Článek
František Kuchta se narodil 14. ledna 1932 ve městečku Tisovec na středním Slovensku. Vyrůstal v kraji hlubokých lesů a strmých hor. Tradiční venkovský život ho naučil pokoře a vytrvalosti. Možná právě tam, v rodném Tisovci, si poprvé vyslechl příběhy o Jánošíkovi – netuše, že jednou vtiskne legendárnímu hrdinovi svou tvář.
Dospívání prožil v bouřlivé době – na konci války a v prvních poválečných letech viděl kolem sebe i utrpení a chudobu, což ho možná utvrdilo v rozhodnutí pomáhat druhým. Byl mimořádně inteligentní a ctižádostivý, takže nepřekvapilo, když se vydal na dráhu medicíny. Vystudoval lékařskou fakultu v Bratislavě a stal se chirurgem.
Koncem 50. let nastoupil jako lékař do vězeňské nemocnice v Ilavě, nevelkého města proslulého přísně střeženou věznicí. Ilavská věznice patřila k nejtěžším v zemi a pro mladého lékaře to nebylo lehké působiště. Denně se setkával s drsnými osudy odsouzenců a musel si získat autoritu i respekt v nehostinném prostředí za mřížemi. Právě tam v sobě vypěstoval odolnost a pochopení pro lidské utrpení – vlastnosti, které se mu později překvapivě hodily i před filmovou kamerou.
Na počátku 60. let začal režisér Paľo Bielik plánovat velkorysý film o legendárním zbojníkovi Juraji Jánošíkovi. Jako bývalý herec a vlastenec toužil po autentickém ztvárnění národního hrdiny a rozhodl se obsadit do hlavních rolí co nejvíce neherců. Charismatický doktor z Ilavy upoutal jeho pozornost.
Kuchtova vysoká, štíhlá postava a klidný, sebejistý projev působily před kamerou přesvědčivě. Mezi více než šedesáti uchazeči nakonec právě tohoto dvoumetrového lékaře vybral pro roli Jánošíka. Pro třicetiletého Františka to byla životní šance, která přišla zčistajasna. Na konkurzu musel František předvést krátkou scénku a obstát vedle mnoha zkušenějších uchazečů.
Vešel mezi filmaře v obyčejném obleku, tiše a se vzpřímenou postavou. Když pevným hlasem pronesl první věty ze zkušebního scénáře, v místnosti se rozhostilo překvapené ticho. Jeho projev byl přirozený a charismatický – přesně takový, jaký Paľo Bielik hledal. Režisérovi zajiskřilo v očích uznání: právě našel svého Jánošíka.
Zbojník před kamerou
Natáčení dvojdílného velkofilmu Jánošík trvalo bezmála dva roky. Štáb točil v horách i na autentických lokacích, aby příběhu dodal patřičný lesk. Výpravný barevný snímek měl premiéru v roce 1963 u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. S rozpočtem přes osm milionů korun šlo o nejdražší slovenský film své doby a tvůrci v něj vkládali velké naděje.
Režisér Bielik pracoval na jánošíkovském projektu už od 50. let a sám měl k tématu blízko – roku 1935 si dokonce zahrál Jánošíka ve filmu režiséra Martina Friče. Ještě dříve, na počátku 20. let, tuto postavu na stříbrném plátně ztvárnil herec Theodor Pištěk, proslulý jinak z populárních prvorepublikových veseloher.
Kuchta tak navazoval na slavnou tradici a kráčel ve stopách svých předchůdců. O to větší bylo překvapení, jak přesvědčivě tento nováček dokázal svou úlohu zvládnout. František Kuchta se ocitl v úplně novém světě. Před kamerou však nepůsobil nejistě – naopak hrál s přirozenou lehkostí a odvahou.
„Nepřekypoval výjimečným talentem, ale byl houževnatý, přirozený a před kamerou zcela bez trémy,“ hodnotil Kuchtův výkon herec a pozdější režisér Martin Ťapák. Náročné scény plné soubojů, útěků a verbování zbojnických družin zvládal vedle ostřílených kolegů se ctí.
Během natáčení si musel Kuchta sáhnout až na dno sil – filmovalo se v horách za každého počasí a mnohé záběry vyžadovaly značnou fyzickou zdatnost. Dny trávil v sedle koně, přeskakoval kameny a brodil se ledovými bystřinami, odhodlaný obstát ve všem, co po něm role žádala.
Po boku neznámého lékaře se v roli Jánošíkovy milé objevila mladičká operní pěvkyně Lucia Poppová. Podle pamětníků prý mezi Kuchtou a půvabnou Lucií během natáčení přeskočila jiskra a jejich vzájemná náklonnost byla z plátna cítit.
Slovenské publikum však vnímalo filmovou verzi Jánošíka jako víc než jen dobový hit. Zbojník představoval symbol vzdoru a spravedlnosti hluboko zakotvený v národní paměti a Bielikův barevný epos dokázal naplnit touhu diváků po hrdinství a hrdosti.
Jánošík se tak po svém uvedení stal obrovským hitem, který strhl statisíce nadšených diváků a pochvalně o něm psala i kritika. Slavnostní premiéra v Bratislavě byla pro Františka nezapomenutelným zážitkem. Sál kina burácel potleskem, nadšené obecenstvo skandovalo a jednatřicetiletý chirurg se náhle ocitl v obležení fanoušků.
Z mladíka, který ještě nedávno léčil v relativní anonymitě, se rázem stal dojatý herec rozdávající podpisy. Možná právě v tu chvíli si uvědomil, že jeho život už nebude jako dřív. Z Františka Kuchty se každopádně přes noc stala celebrita – říkalo se o něm, že je „nejznámější lékař v celém Československu“.
Jeho vysoká postava v zbojnickém kroji zdobila plakáty a jeho tvář najednou poznávali lidé na ulicích. Ze všech koutů republiky mu začaly chodit dopisy od nadšených obdivovatelek a na chodníku ho zastavovaly dívky s prosbou o autogram. Diváci – zejména divačky – byli okouzleni charismatem nového Jánošíka.
Za titulní roli si Kuchta odnesl honorář kolem 40 000 Kčs. Film navíc získal Cenu poroty na mezinárodním festivalu v indickém Dillí v roce 1965, což jen potvrdilo jeho výjimečnost. Skutečnou odměnou pro představitele hlavního hrdiny však byla ohromná popularita a místo v srdcích publika.
Sláva i divoké soukromí
Obrovská popularita měla i odvrácenou tvář. Z nenápadného lékaře se přes noc stal idol žen a národní celebrita – nápor takové změny poznamenal jeho soukromí. Náročné dvouleté natáčení zasáhlo Kuchtův rodinný život.
Jeho první manželka – bývalá spolužačka z medicíny – nedokázala sdílet novou realitu po boku filmové hvězdy, a během práce na filmu se jejich dosavadní poklidné manželství rozpadlo. Mnozí se domnívali, že jedním z důvodů byla i náklonnost, která vznikla mezi ním a Lucií Poppovou, jež po premiéře filmu odjela za kariérou do ciziny.
Nově nabytá sláva přinesla Františku Kuchtovi i mnohá pokušení. Ve Františkovi se možná praly dvě duše – zodpovědný lékař a okouzlený filmový idol. Útěk k nočnímu životu, společnosti a alkoholu byl pro něj možná únikem z tohoto vnitřního napětí. Dobový tisk ho líčil spíše jako bonvivána než jako vzor ctností a spojoval jeho jméno s řadou krátkých románků.
Po rozvodu ale nezůstal dlouho sám. V následujících letech se Kuchta podruhé oženil a s druhou manželkou se dočkal narození vytoužené dcery.
„Byl jsem hlavně doktor, a do světa filmu jsem si jen odskočil na návštěvu,“ říkával František Kuchta s nadhledem po letech. Ani ohromný úspěch filmu ho neodvedl od jeho pravého poslání – i nadále zůstal věrný lékařskému povolání.
Z filmového prostředí se stáhl a vrátil se k pacientům, kteří ho potřebovali. Před kameru se vrátil už jen jedinkrát, o mnoho let později. V roce 1980 přijal nabídku malé role lesníka v dramatu Hodiny režiséra Martina Ťapáka. Na place se tehdy setkal s nastupující generací slovenských herců, jako byli Milan Kňažko a Andrej Hryc.
Pověst nejslavnějšího československého lékaře sice časem vybledla, legendární film Jánošík však žil dál svým vlastním životem a své fanoušky si udržel i po letech.
Zdroje:
https://www.teraz.sk/magazin/frantisek-kuchta-predstavitel-janos/604097-clanok.html
https://www.osobnosti.cz/frantisek-kuchta.php
https://koktejl.azet.sk/clanok/CmMWnSt/idol-zien-a-filmovy-janosik-kuchta-49-nahla-smrt-nasli-ho-mrtveho-v-byte/
https://www.cas.sk/clanok/326564/najznamejsi-janosik-bol-chirurg-frantisek-kuchta-49-zenam-tazko-odolaval-rovnako-aj-pohariku/
https://www1.pluska.sk/soubiznis/domaci-soubiznis/legendarny-bielikov-janosik-kuchta-49-zomrel-hroznou-smrtou-lezal-mrtvy-jeho-malom-byte-2
