BODY COUNT: Kolik sexuálních partnerů je už moc? Češky přiznávají 8,6 a muži 11,6

Co je vlastně BODY COUNT a proč se na něj všichni ptají?

Představte si, že sedíte s přáteli u stolu. Bavíte se o vztazích, bývalých partnerech, nevěře a najednou někdo pronese: „Tak schválně, jaký máš body count?“

Někdo se zasměje. Další začne počítat. Někdo odpoví okamžitě a jiný se urazí, protože takovou otázku považuje za nepřípustnou.

A přesně o tom celý fenomén je.

Anglický výraz body count doslova znamená „počet těl“. Původně se používal při počítání obětí válek, vražd nebo jiných tragických událostí. Postupem času ale získal docela jiný význam.

Dnes označuje počet sexuálních partnerů, které člověk za svůj život měl.

Není to úplná novinka. Americký slovník Merriam-Webster dokládá použití v sexuálním významu už v roce 2004. Jenže teprve sociální sítě z něj udělaly něco, o čem se veřejně diskutuje.

Na TikToku, Instagramu nebo YouTube se objevují videa, kde se mladí lidé navzájem ptají, kolik měli sexuálních partnerů. A odpovědi bývají různé.

Někdo řekne dva, jiný dvacet, další sto.

Jenže potom přijde druhá otázka. Je to hodně, nebo málo?

A tady začíná pořádně zajímavá debata.

Nemusíme spoléhat na historky z internetu. Máme totiž poměrně čerstvá česká data.

V roce 2024 zveřejnil Národní ústav duševního zdraví výsledky rozsáhlého celonárodního výzkumu CZECHSEX.

A zjistil následující:

Průměrný počet sexuálních partnerů za život:

Muži tedy v průměru uvádějí přibližně o tři sexuální partnerky více než ženy.

Jenže pozor. Průměr může být zavádějící.

Pokud se ve skupině objeví člověk se stovkou sexuálních partnerů, může výrazně zvýšit celkový průměr. Proto vědci sledují také střední hodnotu.

A ta podle zveřejněných výsledků vychází u mužů i žen na pět sexuálních partnerů.

Pět.

Žádné stovky, žádné tisíce. Prostě pět lidí za život.

Rozdíl mezi mužským a ženským průměrem může mít několik vysvětlení. Jedním z nich je i to, že lidé o svém sexuálním životě nemusí vždy odpovídat úplně stejně otevřeně.

Muži mohou své zkušenosti nadsazovat, ženy naopak některé zamlčovat kvůli společenskému hodnocení. To ovšem neznamená, že tak činí všichni.

A hlavně – průměr nám vůbec neříká, jak je na tom konkrétní člověk.

Tady přichází další překvapení.

Podle údajů výzkumu CZECHSEX zveřejněných také Českým statistickým úřadem nikdy nemělo sex:

Jinými slovy, více než třetina mladých mužů a téměř čtvrtina mladých žen z této věkové skupiny při výzkumu uvedla, že dosud neměla sexuální zkušenost.

To je docela zajímavý kontrast proti sociálním sítím, kde se občas zdá, že každý dvacetiletý člověk už vystřídal půlku okresu.

Realita je zjevně mnohem pestřejší.

Někdo začne sexuálně žít v šestnácti, další ve dvaceti pěti. Někdo má jednoho partnera celý život, jiný několik dlouhodobých vztahů a někdo vyhledává nezávazný sex.

Ani jedna z těchto zkušeností sama o sobě neurčuje hodnotu člověka.

Tohle je možná největší paradox celého body count.

Představte si dva třicetileté lidi.

Muž měl za život dvacet sexuálních partnerek. Jeho kamarádi se možná zasmějí a pochválí ho, že si uměl užívat.

Žena měla dvacet sexuálních partnerů. A najednou se mohou objevovat úplně jiné komentáře.

Proč?

Protože ve společnosti stále přežívá takzvaný sexuální dvojí metr.

U mužů je sexuální aktivita někdy spojována s úspěchem, zkušenostmi a mužností. U žen bývá stejná aktivita hodnocena podstatně přísněji.

A nejde jen o domněnky.

V roce 2020 vyšla v odborném časopise Personality and Social Psychology Review metaanalýza 99 výzkumů zahrnujících více než 123 tisíc účastníků.

Zjistila, že v některých podobách společenského hodnocení sexuálního chování skutečně existuje tradiční dvojí metr. Jeho síla se liší podle kultury, konkrétní situace a způsobu, jakým se lidé na sexualitu ptají.

Takže ano. Společnost někdy opravdu dokáže ocenit muže za něco, za co současně odsuzuje ženu.

Je to spravedlivé?

To už si musí odpovědět každý sám.

V červenci 2025 vyšla v časopise Scientific Reports velmi zajímavá mezinárodní studie.

Zapojilo se do ní celkem 5 331 účastníků napříč výzkumy zahrnujícími 11 zemí z pěti světových regionů. Mezi zkoumanými zeměmi byla také Česká republika.

Vědci zjišťovali, jak lidé hodnotí potenciálního dlouhodobého partnera podle jeho sexuální minulosti.

V experimentech například porovnávali osoby, které měly za sebou čtyři, dvanáct nebo šestatřicet sexuálních partnerů.

A výsledek?

Čím vyšší počet předchozích partnerů, tím obecně nižší ochota uvažovat s daným člověkem o dlouhodobém vztahu.

Jenže tím výzkum neskončil.

Ukázalo se totiž, že lidé neposuzují pouze konečné číslo. Záleží také na tom, jak se člověk během života choval.

Ten, kdo měl například bouřlivější mládí a později své sexuální kontakty omezil, byl hodnocen příznivěji než člověk se stejným počtem partnerů, který naopak postupně střídal stále více lidí.

Zajímavé bylo také to, že rozdíly mezi hodnocením mužů a žen byly v této studii malé a nekonzistentní.

Výzkum tedy ukazuje, že při vážném seznamování může sexuální minulost hrát významnou roli, ale lidé ji posuzují v širších souvislostech.

Neznamená to ovšem, že člověk se šestatřiceti partnery nedokáže vytvořit šťastný vztah. Studie měřila postoje k hypotetickým partnerům, nikoliv jejich skutečnou schopnost milovat.

Pět partnerů? Deset? Dvacet? Padesát?

Na internetu se objevují nejrůznější názory.

Někteří lidé říkají, že ideální partner by měl mít minimum sexuálních zkušeností. Další tvrdí, že by jim nevadila ani stovka bývalých partnerů.

Jiní považují za důležité, aby jejich protějšek měl přibližně stejnou minulost jako oni.

Pravda je, že žádná vědecky stanovená hranice ideálního body count neexistuje.

A je dobré rozlišovat mezi osobní preferencí a odsuzováním.

Pokud někdo nechce chodit s člověkem, který měl desítky sexuálních partnerů, má právo si takového partnera nevybrat.

Stejně tak má člověk s bohatší sexuální minulostí právo hledat někoho, kdo ho kvůli minulosti nebude soudit.

Potíž nastává, když se z preference stane veřejná nálepka, která má určovat lidskou hodnotu.

Na celém fenoménu je možná nejsmutnější jedna věc.

Z něčeho intimního se stává veřejná statistika.

Mladí lidé mohou získávat pocit, že pokud měli málo partnerů, jsou nezajímaví a nezkušení. Jiní mohou mít naopak strach přiznat vyšší počet, aby nebyli odsouzeni.

Přitom skutečnost, že někdo začal sexuálně žít později, není žádné selhání.

A stejně tak počet předchozích partnerů sám o sobě nedokazuje, že je člověk méně schopný vytvořit kvalitní vztah.

Zůstává otázkou, jestli nám sociální sítě pomáhají otevřeněji mluvit o sexualitě, nebo jestli jen vytvářejí další důvod k porovnávání a hodnocení lidí.

Možná se vám odpověď nebude líbit, protože žádné konkrétní číslo neexistuje.

Záleží na tom, co od života, sexuality a vztahů očekáváte.

Pro někoho je ideální jeden celoživotní partner. Jiný potřebuje určitou dobu hledat. Další upřednostňuje nezávazné vztahy.

Každý člověk má právo na vlastní hranice a preference, pokud respektuje hranice ostatních.

A ještě jedna věc stojí za zamyšlení.

Když se dnes někoho zeptáme na body count, velmi často nás zajímá samotné číslo.

Ale už se neptáme, kolik z těch vztahů bylo šťastných. Kolikrát se člověk skutečně zamiloval. Kolikrát někomu pomohl. Kolik lidí mu zlomilo srdce nebo kolik životních zkušeností díky vztahům získal.

Přitom právě tyto odpovědi nám mohou o člověku říct mnohem víc.

Možná bychom tedy neměli řešit jen to, s kolika lidmi někdo spal, ale především to, jak se k nim choval.

A teď otázka na závěr.

Vadilo by vám, kdyby váš současný nebo budoucí partner měl před vámi dvacet, padesát nebo dokonce sto sexuálních partnerů? Nebo je pro vás důležitější, jak se chová dnes?

Napište svůj názor do komentářů. Docela by mě zajímalo, jestli se v tomhle tématu budou více lišit muži a ženy, nebo spíše jednotlivé generace.