Článek
Když 21. října 2026 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost upozornil na dvě kritické zranitelnosti programovacího jazyka PHP, řada správců internetových stránek měla o práci postaráno. Bezpečnostní chyby s hodnocením závažnosti 9,2 z 10 mohou za určitých podmínek umožnit útočníkovi spustit vlastní kód na zranitelném serveru, a to dokonce bez znalosti přístupových hesel.
Bezpečnostní opravy byly vydány, ale jejich instalace nemusí být u starších internetových stránek jednoduchá. Aktualizace PHP může vyžadovat úpravy redakčního systému, šablon i dalších součástí webu. A pokud některá z nich již není podporována, může se z obyčejné aktualizace stát poměrně nákladná modernizace.
Majitel malé firmy přitom obvykle nechce řešit programovací jazyky, databáze ani bezpečnost serverů. Chce jen internetové stránky, na kterých zákazníci najdou jeho služby, fotografie, telefon a kontaktní formulář.
Není tedy načase položit si otázku, zda jsme při tvorbě internetových stránek nezašli se složitostí trochu příliš daleko?
O současných bezpečnostních hrozbách, budoucnosti webových stránek a překvapivém návratu k obyčejnému HTML jsme si povídali s Jakubem Hladíkem, webovým vývojářem ze studia Absolutus.cz, které se tvorbě a správě internetových stránek věnuje více než dvacet let.
„Za dvacet let jsme zažili mnoho změn, ale takové starosti s bezpečností jsme dříve neměli.“
Pane Hladíku, v posledních dnech se hodně mluví o vážných zranitelnostech PHP. Je důvod k obavám, nebo jde o další z řady bezpečnostních upozornění?
Důvod k obavám určitě je. Neznamená to samozřejmě, že se teď někdo dostane na každou internetovou stránku. Záleží na konkrétním serveru, používané verzi PHP a jeho zabezpečení. Jenže tentokrát se bavíme o zranitelnostech přímo v technologii, na které funguje obrovské množství webů. A to je něco jiného než chyba v jednom konkrétním rozšíření.
Pro nás, kteří se o webové stránky staráme, to znamená kontrolovat jednotlivé instalace, ověřovat verze, komunikovat s poskytovateli hostingu a zjišťovat, co vlastně lze bezpečně aktualizovat. Některé weby vznikly před mnoha lety a používají technologie, které už nejsou oficiálně podporované. Přitom samotné stránky mohou zákazníkům stále výborně sloužit.
A právě to mi připadá trochu absurdní. Máte třeba malou firmu, její web normálně funguje, zákazníci na něj chodí a nikdo nepotřebuje nic měnit. Jenže najednou zjistíte, že pod povrchem běží systém, který může představovat bezpečnostní riziko. A místo řešení obchodních věcí musíte přemýšlet, kolik bude stát modernizace internetových stránek.
Ale tak to přece dnes funguje všude. Aktualizují se počítače, mobilní telefony i automobily. Proč by to mělo být u webů jinak?
To je samozřejmě pravda. Aktualizace jsou důležité a nikomu bych nedoporučoval, aby je ignoroval. Spíš se ptám, proč používáme tolik technologií i tam, kde je vlastně vůbec nepotřebujeme.
Vezměte si obyčejného řemeslníka. Chce mít na internetu pár fotografií své práce, stručný popis služeb, telefonní číslo a třeba formulář, kterým mu zákazník pošle poptávku. Na první pohled naprosto jednoduchá věc. Jenže za takovým webem dnes často najdete PHP, databázi, redakční systém, několik doplňků a grafickou šablonu. Každá součást se může aktualizovat samostatně a každá může mít vlastní bezpečnostní chyby.
Někdy je to podobné, jako kdybyste si kvůli cestě do samoobsluhy pořídili kamion. Ano, také vás tam doveze. Ale opravdu ho potřebujete?
„První weby jsme vytvářeli čtrnáct dní. A víte co? Některé z nich byly technicky jednodušší než dnešní.“
Vy jste s tvorbou internetových stránek začínali před více než dvaceti lety. Jak vlastně tehdy takový web vznikal?
Úplně jinak než dnes. Začínali jsme s klasickým HTML. Každou stránku jsme museli navrhnout, napsat její kód, připravit grafiku, obrázky, odkazy a všechno postupně poskládat dohromady. Žádná umělá inteligence vám tehdy nic nenapsala a když něco nefungovalo, museli jste přijít na to proč.
Vzpomínám si, že vytvořit pěkný firemní web nám klidně zabralo čtrnáct dní. Člověk nad tím seděl dlouhé hodiny a ladil i drobnosti, kterých si běžný návštěvník vůbec nevšiml. Dnes to může někomu připadat úsměvné, ale taková byla realita.
Jenže tyto stránky měly jednu zajímavou vlastnost. Byly poměrně jednoduché. Pokud šlo o čistou statickou prezentaci, žádná databáze ani PHP za ní neběžely. Server pouze odeslal návštěvníkovi hotovou stránku.
Samozřejmě to mělo i nevýhody. Když zákazník chtěl změnit text nebo fotografii, většinou jsme to museli udělat my. Pak přišly redakční systémy, které umožnily spravovat obsah mnohem pohodlněji. Byl to obrovský pokrok a také jsme je začali používat.
Dnes se ale ukazuje, že jsme možná začali redakční systémy nasazovat i na weby, které je vůbec nepotřebovaly.
Chcete říct, že se po dvaceti letech vracíte k tomu, s čím jste začínali?
Ano. A přiznám se, že mi to přijde docela legrační. Dvacet let sledujete technologický pokrok, učíte se nové systémy, řešíte stále složitější technologie a nakonec dojdete k závěru, že pro určité typy webů bylo původní řešení vlastně velmi dobré.
Ale je tu jeden zásadní rozdíl. Dnes už nemusíme všechno pracně programovat ručně.
Máme totiž umělou inteligenci.
„To, nad čím jsme dříve seděli dva týdny, nám dnes AI pomůže připravit během chvíle.“
O umělé inteligenci se dnes mluví skoro všude. Opravdu dokáže tak zásadně změnit práci webového vývojáře?
Podle mě už ji změnila. Kdybyste mi před několika lety řekli, že počítači obyčejnými slovy popíšu, jak mají internetové stránky vypadat, a on mi připraví funkční návrh, asi bych vám úplně nevěřil.
Dnes mu můžete říct, že chcete moderní stránky pro malé zahradnictví, světlé barvy, velké fotografie, přehlednou nabídku služeb a kontaktní formulář. A během krátké chvíle máte základ, který byste dříve připravovali podstatně déle.
AI dokáže napsat HTML, CSS, pomoci s JavaScriptem, navrhnout grafické řešení i mobilní zobrazení. Samozřejmě to neznamená, že je hotový celý profesionální web. Je potřeba doplnit skutečný obsah, všechno zkontrolovat, otestovat a někdy i významně přepracovat.
Ale rozdíl v množství rutinní práce je obrovský.
A právě tady přichází ten zvláštní paradox. Umělá inteligence, jedna z nejmodernějších technologií současnosti, nám umožňuje znovu vytvářet webové stránky pomocí technologie, kterou jsme běžně používali už před více než dvaceti lety.
A není vám trochu líto, že práci, kterou jste se léta učili, dnes zvládne umělá inteligence za pár minut?
Vůbec ne. Já to beru jako další nástroj. Když se kdysi objevily grafické editory, také to neznamenalo konec grafiků. Jen už nemuseli některé věci dělat tak složitě.
Nejdůležitější je podle mě pořád vědět, co chcete vytvořit a pro koho to děláte. Můžete mít sebelepší umělou inteligenci, ale když jí nedokážete správně vysvětlit zadání a neumíte posoudit její výsledek, dobrý web vám sama nezaručí.
Po více než dvaceti letech práce s internetovými stránkami máme určitou představu o tom, co funguje a co zákazník skutečně potřebuje. A to je zkušenost, kterou žádným tlačítkem nenahradíte.
Dříve byla velká část naší práce o samotném programování. Dnes se můžeme mnohem více soustředit na kreativitu, nápady a výslednou podobu webu. A to mě na tom vlastně baví nejvíc.
„Když na webu žádné PHP není, nemůže útočník zneužít chybu v jeho PHP.“
Vraťme se ještě k bezpečnosti. Znamená to, že jsou obyčejné HTML stránky nenapadnutelné?
Tak daleko bych určitě nešel. Absolutně bezpečný web neexistuje a každý, kdo vám bude tvrdit opak, by měl být opatrnější ve svých slibech.
I statické stránky můžete poškodit, pokud někdo získá přístup k hostingu, odcizí heslo nebo zneužije chybu v jiné součásti serveru. Stejně tak mohou mít bezpečnostní problémy kontaktní formuláře nebo externí služby, které na stránkách používáte.
Ale když váš web vůbec nepotřebuje PHP ani databázi, odpadá celá skupina možných útoků. A současně nemusíte pravidelně aktualizovat redakční systém, jeho šablony a rozšíření.
Neříkám, že je to řešení pro všechno. Jenže z bezpečnostního hlediska má jednoduchost obrovskou výhodu. Čím méně nepotřebných technologií na serveru provozujete, tím méně věcí musíte hlídat.
A to je podle mě přesně důvod, proč bude mít klasické HTML v příštích letech opět velký význam.
„Za web nemusíte utratit desítky tisíc. Důležité je vědět, za co vlastně platíte.“
Když si dnes malý podnikatel chce pořídit webové stránky, často se setká s nabídkami za desítky tisíc korun. Jsou takové ceny oprávněné?
Někdy určitě ano. Pokud někdo vytváří rozsáhlý web, připravuje individuální design, programuje rezervační systém nebo propojuje stránky s dalšími firemními aplikacemi, jsou za tím hodiny a hodiny odborné práce. Takové projekty mohou stát desítky i stovky tisíc korun a nemusí to být vůbec přehnané.
Ale to přece neznamená, že podobnou částku musí zaplatit každý živnostník, který chce jednoduchou prezentaci své firmy.
Já bych se vždycky nejprve ptal, co od těch stránek očekává. Potřebujete internetový obchod? Budete každý den publikovat články? Chcete vlastní zákaznickou administraci? Nebo prostě potřebujete, aby vás lidé našli, viděli vaši práci a mohli vám zavolat?
Pokud je správná poslední možnost, nemá smysl vytvářet technicky složité řešení jen proto, že to dnes umíme.
A díky umělé inteligenci se navíc výrazně zkracuje čas potřebný k přípravě jednoduchého webu. To samozřejmě otevírá prostor i pro mnohem dostupnější ceny.
Takže i opravdu levný web může být kvalitní?
Určitě. Cena sama o sobě nevypovídá o kvalitě. Důležité je, co za své peníze dostanete.
Jednoduché stránky mohou být krásné, rychlé, přehledné a dobře fungovat na mobilních telefonech. Návštěvníkovi je ve výsledku úplně jedno, jestli za nimi stojí složitý redakční systém nebo několik dobře napsaných HTML souborů.
Zajímá ho, jestli najde potřebné informace, jestli se stránky rychle načtou a jestli se dokáže snadno spojit s firmou.
A myslím, že se právě tady internet vrací ke své původní myšlence. Webové stránky mají především předávat informace. Nemusejí být technologickou přehlídkou všeho, co je dnes možné naprogramovat.
„Nejdražší web nemusí být nejlepší. A nejlevnější nemusí být špatný.“
Co byste tedy doporučil člověku, který si chce dnes nechat vytvořit vlastní internetové stránky a nechce zbytečně utrácet?
Především aby se nebál ptát. Ať si nechá vysvětlit, za co vlastně platí a co bude s webem za dva nebo tři roky.
Zajímal bych se nejen o cenu vytvoření, ale i o budoucí provoz. Kolik bude stát hosting, kdo bude stránky aktualizovat, zda budou potřeba pravidelné placené zásahy a co se stane, když přestane fungovat nějaká součást systému.
Také bych se ptal, jestli stránky skutečně potřebují databázi a redakční systém. A pokud ano, proč.
Důležitá je i otázka vlastnictví. Zákazník by měl vědět, zda dostane přístup ke svým souborům, kdo vlastní doménu a zda může v budoucnu přejít k jinému dodavateli.
Tohle jsou podle mě důležitější věci než samotná cenovka.
Na druhou stranu bych byl opatrný i u podezřele levných nabídek. Pokud vám někdo slibuje kompletní web s rozsáhlými funkcemi téměř zadarmo, je rozumné zjistit, co je skutečně zahrnuto v ceně a za co se bude doplácet.
„WordPress ani Joomla nezmizí. Jen je možná nebudeme potřebovat úplně všude.“
Nemůže být návrat k HTML začátkem konce redakčních systémů?
To si nemyslím. Dynamické weby mají své nezastupitelné místo. Internetový obchod, velký zpravodajský portál, rezervační aplikace nebo systém s uživatelskými účty potřebují jiné technologie než obyčejná firemní prezentace.
A pokud zákazník pravidelně mění obsah, publikuje články a spravuje desítky nebo stovky stránek, může být redakční systém stále nejpraktičtější volbou.
Podstatné je vybrat správný nástroj pro konkrétní práci. Vždycky mi připadalo zvláštní, když se nejprve rozhodlo, v jakém systému se bude web vytvářet, a teprve potom se zjišťovalo, co má vlastně umět.
Dnes bych postupoval opačně. Nejdřív zjistit, co zákazník potřebuje. A potom vybrat nejjednodušší rozumné řešení, které jeho požadavky splní.
A jak podle vás budou vypadat webové stránky za dalších deset let?
To bych si po více než dvaceti letech v oboru netroufal s jistotou předpovídat. Kdybychom před deseti lety věděli, co dnes dokáže umělá inteligence, možná bychom některé věci dělali úplně jinak.
Jedním jsem si ale poměrně jistý. Samotné programování už nebude tím hlavním, za co budou lidé ochotní platit. Stále důležitější bude dobrý nápad, pochopení zákazníka, kvalitní obsah, bezpečnost a schopnost vytvořit něco, co opravdu funguje.
Možná budeme za pár let považovat za úplně normální, že malý podnikatel dostane pěkný a profesionálně připravený web za zlomek částky, kterou by zaplatil dnes.
A možná se budeme divit, proč jsme kdysi pro jednoduchou stránku s telefonním číslem a několika fotografiemi potřebovali databázi, programovací jazyk a desítky aktualizací.
„Takže zpátky na stromy?“
Na závěr ještě jedna otázka. Není trochu ironické, že po více než dvaceti letech technologického pokroku doporučujete návrat k obyčejnému HTML?
Je. A docela mě to baví.
Když jsme kdysi začínali, vytvářeli jsme webové stránky ručně a trvalo nám to čtrnáct dní. Pak přišly modernější systémy, které nám práci usnadnily, ale postupem času přinesly i spoustu nových starostí.
Dnes nám umělá inteligence umožňuje znovu využívat jednoduchá řešení, aniž bychom museli trávit tolik času samotným programováním.
Takže jsme se vlastně vrátili na začátek. Jen s dvaceti lety zkušeností navíc.
A zpátky na stromy? Klidně. Ale tentokrát si s sebou vezmeme umělou inteligenci.
Bezpečnostní informace: NÚKIB – Upozornění na kritické zranitelnosti PHP ze dne 21. října 2026.
Absolutus.cz
