Bubeník ze Slavností sněženek: Miroslav Kořínek měl být učitelem, život mu změnil „bažant“ z vojny

Miroslav Kořínek se narodil 28. května 1943 ve Smržově. K hudbě měl blízko odmalička, ale jeho životní dráha ještě zdaleka nebyla nalinkovaná směrem k divadlu. Maminka si přála, aby se z něj stal učitel. On sám dlouho neměl důvod představovat si budoucnost úplně jinak.

Pak přišla povinná vojenská služba. Kořínek už měl za sebou rok v uniformě, když k jejich rotě nastoupil nový voják. Byl o sedm let starší, výtvarník, budoucí režisér a člověk posedlý divadlem. Jmenoval se Jan Schmid.

A právě toto setkání označoval Kořínek po desetiletích za jeden z nejdůležitějších okamžiků svého života.

„Nejzákladnější moment mého života bylo setkání s Honzou Schmidem,“ vzpomínal v roce 2025 pro Český rozhlas. Kořínek byl tehdy na vojně už rok, zatímco Schmid k rotě přišel jako čerstvý „bažant“. A přinesl nápad dělat kulturu – i proto, že díky ní se dala vojna snášet o poznání lépe. Oba si sedli lidsky i tvůrčím způsobem.

Schmid už v té době rozvíjel myšlenku divadla postaveného na improvizaci, hře, asociacích, hudbě a společném vytváření výsledného tvaru. Studio Ypsilon vzniklo v Liberci roku 1963 a jeho první inscenací bylo Encyklopedické heslo XX. století, uváděné v letech 1964 a 1965. Když vojna skončila, mohly se jejich cesty jednoduše rozejít. Nerozešly.

V roce 1965 potřebovala Ypsilonka záskok za hudebníka. Kořínek přijel pomoci. A už zůstal. Od 1. ledna 1967 se stal stálým zaměstnancem Studia Ypsilon a jeho pracovní poměr s divadlem trvá nepřetržitě dodnes. Spolupráce je ještě o něco delší – Ypsilonka sama dnes připomíná Kořínkových šedesát let s divadlem.

Sen jeho maminky o spořádaném učiteli se definitivně rozplynul. Kořínek ale později nelitoval ani na okamžik. Když svůj život hodnotil s odstupem více než šesti desetiletí, vystihl jej prostou větou:

„Žasnu, jakou jsem měl v životě kliku.“

Tou největší „klikou“ bylo právě setkání s Janem Schmidem.

Šedesátá léta byla pro Studio Ypsilon obdobím mimořádné tvůrčí energie. Divadlo nefungovalo jako běžná kamenná scéna, která vezme hotovou hru a jednoduše ji nastuduje.

Schmid pracoval s improvizací, montáží, náhodou a s tvůrčím potenciálem samotných herců. A hudba při tom hrála od začátku zásadní úlohu. Právě tady našel Kořínek místo, které mu dokonale sedělo.

Nebyl jen člověkem, který večer sedne ke klavíru a doprovodí herce. Stal se skladatelem, aranžérem, korepetitorem i spoluautorem hudebního charakteru Ypsilonky.

Podílel se například na inscenacích Dvanáct křesel, Kovář Stelzig, Makbeth, Budovatelé říše, Rozhovory se Sókratem, Obr Gargantua, jeho smích a život nebo Voni sou hodnej chlapec. Hudebně adaptoval také opery a operety od La Traviaty přes Lazebníka sevillského až po Mozarta, Smetanu a Dvořáka.

Pak přišel srpen 1968 a s ním postupně i normalizace. Pro svobodomyslné divadlo nebylo následující období jednoduché. Některá představení narazila na zákazy a komplikovaná schvalování, zahraniční cesty byly po úspěchu na festivalu v Nancy na dlouhá léta zastaveny. Inscenace Budovatelé říše byla krátce po uvedení zakázána, stejně jako další projekty.

Ypsilonka se přesto udržela. A na konci roku 1978 udělala mimořádně riskantní krok – opustila Liberec a přesunula se do Prahy.

Přesun do hlavního města problémy neukončil. Ypsilonka nejprve působila jako Ateliér-Ypsilon v rámci Státního divadelního studia. V roce 1981 se opět vrátila k názvu Studio Ypsilon, tentokrát pod Divadlem Jiřího Wolkera.

Jenže právě tehdy přišel další problém. Sál ve Spálené ulici byl kvůli rekonstrukci uzavřen a soubor další dva a půl roku hrál na zájezdech a po náhradních pražských scénách – v Žižkovském divadle, Redutě, Klicperově divadle, Činoherním klubu, Divadle Na zábradlí, Rokoku nebo Branickém divadle.

Teprve v roce 1984 se Ypsilonka mohla vrátit do svého zrekonstruovaného sálu v paláci Olympic ve Spálené ulici. Soubor však vydržel. A Kořínek s ním.

S Ypsilonkou byly postupně spojeny desítky výrazných osobností českého divadla – Jiří Lábus, Jana Synková, Luděk Sobota, Oldřich Kaiser, Jiří Schmitzer, Marek Eben, Jaroslava Kretschmerová, Martin Dejdar, Jan Jiráň, Petr Vacek a mnoho dalších.

Kořínek přitom po celé dekády patřil k lidem, kteří určovali její hudební podobu. Hudba totiž v Ypsilonce nikdy nebyla jen kulisou. Herci zpívali, hráli na nástroje, parodovali operu, rozebírali ji a zase skládali dohromady. Kořínek dokázal spojovat klasiku s divadelní nadsázkou tak, aby si zachovala svou hudební kvalitu, ale zároveň fungovala v Schmidově hravém divadelním světě.

Jedním z nejslavnějších příkladů se stala ypsilonská Prodaná nevěsta. Premiéru měla v červnu 1996. Režíroval ji Jan Schmid, zatímco Miroslav Kořínek měl na starosti hudební adaptaci a nastudování. Už v lednu 2013 oslavila čtyřstou reprízu a v repertoáru vydržela desítky let. V roce 2024 se na scénu vrátila v nové podobě jako V Y Prodaná nevěsta. Kořínek v ní navíc sám vystupoval jako Smetana.

Kořínkův talent nezůstal uzavřený ve Spálené ulici. Výrazně se prosadil také jako skladatel filmové a televizní hudby. Pro Věru Chytilovou napsal hudbu k filmu Hra o jablko, kde si zároveň zahrál pianistu. Později složil hudbu například k jejímu snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne, k Hanákovu filmu Ja milujem, ty miluješ, k Podfuku Jana Schmidta nebo k filmu Učitel tance Jaromila Jireše. Je také autorem hudby k televiznímu seriálu Život na zámku.

Objevoval se i před kamerou. V Herzově filmu Den pro mou lásku si zahrál jednoho ze svatebčanů, ve filmu Julek trombonistu a Jiří Menzel ho ve Slavnostech sněženek obsadil jako bubeníka.

Výraznou stopu zanechal také v animovaném filmu Fimfárum Jana Wericha. Na hudbě se podílelo několik autorů a Kořínek za svou práci patřil mezi nominované na Českého lva za nejlepší hudbu roku 2002.

Vedle toho působil jako pedagog a předával své zkušenosti dalším generacím. Jan Schmid a Miroslav Kořínek spolu prošli prakticky celým dospělým životem.

Nebyl to jen pracovní vztah režiséra a skladatele. Kořínek jejich spojení sám označil za „takové druhé manželství“. Od setkání na vojně byli nepřetržitě v kontaktu až do Schmidovy smrti.

Dne 3. června 2024 Jan Schmid zemřel. Bylo mu 87 let, do osmaosmdesátých narozenin mu zbývalo jedenáct dní. Člověk, který Studio Ypsilon založil v roce 1963 a více než šedesát let určoval jeho podobu, byl pryč.

Po Schmidově smrti začalo být stále naléhavější, jakým směrem se divadlo vydá. Začátkem roku 2025 vyvolala velkou pozornost informace, že nový ředitel František Tománek počítá s výraznou transformací scény a se změnou dosavadní podoby souboru. Nad budoucností divadla, které bylo více než šedesát let neoddělitelně spojeno se Schmidovou osobností, se objevil velký otazník.

Ypsilonka ale nezmizela. V září 2026 vstoupila do své 62. divadelní sezony pod vedením uměleckého šéfa Ondřeje Zichy. Součástí jejího současného uměleckého souboru zůstává také třiaosmdesátiletý Miroslav Kořínek.

Zdroje:

https://vltava.rozhlas.cz/zasnu-jakou-jsem-mel-v-zivote-kliku-rika-hudebnik-miroslav-korinek-9574944

https://www.ypsilonka.cz/o-divadle/historie

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?Itemid=118&id=3925%3Astudio-ypsilon-2&lang=cs&option=com_content&view=article

https://www.ypsilonka.cz/repertoar/archiv/prodana-nevesta-aneb-pojd-domu-ona-breci

https://www.ypsilonka.cz/repertoar/hrajeme/v-y-prodana-nevesta

https://www.ypsilonka.cz/pro-media/prodana-nevesta-slavi-400-reprizu

https://www.ypsilonka.cz/pro-media/studio-ypsilon-uvede-11-brezna-2026-premieru-nove-inscenace-kabaret-na-vode

https://www.filmovyprehled.cz/en/person/4396/miroslav-korinek