Článek
Dvacet osm metrů nad turínskými ulicemi se kdysi proháněla auta. Ne na silnici ani na závodním okruhu, ale na střeše obří továrny. Na dlouhé rovince nabrala rychlost, v klopené betonové zatáčce se naklonila jako na velodromu a pokračovala dál, zatímco pod jejich koly pracovaly tisíce dělníků.
Kdo dnes vystoupá na střechu turínského Lingotta, uvidí dráhu, která tu stojí přes sto let. Dvě rovinky, každá přes 400 metrů dlouhá a 15 metrů široká, spojené dvěma klopenými zatáčkami. Naklonění vozovky v zatáčce pomáhá autu udržet se v oblouku i ve vyšší rychlosti, takže jezdci nemuseli před koncem rovinky prudce brzdit, ale mohli zatáčkou plynule projet.
Podle Guinnessovy knihy rekordů jde o největší automobilovou dráhu na střeše budovy na světě. Auta na ní dosahovala rychlosti až kolem 90 kilometrů v hodině, a to v době, kdy po italských silnicích ještě běžně jezdily koňské povozy.
Továrna, která rostla vzhůru
Továrna Lingotto byla otevřena 22. května 1923 za přítomnosti italského krále Viktora Emanuela III. Měřila půl kilometru na délku, osmdesát metrů na šířku, měla pět pater a obestavěný prostor kolem milionu krychlových metrů. V době svého vzniku to byla největší automobilka na světě. Navrhl ji inženýr Giacomo Mattè Trucco, který nebyl architektem, ale technikem. Narodil se v roce 1869, na projektu Lingotta pracoval s přestávkami patnáct let a zemřel v roce 1934, tedy jen jedenáct let po otevření svého největšího díla. A právě to je na celé stavbě nejzajímavější. Lingotto totiž nevzniklo jako architektonický skvost, ale jako stroj. Jeho tvar diktovala výroba, ne estetika. A přesto se z něj stala jedna z nejobdivovanějších staveb dvacátého století, kterou chodili studovat architekti z celého světa.
Zakladatel Fiatu Giovanni Agnelli, který firmu spoluzaložil v roce 1899, se inspiroval v Americe. Henry Ford tou dobou ve svých továrnách zaváděl pásovou výrobu a Agnelli chtěl, aby jeho firma nezůstala pozadu. Americké továrny se ale rozkládaly do šířky, na obrovských plochách. Mattè Trucco zvolil řešení, které logiku výroby obrátilo naruby: výrobní linka nepovede do dálky, ale nahoru. Projekt začal vznikat v roce 1915, stavba probíhala od roku 1916 a jejím stavitelem byla firma Giovanniho Antonia Porcheddua, průkopníka železobetonu v Itálii. Celá budova stojí na pravidelné síti sloupů v rozestupu šest krát šest metrů. Kromě hlavní budovy vznikla i jižní expediční hala, kde se hotová auta třídila k odeslání, a v roce 1926 také samostatná administrativní budova.
Výroba fungovala jednoduše. Suroviny přijížděly do přízemí, kde začínala výroba dílů. S každým dalším patrem auto rostlo: přibývaly motory, karoserie, kola i sedadla. Nahoře v pátém patře už stál hotový vůz. Ten pak vyjel přímo na střechu, kde ho zkušební jezdci prohnali po dráze, vyzkoušeli brzdy a zatáčky. Teprve když prošel testem, sjel dolů. K tomu sloužily dvě obří spirálové rampy, které byly k budově přistavěny v letech 1924 až 1926.
Auta po nich kroužila dolů přes všechna patra jako po betonové vývrtce a dodnes patří k nejznámějším částem stavby. Za dobu provozu tu vzniklo kolem osmdesáti různých modelů, mimo jiné slavný malý Fiat 500 Topolino z roku 1936. Přezdívku myšáček dostal pro své drobné rozměry a stal se jedním z prvních opravdu lidových aut Itálie, předchůdcem pozdějších generací Fiatu 500. Továrna denně vyráběla v průměru kolem dvou set aut a v nejlepších letech v ní pracovalo přes dvanáct tisíc lidí.
Architekti nadšení, dělníci méně
Mezi architekty vyvolalo Lingotto skutečné nadšení. Italští futuristé, kteří oslavovali rychlost, stroje a modernitu, v něm viděli první futuristickou stavbu, která opravdu vznikla. Ještě slavnější je ovšem uznání od Le Corbusiera, jednoho z otců moderní architektury. Ten o Lingottu psal jako o příkladu architektury nové doby.
Lidé, kteří v továrně trávili celé dny, to ale viděli jinak. Obří budova byla impozantní, ale zároveň působila strašidelně a stísněně. Podle katolického týdeníku La Voce e il Tempo jí dělníci přezdívali Portolongone, podle tehdy proslulé věznice na ostrově Elba, nebo dokonce cassa da morto, tedy rakev. Práce ve Fiatu přitom patřila k nejžádanějším v Itálii. Turínský liberální intelektuál a antifašista Piero Gobetti mluvil o fiatských dělnících jako o dělnické aristokracii.
Během druhé světové války se z továrny na auta stal strategický cíl. Turín jako centrum italského automobilového a zbrojního průmyslu patřil k hlavním terčům spojeneckých náletů. Spojenecké letectvo Lingotto bombardovalo opakovaně od listopadu 1940 až do června 1944, britské i americké bombardéry na něj zaútočily více než desetkrát. Budova ale přežila a po válce se v ní opět vyráběla auta. Svou výjimečnost si však držela čím dál hůř. To, co bylo ve dvacátých letech revoluční, se o půl století později stalo přítěží. Vertikální výroba přes pět pater byla pomalá a drahá, moderní linky potřebovaly obrovské jednopodlažní haly. Fiat proto postupně přesouval výrobu do závodu Mirafiori na okraji Turína, který byl otevřen už v roce 1939 a od sedmdesátých let převzal hlavní roli.
Ještě předtím si ale Lingotto zahrálo ve filmové historii. V roce 1969 natočili Britové akční komedii Loupež po italsku s Michaelem Cainem v hlavní roli. Její nejslavnější scénou je honička tří malých aut Mini Cooper v britských barvách, které ujíždějí turínské policii přes celé město a na útěku se proženou i po střeše Lingotta, včetně jeho klopených zatáček. Scéna se stala ikonou filmové historie. Málokdo z diváků tušil, že sledují skutečnou zkušební dráhu, na které Fiat desítky let testoval svá auta.
Poslední vozy, Lancie Delta, sjely z linky na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a v roce 1982 se továrna definitivně zavřela.
Druhý život
Co s obřím betonovým kolosem, který už nikdo nepotřebuje? Fiat v roce 1983 vypsal mezinárodní soutěž ideových návrhů, do které se zapojili přední architekti světa. O dva roky později dostal zakázku Janovan Renzo Piano, spoluautor pařížského Centre Pompidou. Přestavba trvala celkem šestnáct let. Piano starou továrnu nezbořil ani nepřestavěl k nepoznání, ale nechal ji žít dál s novým obsahem.
V roce 1992 se otevřelo výstavní centrum, o dva roky později kongresové centrum a auditorium Giovanniho Agnelliho pro dva tisíce posluchačů s pohyblivými stěnami, v roce 1995 první hotel. Dnes tu najdete obchodní pasáž, kina, kanceláře, dva hotely i automobilovou fakultu turínské polytechniky. Každý rok se tu koná i Mezinárodní knižní veletrh v Turíně: v květnu 2023, kdy Lingotto slavilo sto let, ho navštívilo 215 tisíc lidí. Stavba se objevila i v televizní soutěži The Amazing Race nebo v pořadu Jamese Maye o lidových autech.
Na střechu přidal Piano dvě výrazné stavby. První je takzvaná Bolla, tedy bublina, z roku 1994: prosklená kulová zasedací místnost o průměru čtrnáct metrů, která spočívá na ocelovém nosníku nesoucím i přistávací plochu pro vrtulníky. Má plochu sto padesát metrů čtverečních, je osm metrů vysoká a je z ní výhled na Alpy. Druhou je Scrigno, šperkovnice, ocelová stavba, ve které od 20. září 2002 sídlí Pinakotéka Giovanniho a Marelly Agnelliových se stálou sbírkou pětadvaceti uměleckých děl, mimo jiné od Canaletta, Matisse nebo Picassa.
Celá galerie se rozkládá na šesti podlažích a zhruba 2 800 metrech čtverečních a nad ní se klene střecha z šestnácti set skleněných desek. Za ocelové konstrukce dostala přestavba v roce 1997 evropské ocenění. Zkušební dráha mezitím zůstala zachovaná a návštěvníci se po ní mohli projít.
To se změnilo v roce 2021. Dne 28. září se na střeše otevřela La Pista 500, podle Fiatu největší visutá zahrada v Evropě. Podle návrhu architekta Benedetta Camerany tu vyrostlo čtyřicet tisíc rostlin od tří set různých druhů, mezi nimiž vedou stezky pro běžce, jsou tu místa na jógu i umělecké instalace. Střecha byla do té doby z velké části nevyužitá a v létě se navíc silně přehřívala, takže zeleň má budově pomoci i s horkem. Pod dráhou vzniklo muzeum Casa 500, věnované legendárnímu malému Fiatu, který se kdysi v těchto zdech vyráběl.
Zdroje:
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/113577-largest-rooftop-automobile-track
https://www.museotorino.it/view/s/2da9c2e6c07446ed89d7480f08820cae
https://www.museotorino.it/view/s/2a0ba037d98949b596e0f1aa49d5d5ef
https://www.media.stellantis.com/em-en/fiat/press/100-years-of-lingotto-the-design-marker-for-the-future-of-the-fiat-brand
https://www.rpbw.com/project/lingotto-factory-conversion
https://atlantearchitetturacontemporanea.cultura.gov.it/en/lingotto-torino/
https://www.immobiliare.it/news/torino-al-lingotto-inaugurato-il-giardino-pensile-piu-grande-d-europa-54335/
https://www.immobiliare.it/news/vivere-a/torino/lingotto-di-torino-storia-e-trasformazione-dell-area-dell-ex-fabbrica-fiat-114559/
https://en.wikipedia.org/wiki/Lingotto
