bláznivejch.

V kočičím ráji nám polokočky sloužily fakt dobře, ale když jsem tak poslouchal řeči těch, který paní Kacálková předvolávala ke službě, zjistil jsem fantastickou věc! Normálně jsem si mohl vybrat celou rodinu polokoček, která bude sloužit jenom mně! Nechtěl jsem nic uspěchat a sestavil jsem si dotazník požadavků na polokočky, který by mohly (ale jen mohly, jasný!?!) uvažovat o službě pro mě.