Hlavní obsah

„Já vidím herectví jako hru, ne jako povolání.“ Vladimír Pucholt obětoval slávu, aby mohl léčit děti

Foto: skica, gemini.com

Na vrcholu slávy opustil Vladimír Pucholt film, divadlo i Československo. Neutíkal však za kariérou na Západě. Chtěl si splnit sen, který mu komunistický režim kvůli jeho původu zakázal – vystudovat medicínu a stát se dětským lékařem.

Článek

V srpnu 1968 se v pražských ulicích objevily sovětské tanky a v kancelářích filmových studií na Barrandově zavládl zmatek. V té době patřil pětadvacetiletý Vladimír Pucholt k největším hvězdám československé nové vlny. Měl za sebou kultovní muzikál Starci na chmelu, mezinárodně oceněné snímky Miloše Formana Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky i hvězdné role v Činoherním klubu, kde na jeho představení stály fronty přes půl Václavského náměstí.

On udělal krok, který tehdejší společnost šokoval. Sbalil si kufr, opustil divadlo i honoráře a odešel za hranice. Ne proto, aby točil v Hollywoodu, ale aby si konečně splnil sen, který mu komunistický režim doma zakázal: stát se dětským lékařem.

Kádrový škraloup a DAMU z nouze

Vladimír Pucholt se narodil 30. prosince 1942 v Praze, ale dětství prožil v Rakovníku a na Křivoklátsku. Rodinné zázemí bylo pro komunistické plánovače po únoru 1948 jako červený hadr na býka. Otec byl vážený advokát, matka pocházela z kultivované měšťanské rodiny. V očích nových vládců patřil mladý Vladimír k „třídně nespolehlivým živlům“.

Už na gymnáziu měl přitom o své budoucnosti jasno. Chtěl léčit lidi, stát se doktorem. Trávil hodiny studiem biologie a chemie. Když v roce 1959 maturoval a chtěl se přihlásit na medicínu, narazil na zeď. Nedostal doporučení ke studiu na jiné vysoké škole než na DAMU. Důvod nebyl odborný, ale politický: syn advokáta neměl nárok na lékařské vzdělání.

V té době dostal od známých radu: pokud chce někdy studovat vysokou školu, musí vystudovat obor, kam berou talentované lidi bez ohledu na kádrové tabulky. Takovou školou byla Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU). Herectví sice Vladimíra bavilo, hrál ochotnicky, ale nikdy ho nenapadlo, že by se jím živil. Přihlášku na DAMU bral jako čin z nouze, způsob, jak se vyhnout vojně a získat diplom, s nímž by se později pokusil o přestup na vysněný obor.

První filmové role přišly ještě v dětství, ale skutečný výbuch popularity přinesl rok 1964 a legendární filmový muzikál Ladislava Rychmana Starci na chmelu. Příběh lásky studentů na chmelové brigádě se stal kultem a Pucholtova postava svérázného studenta Filipa okouzlila miliony diváků.

Natáčení na Žatecku a na Barrandově však bylo pro Pucholta fyzickým i psychickým očistcem. Režisér Rychman vyžadoval precizní choreografii Josefa Koníčka. Pucholt nebyl tanečník a jeho pohyb byl spíše osobitý než technický.

Ještě slavnější historka se váže k jeho pěveckému partu. Ústřední melodie nazpívali Karel Gott, Jana Petrů, Josef Zíma a Karel Štědrý. Pucholt však ve filmu také použil vlastní hlas – s typickým roztomilým zadýcháváním a pološeptem – ve skladbě „Život je bílý dům“. Pucholtův projev dodal Filipovi neopakovatelnou autenticitu.

Hrdina nové vlny

Zatímco Starci na chmelu z něj udělali miláčka davů, režisér Miloš Forman v něm ještě dříve našel ideální tvář pro nastupující československou novou vlnu. Forman odmítal přehnané herectví a hledal syrovou pravdivost. V roce 1963 obsadil Pucholta do role zmateného učně Čendy ve filmu Černý Petr.

Pucholt v Černém Petrovi předvedl výkon, který vešel do dějin. Jeho dialogová scéna s Pavlem Turnovským, v níž Čenda vysvětluje rozdíl mezi pozdravy „Ahoj“ a „Ahój“, se stala jednou z nejznámějších scén filmu.

O dva roky později následovaly Lásky jedné plavovlásky (1965). Pucholt hrál klavíristu Mildu, který na tancovačce svede naivní Andulu (Hana Brejchová) a pozve ji do Prahy, aniž by počítal s tím, že dívka s kufrem skutečně dorazí k němu domů. Nezapomenutelná je scéna v manželské posteli, kde Milda leží mezi rodiči v podání Josefa Šebánka a Milady Ježkové a vede absurdní noční debatu o peřině a morálce.

Film získal nominaci na Oscara a z Pucholta udělal evropskou hvězdu. Následovaly další role – nezapomenutelný mladý policista v kriminální komedii Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen (1967) po boku Jiřího Hrzána a Františka Filipovského. V té době byl také pilířem Činoherního klubu, kde exceloval v Gogolově Revizorovi jako Chlestakov i ve Smočkově Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho. Divadlo bylo při jeho představeních vyprodané měsíce dopředu.

Učebnice v divadelní šatně

Čím větší byla jeho sláva, tím více se v něm prohluboval vnitřní rozpor. Divadelní a filmové prostředí miloval pro jeho svobodu, ale bytostně odmítal povrchnost slávy. Vadilo mu, že ho lidé poznávají, styděl se za zájem fanynek a odmítal rozhovory.

Pucholt se během šedesátých let opakovaně pokoušel dostat na medicínu. Ani jako slavná filmová hvězda však neprorazil nechuť funkcionářů. Zavedený systém mu dával najevo: Jsi slavný herec, vyděláváš státu devizy, tak hraj a nevymýšlej si. Pokusy o přijetí na pražskou fakultu byly odmítnuty s tím, že studium medicíny je denní a neslučuje se s jeho vytížením.

Když se v roce 1967 nabídky ze zahraničí množily, padlo v něm definitivní rozhodnutí. Pochopil, že pokud zůstane doma, režim ho k lékařskému povolání nikdy nepustí.

V létě 1967, rok před srpnovou okupací, vycestoval Vladimír Pucholt legálně do Velké Británie. Měl malý kufřík a v hlavě pevné rozhodnutí: už se nevrátí. Když 21. srpna 1968 přejely hranice cizí tanky, bylo definitivně jasné, že cesta zpět je uzavřena.

V Londýně mu pomohl režisér Lindsay Anderson, který znal jeho výkony z filmů nové vlny. Britští filmaři mu nabízeli otevřenou náruč. Mohl točit pro BBC nebo hrát v divadlech na West Endu. Pucholt však většinu uměleckých nabídek odmítl.

Měl před sebou obrovskou překážku: bylo mu čtyřiadvacet let, jeho angličtina byla základní a britské lékařské fakulty patřily k těm nejnáročnějším. Na začátku studia absolvoval intenzivní roční kurz fyziky, chemie a zoologie v cizím jazyce, určený pro starší uchazeče.

Následovaly roky odříkání. Aby se uživil, uklízel byty a později pracoval jako laborant v nemocnici. Po nocích se učil odbornou angličtinu a vzorce organické chemie. Pomohl mu slavný spisovatel John le Carré, který ho podpořil finančně i lidsky.

V roce 1968 se stal zázrak: Vladimír Pucholt byl přijat na lékařskou fakultu University of Sheffield. Bývalá filmová hvězda usedla do lavic mezi osmnáctileté britské studenty. Začal šestiletý maraton pitev, zkoušek z patologie a nemocničních služeb. V roce 1974 promoval a konečně získal vytoužený diplom.

Dětský pláč

Po absolutoriu se rozhodl specializovat na pediatrii. V Británii pracoval v několika nemocnicích a v roce 1981 se s manželkou Rosemary, britskou výtvarnicí, a dvěma dětmi přestěhoval do Kanady.

V Torontu nastoupil do prestižní dětské nemocnice The Hospital for Sick Children (SickKids). Později si otevřel vlastní soukromou praxi, kde působil desítky let až do odchodu do důchodu. Stal se uznávaným odborníkem a specialistou na neonatologii a péči o novorozence.

Pro své pacienty a jejich rodiče byl Dr. Vladimir Pucholt ztělesněním obětavosti. Přijímal pacienty kdykoli, navštěvoval nemocné děti doma a chudým rodinám často pomáhal z vlastní kapsy. Kanaďané neměli nejmenší tušení, že ten laskavý pediatr s brýlemi byl kdysi evropskou filmovou hvězdou.

Svůj vztah k herectví vyjádřil s odzbrojující prostotou: „Já vidím herectví jako hru, ne jako povolání.“

Po sametové revoluci v roce 1989 se Vladimír Pucholt mohl po více než dvaceti letech vrátit do rodné země. Přijel potichu a bez fanfár. Navštívil staré přátele v Činoherním klubu, prošel se po Praze a zastavil se v rodném kraji.

Filmoví tvůrci se ho okamžitě pokoušeli zlákat zpět před kameru. Režiséři nabízeli hlavní role, producenti nosili scénáře. Pucholt všechny vytrvale odmítal. Považoval svou hereckou kapitolu za definitivně uzavřenou.

Výjimku udělal v roce 1999 pro režiséra Vojtěcha Jasného. Jasný ho přemluvil k účinkování ve filmu Návrat ztraceného ráje, který mapoval osudy českých emigrantů. Pucholt přijal roli stárnoucího emigranta vracejícího se do Čech. Po skončení natáčení však sbalil kufry a odletěl zpět do Kanady ke svým malým pacientům.

Zdroje:

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5910:pucholt-vladimir&lang=cs

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10428246909-muj-vladimir-pucholt/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/147862-tri-zivoty-vladimira-pucholta/

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396586

https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-cista-duse-vladimir-pucholt-ze-starce-na-chmelu-vynikajicim-pediatrem.A160415_213044_lide_ELE

https://vikend.hn.cz/c1-66717560-jen-bezte-pucholte-bezte

https://radiozurnal.rozhlas.cz/kdyby-na-svete-neexistovaly-hranice-a-meli-jsme-jednu-rec-snad-bylo-lehci-se-k-8140402

https://register.cpso.on.ca/physician-info/?cpsonum=33467

https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/116790/vladimir-pucholt-slavi-80-let-slusni-lide-vladnout-nechteji-a-nahrazuji-je-podvodnici-rekl-pred-casem-reflexu.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/detsky-lekar-vladimir-pucholt-se-vraci-na-chvili-k-herectvi-302117

https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/28218-bila-vrana-vladimir-pucholt-ideologicky-zavadny-talent-jiz-od-detstvi-svet-tomase-koloce.htm

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz