Hlavní obsah

Brankář čekal útočníka, ale z mlhy přišel policista. Sam Bartram netušil, že zápas už dávno skončil

Foto: By Timmy96 - Own work, CC BY-SA 4.0, edit,https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=78757820

Na Boží hod roku 1937 se nad londýnským stadionem Stamford Bridge snesla tak hustá mlha, že rozhodčí zápas ukončil. Hráči odešli do šaten, diváci domů. Jen brankář Charltonu zůstal v bráně a napjatě vyhlížel útok, který nepřicházel.

Článek

Ve třicátých letech patřil fotbal k anglickým Vánocům stejně jako krocan a švestkový pudink. Ligové zápasy se hrály na Boží hod i na Štěpána a pro mnoho rodin byla návštěva stadionu svátečním rituálem. Kluby často hrály dva zápasy ve dvou dnech, jeden doma a druhý venku. Tradice vydržela až do padesátých let, pak z anglického ligového kalendáře zápasy na Boží hod postupně zmizely.

Londýnské mlhy té doby nebyly obyčejným oparem. Kouř z milionů komínů, ve kterých se topilo uhlím, se mísil s vlhkým vzduchem od řeky a vytvářel hustou, žlutošedou clonu, které Londýňané říkali hrachová polévka. V takové mlze lidé neviděli na konec ulice. Smog byl nejen nepříjemný, ale i smrtelně nebezpečný. O patnáct let později, v prosinci 1952, zahalila Londýn takzvaná velká smogová mlha, která podle odhadů zabila tisíce lidí a vedla k přijetí zákona o čistém ovzduší.

V roce 1937 ale byla mlha pro Londýňany jen nepříjemnou součástí zimy. Ten den se mlha převalila přes stadion. Brankář Charltonu Sam Bartram stál ve své bráně a sledoval, jak se šedá stěna valí od protější strany hřiště. A pak už neviděl skoro nic.

Mlha před brankou

Bartram celou příhodu později popsal ve svých pamětech, které vyšly v padesátých letech. Mlha podle něj začala houstnout na vzdáleném konci hřiště, proplula kolem branky Chelsea a valila se k němu. Rozhodčí hru přerušil. „Rozhodčí hru zastavil, a když se viditelnost zlepšila, znovu jispustil,“ psal Bartram. Jenže mlha se vrátila a zhoustla ještě víc.

Bartram viděl hráče čím dál méně. Míč se podle všeho držel na druhé straně hřiště a on si to vysvětloval po svém. Charlton přece tlačí, Chelsea se nemůže dostat z vlastní poloviny. „Přecházel jsem sem a tam po brankové čáře a těšilo mě vědomí, že Chelsea je zatlačená na vlastní polovině,“ vzpomínal. Tak to přece vypadá, když vaše mužstvo útočí a soupeř se jen brání.

Ve skutečnosti rozhodčí zápas v jedenašedesáté minutě za stavu 1:1 definitivně ukončil. Hráči odešli do kabin, diváci se trousili ze stadionu. Mlha ale zvuky tlumila a Bartram, schovaný v šedi na opačném konci hřiště, nic z toho nezaznamenal. Stál dál v bráně. Přešlapoval a protahoval se, aby se zahřál, napínal oči do mlhy a čekal, kdy se z ní vynoří útočník Chelsea s míčem. Minuta za minutou. Pět minut. Deset. Patnáct.

Nakonec se z šedi skutečně vynořila postava. Nebyl to ale útočník Chelsea, ani spoluhráč, ani rozhodčí. Byl to policista. Podle Bartrama se na brankáře v dresu a rukavicích, který stál sám v bráně uprostřed prázdného stadionu, díval jako na zjevení.

Bartram se poslepu dopotácel do kabiny. Tam ho čekalo poslední ponížení toho dne. Spoluhráči už byli vykoupaní, převlečení a smáli se tak, že se nemohli udržet. Na brankáře, který poctivě střežil branku, zatímco ostatní už dávno seděli ve vaně, nikdo nepomyslel.

Horník z Durhamu

Narodil se 22. ledna 1914 v Jarrow v hrabství Durham, na severovýchodě Anglie, kde se dolovalo uhlí a stavěly lodě. Jarrow se v roce 1936 zapsal do britských dějin pochodem nezaměstnaných dělníků do Londýna. Byl to kraj tvrdé práce a tvrdých lidí. Jako mladík fáral v dole a fotbal hrál za amatérské kluby. Jako teenager zkusil štěstí na zkoušce v klubu Reading, ale neuspěl.

Zlom přišel v roce 1934 díky shodě náhod. Bartram zaskakoval v bráně klubu Boldon Villa ve finále místního poháru. Na zápas se díval Anthony Seed, bratr trenéra Charltonu Jimmyho Seeda, a mladého gólmana mu doporučil. Bartram v tom roce přestoupil do Londýna a v Charltonu zůstal dvaadvacet let. Od chvíle, kdy se usadil v brance, ho trenér nikdy neposadil na lavičku, a to až do konce kariéry. Klub se během jeho prvních tří let vyšplhal ze třetí ligy až na druhé místo v nejvyšší soutěži, což byl v anglickém fotbale téměř zázrak.

Brankáři ve třicátých letech to neměli snadné. Kožený míč v dešti nasákl vodou a ztěžkl, rukavice se používaly jen výjimečně a střídání v lize neexistovalo, takže zraněný hráč buď dohrál, nebo jeho tým pokračoval v oslabení. Útočníci navíc směli do brankáře tvrdě vrážet. Bartram nebyl typický brankář své doby. Byl to zrzavý akrobat, který rád vybíhal daleko z branky a hrál tak trochu jako dnešní brankáři, kteří zakládají útoky. Fanoušci ho milovali pro jeho velkou, extrovertní povahu i pro neortodoxní zákroky.

Jedno se mu ale nikdy nepodařilo. Za seniorskou reprezentaci Anglie si nezachytal. V době, kdy byl na vrcholu, měla Anglie v bráně Franka Swifta a Teda Ditchburna, a Bartram se musel spokojit s válečnými reprezentačními zápasy, výběrem B a turné výběru Anglie po Austrálii v roce 1951. Dodnes se o něm mluví jako o nejlepším anglickém brankáři, který nikdy nedostal reprezentační čepici.

Do branky se stavěl až do roku 1956, kdy mu bylo dvaačtyřicet. Za Charlton odehrál celkem 623 zápasů a dodnes je nejstarším hráčem v dějinách klubu. Pak zkusil trénování. Vedl York City, který právě sestoupil z třetí ligy, a od roku 1960 Luton Town. Tam převzal stárnoucí mužstvo, které právě spadlo z nejvyšší soutěže a od kterého fanoušci čekali rychlý návrat.

Místo toho skončilo ve středu tabulky, chyběly peníze a po sérii čtyř proher na začátku další sezony se s klubem rozešel, oficiálně po vzájemné dohodě. Stal se novinářem a jako sloupkař nedělníku The People ostře kritizoval vedení Lutonu. To mu zakázalo vstup na novinářskou tribunu, takže si musel kupovat vstupenku a reportáže diktovat z telefonní budky. Vztahy se časem urovnaly a na zápasy chodil až do konce života.

Zemřel 17. července 1981 v Harpendenu ve věku sedmašedesáti let. Charlton na něj nezapomněl. Ulice u stadionu The Valley nese jeho jméno, klubový bar a restaurace se jmenují po něm a k stému výročí klubu byla před stadionem odhalena téměř třímetrová bronzová socha.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Sam_Bartram

https://www.snopes.com/fact-check/goalkeeper-lost-in-fog/

https://kottke.org/25/04/the-goalkeeper-who-got-lost-in-the-fog

https://www.votvonline.com/home/the-2013-14-blogs/happy-100th-birthday-mr-bartram/

https://www.wsc.co.uk/book-reviews/sam-bartram/

https://hattersheritage.co.uk/directors-and-staff/sam-bartram-p800015

https://readtheleague.com/if-you-know-your-history/did-you-know-12

https://factual.afp.com/doc.afp.com.9MU4A2

https://www.bexley.gov.uk/sites/default/files/2020-07/Bartram-The-Blitz-and-Beyond-Story.pdf

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz