Článek
Večer 9. září 1940 se nad jižní Anglií snášel poškozený Hurricane. Jeho pilot měl za sebou souboj nad útesy Beachy Head, ze kterého si odnesl dva sestřely, jednu německou stíhačku a jeden bombardér. Na základnu už ale nedoletěl. Kolem šesté hodiny večer posadil stroj na břicho do zelného pole u vesnice Falmer, kousek od Brightonu.
Seržant Josef František z kabiny vylezl bez škrábnutí. Několik hodin nato už stál v brightonské hospodě. Co se tam odehrálo, vyprávěl po letech Stuart Wren, jehož otec tehdy sloužil u místní policie jako mladý strážník. Na stanici přišlo hlášení o výtržnosti. Strážník na místě našel štamgasty natlačené v jednom rohu výčepu a v druhém opilého muže v letecké uniformě, který se tvářil výhrůžně a nerozuměl ani slovo anglicky.
Po dobrém jít odmítl. Strážník se s ním pral přímo na ulici a nakonec ho dovlekl až ke schodům, které vedly dolů na stanici. Tam se letec zapřel a dál nechtěl. Skončilo to tím, že se po schodech skutálel, prolétl lítacími dveřmi a zůstal ležet u nohou službu konajícího seržanta.
Noc strávil v cele. Teprve ráno si pro něj přijeli kolegové z perutě a vysvětlili policistům, koho to vlastně zavřeli. Strážník si s ním na rozloučenou potřásl rukou a na památku vznikla fotografie zadrženého letce vedle mužů zákona. Brightonští policisté podle historika Eduarda Stehlíka netušili, že měli pod zámkem nejlepšího cizího pilota celé bitvy o Británii.
František měl v tu chvíli za sebou osm dní bojů a sedm sestřelů. Do konce září jich přidal dalších deset. O měsíc později byl mrtvý. V Polsku a Británii mu stojí pomníky, doma o něm skoro nikdo neslyšel.
Zámečníka z Otaslavic chtěli vyhodit z letectva
Narodil se v roce 1914 v Otaslavicích na Hané jako syn truhláře. Vyučil se zámečníkem, jenže nad vsí pravidelně kroužila letadla z nedalekého vojenského učiliště v Prostějově. Mladík chtěl létat, a tak se tam ve dvaceti přihlásil jako dobrovolník.
Ve vzduchu se ukázal jako mimořádný talent. Na zemi to bylo horší. Vracel se pozdě k útvaru, rval se po hospodách a sbíral jeden prohřešek za druhým. Nakonec ho degradovali na vojína a hrozilo, že ho z armády vyhodí. Místo vyhazovu ale přišla šance. Podle Stehlíka si někdo z nadřízených všiml, jaké má neukázněný letec nadání, a poslal ho do stíhacího kurzu. V roce 1938 už František létal se stíhačkami v pražských Kbelích. Tam ho v březnu 1939 zastihla německá okupace.
Okupace znamenala konec československé armády a mnoho vojáků začalo tajně utíkat za hranice. O Františkovi se později vyprávělo, že v den okupace ostřeloval kulometem německé kolony a pak odletěl do Polska. Skutečnost byla prozaičtější. V červnu 1939 ho s několika dalšími letci propašovali přes hranici obyčejným vlakem.
Poláci o československé piloty zpočátku nestáli. Uprchlíky proto čekala cesta do Francie a služba v cizinecké legii. Koncem července stál František se skupinou krajanů v přístavu v Gdyni a chystal se nalodit.
Jenže Poláci už tou dobou tušili, že německý útok přijde, a každý pilot se jim mohl hodit. Na nábřeží se objevili polští důstojníci a nabídli Čechoslovákům místo ve svém letectvu. František a jeho kamarádi to rozhodli hodem mincí. Padla strana, která znamenala zůstat.
V Polsku se z něj stal instruktor na letecké základně v Dęblinu. Létal na starých dvouplošnících, které se se stíhačkami z Kbel nedaly srovnat. Válka přišla 1. září 1939 a hned druhý den ráno se nad Dęblinem objevily desítky německých bombardérů. František se nestihl vznést a nálet přečkal v krytu, zatímco se největší polská letecká základna měnila v sutiny.
Následovaly týdny ústupu. Při jednom z přeletů došlo palivo jeho krajanovi Zdeňku Škarvadovi, který musel přistát v místě, kam se blížili Němci. František přistál hned vedle něj, Škarvada naskočil na palubu a oba odletěli.
Pak dostal neozbrojený cvičný letoun a s pozorovatelem na zadním sedadle létal na průzkum. Zbraně neměl, a tak na postupující německé kolony házel z kabiny ruční granáty. Při jednom takovém útoku ho zasáhla palba ze země a musel nouzově přistát kousek od německých linií. Zachránili ho dva kamarádi, kteří pod palbou přistáli vedle a odvezli jeho i pozorovatele na křídlech svých letadel.
František patřil do party čtyř československých letců, kterým se začalo říkat Český čtyřlístek. Vedle něj v ní byli Josef Balejka, Vilém Košař a Matěj Pavlovič. Za boje v Polsku dostal František nejvyšší polské válečné vyznamenání Virtuti Militari.
Hádka s atašé, která rozhodla o všem
Když Polsko padlo, odletěla Františkova jednotka do Rumunska. Tam letce internovali, ale Čtyřlístku se podařilo utéct. Na malé nákladní lodi se pak plavili přes Bospor a Blízký východ, až v říjnu 1939 vystoupili v Marseille. Ve Francii je přijalo polské letectvo. František s Balejkou a Pavlovičem se ale chtěli vrátit ke krajanům, protože se tam formovaly československé jednotky. Zašli proto za československým leteckým atašé. Ten je místo přivítání označil za dezertéry.
František to nenechal být. Podle britských badatelů atašému vmetl do tváře, že československé úřady věděly o okupaci tři dny předem, a přesto nijak nezachránily moderní letadla, která mohla bránit Polsko. Atašé na ně zavolal francouzskou policii. Ta jim zkontrolovala polské vojenské doklady a odmítla je zatknout. Trojice se vrátila k Polákům a František už u nich zůstal.
Co dělal během bojů o Francii, je dodnes záhadou. Jeho kamarád Balejka tvrdil, že mu František ukazoval pilotní deník s jedenácti sestřely. Ten deník se ale ztratil a žádné úřední záznamy o Františkových sestřelech ve Francii neexistují.
Po pádu Francie se František v létě 1940 dostal lodí do Anglie. A tady se podle vzpomínek Josefa Balejky přidala ještě jedna náhoda. Ve vlaku na výcvikové základny jeli Poláci i Češi a František s několika krajany seděl v polské části. Usnuli. V noci se vlak rozdělil, každá polovina jela jinam a František se probudil znovu mezi Poláky. Podle Vladimíra Ambrose z Klubu vojenské historie v Otaslavicích mu to nejspíš nevadilo, protože chtěl hlavně bojovat.
Britové v té době brali každého pilota, který uměl létat. Luftwaffe v srpnu zahájila velký letecký útok, který měl smést britské letectvo z oblohy a otevřít cestu invazi. Němci měli na tři tisíce letadel, Britové proti nim asi 750 stíhaček. Ještě víc než letadla jim ale chyběli zkušení piloti. Poláci a Čechoslováci, kteří už s Němci bojovali, proto mohli založit vlastní perutě.
František nastoupil k polské 303. peruti na základně Northolt u Londýna. Hned při jednom z prvních cvičných letů předvedl, jak moc je zvyklý na staré stroje: zapomněl vysunout podvozek a Hurricane posadil na břicho. Byla to první nehoda celé perutě. Na první skutečný sestřel nad Anglií čekal do 2. září. Pak už to šlo ráz na ráz.
Velitelé z něj udělali hosta perutě
Brzy se ukázalo, že zvyky z domova si František přivezl i do Anglie. Ve vzduchu nedodržoval formaci a jeho britský velitel ho považoval za nebezpečí pro ostatní piloty. Polský velitel Witold Urbanowicz později vzpomínal, že se František vrhal na Němce se zuřivostí vikingského berserkra. Na zemi vždycky všechno uznal a slíbil nápravu. Jakmile ale odlepil kola od dráhy, na sliby zapomněl.
Velení mu nabídlo přeložení k Čechoslovákům. František odmítl. Nakonec vymysleli kompromis: dostal náhradní letoun a status hosta perutě. Mohl s ostatními vzlétnout, kdy chtěl, a pak si létat po svém. Poláci tomu začali říkat „metoda Frantiszka“, Britové mu přezdívali osamělý vlk. Hned po startu se od perutě odpojil a zamířil nad Lamanšský průliv. Tam čekal na Němce, kteří se vraceli domů do Francie, často poškození a s posledními zbytky paliva a nábojů. Střílel z takové blízkosti, že občas riskoval srážku.
Sedmnáct sestřelů za čtyři týdny
V polovině září se bitva lámala. Dne 15. září poslali Němci nad Londýn stovky letadel a utrpěli tak těžké ztráty, že Hitler o dva dny později odložil invazi do Británie na neurčito. František ten den sestřelil další stroj.
Jeho jméno se mezitím dostalo až na nejvyšší místa. Jako první cizinec v RAF dostal Záslužnou leteckou medaili a na začátku října mu ji osobně připnul král Jiří VI. Válečný malíř Cuthbert Orde nakreslil jeho portrét. Velitel londýnského stíhacího letectva Keith Park o něm napsal, že jeho „tichá, chladnokrevná a skromná osobnost v sobě skrývá rozeného a nemilosrdného stíhače“.
Na konci září 303. peruť bojovala skoro bez přestávky. Jednoho dne se jedenáct jejích Hurricanů nad Londýnem střetlo s osmdesáti až devadesáti německými letadly. František z té bitvy přivezl další dva sestřely. Poslední vítězství si připsal 30. září nad Surrey, sestřelený Němec skončil v zajetí.
Za 28 dní tak měl na kontě sedmnáct jistých sestřelů a jeden pravděpodobný. Jeho 303. peruť se stala nejúspěšnější perutí celé bitvy o Británii a jejím nejlepším pilotem byl Čech, který v ní létal jako host.
Tempo ale bylo vražedné. Piloti vzlétali i pětkrát denně a František na tom byl podle Urbanowicze ze všech nejhůř. Byl vyčerpaný fyzicky i psychicky. Lékař perutě varoval a Urbanowicz začal zvažovat, že ho na čas stáhne z bojů. Nestihl to. Dne 7. října 1940 František oslavil 26. narozeniny. Druhý den v devět ráno vzlétl s dalšími jedenácti Hurricany na obyčejný hlídkový let.
Asi o čtyřicet minut později lidé u městečka Ewell jižně od Londýna zahlédli Hurricane, jak bez běžícího motoru klesá k nouzovému přistání. Náraz Františka vymrštil z kabiny a cestou se hlavou udeřil o zaměřovač. Když k němu dorazila pomoc, ještě žil. Zemřel cestou do nemocnice.
Co přesně se nad Ewellem stalo, nikdo s jistotou neví. Podle jedné verze zavadil křídlem o strom. Alexandr Hess, velitel československé 310. perutě, ve svých pamětech psal, že František z naprostého vyčerpání ztratil nad letadlem kontrolu. Poláci si vyprávěli romantičtější příběh: František se prý chtěl naklonit v pozdravu nad domem své dívky. Otaslavický historik Ambros naopak tvrdí, že britské dokumenty mluví o technické závadě.
Doma na něj zapomněli
Josefa Františka pohřbili na hřbitově v Northwoodu u Londýna, mezi polskými a britskými kamarády, pod polským náhrobkem. Vyznamenání mu chodila i po smrti, mimo jiné jako prvnímu cizinci i druhá Záslužná letecká medaile.
V Polsku na něj nezapomněli. Spisovatel Arkady Fiedler ho vylíčil ve slavné knize o 303. peruti, polská rocková kapela o něm nahrála píseň a ve filmu Hurricane z roku 2018 ho hrál Kryštof Hádek. Doma to bylo jinak. Českoslovenští letci se z Británie vrátili v srpnu 1945 jako hrdinové, ale po roce 1948 z nich komunisté udělali zrádce a špiony. Prezident Petr Pavel na premiéře filmu o Františkovi připomněl, že před rokem 1989 skoro nikdo nevěděl, že nějací českoslovenští piloti v Británii vůbec bojovali.
František navíc zůstal stranou i po pádu komunismu. Na rozdíl od Fajtla nebo Kuttelwaschera se o něm v učebnicích nepíše, možná i proto, že létal u Poláků, ne u Čechoslováků. Ještě v roce 2015, kdy mu prezident Miloš Zeman udělil Řád Bílého lva, známost jeho příběhu nebyla velká.
Dnes mu v rodných Otaslavicích stojí pomník, obec má muzeum s jeho medailemi a v Anglii u místa jeho smrti odhalili v roce 2022 památník. V srpnu 2026 měl v Prostějově, kde se kdysi učil létat, premiéru film Osamělý vlk s Tadeášem Moravcem v hlavní roli.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-ceske-letecke-eso-osamely-vlk-byl-nejlepsi-cizi-pilot-v-bitve-o-britanii-294282
https://fcafa.com/2010/07/24/josef-frantisek/
https://aircrewremembered.com/frantisek-josef.html
https://www.bbm.org.uk/airmen/Frantisek.htm
https://www.battleofbritainmemorial.org/stories/sergeant-josef-frantisek/
https://www.rafbf.org/news-and-stories/raf-history/polish-pilots-came-fearsome-reputation
https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Franti%C5%A1ek
https://www.armedconflicts.com/Frantisek-Josef-t35784
https://fcafa.com/2020/08/15/josef-frantisek-hurricane/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pomnik-letce-josefa-frantiska-v-otaslavicich
https://www.echo24.cz/a/H44dD/zpravy-panorama-nejvetsi-hrdina-v-bitva-o-britanie-osamely-vlk-pripomina-legendu-raf-josef-frantisek
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/846841/premiera-filmu-osamely-vlk-pavel-a-zuna-v-kine-v-predsali-kolovala-slivovice-nechybel-jandak.html
https://dzieje.pl/wiadomosci/w-wielkiej-brytanii-odslonieto-pomnik-josefa-frantiszka-pilota-polskiego-dywizjonu-303
