Článek
Ráno 27. června 1950 vedli dozorci v pankrácké věznici v Praze na popraviště osmačtyřicetiletou Miladu Horákovou, právničku, bývalou poslankyni a vězeňkyni nacistických koncentráků. V 5:35 ji předali katovi. V 5:38 ji pověsili. V 5:43 lékař konstatoval smrt. Mezi těmi, kdo museli být u popravy přítomni, byla i mladá žena, která Horákovou před soudem obžalovala. Jmenovala se Ludmila Brožová a bylo jí osmadvacet let.
Dívat se nedokázala. Podle svých pozdějších slov jí bylo zle, odvrátila zrak a po popravě se musela napít alkoholu. Ještě téhož dne ale stála na manifestaci na Žižkově a mluvila o úspěchu soudu. O 58 let později se karta otočila. Tentokrát stála v soudní síni ona, jako obžalovaná. A do konce života tvrdila, že nic špatného neudělala.
Písařka s vysokým IQ
Narodila se 20. prosince 1921 v Praze jako Ludmila Biedermannová. V mládí hrála divadlo a nadšeně fandila Sovětskému svazu. Po válce pracovala jako písařka, mimo jiné na právním oddělení ústředního výboru komunistické strany. Po únoru 1948 se jí otevřela cesta, o které by dřív nemohla ani snít. „Po roce 1948 mě vybrali na právnickou školu,“ vzpomínala po letech. A dodala vysvětlení: „Měla jsem totiž hrozně vysoké IQ.“
Ta škola se jmenovala Právnická škola pracujících. Trvala jeden rok a měla rychle vychovat nové soudce a prokurátory z řad dělníků a spolehlivých straníků. Staré právníky komunisté z justice vyhazovali, noví měli být věrní straně, ne paragrafům. Ludmila Brožová kurz absolvovala a v roce 1950 se z ní stala takzvaná dělnická prokurátorka. Do soudní síně přišla s jedním rokem školy a s jistotou, že stojí na správné straně.
Na jaře 1950 chystal komunistický režim největší politický proces své dosavadní historie. Na lavici obžalovaných mělo usednout třináct lidí v čele s Miladou Horákovou. Proces připravovali s pomocí sovětských poradců a obžalovaní se museli pod nátlakem učit otázky i odpovědi nazpaměť. Rozsudky byly napsané dopředu. Na místo prokurátorů vybrala strana mimo jiné mladou Ludmilu Brožovou. Proč zrovna ji? Historici se nejčastěji shodují na jednom vysvětlení. Žena měla obžalovat ženu.
Proti ní stála Milada Horáková. Zkušená právnička, o dvacet let starší, za nacistů vězněná v Terezíně, po válce poslankyně. Proces začal koncem května a vysílal ho rozhlas. Soudu mezitím přišlo přes šest tisíc rezolucí od „pracujících“, kteří žádali pro obžalované smrt. Mladá prokurátorka mluvila pateticky a divadelně. „Pozor před takovými nepřáteli lidu! Dovedeme je najít!“ volala ze svého místa.
Rozsudek
V závěrečné řeči obžaloby zaznělo, že Horáková „v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky“. Osmého června 1950 vynesl soud rozsudky. Čtyři tresty smrti, čtyři doživotí a dlouhé roky vězení pro ostatní. Na šibenici měli jít Milada Horáková, Záviš Kalandra, Jan Buchal a Oldřich Pecl. O milost pro Horákovou žádali Albert Einstein, Winston Churchill, Eleanor Rooseveltová i její sedmnáctiletá dcera. Sama Horáková o milost nežádala.
Prezident Klement Gottwald nikomu neodpustil. Pod šibenicí řekla Milada Horáková podle tradovaných posledních slov: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid.“ Historici upozorňují, že v téhle podobě nemusela zaznít. Jediný záznam jejích posledních chvil sepsali kati. Její tělo spálili ve strašnickém krematoriu a kde skončil popel se dodnes nevím
Pro Brožovou proces s Horákovou nebyl konec. Na pražské státní prokuratuře se podílela i na dalších kauzách. V Hodoníně navrhla trest smrti pro těhotnou ženu, Melanii Klouparovou. Podílela se na vyšetřování takzvaného číhošťského zázraku, při kterém se v kostele pohnul křížek. Režim z něj udělal podvod a farář Josef Toufar zemřel po surových výsleších. Zúčastnila se i procesu, ve kterém dostal zemědělec dvacet let za údajné šíření mandelinky bramborové.
V roce 1952 dostudovala řádně práva na Univerzitě Karlově. Pak odešla z Prahy, působila na prokuratuře v Rokycanech a později na krajské prokuratuře v Plzni. Změnila příjmení a z Brožové se stala Brožová-Polednová. V Plzni žila desítky let. Mezitím se ukázalo, že proces s Horákovou byl zinscenovaný. V roce 1968 Nejvyšší soud původní rozsudek zrušil. Úplné rehabilitace se Horáková dočkala až po roce 1989. O mladé prokurátorce z roku 1950 přitom skoro nikdo nevěděl.
Obžalovaná
Spravedlnost si pro ni přišla až v novém tisíciletí. V červenci 2007 podal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu obžalobu. Ludmila Brožová-Polednová měla být spolupachatelkou vraždy. Bylo jí pětaosmdesát. Na soud přicházela jako stará paní. Lítost ale neprojevila. „Necítím se vůbec vinna. Bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní,“ řekla. „Vždyť byla studená válka, životy padaly na obou stranách.“
O Miladě Horákové mluvila stejně jako před 57 lety. „Horáková doznávala trestnou činnost, zakládání protistátních skupin,“ tvrdila. „Dělala něco, co neměla.“ Připustila jedinou věc. „Uznávám jediné – že to byly moc přísné tresty.“Hájila se tím, že byla mladá a nezkušená. O vině obžalovaných ale prý nikdy nepochybovala.
V listopadu 2007 ji Městský soud v Praze odsoudil na osm let. Obhajoba se odvolala a v únoru 2008 Vrchní soud v Praze stíhání zastavil. Podle něj byl čin promlčený a její role nebyla dost zásadní. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká podala dovolání a Nejvyšší soud nařídil případ projednat znovu. V září 2008 rozhodl Vrchní soud v Plzni. Ludmila Brožová-Polednová byla vinna účastí na justiční vraždě a dostala šest let. Byla jediným žijícím účastníkem procesu s Horákovou, kterého po roce 1989 postavili před soud.
Bránila se ještě u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Neuspěla. V březnu 2009 nastoupila do vězení. Bylo jí sedmaosmdesát let a byla téměř slepá a navíc nemocná. Stala se nejstarší vězeňkyní v České republice. Za mřížemi začala navíc špatně slyšet. Rok nato soud uznal amnestie z let 1953 a 1990 a trest se zkrátil na polovinu, na tři roky. Ve vězení prožila jedny Vánoce a jeden Silvestr.
Den po svých devětaosmdesátých narozeninách, v prosinci 2010, dostala zprávu z Pražského hradu. Prezident Václav Klaus jí udělil milost. Před druhými Vánocemi za mřížemi mohla jít domů. Bývalí političtí vězni a disidenti byli pobouření. Jiní mluvili o projevu lidskosti. Sama Brožová-Polednová vděčnost nepředstírala. „Milost jsem měla dostat už dávno,“ řekla.
Milada Horáková o milost nikdy nežádala a nedostala ji. Její prokurátorka ji dostala, i když ji nepovažovala za nutnou. Ve vězení strávila necelé dva roky. Horáková přežila nacistické věznice i koncentrák, ale z komunistického vězení už živá nevyšla. Na Vyšehradě má dnes jen symbolický hrob.
Ludmila Brožová-Polednová zemřela 15. ledna 2015 ve věku 93 let. Přála si dožít devadesátky a to se jí splnilo. Rozloučení se konalo jen v kruhu rodiny a o její smrti se veřejnost dozvěděla až o devět dní později. Rodina vyvěsila parte na dveře domu v Plzni, kde desítky let bydlela. Někdo ho ošklivě počmáral. Sousedé o ní mluvili jako o odměřené dámě. „Ode mě na ni nic dobrého neuslyšíte,“ řekl jeden z nich novinářům.
Zdroje:
https://www.reflex.cz/clanek/historie/128537/prokuratorka-brozova-polednova-byla-do-posledni-chvile-presvedcena-ze-horakovou-vydala-katovi-pravem.html
https://zoom.iprima.cz/historie/ludmila-brozova-polednova
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zalobkyne-horakove-priznala-se-ja-jsem-nevinna/r~i%3Aarticle%3A478538/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/byvala-prokuratorka-brozova-polednova-nastoupila-do-vezeni-174414
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/brozova-polednova-stravi-vanoce-na-svobode-klaus-ji-udelil-milost-220390
https://www.echo24.cz/a/iHx2S/ludmila-brozova-polednova-prokuratorka-banalita
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/298354/krvave-prokuratorce-zhanobili-parte-brozova-polednova-93-mela-na-svedomi-miladu-horakovou.html
https://www.denik.cz/z_domova/polednove-zkratily-trest-na-polovinu-amnestie.html
