Článek
Pamatujete si ten šok z konce loňského roku? Volkswagen poprvé ve své 88leté historii zavřel německou továrnu. Drážďanská „Skleněná manufaktura“, kdysi chlouba evropského inženýrství, zhasla. Média to chvíli řešila jako symbol, politici ronili krokodýlí slzy, ale dnes? Ticho. A přesně to je ten problém.
Zatímco my si tu v lednu 2026 stěžujeme na mráz, skutečný mráz přichází z ekonomických statistik. Německý průmysl, na kterém je česká ekonomika závislá jako narkoman na dávce, se hroutí do sebe. Není to jen VW. Chemický gigant BASF sice v Ludwigshafenu slíbil udržet místa, ale masivní investice tečou jinam – do Číny a hlavně do USA. Proč? Protože byznys se neřídí ideály, ale excelem. A ten americký svítí zeleně, zatímco ten náš rudě.
Plyn za hubičku vs. naše drahota
Pojďme do technické hloubky, ať pochopíte, v jaké pasti jsme uvízli. Donald Trump okamžitě po nástupu do úřadu splnil, co slíbil: „Drill, baby, drill“. Deregulace těžby v Permian Basin a zrušení Bidenových brzd na export LNG vytvořily v USA přetlak nabídky.
Výsledek? Cena plynu na americkém uzlu Henry Hub se v roce 2026 pohybuje kolem 3–4 dolarů za MMBtu. A my? V Evropě na burze TTF platíme i po „uklidnění“ trhu násobně víc. Fyzika je neúprosná – zkapalnit plyn, převézt ho přes oceán a znovu zplynovat stojí peníze. Americká fabrika má trubku přímo ze země. Evropská fabrika platí břidlicový plyn z USA plus zkapalnění, plus dopravu, plus marži obchodníka.
V USA funguje energetika jako steroid pro průmysl. V Evropě funguje jako koule u nohy. Trump navíc osekal dotace z IRA (Inflation Reduction Act) na čisté technologie, které považoval za „dárek Číně“, a vše vrhnul do fosilní dominance. My v EU stále platíme emisní povolenky, které prodražují výrobu, zatímco americká konkurence dostala daňové prázdniny a levnou energii.
Zaplatíte to vy. Všichni.
Co to znamená pro Frantu z Ostravy nebo Marii z Plzně? Možná si říkáte, že krach nějaké ocelárny v Německu se vás netýká. Omyl. Je to dominový efekt.
Když ArcelorMittal nebo ThyssenKrupp omezují výrobu v Evropě, nepotřebují české subdodavatele. Nepotřebují českou ocel, plasty ani logistiku. To nejsou jen „ztracená místa v průmyslu“. To je menší výběr daní, horší služby a dražší zboží v regálech. Dovážíme pak produkty, které jsme si dřív vyrobili sami, ale s cenovkou, která v sobě má započtenou dopravu přes půl planety. Inflace v roce 2026 sice není dvouciferná jako před pár lety, ale naše kupní síla stagnuje, zatímco Američanům roste. Z Evropy se stává drahý skanzen pro turisty, kde si místní nemohou dovolit to, co sami vymysleli.
Naivita nás zabíjí
Geopoliticky je to debakl. Část evropské pravice tleskala Trumpovi jako zachránci před „woke“ šílenstvím. Teď dostávají studenou sprchu. Trump není spojenec Evropy. Je to obchodník, který vidí Evropu jako konkurenta, kterého je třeba vysát.
Jeho strategie je geniálně jednoduchá: Nalákat evropské firmy na levnou energii a nižší daně do USA. A funguje to. Deindustrializace Evropy není „klimatická nutnost“. Je to cílený přesun bohatství přes Atlantik. Zatímco my řešíme, jestli má brčko být papírové, Američané nám pod nosem luxují mozky, kapitál i fabriky. Pokud se Brusel a národní vlády neproberou a nezačnou řešit cenu energií jako otázku národní bezpečnosti (a ne jen ekologie), zbydou nám tu jen oči pro pláč a prázdné haly.
Zdroje:
https://eurometal.net/volkswagen-is-closing-its-first-factory-in-germany-in-its-88-year-history/
https://iea.blob.core.windows.net/assets/6bd6c46d-21d7-4ae7-af9f-25dc9f8e7f3b/GasMarketReport,Q1-2025.pdf
https://seekingalpha.com/news/4531730-basf-agrees-to-no-job-cuts-at-ludwigshafen-plant-until-2029
https://strategicperspectives.eu/donald-trump-wins-what-impact-on-european-energy-security/
https://www.cer.eu/publications/archive/policy-brief/2025/between-rock-and-hard-place-europes-clean-tech-industry
https://blogs.worldbank.org/en/opendata/global-gas-price-paths-diverge-as-lng-reshapes-market-balances
