Článek
Přežily nepředstavitelné peklo. V srpnu 2014 vtrhli bojovníci samozvaného Islámského státu do iráckého Sindžáru, kde po staletí žila jezídská komunita. Muže vraždili a pohřbívali v masových hrobech, chlapce oddělovali od rodin a odváděli na převýchovu a vojenský výcvik. Tisíce žen a dívek unesli, prodávali je mezi bojovníky a drželi v sexuálním otroctví.
Když se přeživší ženy po měsících či letech dostávaly na svobodu, pro některé matky však přišla další krutá rána. Ze zajetí se vracely s dětmi, které se narodily následkem znásilnění. A pro tyto děti se v tradiční jezídské kultuře místo nenašlo.
Černý srpen v Sindžáru
Třetího srpna 2014 zaútočil ISIS na oblast Sindžáru v severním Iráku. Jezídové, příslušníci svébytné náboženské menšiny, byli v extremistické ideologii ISIS označováni za nevěřící a jejich náboženství teroristé používali jako záminku k násilí. To, co následovalo, nebylo jen chaotické běsnění během války. Vyšetřovatelé OSN později popsali promyšlený systém zabíjení, zotročování, únosů dětí a sexuálního násilí.
Muži a starší chlapci byli oddělováni od žen a menších dětí. Ti, kteří odmítli konvertovat, byli popraveni. Těla končila v masových hrobech. Mladší chlapce ISIS odvážel do výcvikových táborů, kde se je snažil zbavit jejich původní identity a vychovat z nich své bojovníky. V prvních dnech genocidy zahynulo podle současných odhadů kolem pěti tisíc lidí a přibližně 6 400 jezídů bylo uneseno. Pro ženy a dívky připravil ISIS jiný osud.
Mladé jezídky byly odvlečeny do Mosulu, Rakky a dalších míst ovládaných ISIS. Některým bylo pouhých devět let. Bojovníci je registrovali, fotografovali a prodávali nebo předávali dalším mužům. Cena se odvíjela mimo jiné od věku a vzhledu. Některé ženy byly během zajetí prodány několikrát. ISIS se tím navíc netajil.
Ve svých vlastních propagandistických materiálech se pokoušel otroctví jezídských žen nábožensky ospravedlňovat. V časopise Dabiq otevřeně psal o obnovení otroctví a vznikly dokonce texty stanovující pravidla zacházení se zotročenými ženami. To, co by jiní pachatelé skrývali, se ISIS snažil proměnit v součást své ideologie.
Přeživší později vypovídaly o opakovaném znásilňování, bití, vyhrožování, nucených sňatcích a prodeji mezi jednotlivými bojovníky. Některé ženy prošly rukama více mužů. Děti jim byly odebírány a pokusy o útěk tvrdě trestány.
většina z nich přišla o své domovy
OSN později dospěla k závěru, že právě sexuální otroctví, nucené konverze, oddělování mužů a žen, únosy dětí a další praktiky byly součástí procesu, kterým se ISIS snažil jezídy jako náboženskou skupinu zničit.
Stovky žen v zajetí porodily děti
Následkem znásilnění v zajetí otěhotněly stovky jezídských žen a dívek. Některé děti se narodily ještě na území ovládaném ISIS, jiné v uprchlických táborech nebo během útěku. Amnesty International později doložila, že jezídské ženy přivedly v důsledku sexuálního násilí bojovníků ISIS na svět stovky dětí.
Právě tady vznikl problém, který neměl jednoduché řešení. Dítě nebylo pachatelem ničeho. Pro svou matku mohlo být milovaným synem nebo dcerou, o které se během let zajetí starala a kterou chránila stejně jako kterákoli jiná matka.
Jenže v tradičním jezídském pojetí náboženské příslušnosti se jezídem člověk narodí. Dítě musí mít jezídského otce i matku. Konverze k jezídství není běžně možná. Dítě počaté bojovníkem ISIS – muslimem nebo mužem, jehož identita často ani nebyla známa – proto podle tradičních pravidel do jezídské náboženské komunity nepatřilo.
Když se první ženy začaly z otroctví vracet, nebylo vůbec zřejmé, jak na ně jejich okolí zareaguje. ISIS je nutil ke konverzi, některé byly donuceny k manželství a téměř všechny nesly těžké stigma sexuálního násilí.
Nejvyšší duchovní autorita Baba Šejch a další náboženští vůdci veřejně vyzvali rodiny, aby unesené ženy a dívky přijaly zpět. Zdůrazňovali, že nic z toho, co se jim v zajetí stalo, nebylo dobrovolné. První navrátivší se ženy Baba Šejch osobně vítal a v posvátném Lališi podstupovaly náboženský obřad návratu do komunity.
Ženy, které se bály, že po útěku z ISIS přijdou ještě o vlastní rodiny a víru, dostaly možnost vrátit se domů. Pro mnohé to znamenalo záchranu. Jenže otázka jejich dětí zůstávala otevřená.
Dne 24. dubna 2019 vydala Nejvyšší jezídská duchovní rada prohlášení, které hovořilo o přijetí „všech přeživších“ zločinů ISIS. Někteří aktivisté a samotné matky to pochopili jako historickou změnu – jako signál, že by se komunita mohla otevřít i dětem narozeným ze znásilnění. Následovala však prudká reakce části jezídské společnosti.
Pro komunitu, která právě přežila pokus o vlastní vyhlazení a stále hledala tisíce unesených příbuzných, byla otázka mimořádně citlivá. Tradiční náboženské pravidlo požadovalo dva jezídské rodiče a mnozí odmítali představu, že by děti bojovníků ISIS mohly být automaticky uznány za jezídy.
Duchovní rada proto své stanovisko upřesnila. Přijetí se vztahovalo na jezídské ženy, dívky a děti, které byly ISIS uneseny. Nevztahovalo se na děti, které se ženám narodily ze sexuálního násilí bojovníků ISIS.
Dítě, nebo návrat domů
Pro některé ženy tím vznikla volba, kterou by neměl být nucen udělat žádný člověk. Vrátit se ke své rodině a komunitě bez dítěte. Nebo si dítě ponechat a riskovat, že se domů vrátit nebude možné.
Amnesty International hovořila s ženami, které byly k odloučení od svých dětí přemlouvány, nuceny nebo dokonce oklamány. Některým příbuzní slibovali, že jde jen o dočasné řešení a dítě později znovu uvidí. Po návratu do Iráku ale zjistily, že kontakt už možný není.
Jedna z žen, kterou Amnesty označuje změněným jménem Hanan, porodila během zajetí dceru. Po čtyřech letech se jí podařilo dostat na svobodu. Rodina na ni tlačila, aby dítě dočasně nechala v sirotčinci. Když se poté vrátila do Iráku, její strýc jí dal najevo, že se k dceři už vracet nemá.
Jiná žena přivezla svou dceru až do tábora pro vysídlené v Iráku. Po opakovaných výhrůžkách smrtí se jí ale nakonec musela vzdát. Pro ženy, které své děti milovaly a chtěly s nimi zůstat, však byl výsledek krutý. Přišli o svůj domov i svoji rodinu.
Některé jezídské ženy se po pádu ISIS raději nepřihlásily ke své skutečné identitě. Zůstávaly v táborech v severovýchodní Sýrii, protože věděly, že pokud budou identifikovány jako jezídky a vráceny rodinám, mohou být od svých dětí odděleny.
Problém není pouze náboženský. Velkou překážkou se stal také irácký právní systém. Zákon o národních identifikačních průkazech stanoví, že nezletilé dítě je registrováno jako muslim, pokud je jeden z rodičů muslim. Amnesty International upozorňuje, že v praxi jsou jako muslimské registrovány také děti jezídských žen, jejichž otec je muslim nebo je veden jako neznámý. Pro dítě samotné je to jen kolonka v dokumentu. V jezídském prostředí ale může mít zásadní následky.
V březnu 2021 schválil irácký parlament dlouho očekávaný Zákon o jezídských přeživších. Byl to významný krok. Nabídl mnoha obětem ISIS měsíční finanční podporu, možnost získat pozemek nebo bydlení, pomoc s návratem ke vzdělání a přístup k psychologické a zdravotní péči.
Děti narozené v důsledku sexuálního násilí bojovníků ISIS zákon výslovně nezahrnul. Stejně tak dostatečně neřešil situaci jejich matek, které chtějí se svými dětmi žít.
Ty děti nic neudělaly. Nenarodily se jako bojovníci ISIS. Nevybraly si svého otce. Nevybraly si válku. A jejich matky si nevybraly znásilnění.
Zdroje:
https://www.amnesty.org/en/latest/news/2020/08/agenda-we-must-act-to-reunite-yezidi-women-and-their-children/
https://www.un.org/sexualviolenceinconflict/countries/iraq/
https://www.un.org/sexualviolenceinconflict/statement/srsg-patten-video-message-for-the-launch-of-the-eurowarchild-project-what-does-it-mean-to-be-a-child-born-of-war-1-june-2022/
https://iraq.un.org/en/download/99185/173198
https://mptf.undp.org/sites/default/files/documents/35000/una053_iraq_unicef_unami_situation_analysis_children_born_of_rape.pdf
https://www.aljazeera.com/news/2019/4/29/yazidis-to-accept-isil-rape-survivors-but-not-their-children
https://www.theguardian.com/world/2019/apr/27/yazidi-leaders-to-allow-isis-survivors-to-return-with-children
https://pomeps.org/genocidal-rape-and-community-cohesion-the-case-of-yezidis
https://www.hrw.org/world-report/2023/country-chapters/iraq
https://iraq.un.org/en/275732-remarks-claudio-cordone-deputy-special-representative-un-secretary-general-iraq-political
https://iraq.un.org/en/283927-un-iraq-srsg-calls-solutions-yazidi-idp%E2%80%99s-difficult-conditions-and-commends-their-resilience
