Článek
Když se řekne Jiří Bartoška, většině lidí naskočí vysoký muž v dobře padnoucím obleku, černé brýle, hluboký hlas a cigareta. Stárnutí mu na přitažlivosti neubíralo a z někdejšího filmového milovníka postupně udělalo společenskou autoritu.
Jeho veřejná autorita působila téměř magicky, ale herecká dráha samozřejmá nebyla. Spolužačka Jana Švandová se po jeho smrti vrátila až k pardubickému gymnáziu: „Chodili jsme spolu na gympl. Byli jsme ti nejhorší žáci, kteří zlobí, nedávají pozor a skoro propadají.“ Bartoška tehdy uvažoval spíš o výtvarném směru a k přijímačkám na herectví se dostal oklikou.
Kluk z Pardubic, kterého zformovalo Brno
Jiří Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně, dětství a dospívání ale prožil v Pardubicích. Po maturitě nastoupil vojenskou službu a sloužil v brněnských Židenicích. Právě během vojny ho bez jeho vědomí přihlásily k přijímacím zkouškám na JAMU Jana Švandová a Eliška Balzerová.
Na přijímačky mu pomáhal Bolek Polívka s monology a básněmi. Bolek Polívka si první setkání vybavoval přesně: „On v zeleném, ale už tehdy bych řekl, že z té uniformy se drala výrazná osobnost a výrazný člověk.“ Bartoška byl přijat a na JAMU studoval ještě během části vojenské služby. Školu absolvoval v roce 1972 a z Brna si odnesl i přátelství na celý život.
Na JAMU se potkával s výraznou generací budoucích herců, nešlo však o jediný společný ročník. Jeho spolužákem byl Karel Heřmánek, zatímco Miroslav Donutil, Pavel Zedníček či Svatopluk Skopal patřili k jiným ročníkům. Po škole Bartoška krátce působil v Divadle na provázku a roku 1973 odešel s Heřmánkem a Zedníčkem do Činoherního studia v Ústí nad Labem.
V Ústí hrál mimo jiné Jakuba v Kunderově Jakubovi a jeho pánovi a prostředí studiového divadla mu dalo výraznou hereckou průpravu. Po krátkém angažmá v Městských divadlech pražských nastoupil roku 1978 do Divadla Na zábradlí. Tam vytvořil řadu zásadních rolí, od Ivana v Bratrech Karamazových po Dona Juana, a zůstal členem souboru až do roku 1991.
Idol žen, doktor Skalka
Před kamerou debutoval v roce 1975 ve filmu Hřiště. Následovaly Stíny horkého léta, pravěká trilogie podle Eduarda Štorcha, Katapult a další filmy i televizní inscenace. Vysoká postava, tmavé vlasy, výrazná tvář a zastřený hlas z něj udělaly přirozeného představitele milovníků a sebevědomých mužů. Od roku 1976 přitom žil v manželství s archeoložkou Andreou.
Celonárodní popularitu ještě zvýšila Sanitka z roku 1984. Bartoška v jedenáctidílném seriálu hrál MUDr. Richarda Skalku, lékaře záchranné služby a milovníka žen. V desátém díle se ukáže, že trpí smrtelnou krevní chorobou.
Po Skalkově smrti se kolegové sejdou před krematoriem a deset sanitek mu na rozloučenou spustí sirény, jak mu dříve slíbil garážmistr Pudil. Seriálová smrt patřila k nejsilnějším momentům jeho televizní kariéry, ale Bartošku nezavřela do jediné škatulky. Dál střídal film, televizi i divadlo.
K jeho osobě zároveň pevně přirostla cigareta. Kouřit začal ve čtrnácti letech a v některých obdobích kouřil mimořádně silně. Sám Jiří Bartoška v roce 2017 vzpomínal: „Od čtrnácti. V osmé třídě jsem si cestou do školy u paní Beránkové na třídě Míru každý den v trafice kupoval krabičku.“ V roce 2004 uváděl zhruba padesát cigaret denně, někdy i více.
Nebylo však pravda, že by nikdy nezkusil přestat. V roce 2006 vydržel bez cigaret osm týdnů a na začátku roku 2020 je odložil znovu. Několik měsíců používal jen občas elektronickou cigaretu. Později se ke klasickým cigaretám vrátil a kouřil i během festivalu v roce 2024.
Bartoška navíc nezapadal jen do obrazu noblesního bonvivána. Mallory Neradová, tehdy těhotná žena závislá na heroinu, ho jedné noci zastavila na Karlově mostě a požádala o peníze. Později popsala: „Dal mi dva tisíce i vizitku, jen Bůh ví, kam se poděla. Řekl mi, že až se odléčím a budu ready, ať mu zavolám.“ Po léčbě ji skutečně dál podporoval v návratu do běžného života.
Mise Karlovy Vary
Po revoluci vstoupil Bartoška i do veřejného života a v listopadu 1989 patřil k zakladatelům Občanského fóra. Jeho nejtrvalejší mimohereckou rolí se však stal Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Po problematickém ročníku 1992 vznikla v roce 1993 nadace, která měla tradiční přehlídku udržet při životě, a Bartoška byl osloven jako její prezident.
Nový tým připravil ročník 1994, kdy se festival po desetiletích střídání s Moskvou začal znovu konat každoročně. Klíčovou partnerkou se stala filmová kritička Eva Zaoralová. Ta po letech připomněla, jak opatrně jejich spolupráce začínala: „Já mám dojem, že jsme si začali tykat teprve asi po tom prvním festivalu, který jsme spolu dělali.“ V dalších letech už tvořili pevný pracovní tandem.
Nebyli na to sami. U zrodu záchrany stál také Igor Ševčík, první ročník nového uspořádání organizačně vedl Antonín Moskalyk a postupně vznikl stabilní festivalový tým. Bartoška zajišťoval především reprezentaci, vztahy se sponzory a veřejnou tvář přehlídky, Zaoralová se soustředila na program. Festival přežil i konkurenční boj s pražským Zlatým golemem a znovu si vybudoval mezinárodní renomé.
Za Bartoškovy éry přijeli do Varů Leonardo DiCaprio, Michael Douglas, Robert Redford, Sharon Stone, Morgan Freeman, Helen Mirren, Johnny Depp a řada dalších osobností. Robert De Niro byl hostem už v roce 1990 a znovu přijel za Bartoškova vedení v roce 2008. Důležitým znakem přehlídky zároveň zůstalo mladé publikum, plná kina a atmosféra, která nesázela jen na červený koberec.
S festivalem postupně spojil většinu svého pracovního roku. Výkonný ředitel Kryštof Mucha si jejich vztah připomněl drobnou scénou z golfu: „Donutil mě hrát golf, a tam si všichni tykají. Ředitelé firem pak byli zmatení, když jsem říkal: ‚Krásná rána, pane Bartoško.‘“ Funkci prezidenta držel Bartoška od roku 1994 až do smrti a festival se stal druhou nejviditelnější částí jeho veřejné identity.
Zkouška ohněm
S rakovinou se poprvé setkal už v roce 1997. Při zkoušení Hostiny u Petronia začal močit krev a vyšetření odhalilo nádor močového měchýře. Následovala rychlá operace. Plánovaná divadelní premiéra se posunula o týden. Nemoc se podařilo zachytit včas a Bartoška se poté vrátil k práci.
V roce 2014 přišla další, odlišná diagnóza: zhoubné onemocnění mízních uzlin v mezihrudí. Podstoupil chemoterapii a následně ozařování, kvůli léčbě odstoupil z roztočeného seriálu Já, Mattoni. Po uzdravení se znovu vrátil k herectví i festivalu. V následujících letech natočil například Teorii tygra a jako Pán Bůh se objevil v pohádce Anděl Páně 2.
Jednou z jeho pozdních rolí byl onkologický pacient Antonín ve Smyslu pro tumor. Seriál se natáčel ještě v době, kdy svou předchozí nemoc považoval za překonanou. Režisérka Tereza Kopáčová popsala jeho přístup: „Vzal to s humorem sobě vlastním. K nemoci neměl žádný respekt, on řekl, že se rozhodl, že ji nebude nijak ctít.“
V listopadu 2023 začal znovu podstupovat onkologickou léčbu, tentokrát kvůli rakovině plic. Přes pokračující léčbu dorazil i na 58. ročník karlovarského festivalu v létě 2024. Zhubl o několik konfekčních velikostí a svůj program musel přizpůsobovat zdravotnímu stavu, přesto festival zahájil, účastnil se hlavních akcí a na závěr osobně předal ceny.
Ještě 8. března 2025 se objevil s manželkou Andreou na předávání Českých lvů v Rudolfinu. Bylo to jeho poslední výrazné veřejné vystoupení. Přítel Jiří Macháček si z jejich posledního setkání odnesl typicky bartoškovský dialog: „Já říkám: Dáme si jen tři jamky. A on na to: Klidně osmnáct, jestli vydržíš.“ Domlouvaný golf už spolu odehrát nestihli.
V dubnu se Bartoška kvůli zdravotnímu stavu nezúčastnil tiskové konference k dalšímu ročníku festivalu. Jiří Bartoška zemřel 8. května 2025 ve věku 78 let po dlouhé nemoci. Zanechal manželku Andreu, dceru Kateřinu a syna Janka.
Zdroje:
https://vary.rozhlas.cz/zemrel-herec-jiri-bartoska-prezidentovi-filmoveho-festivalu-bylo-78-let-9469477
https://www.irozhlas.cz/kultura/film/kviff-karlovy-vary-jana-svandova-jiri-bartoska-rozhovor_2507061507_har
https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/api/media/documents/PRESSKIT_B5_SMYSL_PRO_TUMOR_WEB_oprava.pdf
https://www.echo24.cz/a/HVwQA/rozhovor-jiri-bartoska
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-jiriho-bartosku-uz-sex-nezajima-303271
https://www.aerofilms.cz/media/1996/press-kit-mallory.pdf
https://pardubicky.denik.cz/volny-cas/nechtela-jsem-ze-sebe-udelat-blbce-pred-bartoskou-sverila-se-mallory-20160822.html
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2672596
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2672279
https://www.ceskylev.cz/cz/2024/tvurci-32-ceskeho-lva
