Článek
Geneviève se narodila v Paříži v létě 1944, jen pár týdnů po vylodění v Normandii, do světa plného nejistoty. O svém dětství ale později téměř nemluvila – rozhovorům na toto téma se pečlivě vyhýbala. Ví se jen, že od malička milovala tanec. Jako nadaná dívenka se dokonce školila v baletu na slavné pařížské Opeře. Právě pohyb a hudba se staly její první řečí, jimiž se učila vyjadřovat emoce.
V patnácti letech však osud Geneviève zavál nečekaným směrem. Při jedné náhodné příležitosti si jí povšimli filmaři a pozvali ji na kamerové zkoušky do Říma. Tehdy sice nezískala zamýšlenou roli v italském filmu Les Adolescentes, jenže všimli si jí další – renomovaný francouzský režisér Michel Boisrond ji obsadil do svého snímku Un soir sur la plage (1961) po boku slavné Martine Carol.
První herecká zkušenost odstartovala kariéru mladé dívky závratným tempem. Brzy následovaly další nabídky. Geneviève se objevovala na divadelních prknech i v dalších filmech, včetně romantického dobrodružství Kapitán Fracasse (1961) s legendárním Jeanem Maraisem.
Bylo jí teprve sedmnáct, když vedle Maraisova urozeného šviháka ztvárnila nevinnou Isabelle – a právě tato role ji poprvé proslavila. Vypadalo to, že z bývalé baleríny roste nová hvězda stříbrného plátna.
Nicole z četnické komedie
Roku 1964 pak přišel projekt, který z Geneviève učinil tvář známou doslova po celém světě. Režisér Jean Girault ji obsadil jako Nicole, dceru svérázného strážmistra Cruchota, do bláznivé komedie Četník ze Saint-Tropez. Bylo jí dvacet let a nadšeně se pustila do natáčení po boku Louise de Funèse a Michela Galabru – netušila, jak obrovský úspěch tahle letní taškařice bude mít.
Film zaznamenal fenomenální návštěvnost ve Francii a z Louise de Funèse učinil rázem mezinárodní hvězdu. A Geneviève? Z večera do rána ji poznávali diváci od Paříže po Prahu. Jako rozpustilá Nicole s velkýma nevinnýma očima a záplavou plavých vlasů si získala srdce publika.
Nicole Cruchotová nebyla typická filmová hrdinka – spíš popudlivá, zvídavá a trochu potrhlá slečna, která neustále přiváděla svého přísného tatínka četníka do prekérních situací. Geneviève jí dala šarm a živelnou radost, která z plátna přímo sršela.
Když v jedné slavné scéně stála Nicole na pláži mezi jazzmany a rozezpívala se nakažlivým popěvkem „Douliou douliou douliou Saint-Tropez…“, nikdo netušil, že tahle nenápadná písnička se stane hitem léta. Byla to právě Geneviève, kdo ústřední melodii filmu nazpíval svým hlasem – a miliony diváků si ji pak mylně pobrukovaly jako anglické „Do you do you Saint-Tropez“. Hudba a film se v jejím podání protnuly dokonale: tvář Nicole a její bezstarostný zpěv evokovaly sladkou vůni prázdnin na Riviéře.
Úspěch četnické komedie byl ohromující a Geneviève se s ní svezla na vlně slávy. V rychlém sledu přišla dvě pokračování: Četník v New Yorku (1965) a Četník se žení (1968), kde Grad opět zazářila jako Nicole po boku svých filmových kolegů.
Diváci si sérii zamilovali, a byť Louis de Funès jakožto komediální génius strhával pozornost na sebe, mladá herečka se vedle něj neztratila. Její Nicole dodávala příběhům jiskru moderní dívky šedesátých let – energickou, vzdorovitou a půvabnou zároveň.
Z Geneviève Grad se stala celebrita. Úsměv na plakátech, rozhovory pro časopisy, pozvánky do televizních show – to vše k ní patřilo. Přesto někde uvnitř ní už během toho kolotoče klíčil neklid. Když v roce 1968 dotočila třetí Četníky, uvědomila si, že od svých patnácti let vlastně neměla ani chvilku volného času. Nabídku pokračovat v pokračováních četnické série proto odmítla.
Ústup ze slávy
Rozhodnutí odejít z rozjeté série bylo od mladé hvězdy odvážné – a mělo svá pro i proti. Geneviève si konečně dopřála odpočinek a čas na jiné projekty. Koncem 60. let a v 70. letech se objevila ještě v několika filmech a televizních inscenacích, například v akčních a dobrodružných snímcích natáčených v Itálii.
Na rozdíl od mnoha vrstevníků ji lákalo zkoušet i jiné role, ale žádná už nepřekonala úspěch rozpustilé Nicole. Její kariéra se postupně zpomalovala. Zatímco francouzské filmové plátno dobývaly nové tváře, Geneviève Grad se nenápadně stahovala do pozadí.
Nakonec, na prahu čtyřicítky, udělala definitivní tečku. Po roce 1983, kdy si zahrála malou roli ve filmu Ça va pas être triste, herectví zanechala. Místo toho zvolila obyčejný život stranou šoubyznysu – život, který se nakonec ukázal být možná tišší, ale neméně bohatý.
Než se tak ale stalo, osud jí do cesty přivedl ještě jednu zásadní zkoušku: lásku, která jí měla přinést štěstí i bolest.
Láska i trpké zklamání
Když se v polovině 70. let Geneviève seznámila s mladým televizním moderátorem a nadšeným popularizátorem vědy Igorem Bogdanoffem, byla to láska jako z románu. Igor a jeho identické dvojče Grichka byli tehdy slavní svým futuristickým pořadem o sci-fi Temps X, v němž se prolínala věda a fantazie.
Geneviève – o pár let starší než charismatický Igor – okouzlila bratra vědou posedlých dvojčat natolik, že kvůli ní opustil svou tehdejší snoubenku. „Prožila jsem s Igorem krásnou, velkou vášeň,“ přiznala po letech sama herečka.
Zamilovaný pár žil střídavě v Paříži a na zámku Bogdanoffových v gerském regionu na francouzském venkově. V roce 1976 se Geneviève narodil syn Dimitri.
Jenže radostná událost zároveň předznamenala konec onoho snu. Igor Bogdanoff se coby pětadvacetiletý mladík necítil připravený nést odpovědnost otce. Po narození syna se o něj nestaral a vztah s Geneviève se rozpadl. Byla to pro ni trpká rána? Tehdy navenek zachovala klid.
Dál s Igorem udržovala vstřícné vztahy kvůli malému Dimitrimu; dokonce přijala nabídku pracovat jako produkční asistentka v týmu Temps X po boku otce svého syna. Ještě řadu let byli všichni tři – Geneviève, Igor i jejich syn – vídáni spolu na rodinném sídle Bogdanoffů v Saint-Lary. Grad si přála, aby Dimitri nepřišel o otce, a snažila se mu uchovat rodinné pouto.
Čas však ukázal odvrácenou tvář této výstřední rodiny. Igor a Grichka Bogdanoffovi byli boháči a celebrity, ale provázely je skandály – od pochybné platnosti jejich vědeckých titulů až po bizarní proměnu obličejů vlivem opakovaných plastických operací. Geneviève se těmto excesům vyhýbala a držela se stranou, přesto neunikla bolestem, které přinesly.
Kontakt mezi Igorem a Dimitrim časem ochladl. Když pak koncem 90. let Bogdanoffovi v televizi zcela popřeli Igorova nejstaršího syna – vůbec se o něm nezmínili a Igor dokonce veřejně uváděl, že má jen tři mladší děti – pohár trpělivosti přetekl. Igor nakonec zapochyboval, zda je Dimitri vůbec jeho syn.
Pro Geneviève to byla poslední kapka. Ustřihla i poslední tenkou nit, která ji k bývalému partnerovi vázala. Její tehdy dospívající syn přijal příjmení po matce a herečka se rozhodla definitivně uzavřít dveře za kapitolou bouřlivé lásky, jež se proměnila v hořké zklamání.
Návrat ke kořenům
Překonat osobní krizi pomohl Geneviève čas a taky nová láska, tentokrát mnohem tišší a stabilnější. Už od počátku 80. let po jejím boku stál nenápadný muž – architekt Jean Guillaume. Po jedenácti letech partnerského života se v roce 1993 vzali. Pro Geneviève to bylo poprvé, co stanula před oltářem.
V necelých padesáti letech tak začala budovat nový domov se spolehlivým člověkem, daleko od bláznivého světa filmu a televize. Manželé se usadili v poklidném městě Vendôme v kraji Loir-et-Cher a vedli obyčejný život, který si Geneviève vždy přála – v soukromí, bez blesků fotoaparátů.
Ačkoli se stáhla z herecké branže, nezahálela. Nadále milovala umění a historii, a tak se na čas stala obchodnicí se starožitnostmi – s typickou pečlivostí a vášní vybírala předměty s duší dávných dob. Později pracovala pro město Vendôme jako organizátorka kulturních akcí.
Při přípravě výstav a koncertů dokonce spolupracovala s herečkou Annie Chaplinovou, dcerou legendárního Charlieho Chaplina, která žila nedaleko. Geneviève tak zůstávala v kontaktu s uměleckým světem, ale už zcela za kulisami – jako nenápadná hybatelka, nikoli objekt pozornosti.
Svou vlastní slávu nepostrádala. Naopak, ve stínu našla klid. „Vždycky jsem stála nohama na zemi a sláva mi nestoupla do hlavy,“ řekla prý jednou, když se jí ptali, zda nelituje odchodu z filmu – v jejím hlase nebyla ani stopa hořkosti, spíše úleva.
Roli Nicole Cruchotové a zlatá léta 60. let však nikdy zcela neopustily Genevièvinu duši. Občas k ní zavanuly v podobě vzpomínek fanoušků. I dlouhé dekády poté, co zmizela z filmového plátna, jí poštou chodily prosby o podpis a vřelé dopisy od obdivovatelů z celého světa.
Její manžel později prozradil, že ještě nedlouho před koncem života dostávala Geneviève pravidelně dva až tři dopisy měsíčně – nejčastěji z Německa, Ruska či Ukrajiny. Herečka každému vyhověla, podepsala fotografii, připsala milé věnování.
Nejtěžší souboj
Na sklonku života už o sobě Geneviève Grad nedávala veřejně vědět. Žila spokojeně ve svém domě obklopená zahradou a rodinou. Když v roce 2022 zemřel Igor Bogdanoff, přijala tu zprávu tiše a bez komentáře – ta kapitola byla uzavřena. S blížící se osmdesátkou ji trápily zdravotní obtíže, které statečně skrývala před okolím.
Nakonec však svůj nejtěžší boj s rakovinou prohrála. Zemřela v noci z 7. na 8. listopadu 2024 v nemocnici poblíž svého domova, po boku milujícího manžela. Jean Guillaume později uvedl, že jeho žena odešla pokojně a se ctí, „po statečném boji“ se zákeřnou nemocí.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Geneviève_Grad
https://www.leparisien.fr/culture-loisirs/musique/mort-de-genevieve-grad-interprete-du-fameux-douliou-douliou-saint-tropez-08-11-2024-BGNDASEPVZD6TJK6P7BW2MY5DQ.php
https://ledimanche.ch/cinema/deces-de-genevieve-grad-inoubliable-fille-du-gendarme-de-saint-tropez-retour-sur-une-carriere-emblematique/
https://www.serieously.com/le-gendarme-pourquoi-genevieve-grad-nicole-cruchot-a-t-elle-quitte-la-saga-en-plein-milieu/
https://icibeyrouth.com/articles/1300971/lactrice-genevieve-grad-une-vie-entre-cinema-et-culture
https://www.closermag.fr/people/igor-bogdanoff-sa-love-story-avec-une-actrice-et-son-fils-meconnu-933287
https://www.libramemoria.com/deces-celebres/2024/11/08/disparition-de-genevieve-grad-une-grande-figure-de-la-television-francaise-nous-quitte
https://www.nostalgie.be/article/27251/douliou-douliou-st-tropez-genevieve-grad-est-decedee
