Článek
V neděli večer nebo poslední den svátků se šestnáctiletý Jiří Straka doma rozloučil s matkou, že jede vlakem zpátky na internát do Stochova u Kladna. Na nádraží ale nešel. Celou noc se toulal Prahou a vyhlížel ženy, které šly samy. Sám později vypověděl, že když hledal oběť, nepotřeboval spát a dokázal za noc nachodit desítky kilometrů. K ránu nasedl na první vlak a jel do školy. Od poloviny února do poloviny května 1985 napadl jedenáct žen a tři z nich zabil.
Do Prahy se mezitím chystalo skoro osmdesát tisíc mladých cvičenek na spartakiádu. Hromadné cvičení na obřím strahovském stadionu bylo pro komunistický režim přehlídkou jednoty a prestiže, na které mu nesmírně záleželo, a představa vraha, který obchází ulice plné dívek v cvičebních úborech, děsila nejen policii. Některé ženy prý odmítaly na spartakiádu vůbec jet. „Nikdy předtím ani potom jsem nepracoval pod tak strašným politickým tlakem. Dělali jsme na tom tři vyšetřovatelé a kromě toho dalších 200 policistů. Ženy v Praze se bály vyjít do ulic, málem se odkládala spartakiáda,“ vzpomínal později kriminalista Jiří Markovič, který případ vedl.
Kluk, se kterým byste pustili dceru na diskotéku
Narodil se 14. dubna 1969 v Praze do obyčejné rodiny. Matka pracovala ve skladu, otec byl zedník a za prací jezdil většinou mimo Prahu. Měl starší sestru a mladšího bratra. Testy mu později naměřily nadprůměrné IQ 125, ve škole ale neměl žádnou motivaci a často se dostával do problémů. Nejvážnější prohřešek dětství měl na kontě s partou kamarádů, se kterými vykradl nákladní železniční vagon se sladkostmi. Ve spisech se později objevilo i to, že v osmi letech rozbodal nožem nový gauč a že byl u požáru stodoly. Rodiče ho kvůli neklidu vodili k psychiatrovi. V roce 1983 nastoupil na hornické učiliště, přes týden bydlel na internátu ve Stochově a na víkendy jezdil domů do Krče.
Nikdo, kdo ho tehdy potkal, by nic zlého nehledal. Byl pohledný, sportovně založený a holky se o něj zajímaly. Reportér Josef Klíma, který s ním po letech dělal rozhovor, to popsal jednoduše: „Byl to prostě klučíček, že byste s ním dceru pustili na diskotéku.“ Teprve u psychiatrů po zatčení Straka přiznal, že ženy tajně sledoval a šmíroval už od dětství a že od patnácti u sebe nosil obušek, kterým chtěl nějakou ženu omráčit.
Sedmnáctého února 1985 krátce po deváté večer stál Straka na zastávce na okraji sídliště Novodvorská v pražském Braníku. Pod silnicí se táhne hluboká zalesněná rokle, kterou vede jen slabě osvětlená asfaltová cesta. „U zastávky jsem koukal po lidech, jestli nevystoupí nějaká holka, která by šla tou cestou dolů,“ vypověděl později. Šla devatenáctiletá restaurátorka knih Milana H. Dohnal ji, povalil a začal ji škrtit. Dívka ani na pokraji bezvědomí neztratila hlavu a navrhla mu, ať ji nechá vydýchat a jdou spolu dolů pod lampu. U prvního rodinného domu se svítilo a Straka se zalekl, že by mohla křičet. Vzal si od ní peníze a nočním vlakem odjel na internát.
Milana útok zprvu ani nechtěla hlásit, připadal jí jako mladická nerozvážnost. Identikit, který podle jejího popisu vznikl, se útočníkovi příliš nepodobal. V březnu Straka ve Vokovicích udeřil zezadu dlažební kostkou do hlavy osmnáctiletou studentku, která odemykala branku domu, a utekl s její taškou. Našel v ní 260 korun, deset tuzexových bonů a sušenky, které snědl.
Šest dní před narozeninami
V noci z 1. na 2. dubna zabloudila osmnáctiletá studentka medicíny Ludmila Š. tramvají do Holešovic. Obtěžovala ji skupinka opilců a mladík, který vystoupil s ní, je okřikl. Nabídl, že ji doprovodí do Libně. Cestou si povídali a on jí o sobě řekl víc, než bylo rozumné: že se jmenuje Jirka, je z Prahy a chodí do druhého ročníku hornického učiliště u Kladna, kde nevychází s novým ředitelem. Pak dodal, že kdyby ho sama neoslovila, napadl by ji. Ludmila to brala jako hloupý vtip. Před domem ji chytil předloktím kolem krku a škrtil, dokud neomdlela. Když se probrala, přemluvila ho, ať jdou raději do sklepa, protože je jí zima. Jakmile odemkla, vyběhla do patra a zazvonila u sousedů. Straka utekl i s její kabelkou.
O týden později, 8. dubna 1985, se vrátil do stejné rokle pod Novodvorskou. Třiadvacetiletá Alice P. šla večer za svým přítelem na nedalekou ubytovnu. Straka ji napadl zezadu, odtáhl mezi stromy, znásilnil a udusil. Přítel ji tu noc dvakrát hledal a v jednu chvíli prošel jen pár metrů od místa, kde Straka ještě byl. Tělo našel až druhý den služební pes. Šest dní po vraždě oslavil Straka šestnácté narozeniny. Policisté zatím hledali muže mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, protože nikdo nevěřil, že by takovou brutální vraždu mohl spáchat kluk. Formálně dokonce obvinili přítele zavražděné, který neměl alibi, aby nemohl odjet z republiky.
Noc hokejového zlata
Třetího května 1985 porazili českoslovenští hokejisté ve finále mistrovství světa v Praze Kanadu 5:3 a stali se mistry světa. Krátce po půlnoci čekal Straka v Hloubětíně. Na čtyřiapadesátiletou Vlastu Š., která se vracela z vinárny, zaútočil u branky jejího domu. Teprve když ležela pod lampou, uviděl, že je starší, než si myslel. Utáhl jí kolem krku šňůru s uzly, okradl ji o čtyři tisíce korun a bezvládnou ji naložil pod plachtu na korbu zaparkovaného náklaďáku. Asi po půl hodině se Vlasta probrala, dovlekla se k nedaleké novostavbě a zazvonila. Otevřel jí soused, diplomat z Beninu, který jí škrtidlo odřízl a zavolal pomoc. Přežila, z šoku se ale už nikdy nevzpamatovala a o dva roky později zemřela.
O pár desítek minut později si Straka na nedalekém sídlišti vyhlédl mladou lékařku Věru F., která jela domů tramvají. Jeho útok byl tak účinný, že se mu podle Markoviče neubránila ani ona. Kriminalista si ho později nechal od Straky předvést přímo na sobě: „Útočil zezadu tak, že předloktí hodil kolem krku, zafestoval si to pravou rukou a začal couvat.“ Věra se po prvním bezvědomí probrala a zkusila stejnou lest jako ostatní. Navrhla, ať jdou k ní, kde věděla, že je doma táta a bratr, a před domem vykřikla o pomoc. „Tím si to prakticky podepsala,“ řekl Markovič. Straka ji uškrtil ramínkem její vlastní podprsenky.
Kvůli zmeškanému vlaku
Večer 15. května usnul Straka na nádraží a ujel mu poslední vlak na internát. Peníze na autobus už neměl, a tak bloumal Prahou. Nad ránem narazil na Puškinově náměstí v Bubenči na devětadvacetiletou Martu M., matku dvou dětí, která šla do práce. Uklízela na federálním ministerstvu vnitra a do práce musela chodit ještě před svítáním. Lidé z jejího okolí věděli, že se škrtiče, o kterém si Praha šeptala, strašně bojí. Straka ji přepadl zezadu, zatáhl do průchodu domu s obchodem se zeleninou, znásilnil a uškrtil. Ráno pak sedl na vlak a odjel do Stochova. Jejímu synovi Zdeňkovi byly čtyři roky.
Ve druhé polovině května už byl případ záležitostí nejvyšších míst. Do vyšetřování zasahovali úředníci ministerstva i politici, kteří se před spartakiádou báli skandálu, a Markovič musel nadřízeným hlásit postup každých šest hodin. Spartakiáda měla začít za šest týdnů.
Stopy byly zpočátku skoupé. Žádné nedopalky, žádné spolehlivé popisy obličeje. Zlom přinesla obyčejná zkušenost starých kriminalistů: všechny napadené ženy byly zároveň okradené. Tři vraždy spojovaly mimo jiné nálezy spermatu krevní skupiny A a drobných kovových částic typických pro strojní výrobu. Kriminalistický ústav navíc objevil na jejich šatech drobné kovové částice, jaké vznikají při práci s obráběcími stroji. Pachatel tedy pracoval někde ve strojírenství. Tlak shora měl i jeden dobrý důsledek. Vyšetřovatelé začali znovu procházet odložená hlášení o napadení žen, která dosud nikdo s vraždami nespojoval, protože útočník byl podle obětí příliš mladý. Ludmila si vzpomněla na všechno, co jí Straka cestou do Libně navykládal. Jirka, Praha, druhý ročník hornického učiliště u Kladna.
Dvaadvacátého května 1985, šest dní po poslední vraždě, si pro Straku přijela čtyřčlenná skupina na internát ve Stochově. U něj našli Ludmilin občanský průkaz a šperky. Ještě v autě cestou do Prahy se přiznal k první vraždě.
Kluk přistižený při kouření
Pak mluvil. Ochotně, podrobně a bez známek lítosti popisoval jednu vraždu po druhé a při rekonstrukcích působil podle vyšetřovatelů spíš jako kluk, kterého přistihli při kouření na záchodě. „Ta bezcitnost a sadismus, naprosto nulová hodnota výčitek svědomí v kombinaci s vysokou inteligencí byla šokující,“ svěřil se po letech jeden z detektivů. Tvrdil, že ženy zabíjel jen proto, aby ho nepoznaly. Marta M. ho ale neviděla vůbec. Překvapilo ho, že Vlasta Š. přežila. Policistům řekl, že kdyby ho nechytili, zabil by jich nejmíň deset. Při jedné z rekonstrukcí se kolem shromáždili lidé a žádali policisty, ať jim ho vydají.
Vyšetřovatel Josef Doucha, který ho vyslýchal vždy den před rekonstrukcí, po čtyřiceti letech přiznal, že všem tehdy „spadla brada“. Soudní znalci Straku popsali jako nadprůměrně inteligentního, pohotového a nebojácného mladíka s úplnou absencí citu, sadistickými sklony a abnormálně silným sexuálním pudem. Sám tvrdil, že násilí ho nevzrušuje a že kdyby mu ženy vyhověly, nechal by je žít. Při psychologických testech ale nejsilněji reagoval na fotografii svázané ženy. Vysvětlil to tím, že byla nejhezčí.
Pro rodinu začalo peklo. Rodiče Marie a Jiří skončili po výslechu na psychiatrii a oba uvažovali o sebevraždě, zadrželo je jen to, že měli doma mladšího syna. Starší sestru kvůli bratrovi opustil manžel. Otec se po letech přiznal, že přemýšlel, jak při návštěvě propašovat do vězení nůž. Soud v prosinci 1985 uznal Straku vinným ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Dospělého by takový výčet pravděpodobně poslal na popraviště, mladistvému mohl soud dát nejvýš deset let. Straka se přesto odvolal, protože nesouhlasil s tím, že je zároveň psychicky nemocný a zároveň dost zdravý na to, aby šel do vězení.
Valdice
Ve vězení ho čekalo peklo. Ve Valdicích mu rozkopali genitálie, a kdo to udělal, se dodnes vypráví dvojím způsobem. Markovič mluvil o spoluvězních, Straka trvá na tom, že to byli dozorci. „To je lež, to mi udělali bachaři. Proto jsem musel na kastraci, ne že bych sám nějak moc chtěl,“ řekl po letech. V roce 1989 ho vykastrovali. Operaci mozku, která měla utlumit jeho sexuální agresivitu, odmítl. Podle svých slov přežil i pokus o oběšení. „Bylo by lepší, kdyby tenkrát Jirka dostal trest smrti. Pro něj by to znamenalo vysvobození a pro nás taky,“ vzpomínal jeho otec. Přesto ho rodiče nakonec znovu přijali. Byli jediní, kdo mu zůstal. Sám Straka v roce 2005 v jediném televizním dokumentu, ve kterém vystoupil, řekl: „Věděl jsem, že mám sexuální poruchu, ale nedokázal jsem s tím nic dělat. Bylo pozdě. Bylo to nutkavé. Později jsem si ale přál, aby mě ve vězení někdo oběsil. Nenávidím se.“
V květnu 1994 ho o rok dřív propustili díky amnestii prezidenta Václava Havla. Rovnou ale putoval na uzavřené sexuologické oddělení v Bohnicích a později do léčebny v Opavě. Když po letech vystoupil v jedné televizní talk show, otec jedné ze zavražděných ji sledoval a zemřel na zástavu srdce. V roce 2005 ho Česká televize posadila v restauraci u metra Českomoravská naproti Zdeňkovi, synovi zavražděné Marty. „Je mi hrozně líto, že jsem ti zničil život… Ale tady jsou slova asi zbytečný,“ řekl mu Straka. Zdeněk se rozplakal. „Upřímně, nezasloužíš si žít. A vůbec vyjít zpátky mezi lidi,“ odpověděl.
Z léčebny ho pustili v prosinci 2004, po devatenácti letech ve vězeních a ústavech. Lékaři prohlásili, že mu už nemají co nabídnout. V Opavě se seznámil se ženou, která se tam vzpamatovávala ze smrti vlastní dcery, a oženil se s ní. Změnil si příjmení na Novák a odstěhoval se na sever Moravy, kde spolu vychovávají její dítě. Rodiče, které z Prahy vyhnala nenávist sousedů, se usadili ve Velkých Losinách. I tam je podle tisku dohnala minulost, když po městečku vyvěsil výstřižky o jejich synovi bývalý zeť.
Dnes je mu padesát sedm let a pracuje jako skladník a dobalovač zboží v supermarketech na Těšínsku. Kolegyně, která ho zná patnáct let, o něm letos v únoru řekla novinářům: „Je to hnusné, co udělal, ale za celou tu dobu se ke mně chová normálně.“ V lednu 2026 uvedla platforma Oneplay seriál Metoda Markovič: Straka, ve kterém mladého vraha hraje Maxmilián Kocek. Kolegyně se na něj nakonec nedívala. Nechtěla si o muži, se kterým dobaluje zboží, zkazit mínění. Kriminalisté a znalci se dodnes neshodnou, jestli se dá riziko u někoho, jako je on, někdy úplně vynulovat.
Zdroje:
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/straka/straka.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/spartakiadni-vrah-normalne-by-dostal-trest-smrti-ale-jako-mladistvy-si-odnesl-10-let-220660
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vzrusovalo-ho-nasili-utocil-zezadu-a-zeny-skrtil-kdo-byl-spartakiadni-vrah-jiri-straka.A250416_170513_temata_pzak
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/bylo-to-jako-bily-tygr-nemohli-uverit-policiste-kdyz-dopadli-spartakiadniho-vraha.A250502_161941_temata_pzak
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/30-let-od-dopadeni-spartakiadniho-vraha.A150520_212616_krimi_cen
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/a-potkame-se-bez-te-bolesti.A_990707_161638_domaci_jkl
https://radekhromusko.cz/zpoved-spartakiadniho-vraha-jiriho-straky-2005/
https://www.extra.cz/zpravy-novy-zivot-spartakiadniho-vraha-kolegyne-z-prace-promluvily-51afa
