Článek
Vratislav Havránek a Luděk Petřík nebyli náhodní brigádníci, kteří by se k munici dostali poprvé v životě. Pracovali pro ostravskou zbrojařskou společnost Imex Group, která měla oba později zničené sklady pronajaté. Petřík působil jako zbrojíř, Havránek jako skladník. Ve skladu číslo 16 ležely letecké pumy, dělostřelecké granáty, protitanková munice i další vojenský materiál.
Celkem přibližně 58 tun. Část zboží byla připravována k vývozu; policejní vyšetřovatelé později dospěli k závěru, že Rusko mělo zájem zabránit tomu, aby podobná munice skončila na Ukrajině nebo v Sýrii, tedy v oblastech jeho tehdejších vojenských a politických zájmů.
Den před katastrofou se ve skladu odehrálo něco, co vyšetřovatelé později velmi pečlivě rozebírali. Brigádníci dostali volno a do Vrbětic přijel osobně Petr Bernatík mladší z vedení Imexu. Podle některých svědků jezdil do areálu sám jen výjimečně. Data z mobilního telefonu navíc ukázala, že se předtím pohyboval poblíž ostravského hotelu Corrado, kde byli právě v té době ubytováni dva ruští agenti. Bernatík i jeho právní zástupce jakoukoli spolupráci s nimi odmítli a policii se nepodařilo získat přímý důkaz, že by právě on dvojici do areálu dopravil. Okolnost ale zůstala jednou z důležitých částí policejní rekonstrukce.
Bedna se jim nezdála
Kriminalisté po letech dokázali s vysokou mírou pravděpodobnosti určit místo, odkud první exploze vyšla. Paleta stála v prostoru vlevo od vstupních dveří u přední stěny skladu. Havránek si na ní podle rekonstrukce všiml něčeho neobvyklého a chtěl to ukázat Petříkovi. Oba byli svědky popisováni jako pečliví a zodpovědní pracovníci, a proto zřejmě místo pouhého zapáskování palety otevřeli jednu z beden s protitankovými střelami, aby její obsah zkontrolovali. V tu chvíli došlo k iniciaci neznámého zařízení.
Přesná konstrukce nástrahy známá není. Policie nikdy nenašla její zbytky, z nichž by bylo možné říct, zda šlo o mechanickou, elektronickou nebo jinou roznětku. Znalci však vyloučili, že první výbuch způsobila neodborná manipulace, pád nákladu nebo obyčejná nehoda. Policie dospěla k závěru, že bedna s vysokou pravděpodobností ukrývala nástražný výbušný systém.
V 9:49 se areálem ozval první výbuch. Havránek s Petříkem byli podle policie mrtví prakticky okamžitě. Přitom se nacházeli jen několik kroků od otevřených vrat skladu. Kdyby první explozi přežili, měli by podle vyšetřovatelů možnost budovu opustit. Neodešel ani jeden. Po prvním výbuchu se rozhořel požár a postupně začala explodovat další munice. Nejmohutnější detonace přišla až více než hodinu poté a právě ona dokončila zkázu skladu a rozmetala munici do širokého okolí.
Exploze skladu číslo 16 nebyla jedinou ranou. Následovalo celkem 355 neřízených výbuchů a areál se změnil v mimořádně nebezpečné území poseté poškozenou a nevybuchlou municí. Pyrotechnici se několik dní nemohli bezpečně dostat ani do blízkosti epicentra. Zasaženo bylo více než 1300 hektarů území a obyvatelé okolních obcí museli být opakovaně evakuováni.
Havránek a Petřík byli nejprve vedeni jako pohřešovaní. Jejich ostatky se podařilo v troskách nalézt až 21. listopadu, více než měsíc po katastrofě. Ještě tehdy nikdo netušil, že se jejich smrt jednou stane součástí jedné z největších zpravodajských afér v novodobé historii České republiky.
Dva „turisté“ z Ruska
O pět dní dříve, 11. října 2014, přiletěli z Moskvy do Prahy dva muži. Cestovali na ruské pasy vystavené na jména Ruslan Boširov a Alexandr Petrov. Dnes jsou identifikováni jako příslušníci ruské vojenské rozvědky Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin – stejní muži, které britské úřady později spojily s útokem novičokem na Sergeje a Julii Skripalovy v Salisbury. Následná kontaminace odhozeným jedem vedla také ke smrti britské občanky Dawn Sturgessové.
Po dvou dnech v Praze se Čepiga s Miškinem přesunuli do Ostravy. Od 13. do 16. října byli ubytováni v hotelu Corrado, kde se zapsali jako Boširov a Petrov a jako účel pobytu uvedli turistiku. Součástí hotelu byla střelnice a svědci si na dvojici později vzpomněli. Ráno 16. října se z hotelu odhlásili, odjeli do Vídně a odtud odletěli zpět do Moskvy. V době, kdy sklad ve Vrběticích explodoval, už směřovali pryč z České republiky.
Ještě podivnější byly dokumenty, které před jejich cestou obdržela společnost Imex. Firma dostala kopie tádžického pasu na jméno Ruslan Tabarov a moldavského pasu na jméno Nicolai Popa. Na fotografiích však byli opět Čepiga a Miškin. Oba muži byli prezentováni jako zájemci o návštěvu vrbětických skladů a firma požádala o povolení jejich vstupu na období od 14. do 17. října 2014. Pozdější analýza ukázala, že kopie pasů byly vytvořeny v grafickém programu.
Tady zůstává jedna z největších nezodpovězených otázek celého případu. Policie je přesvědčená, že operaci provedli příslušníci GRU a že Čepiga s Miškinem hráli při přípravě výbuchů klíčovou roli. Přímý důkaz jejich vstupu do vrbětického areálu ale vyšetřovatelé nezískali. Neexistuje video, fotografie ani svědek, který by mohl říct: ano, viděl jsem tyto dva muže ve skladu číslo 16. Ředitel NCOZ Jiří Mazánek později přiznal, že ani geomapování, družicové záznamy a další metody nedokázaly přesně určit, která osoba a kdy do areálu vstoupila.
Policie proto skládala případ z rozsáhlého řetězce nepřímých důkazů a souvislostí. Dvojice přijela do Česka těsně před výbuchem. Přes falešné dokumenty si zajistila možnost vstupu do skladů. GRU podle vyšetřovatelů dlouhodobě sledovala obchody Imexu. Manželé Nikolaj a Elena Šapošnikovi, spojení s firmou, komunikovali s velitelem jednotky GRU Andrejem Averjanovem a předávali mu informace o zbrojních kontraktech. Další příslušníci jednotky se v kritických dnech pohybovali v okolních zemích. Po prvním výbuchu se skupina stáhla zpět do Ruska.
Proč měl sklad vyletět do povětří?
Jedním z hlavních motivů, které policie v závěrečném usnesení popsala, byla snaha zničit zbraně a munici, které mohly skončit u zemí nebo skupin bojujících proti ruským zájmům. Vyšetřovatelé zmiňovali především Ukrajinu a Sýrii. Bulharský obchodník Emilijan Gebrev později připustil, že jeho firma EMCO měla ve Vrběticích část svého materiálu a že v roce 2014 uzavírala obchody s Ukrajinou.
V roce 2021 se objevila teorie, že nástražná zařízení měla vybuchnout až po převozu munice do Bulharska a že exploze ve Vrběticích byla předčasná. Ani tato varianta však nebyla definitivně prokázána. Policejní závěry z roku 2024 jsou opatrnější: hlavním cílem bylo podle vyšetřovatelů zabránit tomu, aby zboží doputovalo ke konečným zákazníkům v oblastech, kde Rusko vedlo své operace.
Šest týdnů po smrti Havránka a Petříka přišel další otřes. Dne 3. prosince 2014 explodoval sklad číslo 12, který měla rovněž pronajatý firma Imex. Tentokrát bylo uvnitř přibližně 98 tun materiálu, z toho podle dobových údajů necelých třináct tun samotné munice. Nikdo nezemřel, protože po první katastrofě už byl areál pod mimořádným bezpečnostním režimem.
Policejní rekonstrukce upozornila na mimořádně zajímavé načasování. Druhý sklad explodoval právě v den, kdy už byly zabezpečené komunikace v areálu a mělo začít vyskladňování munice. Pokud někdo ukryl nástražný systém i sem a chtěl zabránit odvozu zboží, byl to jeden z posledních okamžiků, kdy mohl explodovat, aniž by ho pracovníci při vyklízení objevili. Ani u druhého výbuchu policie nezjistila přesnou konstrukci zařízení.
V prvních letech po katastrofě se vyšetřování soustředilo na technické příčiny, bezpečnostní nedostatky a možné chyby při skladování či manipulaci s municí. Veřejnost netušila, že bezpečnostní složky postupně skládají úplně jiný obraz. Zlom přineslo až vyšetřování útoku v britském Salisbury v roce 2018. Identifikace Čepigy a Miškina a mapování jejich předchozích cest umožnily českým službám propojit stejné osoby s pobytem v Česku v říjnu 2014.
V sobotu 17. dubna 2021 pak před kamery předstoupili premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček. Oznámili, že české bezpečnostní složky mají důvodné podezření na zapojení příslušníků ruské vojenské rozvědky GRU do výbuchů ve Vrběticích. Česká republika následně vyhostila osmnáct zaměstnanců ruské ambasády, které identifikovala jako důstojníky GRU a SVR. Moskva odpověděla vyhoštěním českých diplomatů a následovala nejhlubší krize česko-ruských vztahů od roku 1989.
Rusko poté zařadilo Českou republiku společně se Spojenými státy na svůj první seznam takzvaných nepřátelských států. Praha omezila velikost ruského zastoupení na principu parity a projekt ruského Rosatomu definitivně vypadl z úvah o dostavbě Dukovan. Česká diplomacie zároveň vůči Rusku uplatnila mezinárodněprávní odpovědnost za vrbětické exploze a požadovala náhradu škod.
Rodiny zemřelých čekaly na spravedlnost roky
Dne 29. dubna 2024 NCOZ oznámila, že případ odkládá. Nebylo to proto, že by nevěděla, kdo podle ní výbuchy provedl. Naopak. Policie označila za prokázané, že obě exploze byly součástí operace příslušníků ruské vojenské rozvědky GRU, jejímž cílem bylo zničit zbrojní materiál určený zákazníkům, jejichž vyzbrojení bylo proti zájmům Ruské federace.
Vyšetřování však narazilo na hranici, přes kterou se bez spolupráce Ruska nedalo dostat. Nebylo možné vyslechnout podezřelé, získat potřebné materiály z Ruské federace ani postavit před český soud osoby, které se na operaci podle policie podílely. Přímý důkaz vstupu Čepigy a Miškina do areálu se rovněž nepodařilo opatřit. Případ proto skončil odložením, nikoli soudním rozsudkem.
Vratislav Havránek a Luděk Petřík nebyli podle závěrů policie viníky katastrofy. Naopak – z rekonstrukce vyplývá, že právě jejich pečlivost je zřejmě přivedla k bedně, kterou chtěli zkontrolovat. Oba muži zemřeli okamžitě při prvním výbuchu zařízení, které tam nemělo být. Jejich rodiny pak vedly vlastní boj o odškodnění. S rodinou Luďka Petříka se Imex podle médií vypořádal mimosoudně. Pozůstalí po Vratislavu Havránkovi se obrátili na soud.
V lednu 2025 ostravský okresní soud rozhodl, že Imex má Havránkově rodině zaplatit 2,185 milionu korun. Rozhodnutí tehdy nebylo pravomocné a společnost oznámila odvolání. Soudkyně přitom vycházela právě z policejního usnesení z roku 2024 a uvedla, že podle něj operaci GRU nebylo možné provést bez určité součinnosti lidí spojených s firmou. Imex takový závěr odmítal.
Zdroje:
https://policie.gov.cz/clanek/ukonceni-proverovani-vybuchu-municnich-skladu-ve-vrbeticich.aspx
https://policie.gov.cz/clanek/zverejnene-informace-2024-usneseni-o-odlozeni-veci.aspx
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/policie-odlozila-pripad-vybuchu-ve-vrbeticich_2404291110_cen
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vrbetice-vybuch-vysetrovani-agenti-municni-sklad-kauza-rusko-casova-osa_2404291107_ako
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/akce-vybuch-kryci-pasy-ci-hotel-se-strelnici-jaky-otisk-zanechali-v-cesku_2410020500_mpa
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/akce-vybuch-druha-exploze-najit-zkazene-zrnko-ve-vlaku-plnem-ryze-je-nemozne_2410010500_mpa
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vrbetice-vybuch-saposnikov-gru-spionaz-ncoz-rusko-ukrajina_2205300600_mch
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vrbetice-miskin-cepiga-saposnikov-vybuch-gru-vysetrovani_2201272130_voj
https://policie.gov.cz/clanek/vrbetice-odvoz-munice.aspx
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/ctyri-roky-po-vybuchu-municniho-skladu-ve-vrbeticich-ucet-za-likvidaci-vysplha-k-miliarde-vinik-je-s-71555
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/imex-group-ma-zaplatit-rodine-muze-jenz-zemrel-pri-vybuchu-ve-vrbeticich-pise-irozhlas-357180
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-za-smrt-skladnika-ve-vrbeticich-je-odpovedna-firma-imex-rozhodl-soud-268184
https://vlada.gov.cz/vanoce/cz/media-centrum/aktualne/vyjadreni-k-okolnostem-vyhosteni-18-zamestnancu-ruske-ambasady-187806/
https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/archiv_zprav/rok_2021/prohlaseni_mzv_k_aktualni_situaci_v.mobi
https://mzv.gov.cz/jnp/en/issues_and_press/archive/events_and_issues/x2021/x2021_06_28_the_czech_republic_has_asserted.html
https://www.gov.uk/government/speeches/the-new-salisbury-charging-decision
