Článek
Nadhled Edwarda Lucase nám osvětluje geopolitiku v celé šíři. K environmentální úzkosti se přidává úzkost existenciální. Závislost Evropy na ruských surovinách, amerických zbraních a čínském zboží můžeme opravdu vyčítat jen sami sobě a politikům, které jsme si zvolili. O těchto závislostech víme dlouho, pořádáme konference a…nic. Opět k nám teče ruská ropa, perou se ruské špinavé peníze, na Ukrajině denně umírají lidé.
Co je společným jmenovatelem osy Trump - Putin - Si-tin-ping? Nenávist k liberální demokracii. Trump zatím z tohoto sousloví verbálně vynechává demokracii, ale jeho chování je autokratické ve všech polohách. Druzí dva si servítky neberou vůbec. Všichni jsou obklopeni klakou hýkající při každém slovu svého vůdce. Dochází tedy nyní k rozšíření osy zla? Nesmíme ještě zapomenout na Írán a KLDR. Těchto pět zemí má relativně k počtu obyvatel, i absolutně, největší a nejvíce vyzbrojené armády světa. Co proti tomu může postavit Evropa, Kanada, Austrálie ? O orientaci Afriky, BRICSu a Indie si nemůžeme dělat iluze, ostatně Rusko i Čína tam natahují své pařáty.
Potřebujeme státníky, ne populisty, kteří se rozesmátí objímají a fotí na summitech rozhodujících o životě a smrti statisíců lidí. Nabízí se analogie s Winstonem Churchillem, který uhájil poslední výspu svobody takřka osamocen. Bude tím lídrem Keir Starmer, labourista ze země, která ani není členem EU ? Sjednotí z této pozice rozmazlenou Evropu, kde bují populismus, a která se bojí nejen krve, ale i jen potu a slz?
Samé otázky a žádné jistoty. A to ještě nemluvíme o dystopii, kdy zmíněná osa zla ovládne kromě Evropy i Afriku, Blízký východ a Jižní Ameriku atd. Pracuje na tom už nyní a to nejen ekonomicky a kyberneticky.
