Článek
V neděli 21. června 1942 zamířil Alfréd Bartoš na schůzku do bytu manželů Krupkových v Pardubicích. Měl s nimi domluvené znamení v okně. Když bylo všechno v pořádku, viděl ho z ulice. Ten den v okně nebylo. Bartoš pochopil, co to znamená. Krupkovi byli zatčení a v jejich bytě čekalo gestapo. Otočil se a dal se na útěk. Gestapáci za ním vyrazili a začali střílet. Jedna z kulek zasáhla náhodného muže, který šel zrovna do kina. Bartoš přitom nemohl běžet tak rychle jako dřív. Na jaře prodělal revmatickou horečku a ještě se z ní úplně nezotavil.
Na rohu Smilovy a Sladkovského ulice, nedaleko restaurace Plzeňka, mu zastoupila cestu skupina německých vojáků od letectva. Bartoš byl v pasti. Vytáhl pistoli a střelil se do hlavy. Do pardubické nemocnice ho odvezli pod dozorem gestapa. Druhý den zemřel, aniž by nabyl vědomí. Bylo mu 25 let.
Muž, který se zastřelil na rohu pardubické ulice, byl velitelem jednoho z nejdůležitějších výsadků vyslaných z Londýna. Pět měsíců řídil spojení odboje s exilovou vládou. A dělal to ve městě, kde ho znal kdekdo, a podle mnoha svědků proti všem pravidlům konspirace. Historik Pavel Šmejkal o něm později řekl, že Bartoše v Pardubicích znali všichni, a přesto ho nikdo neudal.
Pohledný dragoun
Alfréd Bartoš se narodil 23. září 1916 ve Vídni v rodině českého krejčího. Dětství ale prožil v Sezemicích u Pardubic. Na pardubickém gymnáziu odmaturoval s vyznamenáním, pak vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1937 se vrátil do Pardubic jako poručík jezdectva u 8. dragounského pluku.
Byl pohledný, komunikativní a společenský. V Pardubicích měl snoubenku Věru Junkovou, která učila na místní škole němčinu. Když v březnu 1939 přišla okupace a armádu rozpustili, rozhodl se odejít bojovat do zahraničí. V květnu 1939 odjel z protektorátu se zdůvodněním, že jede do Francie vyřídit dědictví. Krátce prošel cizineckou legií. V červnu 1940 bojoval s československým pěším plukem na hroutící se francouzské frontě a po pádu Francie se dostal do Británie.
Tam se přihlásil k výcviku pro zvláštní operace. Prošel tvrdým kurzem ve skotské vysočině a jako jeden z prvních dobrovolníků se učil seskakovat na letišti Ringway u Manchesteru. Před odletem do protektorátu ho osobně přijal prezident Edvard Beneš. Bartoš měl navázat spojení s odbojovou skupinou štábního kapitána Václava Morávka a přes ni s nejcennějším zdrojem odboje, agentem A-54 v německé vojenské zpravodajské službě.
Pod svícnem je největší tma
V noci z 28. na 29. prosince 1941 vzlétl z Anglie bombardér Halifax se třemi výsadky na palubě. Kromě Bartošovy skupiny Silver A v něm seděli i Jan Kubiš a Jozef Gabčík z výsadku Anthropoid, kteří měli zabít Reinharda Heydricha. Kvůli chybě navigace seskočily všechny tři skupiny desítky kilometrů od plánovaných míst. Silver A dopadl u Poděbrad.
Bartoš měl s sebou dva muže. Sedmadvacetiletý Josef Valčík byl zkušený voják, dvaadvacetiletý Jiří Potůček měl na starosti vysílačku. Bartoš se rozhodl udělat něco, co mohlo vypadat jako šílenství. Nezamířil do anonymní Prahy, ale do Pardubic, kde chodil do školy, sloužil v armádě a kde ho znala spousta lidí. Řídil se heslem, že pod svícnem je největší tma.
Hned druhý den po seskoku se Bartoš ozval Františku Hladěnovi. Hladěna byl v Pardubicích známá postava. Jezdil motocyklové závody, stál u zrodu slavné Zlaté přilby a za okupace pracoval jako odhadce aut, která gestapo zabavilo Židům. Z gestapa znal leccos, včetně pochybných obchodů jeho úředníků. Pro Bartoše měly jeho kontakty cenu zlata. Hladěna mu sehnal falešné doklady, ubytování a zařídil převoz vysílačky, zbraní i padáků.
Jeho manželka Taťána, které všichni říkali Táňa, byla o čtyři roky mladší než Bartoš. Pocházela z rodiny pardubického obchodníka a majitele vinárny. Pro parašutisty šifrovala a dešifrovala zprávy do Londýna a jezdila jako spojka.
Úkryt nabídl i Bartošův spolužák Václav Krupka a jeho žena Hana. Hana Krupková se stala jednou z nejdůležitějších pomocnic skupiny. Jezdila po celém protektorátu, navázala spojení s Morávkem a pomáhala se šifrováním. Bartoš posílal jako spojky hlavně ženy. Byly méně nápadné.
Do odboje se zapojila i Bartošova bývalá snoubenka Věra Junková a přivedla do něj své příbuzné. Hned po seskoku se k synovi přidala i Bartošova matka Antonie. Valčík se zaměstnal jako číšník v pardubickém hotelu Veselka. Potůček v polovině ledna 1942 poprvé navázal spojení s Londýnem a vysílačka Libuše pak nejčastěji vysílala z kamenolomu u osady Ležáky.
„To není konspirace, ale opereta“
Parašutista z Londýna měl podle pravidel žít v úkrytu, vycházet jen v nutných případech a stýkat se s co nejmenším počtem lidí. Bartoš to tak nedělal. Chodil po Pardubicích, kde ho lidé poznávali. Navštívil bývalou snoubenku i rodiny letců, kteří sloužili v Anglii. František Hladěna měl k jeho metodám řadu výhrad a své mínění shrnul jednou větou: „To není konspirace, ale opereta.“
Pak přišly spory, o kterých se dodnes mluví spíš šeptem. Hana Krupková v roce 1952 vypověděla, že Bartoš měl s Táňou Hladěnovou milostný poměr a že kvůli tomu došlo k hádce s jejím manželem. Totéž tvrdil v roce 1994 i Václav Krupka. Historické prameny ale žádný jasný důkaz o takovém vztahu neposkytují. Historik Pavel Šmejkal připouští, že nějaké vztahy existovaly. Na otázku, jestli Hladěna Bartošovi kvůli Táně vyhrožoval, odpověděl: „Přiznám se, že já osobně to ani vědět nechci.“
Jisté je, že se Bartoš od Hladěnových po sporech odstěhoval. Novým úkrytem se stal byt Krupkových. Podle některých zdrojů se pak jeho zájem obrátil k Haně Krupkové. Jak daleko zašel, se neví.
Bartoš měl ještě jeden zvyk, který se s pravidly konspirace neslučoval. Vedl si zápisky. Jeden z jeho zápisníků se dochoval. Je velký asi jako menší mobilní telefon a má šestnáct listů. Bartoš si do něj psal seznamy přečtených knih, komentáře k politickému dění, náčrtky a mapky, praktické poznámky k pohybu v protektorátu. A také adresy odbojářů, politiků a žen, se kterými se seznámil.
Zápisník se po válce dostal k vdovci po Bartošově sestřenici a nedávno ho rodina, která se o něj ve stáří starala, darovala Východočeskému muzeu v Pardubicích. Tamní historik Jan Tetřev to shrnul s nadhledem: „Hrdinové žijí i své životy, Bartoš si dovedl užívat života.“
Přesto mu to pět měsíců vycházelo. Vysílačka Libuše posílala do Londýna zprávy a síť kolem Silver A rostla. Dne 27. května 1942 zaútočili Kubiš a Gabčík v Praze na Heydricha. Bartoš ten den ležel v horečkách v ložnici u Krupkových. Valčík odjel do Prahy pomáhat svým kolegům. Heydrich 4. června zemřel a nacisté rozpoutali teror, který vešel do dějin jako heydrichiáda. Dne 10. června vypálili Lidice.
Síť se trhá
Gestapo zatím po vysílačce, která se ozývala z okolí Pardubic, pátralo. Dne 14. června navštívil šéf pardubického gestapa Gerhard Clages mlýn u Ležáků, kde se v té době skrýval radista Potůček. Rozhodující zlom ale přišel z jiné strany. V úterý 16. června vešel na pražské gestapo parašutista Karel Čurda z výsadku Out Distance a začal mluvit. Prozradil i adresy v Pardubicích.
Dne 17. června zatklo gestapo Krupkovy. Václav Krupka odmítl spolupracovat a skončil v koncentračním táboře Flossenbürg. Hana přijala nabídku kriminálního rady Wilhelma Schultzeho, který jí slíbil záchranu. Podle Šmejkala se stala jeho milenkou. Archivy přitom podle něj ukazují, že nikoho neudala. Válku přežila, po ní ji odsoudili na tři roky vězení a zemřela v roce 1997 v Německu. Její manžel Flossenbürg přežil.
Dne 18. června zahynul Josef Valčík spolu s dalšími parašutisty v pražském kostele v Resslově ulici. V sobotu 20. června v šest hodin ráno zatklo gestapo Františka Hladěnu. O pár hodin později přišlo i pro Táňu. Hladěna výslech na pardubické služebně gestapa nepřežil. Vypadl z okna z výšky asi osmi metrů. Podle úředního záznamu skočil sám. Podle pochybností pozdějších badatelů ho gestapáci z okna vyhodili. Podle svědectví faráře ještě po pádu žil a gestapáci jen přihlíželi, jak krvácí. Druhý den čekalo gestapo v bytě Krupkových na Bartoše. V okně nebylo domluvené znamení.
Ve středu 24. června obklíčilo asi 150 německých policistů osadu Ležáky, odkud vysílala Libuše. Domy vyrabovali a zapálili. Všech 33 obyvatel starších patnácti let ještě týž večer zastřelili v pardubické vile Zámeček. Ze třinácti ležáckých dětí přežily válku jen dvě sestry, ostatní nacisté zavraždili v plynových vozech v polském Chełmnu.
Dne 2. července 1942 se na Zámečku konala další poprava. Mezi zastřelenými byla Bartošova bývalá snoubenka Věra Junková. Byla tam i jeho matka Antonie, kterou zatkli ve Vídni spolu s její sestrou a švagrem. A byla tam i Táňa Hladěnová. Gestapo jí nabídlo život výměnou za spolupráci a ona odmítla. Podle svědectví řidiče pohřební služby ji předtím zastřelil místní gestapák, přítel jejího otce, aby ji ušetřil hrůzy popravy. Na popraviště pak přivezli už jen její tělo. Bylo jí 21 let.
Téhož dne zastřelil protektorátní četník u Pardubic radistu Jiřího Potůčka, který tři dny bloudil po lese a vyčerpaný usnul v křoví. Ještě 26. června stihl odvysílat do Londýna poslední zprávu. Napsal v ní, že Ležáky byly srovnány se zemí a že zůstal sám.
O Bartošovi se dodnes vedou spory. Podle některých historiků gestapu jeho písemnosti skutečně pomohly. Pavel Šmejkal to vidí jinak. V bytě Krupkových gestapo našlo takzvané červené desky, ve kterých podle něj nebyl seznam pomocníků, ale hlavně šifry pro vysílání do Londýna. Podle nich se zatýkat nedalo. Síť podle Šmejkala zničila Čurdova zrada, ne Bartošova lehkomyslnost.
V roce 2007 natočila Česká televize film Operace Silver A, ve kterém Bartoše hrál Jiří Dvořák. Film ho ukázal jako sukničkáře, který hazardoval se životy přátel a flirtoval s jejich manželkami. Někteří pamětníci a odbojáři protestovali, že z velitele odboje udělal floutka. Jiní ocenili, že ukázal hrdinu s klady i zápory.
Zdroje:
https://www.denik.cz/magazin/pavel-smejkal-o-silver-a-parasutistu-bartose-vsichni-znali-nikdo-ho-ale-neudal-20180406.html
https://pratelepardubicka.cz/frantisek-hladena-clovek-a-odbojar/
https://www.forum24.cz/gestapak-ji-chtel-usetrit-popravy-strelil-odbojarku-do-srdce-naciste-pak-popravili-jeji-mrtvolu
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/velitel-vysadku-silver-a-si-do-deniku-zaznamenaval-postrehy-mapky-i-adresy-zen-374224
https://zoom.iprima.cz/historie/alfred-bartos
https://www.vhu.cz/alfred-bartos-muz-s-osudem-na-vice-filmu/
https://pardubice.eu/silver-a-v-pardubicich
https://www.forum24.cz/dramaticke-posledni-dny-jiriho-potucka-radista-vysadku-silver-a-zemrel-pred-80-lety/
