Mé Moáry, výběr polokoček

Dost dlouhou dobu jsem sledoval polokočky, který se k nám dostavovaly. Některý byly starší a měly tři nohy. Je zajímavý, že i když měly o nohu víc, přesto chodily dost pomalu. Kočka by řekla, že to není možný.

Někdy přišla celá rodina. Měly s sebou malý polokočky, ty jsem zavrhnul hned. U nás se kotě umí chovat hned po narození, ale u polokoček… Stačí, když vám řeknu, že si MĚ dovolily tahat za ocas.

Taky se u nás vyskytovaly extrémně nebezpečný polokočky, z těch šel strach, řeknu vám! Ptaly se na zdravou výživu, kolik dávat granulí, jak dávkovat jídlo. Byly úplně posedlý. Pro mě, který pracoval na zvětšování těla, byly absolutně nepřijatelný!

Jedna z posedlejch polokoček mě vzala do náruče, drbala mě a říkala „Ťu, ťu, ťu, ty si ale tlustej. Já si tě vezmu a uvidíš, jakej z tebe bude hezkej kocourek.“ Snažil jsem se tvářit děsně nepříjemně, ale nedala pokoj. Použil jsem mojí super zbraň a vysmrkal jsem se jí přímo do obličeje. Nutná sebeobrana, chápete, že jo?

Musel jsem být opravdu pečlivej ve výběru. Nakonec jsem si sestavil pět zásadních bodů. Moji sluhové z rodu polokoček museli splnit všechny.

Dlouho jsem si z nabídky nemohl vybrat. Už, už polokočka vypadala nadějně a pak jedinou otázkou všechno zkazila. Třeba „Kolik granulí mu máme dávat?“ Jak jsem tohle zaslechnul, zvedl jsem ocas a odešel středem. Nebo „Ten se bude líbit malýmu!“

Až jednou konečně přišla rodina polokoček, hlásit se do služby. Měly s sebou i svoje děti. Oni říkají polokoucourům kluci nebo chlapi a polokočkám holky nebo ženy. Tak tahle rodina měla dvě holky, ale už velký.

Jedna z nich už dokonce za sebou měla službu u kocoura jménem Kaspík. Neptaly se na nesmysly o jídle a vůbec byly celkem sympatický. Na zkoušku jsem se před nima rozvalil a řekl „Čau,“ ale stejně mně nerozuměly.

Jak jsem psal, polokočky mají fakt blbej sluch. Slyší naší řeč jako Mňau, Nóóó, Ne ééé, Mrrr, Vrrrk a tak. Velká polokočka mě vzala do náruče a zkušeně mě podrbala. Fakt drbat uměla! A ještě k tomu měla krásnej řetízek okolo krku. Normálně mi přinesla hračku. Bylo vidět, že ví co se sluší a patří. Ještě jsem se jejich holkám zkusmo prošel po zádech. Držely poslušně. Tahle rodina vypadala hodně nadějně.

Poslední plusovej bod dostaly, když chlap, jedinej polokocour v rodině, řekl že kocoura Kaspíka nemusel, protože se počůrával. FANTAZIE!! Mám únikovou strategii!

Když mi nebudou vyhovovat, počůrám se před ním a on mě vrátí. Rozhodl jsem se, že dám týhle rodině šanci mi sloužit. Podle mýho dotazníku dostali pět bodů z pěti možnejch, není co řešit. Jak říkají v placce, na kterou polokočky občas zírají, „Giv mí fájf“, to jako že je všechno oukej, řečeno v JÚ řeči.

A v tom… ši.. ši.. šim… šimr… KÁCH, normálně jsem se před nima vysmrknul, i když jsem zrovna nechtěl. Radši jsem se tvářil jakože nechápu a je to poprvý v životě, co se mi taková věc přihodila. Pro jistotu jsem na ně udělal oči přes celou hlavu. Dostal jsem je! Za pár dní si pro mě přijedou!