Mé Moáry: Paštika, část první

Kapitolu o paštice rozdělíme na tři díly. Je to naprosto pochopitelný. Když jde o nejdůležitější věc ve známým vesmíru, tak si zaslouží dlouhou kapitolu!

Řečeno ve stylu Forestgampa, jednoho polokocoura z placky, paštika je úplně nejvíc nejlepší jídlo na světě. Tahle pravda je jasná každýmu kocourovi i každý kočce. Kromě Mii, ale ta má vůbec ujetý chutě. Žere normálně vánoční cukroví a tvrdí mi, že je super! Tý nevěřte ani slovo.

Paštika je tak strašně dobrá, že jí zavírají do naprosto nedobytnýho trezoru, zvanýho konzerva. Ten, kterej vymyslel polokočky udělal hodně chyb v jejich návrhu, který bych mu dokázal odpustit. Nakonec i s chybama slouží celkem slušně.

Ale udělal jeden životní omyl, kterej má následky pro kočky na celým světě. Aspoň myslím, že na celým světě. Konzultoval jsem to s akrobatkou Dorinkou. Dorinka je kočka, který patří vedlejší dům a má taky svoje služebnictvo. Tvrdí mi, že zná celej svět. Teda jestli nekecá, což je u ní vysoce pravděpodobný.

Tak tedy, ten návrhář polokoček omylem navrhl polokočky tak, že jen ony umí nejdůležitější kouzlo na světě – otevírat trezory s paštikou! Za tohle bych návrháře polokoček zakousnul. Jak jsem pacy fista, tak tady bych neváhal a zaútočil. Kvůli týhle chybě musím každý ráno a večer polokočkám složitě vysvětlovat, že je čas na paštiku.

Říkám jim „Paštiky jsou na poličce nad miskou s granulema. Támhle!“ zvednu hlavu k paštikám. „Vezmi paštiku, udělej kouzlo a naval jí! Mám hlad!“

Už jsem vám povídal asi stokrát, že polokočky nerozumí kočičímu jazyku! Moje Paštiko! Těch chyb v návrhu polokoček je fakt příšerný množství. Víte jak tu mojí řeč slyší? Jako „Mrrr, Ne ééé, Ne ééé.“ Oni slyší Ne! Je to tak hrozný, že ani nemůžu vypovědět, jak jsem z toho frustrovanej! Normálně se mi bezmocí občas podlomí všechny čtyři nohy a padnu na bok.

Výsledkem těchto chyb je, že mi paštiku dají jen někdy. Třeba i tři dny jsem bez. Tři dny! Přitom jim je z řeči mýho těla naprosto jasný, co chci. Nechci si stěžovat na rodinu mých polokoček, ale v tomhle ohledu mají jednoznačně prostor pro zlepšení. Jak někdy můj polokoucour říká s náhradníma ušima placce na stole, thér iz rúm fór imprúvment.

Takže, teď k otvírání trezoru s paštikou… Slyšíte to taky? Ten nádherně opojnej zvuk, když se trezor s paštikou otevře. To jemné lupnutí. Ten příslib slasti! Je to taková nádhera, ta vůně, ta chuť!

Normálně jsem o paštice složil báseň. Tenhle nápad jsem dostal, když mi do mýho domu přivezli hudebníka. O něm jsem vám ještě neříkal, ale bydlí s námi. On je i básník. Fakt jsem ho poprosil o pomoc se složením básně. Snažil se, ale furt mlel něco o mrkvi, o salátu a tak. Je s ním těžký pořízení.

Myslím, že moje báseň je nejlepší na celým světě, protože jak jsem výjimečnej, tak jsem i super básník. Tady je, že je naprosto dokonalá?

Paštika kocouří je nebe,

srdce mé láskou k ní tepe.

Trezor cvakne, paštika zavoní,

před ní i Gimouš se pokloní .

Paštika, toť čirá slast,

Kde paštika je, tam má vlast!

Klidně zavřete počítač nebo mobil a vychutnejte si ten uměleckej zážitek. Myslím, že jsem lepší než Géte, to je prý slavnej básník co napsal báseň o Foustovi. To byl určitě taky nějakej slavnej kocour.

Pokračovat budeme za týden!