Článek
Derek George Jacobi se narodil 22. října 1938 v Leytonstone na východním okraji Londýna. Pocházel ze skromných poměrů, v nichž se na umění pohlíželo jako na panskou kratochvíli. Otec Alfred George Jacobi vedl malé tabáčnictví a přivydělával si jako prodavač ve velkoobchodě se sušenkami. Matka Daisy Gertrude, rozená Masters, pracovala v oddělení oděvů v obchodním domě. Dětství jediného syna poznamenala druhá světová válka a bombardování Londýna, kvůli němuž byl malý Derek evakuován do bezpečí na venkov.
Když se po válce vrátil domů, našel útočiště v divadle. Už v šesti letech poprvé vystoupil v místním ochotnickém kroužku v pantomimě. V dospívání navštěvoval chlapecké gymnázium v Leytonu, kde jeho talent rozpoznal učitel angličtiny. Právě zde ztvárnil Hamleta – roli, která se stala osudovou pro celou jeho budoucí kariéru. V osmnácti letech získal stipendium na prestižní University of Cambridge, kde začal studovat historii.
V Cambridge se otevřel zcela nový svět. Jacobi se stal vůdčí osobností univerzitního dramatického klubu Marlowe Society a hrál po boku budoucích hvězd jako Ian McKellen nebo Trevor Nunn. Právě v Cambridge si začal naplno uvědomovat svou sexuální orientaci. V padesátých letech však byl homosexuální styk mezi muži ve Spojeném království trestným činem. Mužům hrozily tvrdé tresty odnětí svobody, nucená chemická kastrace i společenská likvidace. Policejní pasti na veřejných toaletách a vydírání byly běžnou součástí života každého gaye.
Když se Derek svěřil své matce, odmítala vzít realitu na vědomí. Byla skálopevně přesvědčena, že jde o dočasnou fázi a Derek jednoho dne potká správnou dívku, ožení se a založí tradiční rodinu. Když se synovy city neměnily, navrhla návštěvu lékaře. Věřila, že medicína má na tuto „odchylku“ pilulku nebo léčebnou kúru. Derek návrh s těžkým srdcem odmítl, ale o své orientaci před rodiči raději přestal mluvit.
Olivierův učeň a Claudius
Profesní vzestup Dereka Jacobiho byl raketový. V roce 1963 si ho v Birmingham Repertory Theatre všiml Sir Laurence Olivier, tehdejší nezpochybnitelný král britského divadla. Olivier rozpoznal mladíkův mimořádný cit pro verš i psychologickou hloubku a pozval ho do nově vznikajícího souboru Národního divadla v Old Vic. Jacobi se stal jedním ze zakládajících členů legendárního ansámblu.
V Národním divadle strávil osm formativních let. Hrál Laerta v zahajovací inscenaci Hamleta s Peterem O'Toolem v titulní roli, exceloval jako Cassio v Olivierově slavném Othellovi. Byla to drsná, ale neocenitelná škola. Olivier byl náročný šéf, který neodpouštěl sebemenší zaváhání. Jacobi se naučil pracovat s tělem, dechem i trémou, která ho paradoxně pronásledovala celý život.
Skutečná globální sláva však přišla až v roce 1976 na televizní obrazovce. BBC se rozhodla zadaptovat historické romány Roberta Gravese Já, Claudius a Claudius bůh. Dvanáctidílná série sledovala krvavé intriky julsko-claudijské dynastie v antickém Římě očima zdánlivě slabomyslného, koktajícího a kulhajícího historika Claudia, kterého patricijská rodina přehlížela, až se nakonec po vraždě Caliguly stal císařem.
Role Claudia byla extrémní hereckou výzvou. Jacobi musel věrně napodobit těžkou vadu řeči, nekoordinované tiky a tělesné postižení, aniž by postava působila směšně nebo karikaturně. Zvládl to s mistrovskou empatií. Seriál se stal celosvětovým fenoménem, sledovaly ho desítky milionů diváků v Británii i Spojených státech a získal řadu prestižních cen BAFTA i Emmy. Z uznávaného divadelního herce se přes noc stala mezinárodní celebrita první velikosti.
Pro Jacobiho rodiče to byl vrchol hrdosti. Matka Daisy schovávala každý novinový výstřižek. Její naděje, že slavný, bohatý a úspěšný syn konečně potká spořádanou ženu a usadí se, však zůstávala nenaplněna. Spojené království sice v roce 1967 schválilo Sexual Offences Act, který v Anglii a Walesu za stanovených podmínek dekriminalizoval homosexuální styk mezi muži staršími 21 let v soukromí, společenské klima však zůstávalo chladné a konzervativní. Otevřené přiznání k homosexualitě stále znamenalo pro herce okamžitou hrozbu ztráty hlavních rolí v mainstreamovém filmu a televizi.
Setkání u Old Vic
Zlom v Jacobiho osobním životě nastal na konci sedmdesátých let. Bylo mu devětatřicet let, slavil triumf s Claudiem a připravoval se na velké mezinárodní turné se slavnou divadelní společností Prospect Theatre Company. Zkoušela se hra Hamlet, v níž měl Jacobi opět ztvárnit dánského prince.
V hospodě vedle služebního vchodu londýnského Old Vic tehdy poznal dvaadvacetiletého Richarda Clifforda, který pracoval v divadelním baru. Clifford byl mladý, vzdělaný a talentovaný muž, který později sám účinkoval v inscenaci Hamleta. Když se jejich pohledy poprvé střetly, Jacobi později popsal, že pocítil okamžitý a hluboký cit.
Na konci sedmdesátých let začali žít ve společné domácnosti v severním Londýně. Pro oba bylo klíčové zachovat maximální diskrétnost. Hollywoodská i britská média v sedmdesátých a osmdesátých letech nemilosrdně rozmazávala jakékoli náznaky odlišné sexuality, bulvární deníky pořádaly hon na slavné osobnosti a atmosféra kolem epidemie HIV/AIDS v osmdesátých letech přinesla další vlnu společenské nevraživosti a předsudků.
Jacobi a Clifford proto zvolili strategii otevřeného tajemství. V divadelní komunitě a mezi blízkými přáteli o jejich vztahu věděli všichni. Na oficiálních společenských akcích a recepcích však Clifford vystupoval spíše jako Derekův osobní tajemník, kolega nebo manažer.
Nejtěžší zkoušku představoval vztah s matkou. Daisy Jacobi synova partnera poznala a osobně si Richarda oblíbila. Byl galantní, pozorný a o Dereka se skvěle staral. Přesto matka až do své smrti v hloubi duše nepřijala fakt, že Richard je Derekův životní partner i v tomto smyslu.
Život s velkou hereckou hvězdou vyžaduje obrovskou dávku tolerance a velkorysosti. Derek Jacobi byl v osmdesátých a devadesátých letech na absolutním vrcholu. Hostoval na Broadwayi, kde v roce 1985 získal cenu Tony za Much Ado About Nothing, točil filmy s Kennethem Branaghem (Jindřich V., Znovu po smrti, Hamlet) a v letech 1994 až 1998 exceloval v populárním detektivním seriálu Bratr Cadfael, kde ztvárnil středověkého mnicha vyšetřujícího vraždy.
Richard Clifford byl nyní talentovaný divadelní herec, brzy však pochopil, že být neustále srovnáván se slavnějším partnerem může být pro vztah i kariéru zničující. Místo soupeření se rozhodl pro přirozený profesní posun – začal se věnovat divadelní režii a produkci. Tento krok se ukázal jako geniální tah pro jejich soukromý i pracovní život.
Clifford režíroval desítky úspěšných inscenací v Británii i ve Spojených státech. Často pracoval ve Washingtonu pro prestižní Folger Shakespeare Library, kde inscenoval alžbětinské klasiky. Když režíroval hry, v nichž Jacobi účinkoval, jejich komunikace na zkouškách byla pověstná naprostou telepatickou shodou. Nemuseli si vysvětlovat motivace postav; stačilo gesto, pohled nebo zvednuté obočí. Clifford se stal Jacobiho nejspolehlivějším kritikem, dramaturgickým rádcem i pevnou kotvou v obdobích, kdy herce přepadaly pochybnosti a vyčerpání.
Když britská královna Alžběta II. v roce 1994 pasovala Dereka Jacobiho na rytíře za jeho mimořádné zásluhy o dramatické umění, Richard Clifford stál hrdě po jeho boku v Buckinghamském paláci.
Nový zákon a manželství
Po přelomu tisíciletí se atmosféra v britské společnosti zásadně změnila. Labouristická vláda Tonyho Blaira prosadila zákon o registrovaném partnerství (Civil Partnership Act 2004), který stejnopohlavním párům poprvé v historii garantoval stejná právní a daňová práva jako heterosexuálním manželům. Zákon vstoupil v platnost v prosinci 2005.
Derek Jacobi a Richard Clifford neváhali. Do matriční knihy se zapsali v březnu 2006, po více než sedmadvaceti letech společného života. Jacobi tehdy novinářům řekl, že to nepovažuje za politický aktivismus, ale za naprostou samozřejmost a projev spravedlnosti. Chtěli mít jistotu, že pokud jeden z nich onemocní, druhý bude mít právo rozhodovat v nemocnici a dědit majetek bez diskriminačních daní.
Když pak britský parlament v roce 2013 schválil plnohodnotná manželství pro stejnopohlavní páry v Anglii a Walesu (Marriage (Same Sex Couples) Act 2013), Jacobi a Clifford svůj svazek v říjnu 2018, v předvečer Jacobiho osmdesátých narozenin, v tichosti a bez přítomnosti bulvárních fotografů proměnili v řádné manželství. Byli spolu už přibližně čtyři desetiletí.
Dnes žijí Sir Derek Jacobi a Richard Clifford střídavě v Londýně a na francouzském venkově. Přestože Jacobi v roce 2023 oslavil pětaosmdesáté narozeniny, z profesního života se zcela nestáhl. Pravidelně namlouvá audioknihy, objevuje se v menších filmových rolích a v rozhlase. V roce 2024 se vrátil na stříbrné plátno v pokračování velkofilmu Gladiátor II režiséra Ridleyho Scotta, kde si zopakoval roli senátora Graccha.
Zdroje:
https://www.thepinknews.com/2015/05/24/sir-derek-jacobi-my-mother-said-my-sexuality-was-a-phase/
https://www.theguardian.com/culture/2022/oct/17/derek-jacobi-on-age-ego-igglepiggle-and-unrequited-love
https://www.theguardian.com/film/2026/may/22/derek-jacobi-aids-ageing-interview
https://www.thetimes.com/culture/theatre-dance/article/derek-jacobi-husband-richard-clifford-theatre-xmhv9cx0m
https://www.theartsdesk.com/theatre/qa-special-actor-derek-jacobi
https://www.folger.edu/podcasts/shakespeare-unlimited/derek-jacobi-acting-shakespeare/
https://www.tes.com/magazine/archive/sir-derek-jacobi-0
https://blogcritics.org/exclusive-interview-sir-derek-jacobi-and-richard-clifford/
https://en.wikipedia.org/wiki/Derek_Jacobi
