Vyhulenej mozek: Mýtus, nebo realita? Ztráta cca 8 bodů IQ

Reakce pomalé, paměť děravá, motivace skoro žádná. A nejhorší? Ona si myslí, že je to v pohodě. Jenže není. Nejde jen o ni. Znám víc lidí, co hulí dlouhodobě. A u některých je to fakt znát. Jako by jim ta tráva sežrala kus mozku. Jenže – není to jen pocit? Nebo už to věda potvrdila?

Účinná látka v konopí, THC, ovlivňuje mozek tak, že se vám mění vnímání, zpomaluje reakce a krátkodobá paměť odchází na dovolenou. To ví každý, kdo si někdy dal šluk. Problém je, když si dává šluk pořád. Týdny, měsíce, roky.

Věda už dnes ví, že časté hulení, hlavně když začnete moc mladí, může opravdu ovlivnit vývoj mozku. Ne navždy, ale dost dlouho na to, aby to bylo znát. Mozek totiž dozrává až do 25 let. A pokud se v té době koupete v THC, nejspíš mu to úplně neprospěje.

Jedna z nejcitovanějších studií sledovala stovky lidí od narození až do čtyřicítky. Ukázalo se, že ti, co hulili od mládí a nepřestali, ztratili v průměru osm bodů IQ. Což není málo. To je rozdíl mezi „celkem chytrým“ a „průměrně tupým“.

Ale pozor – jiné studie, hlavně ty s dvojčaty, ukázaly, že to není jenom o trávě. Když jedno dvojče hulilo a druhé ne, rozdíl v inteligenci nebyl žádný. Z toho vyplývá, že hodně záleží na tom, kdo hulí. Lidi z horších podmínek, s horším zázemím a problémy často hulí častěji – a zároveň mají větší riziko problémů s mozkem i bez THC.

Dobrá zpráva: Ano. Většina těch negativních účinků mizí po pár týdnech abstinence. Hlava se vyčistí, paměť zlepší, motivace naskočí. Ale čím dřív s tím člověk začne, tím víc to může být nevratné. Třeba když někdo od 15 do 25 hulí denně, pak už se z toho úplně nevyhrabe. Ne že by byl úplně neschopný, ale z původního potenciálu mu zůstane tak polovina.

Znáte někoho, kdo má fakt vyhulenej mozek? Já ano. Jeden známý – říkejme mu třeba Martin – hulí od šestnácti, denně, bez přestávky. Dnes je mu třicet tři a je to… tragédie. Mluví pomalu, plete si jména, nedokáže si zapamatovat, co mu řeknete před pěti minutami. Žije u mámy, žádná práce, žádná partnerka, jen YouTube, chipsy a tráva. A dělá si srandu z toho, jak je „v pohodě“. Jenže ta pohoda je spíš bezradnost zabalená do dýmu.

Anebo jiný případ – Klára, 28 let. Hulí od 17, občas měla pauzy, ale nikdy delší než měsíc. Vypadá dobře, ale když s ní mluvíte, máte pocit, že se s vámi baví někdo o dvě patra níž. Věci jí nedochází, pamatuje si jen to, co ji zrovna baví, a není schopná řešit složitější věci. Je milá, ale na vysokou školu nebo náročnou práci to prostě nestačí.

Pokud máte v rodině nebo mezi známými někoho, kdo to s trávou přehání, zkuste s nimi mluvit. Ne stylem „přestaň hulit, nebo tě vyhodím z domu“, ale spíš ve smyslu: „zkus si dát měsíc pauzu a sleduj, co to s tebou udělá“. Hodně lidí až tehdy zjistí, jak moc to na ně mělo vliv.

Taky je dobré zkoumat, proč hulí. Nuda? Úzkosti? Nespavost? Někdy je tráva jen berlička pro hlubší problém. A když ten neřešíte, zůstane to kolečko navždy.

Tráva z vás neudělá blbce automaticky. Ale pokud začnete brzo, hulíte často a dlouho, může to vaši hlavu pěkně zamlžit. A u některých lidí ten opar nikdy úplně nezmizí. Řešení? Pauza, upřímný pohled na sebe a ideálně pomoc zvenku – třeba od psychologa.

Protože mít vyhulenej mozek není cool. Je to škoda. Škoda života, který mohl být o dost bohatší.

Zdroj:

Meier et al. (2012), Dunedin Multidisciplinary Health and Development Study