Článek
Narodil se 17. května 1940 v Praze do stísněné a úzkostné atmosféry nacistického Protektorátu Čechy a Morava.
Vyrůstal v poválečné metropoli zkoušené obnovou i nastupujícím komunistickým režimem. Od útlého mládí ho však více než politické dění fascinovalo dramatické umění, literatura, poezie a krása mluveného slova.
Disponoval vizáží a tělesnou konstitucí, která byla pro divadelní jeviště i filmovou kameru jako stvořená: vysoká, urostlá postava, pronikavý a přirozeně přísný pohled, výrazné lícní kosti a sonorní, sametově hluboký baryton.
Po úspěšném složení maturitní zkoušky na gymnáziu zamířil na prestižní Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) v Praze.
Na fakultu nastoupil v době tvůrčích šedesátých let, kdy česká kultura, film i divadlo zažívaly nevídaný rozkvět.
Jeho pedagogy byli výrazní představitelé českého poválečného divadla a Jirsák patřil ke spolehlivým studentům činoherního herectví svého ročníku. Školu úspěšně absolvoval v roce 1966.
Zatímco mnozí jeho ctižádostiví spolužáci toužili po okamžité a rychlé filmové slávě v hlavním městě, Jirsák se vědomě a pokorně rozhodl pro poctivou divadelní řeholi v mimopražských souborech.
Toužil hrát velké charakterní role, zkoušet nové moderní dramatické texty a pracovat s jevištním slovem do nejmenší hloubky. Nastoupil do stálého angažmá v Divadle Jaroslava Průchy, které v té době sdružovalo scény v Kladně a Mladé Boleslavi.
Tato dvě středočeská města se stala jeho bezpečným uměleckým domovem na dlouhé roky a položila pevný základ jeho obdivuhodné herecké i režijní všestrannosti.
Becket a Karas
V Divadle Jaroslava Průchy se mladý herec okamžitě zařadil mezi opory činoherního souboru. Jeho první rolí byla postava Nicka Wartona v inscenaci Vzpoura lodi Primátor Dittrich.
Jirsák nebyl hercem laciných gest ani povrchních komediálních šarží. Ke každé postavě přistupoval s hlubokou psychologickou analýzou a pedantskou přípravou.
Byl schopen s naprostou lehkostí přecházet mezi klasickými dramaty, moderními psychologickými hrami i dalšími podobami soudobého divadla.
V osmdesátých letech rozšířil své působení také do Prahy, kde hrál v Divadle na Starém Městě. V letech 1983 až 1986 byl členem divadla v Příbrami.
V Příbrami vytvořil celou řadu dramatických postav. Když se v roce 1986 vrátil zpět na Kladno, byl již vyzrálým bardem. Jeho ztvárnění Tomáše Becketa v inscenaci slavného dramatu Jeana Anouilha Tomáš Becket patřilo k jeho výrazným divadelním rolím.
Diváci mohli ocenit jeho vnitřní klid, duchovní sílu a morální pevnost, kterou dokázal na jevišti ztělesnit. Nezapomenutelný byl rovněž jeho Karas v inscenaci Modrý pavilon. Jirsák však v divadle nechtěl pouze stát ve světle reflektorů: stále více ho lákala režijní práce.
Král epizodních rolí
Paralelně s divadelní a rozhlasovou tvorbou se Vítězslav Jirsák stal jedním z často obsazovaných epizodních herců československého filmu a televize. Jeho filmografie čítá desítky filmových a televizních titulů.
Režiséři věděli, že Jirsák je naprostý spolehlivec. Nemusel mít hlavní roli na sto padesát stránek scénáře: stačila mu jediná scéna, jeden štěk, a divák si jeho postavu zapamatoval.
Hrál v celé řadě známých televizních seriálů normalizační i polistopadové éry.
V kultovních 30 případech majora Zemana se objevil v patnáctém díle Kvadratura ženy jako policista.
V legendárním kriminálním seriálu Jaroslava Dietla Malý pitaval z velkého města ztvárnil v epizodě Cyklista postavu lakýrníka.
V historické fresce Synové a dcery Jakuba skláře hrál výpravčího, v seriálu Ve znamení Merkura celníka, v Dobrodružství kriminalistiky svědka Renkina a v seriálu Druhý dech biologa.
Objevil se také v nezapomenutelných televizních inscenacích a filmech jako Ikarův pád s Vladimírem Menšíkem, Šéfe, to je věc! s Petrem Nárožným nebo Smuteční hudba za padlé hrdiny.
Jeho doménou byly postavy mužů zákona, vyšetřovatelů, státních úředníků, mistrů, lékařů, ale i obyčejných hospodských či řemeslníků.
Martinův otec v Bony a klid
Vrchol jeho filmové popularity však přišel v roce 1987, kdy ho režisér Vít Olmer obsadil do přelomového snímku Bony a klid.
Příběh mladého automechanika Martina, který přijíždí z Mladé Boleslavi do Prahy, nechá se okrást veksláky byl od začátku připraven na úspěch. A Olmer svěřil roli Martinova otce a dílenského mistra právě Vítězslavu Jirsákovi.
V jedné ze scén stojí Jan Potměšil v roli Martina před svým filmovým otcem, klopí zrak a snaží se vysvětlit chybějící peníze.
Vítězslav Jirsák proti němu působí jako muž z úplně jiného světa – poctivý dělník, který nechápe, kam se jeho syn vydal.
Film Bony a klid se po premiéře v roce 1988 stal kultovním hitem a Jirsákova tvář dílenského mistra se zapsala do paměti diváků po celé zemi.
Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 navázal režisér Vít Olmer na svůj dřívější úspěch a v roce 1993 natočil divokou a drsnou porevoluční akční kriminálku Nahota na prodej.
Film podle scénáře investigativního novináře Josefa Klímy bez obalu zachycoval temné a nebezpečné podsvětí raného českého kapitalismu: obchod se ženami, nucenou prostituci, pasáctví a prostředí organizovaného zločinu.
Olmer do jedné z emočně vypjatých rolí znovu obsadil Vítězslava Jirsáka. Jirsák ztvárnil postavu pana Malého, zoufalého, bezmocného a obyčejného otce šestnáctileté dívky Dity, kterou unesl gang obchodníků s prostitucí.
Zatímco mladý novinář Egon v podání Lukáše Vaculíka a soukromý detektiv Polda v podání Jiřího Krampola pátrají po zmizelé dívce v pražském podsvětí, Jirsákův pan Malý ztělesňuje absolutní zoufalství a bezradnost rodiče, kterému ani policie nedokáže pomoci.
V témže období si s velkou chutí a nadsázkou zahrál v divácké komedii Trhala fialky dynamitem, kde ztvárnil rázovitou postavu Lomikara.
V první polovině devadesátých let si Vítězslava Jirsáka vybral režisér Dušan Klein pro svou poetickou a nostalgickou adaptaci inspirovanou tvorbou Bohumila Hrabala Andělské oči.
Film odehrávající se v atmosféře první republiky vyžadoval herce s citem pro hrabalovskou poetiku, jemný humor a ryzí lidskou člověčinu. Jirsák byl obsazen do vděčné role velitele hasičů.
O několik let později se objevil v temném psychologickém dramatu Hynka Bočana Bumerang, které s drásavou otevřeností mapovalo kruté podmínky v komunistických uranových lágrech na Jáchymovsku v padesátých letech.
Objevil se také v televizním cyklu Draculův švagr a v historickém špionážním seriálu Karla Kachyni Tři králové o protinacistickém odboji za druhé světové války, kde ztvárnil kupce Tilšara.
V druhé polovině devadesátých let Vítězslav Jirsák nadále pracoval pro film, televizi i rozhlas.
Osud mu však nedopřál dlouhý život ani zasloužený klidný podzim života.
V neděli 18. ledna 1998 zemřel Vítězslav Jirsák v Praze ve věku pouhých sedmapadesáti let.
Objevil se také v televizním dramatu Ex offo režiséra Jaromíra Polišenského, které bylo uvedeno až po jeho smrti.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/5074/vitezslav-jirsak
https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-p0205276-Jirsak-Vitezslav-19401998/
https://www.divadlopribram.eu/stara-blazkova/cyklus-z-historie/rok-1986-je-rokem-pohadkovym/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397567/bony-a-klid
https://vltava.rozhlas.cz/harold-pinter-celou-noc-venku-tah-metropoli-odstartovany-podnikovym-vecirkem-ma-5047284
https://vltava.rozhlas.cz/jiri-blazek-listy-duverne-tridilna-hra-inspirovana-zivotnimi-osudy-genialniho-8393330
https://www.fdb.cz/osobnost/7737-vitezslav-jirsak
