Článek
Shanda Renee Sharerová se narodila 6. června 1979 v městečku Pineville v Kentucky. Jejími rodiči byli Stephen Sharer a Jacqueline, které všichni říkali Jacque. Byla to obyčejná holčička z obyčejné rodiny. Milovala plavání a gymnastiku, ráda se fotila v legračních kloboucích a na Halloween se jednou převlékla za dýni.
Rodiče se rozvedli, když byla ještě malá. Maminka se znovu vdala a s dcerou se přestěhovala do Louisville. Tam Shanda chodila do katolické školy svatého Pavla. V páté a šesté třídě byla roztleskávačkou, hrála volejbal a softbal. Učitelé ji měli rádi, spolužáci také. Byla klidná, ale přátelská. Dítě, které se umělo smát každý den.
Přátelé a rodina na ni vzpomínají jako na holčičku, která se po škole přitulila na klíně. Ještě ve dvanácti si s chutí vybarvovala omalovánky. „Pořád mám obrázek, který vybarvila den předtím, než ji zabili,“ říká její matka.
V červnu 1991 se život rodiny znovu změnil. Po dalším rozvodu se Jacque s dcerou přestěhovala do New Albany v Indianě, městečka na břehu řeky Ohio, přímo naproti Louisvillu. Shanda nastoupila do sedmé třídy na Hazelwoodskou střední školu. Nová škola, noví spolužáci, nový začátek. Pro dvanáctiletou dívku nic snadného. Kdo někdy jako dítě měnil školu, ví, jak těžké je zapadnout. Shanda byla tichá a trochu stydlivá, ale snažila se. Hledala kamarádky, se kterými by mohla trávit přestávky a odpoledne.
V nové škole se Shanda seznámila se starší spolužačkou Amandou Heavrinovou. Dívky si rozuměly a rychle se z nich staly blízké kamarádky. Jenže Amanda měla v té době vztah se starší Melindou Lovelessovou. A Melinda začala na Shandu žárlit.
Žárlivost rostla. Na podzim 1991, při jedné školní akci, se Melinda se Shandou střetla. Vyhrožovala jí. Shandini rodiče měli strach. Viděli, že se kolem jejich dcery děje něco nebezpečného. A tak udělali to, co by udělal každý starostlivý rodič. Koncem listopadu 1991 ji přehlásili do jiné školy – katolické školy Our Lady of Perpetual Help. Doufali, že tím dceru ochrání.
V nové škole se Shanda zapojila do dívčího basketbalového týmu. Našla si nové kamarádky, chodila na tréninky, učila se. Zdálo se, že se všechno uklidnilo. Rodiče si oddechli. Dcera byla v bezpečí – nebo si to aspoň mysleli. Jenže Melinda nezapomněla. Amanda později vypověděla, že dopisy, ve kterých Melinda vyhrožovala, předala dokonce prokurátorovi pro mladistvé. Podle ní se ale nic nestalo.
Melinda Lovelessová podle pozdějších zjištění vyrůstala v rozvrácené rodině. To ale nic neomlouvá. Šestnáctiletá dívka se rozhodla, že se Shandě pomstí. A získala pro svůj plán další tři dívky. Sedmnáctiletou Laurie Tackettovou a dvě patnáctileté, Hope Rippeyovou a Toni Lawrenceovou.
V pátek 10. ledna 1992 trávila Shanda víkend u svého tatínka Steva v Jeffersonvillu. Pozdě v noci ji dívky od domu odvedly. Shanda netušila, co ji čeká. Byla to poslední chvíle, kdy ji její rodina viděla živou.
Co se dělo během následujících hodin, popsaly později samy pachatelky u soudu. Shandu odvezly do opuštěného místa, celou noc ji držely v zajetí a týraly ji. Za úsvitu 11. ledna 1992 ji zavraždily. Bylo jí dvanáct let.
Místo, kde se tragédie odehrála, leželo v zapadlém venkovském kraji jižní Indiany, nedaleko bývalé vojenské střelnice Jefferson Proving Ground. Polní cesty, lesy, pole a minimum lidí. Místo, kde v noci nikdo nic neuslyší.
Toho rána našli dva bratři, kteří se vydali na lov, u silnice nedaleko města Madison v okrese Jefferson tělo dívky. Odpoledne nahlásil Steve Sharer, že jeho dcera zmizela. Teprve podle zubních záznamů vyšetřovatelé zjistili, komu tělo patří.
Pro Steva Sharera to byl okamžik, který mu navždy změnil život. Dcera, která u něj měla strávit pohodový víkend, se už nikdy nevrátila. A pro Jacque začala noční můra, která nikdy úplně neskončila. Už nikdy neuslyší dceřin smích, neuvidí ji na basketbalovém zápase, nepřivítá ji doma ze školy.
Případ ale nezůstal neobjasněn dlouho. Ještě téhož večera, 11. ledna, přišly Toni Lawrenceová a Hope Rippeyová se svými rodiči na šerifovu stanici a promluvily. Jejich výpovědi se staly hlavním podkladem pro zatykače. Dvanáctého ledna zatkla policie i Melindu Lovelessovou a Laurie Tackettovou. Za necelé dva dny byly všechny čtyři ve vazbě.
Zpráva o vraždě otřásla New Albany, Indianou i celou Amerikou. Pro malé město na břehu řeky Ohio to byl šok, ze kterého se vzpamatovávalo jen velmi pomalu. Lidé nemohli uvěřit, že něco takového mohly udělat dospívající dívky. Dospívající dívky, z nichž tři Shandu před osudnou nocí ani osobně neznaly. Noviny, rozhlas i televize o případu informovaly týdny. A rodiče po celé zemi se začali ptát, jestli opravdu vědí, s kým se jejich děti stýkají.
Prokuratura se rozhodla soudit všechny čtyři jako dospělé. Všechny čtyři byly stíhány jako dospělé a uzavřely dohody o vině a trestu. Trest smrti mohl vzhledem k věku hrozit pouze Melindě Lovelessové a Laurie Tackettové. Díky tomu se nekonal dlouhý veřejný proces, při kterém by rodina musela znovu a znovu poslouchat, co se s jejich dcerou dělo. Pro Shandiny blízké to byla aspoň malá úleva.
Melinda Lovelessová, které bylo v době činu šestnáct let a kterou vyšetřovatelé označili za strůjkyni celého plánu, byla odsouzena za vraždu ke 60 letům vězení. Stejný trest, šedesát let, dostala i sedmnáctiletá Laurie Tackettová. Patnáctiletá Hope Rippeyová byla také odsouzena k šedesáti letům, ale po odvolání jí trest snížili. Toni Lawrenceová, která jako první spolupracovala s vyšetřovateli, se přiznala k trestnému činu omezování osobní svobody a dostala nejvýše dvacet let.
Pro Shandinu rodinu ale soud neznamenal konec bolesti. Shandin otec Steve se z dceřiny smrti nikdy nevzpamatoval. Začal pít. V roce 2005 zemřel ve věku třiapadesáti let. „Ten muž rozhodně zemřel na zlomené srdce,“ řekla o něm Jacque. Vražedkyně tak připravily o život i jeho – jen pomaleji. Jacque o něm později řekla, že se doslova upil k smrti. Ztráta dcery ho zlomila natolik, že už nikdy nenašel cestu zpátky.
Jacque Vaughtová se rozhodla jinak. Nechtěla, aby ji nenávist pohltila. Bolest ale nezmizela. Nejvíc ji trápila představa, čím musela její dcera v posledních hodinách projít. „Prostě si nedokážu představit, čím si prošla,“ přiznala. „Vždycky jsem se modlila, aby Bůh převzal vládu, ochránil ji a nedovolil jí cítit bolest.“ Začala veřejně mluvit o případu a varovat rodiče, aby byli ke svým dětem pozorní. Už v roce 1994 vyzývala rodiče, aby byli ostražití a všímali si, co se v životě jejich dětí děje. V roce 2011 poprvé vystoupila v celostátní televizi, v pořadu Dr. Phil. Pozvání přijala, protože chtěla být hlasem své dcery. A především chtěla, aby lidé nezapomněli, kdo byla Shanda.
Přicházející roky ale přinášely i nové rány. Pachatelky začaly postupně vycházet na svobodu. Jako první Toni Lawrenceová, v prosinci 2000, po zhruba devíti letech ve vězení. V dubnu 2006 propustili Hope Rippeyovou, poté co jí soud trest zkrátil – mimo jiné za dobré chování. Prokurátor se tehdy proti zkrácení trestu neohradil. Jacque to nesla velmi těžce. „Jsem velmi naštvaná. Nikdy se to nemělo stát,“ řekla. „Prostě si odpykej svůj trest.“ „Tohle nepřijímám,“ řekla. „Zavraždila mou dceru… Jsem z toho rozhořčená.“ A dodala: „Prostě to nechápu.“
V lednu 2018 vyšla na svobodu Laurie Tackettová. Melinda Lovelessová se o předčasné propuštění pokoušela už dříve. V roce 2008 ale neuspěla a v roce 2011 soudce zamítl i její žádost o zrušení rozsudku. Její obhájce tvrdil, že byla příliš mladá, aby dohodě o vině a trestu porozuměla. Na svobodu nakonec vyšla 5. září 2019, po šestadvaceti letech a osmi měsících za mřížemi. Bylo jí čtyřicet čtyři let. Byla poslední. Všechny čtyři ženy, které vzaly život dvanáctileté dívce, jsou dnes volné.
Jacque Vaughtová přitom během let udělala krok, který mnohé překvapil. Melinda Lovelessová ve vězení několik let cvičila asistenční psy v rámci vězeňského programu. A když jeden chovatel nabídl, že v Shandině jménu daruje do programu štěně, Jacque souhlasila. Fenka dostala jméno Angel – Anděl. A cvičila ji právě Lovelessová.
Program, ve kterém vězeňkyně cvičí asistenční psy pro lidi s postižením, měl dát smysl i jejich trestu. Psi, které vychovají, pak pomáhají lidem na vozíku, nevidomým nebo válečným veteránům. Jacque dokonce uvažovala, že by v Shandině jménu darovala jednoho psa každý rok.
Mnoho lidí to nechápalo. Jacque ale své rozhodnutí obhájila. „Je to moje volba. Je to moje dítě,“ řekla. „Když nedovolíte, aby ze zlých věcí vzešlo něco dobrého, nic se nezlepší.“ Setkat se s vrahyněmi své dcery tváří v tvář ale neplánovala.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Shanda_Sharer
https://kygs.org/wp-content/uploads/shanda_sharer.pdf
https://newsandtribune.com/floydcounty/x519388943/New-Albany-memorial-focuses-on-Shanda-not-her-murder
https://www.wdrbwave.com/story/18573121/shanda-sharers-mother-and-murderer-form-unlikely-alliance/
https://www.wdrbwave.com/story/4829494/early-release-for-woman-who-took-part-in-12-year-olds-1992-torture-killing/
https://www.wlky.com/article/woman-convicted-in-1992-murder-will-be-released/15055934
https://www.wlky.com/article/mastermind-behind-brutal-murder-of-indiana-girl-in-1992-released-from-prison/28929012
https://www.wdrb.com/news/melinda-loveless-mastermind-of-murder-of-shanda-sharer-released-from/article_994b41c4-d00e-11e9-8e56-9b9b497efced.html
