Jan Čenský: Elegantní princ byl druhý nejlepší půlkař v republice. Pád z kola ho málem stál ucho

Asfaltová horská silnička v Orlických horách je na konci dubna roku 2020 zalitá zrádným jarním sluncem. Osmapadesátiletý herec a moderátor Jan Čenský se řítí z prudkého kopce na novém horském kole, které si půjčil od kamaráda na otestování. V republice právě vrcholí první koronavirový lockdown, natáčení stojí a oblíbený představitel pohádkových princů tráví nucenou pracovní pauzu na venkově.

Na hlavě nemá žádnou ochrannou přilbu. Z asfaltové silnice sjede na kamenitou cestu a v rychlosti kolem čtyřiceti kilometrů v hodině přepadává přes řídítka. Následuje tvrdý náraz a pořádná rána do hlavy.

Když ho záchranáři přivezou do nemocnice, zažije v chaotické covidové atmosféře absurdní situaci: přísná zdravotní sestra po něm chce správně nasazenou roušku, jenže poraněné ucho mu nedovoluje zachytit její gumičku. Nakonec ji musí držet v zubech.

Dlouho předtím, než si Jan Čenský poprvé oblékl sametový královský kabátec, připnul stříbrný meč a začal zachraňovat princezny, směřovaly jeho životní kroky k docela jiné a ryze sportovní metě. Narodil se 1. května 1961 v Praze do rodiny, která neměla s profesionálním divadelním světem žádné přímé vazby.

Od útlého dětství disponoval pohybovým nadáním, rychlostí a mimořádnou tělesnou vytrvalostí.

Ke skutečné atletice se dostal trochu kuriózně. Společně s bratrem chodil na školní běžecké soutěže mimo jiné proto, aby se mohl ulít z vyučování. Při jednom z lidových běhů Mladé fronty si ho všiml člověk, který vyhledával sportovní talenty, a pozval ho na atletický trénink.

Po testech skončil na středních a dlouhých tratích. Jeho nejlepší disciplínou byla půlka, tedy běh na osm set metrů. Měl lehký krok, výdrž a dokázal se mezi mladými běžci prosadit.

Jeho velkým snem bylo obléknout reprezentační dres se lvíčkem na prsou a jednou se dostat až na olympijské hry.

Běhal závodně za dorost a jeho největším úspěchem bylo druhé místo na mistrovství republiky v běhu na 800 metrů na pražské Julisce. S oddílem vyrážel také na závody do tehdejší NDR.

Škola ho v té době příliš nebavila a jeho učitelka němčiny na jazykové základní škole otevřeně říkala, že na učení to u něj žádná velká sláva není, zato na sport a všelijaké „blbnutí“ ho užije.

Když se po základní škole napoprvé nedostal na vysněnou konzervatoř, nastoupil do učebního oboru knihař v pražské pobočce kolínských tiskáren.

Dál však závodně běhal a snil o velké sportovní kariéře.

Současně chodil do kurzu herectví pro pracující k doktoru Ivanu Vyskočilovi.

Zlomový okamžik, který definitivně rozhodl o jeho osudu a vymazal z jeho budoucnosti atletickou dráhu, přišel poté, co se na druhý pokus dostal na konzervatoř.

Sedmnáctiletý Čenský byl přijat na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Jeho spolužáky v ročníku se staly budoucí herecké hvězdy: Lukáš Vaculík, Ondřej Vetchý nebo Gustav Bubník.

Čenský byl však stále rozkročený mezi dvěma neslučitelnými světy. Dopoledne se věnoval herectví a odpoledne dál polykal náročné kilometry na atletickém stadionu.

Byl skálopevně přesvědčen, že dokáže dlouhodobě skloubit vrcholový sport s profesionálním hereckým výcvikem. Jeho hlavní ročníkovou pedagožkou byla legendární, přísná a nekompromisní herečka Jaroslava Adamová.

Asi po měsíci studia se ho zeptala, proč se na konzervatoř vlastně hlásil.

Mladík sebevědomě odpověděl, že běhá a potřebuje mít dostatek času na sportovní přípravu.

Adamová se zeptala: „A jsi dobrej v tom běhu?“

Čenský se hrdě pochlubil: „Jsem druhý v republice.“

V té chvíli slavná pedagožka pronesla onu památnou větu, kterou Čenský po letech stále cituje: pokud není první, ať se na běhání vykašle.

Byl to brutální a přímočarý zásah na komoru.

Jan Čenský si uvědomil, že obě věci na špičkové úrovni dělat nedokáže. Musel se rozhodnout, zda vsadí všechno na atletiku, nebo na herectví.

Tretry nakonec pověsil na hřebík a veškerou energii vrhl do divadla. Přesto sportovní průpravu zúročil o několik let později, když v roce 1989 zazářil v seriálu Dlouhá míle v roli talentovaného běžce Michala Klánského. Sám později říkal, že si právě tímto seriálem alespoň před kamerou splnil svůj někdejší sen o reprezentaci.

Když v létě roku 1980 začal režisér Jiří Adamec připravovat televizní pohádku Princové jsou na draka, Jan Čenský ani Ivana Andrlová z nabídky příliš nadšení nebyli.

Scénář Jiřího Chalupy sice obsahoval chytlavé písničky autorské dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, ale projekt vznikal v mimořádně skromných podmínkách.

Pohádka navíc nebyla plánována jako velký sváteční film. V televizním programu vypadlo natáčení jiného pořadu a volný výrobní čas bylo potřeba něčím zaplnit. Sami herci proto o projektu později mluvili jako o jakési televizní vycpávce.

Natáčení navíc zasahovalo do letních prázdnin. Mladí konzervatoristé Jan Čenský a Ivana Andrlová měli jiné plány a představa, že budou část volna trávit zavření v televizním studiu, je vůbec nelákala.

Do projektu se jim nechtělo a rozhodně netušili, že se k němu budou lidé vracet ještě za více než čtyřicet let.

Podmínky v televizních ateliérech na Kavčích horách byly navíc spartánské a takřka komické. Natáčelo se v vůbec nejmenším studiu, které měla televize k dispozici. Režisér Jiří Adamec po letech vzpomínal, že technika občas několik hodin nefungovala a čekalo se, než ji opraví technik se šroubovákem.

Celá pohádka se přesto natočila během pouhých tří odpolední, vždy zhruba po pěti hodinách.

Úspěch pohádky Princové jsou na draka pomohl mladého herce uzamknout do specifické škatulky, ze které se už po zbytek své kariéry nikdy úplně nevymanil.

Stal se jedním z nejvýraznějších představitelů pohádkových princů a mladých hrdinů československé televize osmdesátých let.

Měl pro podobné role ideální předpoklady: byl vysoký, štíhlý, měl přirozeně ušlechtilé držení těla, romantický pohled a příjemný hlas, který působil na televizní divačky jako magnet. Režiséři ho začali obsazovat do jedné pohádkové role za druhou.

Už v roce 1984 se objevil jako král Jan v populární Koloběžce první. V roce 1986 si pak zahrál po boku Dagmar Patrasové, Ivy Janžurové, Jiřiny Bohdalové a Jiřího Krampola v nezapomenutelné hudební pohádce O princezně, která ráčkovala.

Tentokrát ovšem nebyl princem. Ztvárnil zahradníka Kryštofa, který se zamiluje do rozmazlené princezny Karolíny. Právě z této pohádky pochází píseň spojená s Čenského pohádkovou kariérou – slavné Královské reggae.

Následovaly další pohádkové role, například v O nejchytřejší princezně, Bylinkové princezně, Aničce s lískovými oříšky nebo později v O spanilé Jašince.

Z Čenského se stal celonárodní idol a objekt zájmu velkého množství fanynek. Chodily mu také milostné dopisy, které si podle vlastních slov dokonce schovával. Ženy mu vyznávaly lásku a jeho image elegantního prince jej provázela ještě dlouho poté, co už z pohádkového věku dávno vyrostl.

V soukromém životě dlouhodobě žije s manželkou Danou, která v době jejich seznámení pracovala jako filmová skriptka. Mají spolu syna Matyáše.

Léta plynula, role princů vystřídaly zralé charakterní postavy lékařů a Čenský se od roku 2010 stal pevnou součástí seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 jako noblesní MUDr. David Suchý. Jeho celoživotní sportovní vášeň a neutuchající touha po adrenalinu ho však nikdy neopustily.

A právě ta mu na jaře roku 2020 v době koronavirové krize připravila jeden z nejhorších úrazů jeho života, o kterém jsem psal v úvodu.

Při pádu z kola v Orlických horách si posunul klíční kost, zlomil ruku, tři žebra i nohu, utrpěl otřes mozku a vážně si poranil ucho.

Sám Čenský později s nadsázkou vzpomínal na absurdní moment z nemocnice v době covidových opatření.

Přísná sestra po něm chtěla, aby si správně nasadil roušku. Když odporoval, následovala otázka proč.

„Protože nemám ucho.“

Nakonec dostal instrukci, aby roušku držel v zubech.

Léčení a následná rekonvalescence se protáhly. Ještě několik měsíců po nehodě ho bolela zlomená žebra a problémy mu dělala především poraněná klíční kost. Úplně bez následků se cítil až zhruba po roce.

Na sport však nezanevřel. Naopak – na kolo znovu nasedl co nejdříve právě proto, aby v něm po nehodě nezůstal strach. Postupně se vrátil také k lyžování, tenisu a windsurfingu.

Dnes je Jan Čenský jednou z nejstabilnějších a nejspolehlivějších osobností české mediální scény. Společně s Danou Morávkovou tvoří moderátorskou dvojici ranního pořadu Snídaně s Novou, kde prokazuje svůj přirozený šarm, pohotovost a nefalšovanou empatii k hostům.

Kromě televizní práce se stal vyhledávaným lektorem rétoriky, neverbální komunikace a společenského vystupování. Vyučuje manažery i veřejnost umění prvního dojmu a společně s Lenkou Bernardes da Silva napsal knihu První dojem.

Stále aktivně sportuje: jezdí na kole, hraje tenis, lyžuje a provozuje windsurfing. Tvrdý pád mu sportovní vášeň nevzal, jen mu připomněl, že ani celoživotní kondice člověka neochrání před jedinou špatnou vteřinou.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jan-censky-prirode-jsme-doprali-oddych-od-naseho-uspechanyho-a-konzumniho-zivota-40358457

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/herec-jan-censky-divadlo-film.A220513_164257_lidicky_dyn

https://www.super.cz/clanek/celebrity-cely-se-polamal-pri-padu-z-kola-ale-opet-sportuje-jan-censky-60-zvlada-lyze-tenis-i-windsurfing-780441

https://tv.nova.cz/osobnosti/2466-jan-censky

https://censky.cz/

https://www.kosmas.cz/knihy/250086/prvni-dojem/

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jan-censky-matyas-censky-kviff-karlovy-vary-modni-prehlidka.A260706_112747_lidicky_nh