Článek
„Prosím, jestli máte srdce, abyste mi odpustili.“ Tuhle větu pronesl Ángel Maturino Reséndiz 27. června 2006 v popravčí místnosti věznice v texaském Huntsvillu. Na druhé straně skla stáli příbuzní lidí, které zavraždil. „Pane, odpusť mi. Pane, odpusť mi,“ opakoval. A dodal: „Zasloužím si, co dostávám.“ Pár minut nato byl mrtvý.
George Benton, jehož manželku Claudii Reséndiz zavraždil v roce 1998, odešel z věznice s pocitem, že žádné odpuštění neexistuje. „To, co dnes popravili, mohlo vypadat jako člověk, chodilo a mluvilo jako člověk, ale to, co bylo uvnitř té kůže, nebyla lidská bytost,“ řekl novinářům.
Železniční vrah
Ángel Leoncio Reyes Recendis, jak zněl jeden z mnoha jeho jmen, se narodil kolem roku 1960 v mexickém státě Puebla. Používal desítky falešných identit – vyšetřovatelé jich později napočítali víc než třicet. Americké úřady ho znaly i pod jménem Rafael Resendez-Ramirez. Právě ta záplava jmen mu léta umožňovala unikat.
O jeho dětství se ví jen málo, a to hlavně z výpovědi jeho matky u soudu. Virginia de Maturinová popisovala, že syn byl jako malý několikrát vážně zraněn na hlavě. „Angel se narodil a uhodil se do hlavy. Byl celý fialový,“ vypovídala. Vzpomínala i na traumatické zážitky z jeho raného dětství. Obhajoba později tvrdila, že Reséndiz trpí paranoidní schizofrenií s bludy. Soud ale uznal, že byl za své činy odpovědný.
Jako mladý muž začal opakovaně ilegálně přecházet hranici do Spojených států. Byl to tulák – jeden z tisíců lidí, kteří v Americe žili „na kolejích“. Cestování načerno v nákladních vlacích má ve Spojených státech dlouhou tradici. Ve třicátých letech, za velké hospodářské krize, se tak po zemi přesouvaly statisíce nezaměstnaných, kterým se říkalo hobos. Romantiku tuláků opěvovali spisovatelé i písničkáři.
Jenže koncem dvacátého století už to byl hlavně svět lidí na okraji společnosti – bezdomovců, migrantů, uprchlíků před zákonem. Nákladní vlak jezdí tiše přes celé státy, nikdo nekontroluje jízdenky a vagony často nikdo nehlídá. Pro člověka, který se chtěl ztratit, to byl ideální svět. Neměl stálý domov, neměl práci, cestoval z místa na místo – a to nejčastěji tak, že naskočil do projíždějícího nákladního vlaku. Vagony mu sloužily jako dopravní prostředek, úkryt i noclehárna. Americké úřady ho v průběhu let zadržely a vyhostily do Mexika mnohokrát. Měl záznamy za drobné krádeže, vloupání i ilegální vstup. A pokaždé se zase vrátil.
nákladní vlak v Texasu
Policie dnes připisuje Reséndizovi nejméně patnáct vražd, spáchaných v několika amerických státech – v Texasu, na Floridě, v Kentucky, v Illinois, v Georgii i v Kalifornii. Většina se odehrála v letech 1997 až 1999. A téměř všechny měly jedno společné: domy obětí stály nedaleko železniční trati.
Vyšetřovatelům dlouho trvalo, než si vůbec uvědomili, že jednotlivé vraždy spolu souvisejí. Odehrávaly se v různých státech, vyšetřovaly je různé policejní sbory a nic je na první pohled nespojovalo. Teprve když si policisté začali všímat, že místa činu leží u kolejí a že pachatel přichází a mizí s nákladními vlaky, začala se skládat mozaika.
Mezi oběťmi byli mladí lidé i senioři, muži i ženy. Jednadvacetiletý student Christopher Maier. Osmdesátisedmiletá Leafie Masonová z Hughes Springs v Texasu. Manželé Norman a Karen Sirnicovi z texaského Weimaru – on byl pastor, ona jeho žena. Šestadvacetiletá učitelka Noemi Dominguezová z Houstonu. Třiasedmdesátiletá Josephine Konvickaová z Dubiny. Osmdesátiletý George Morber z Illinois a jeho dcera Carolyn Frederickové. A lékařka Claudia Bentonová z Houstonu.
Právě vražda Claudie Bentonové v prosinci 1998 byla zlomová. Devětatřicetiletá lékařka a výzkumnice z Baylor College of Medicine žila v klidné čtvrti West University Place, nedaleko kolejí. Na místě činu se našly otisky prstů. A když je vyšetřovatelé porovnali s databázemi, objevilo se jméno muže, kterého imigrační úřady už mnohokrát zadržely. Konečně měli tvář.
Jenže zatímco policie skládala dohromady stopy z různých států, Reséndiz zabíjel dál. A strach se šířil podél kolejí. Lidé v malých městečcích v Texasu, kudy projížděly nákladní vlaky, si kupovali zbraně, zamykali dveře a v noci nespali. Železniční společnosti posílaly na tratě vlastní hlídky. Policie prohledávala vagony. Média psala o „vrahovi z vlaků“ a každý zvuk projíždějící soupravy naháněl lidem hrůzu.
A pak přišel 1. červen 1999. A chyba, která se dodnes uvádí jako jedno z největších selhání americké imigrační služby. Té noci zadrželi agenti pohraniční stráže muže, který ilegálně přešel hranici u Santa Teresy v Novém Mexiku. Byl to Reséndiz. Agent ho zadal do počítačového systému IDENT, který měl porovnávat otisky prstů. Systém mu ukázal několik možných shod s dřívějšími zadrženími. Jenže agent, který podle pozdějšího vyšetřování neprošel potřebným školením, je všechny odmítl. A tak pohraničníci hledaného sériového vraha prostě pustili zpátky.
Jak to bylo možné? Na jižní hranici USA tehdy pohraniční stráž zadržela ročně přes milion lidí. Většinu z nich po krátké kontrole vrátila zpátky do Mexika, aniž by je stíhala. Agenti pracovali pod obrovským tlakem, s přetíženými kapacitami a nedostatečným školením.
Reséndiz se do USA brzy vrátil. A během následujících dnů zemřeli další lidé. Selhání vyvolalo bouři. Kongres i média se ptali, jak je možné, že jednotlivé úřady o sobě navzájem nevěděly. Případ pak urychlil propojení databází otisků prstů imigrační služby a FBI. Do té doby fungovaly odděleně – pohraničník viděl jen záznamy o ilegálních přechodech hranice, ne o zatykačích kvůli vraždám. Až po případu Reséndize se začalo pracovat na tom, aby se při každém zadržení na hranici automaticky ověřilo, jestli dotyčného nehledá policie. Pro oběti, které zemřely v červnu 1999, to ale přišlo pozdě.
Mezitím policie zveřejnila jeho fotografii a popis. Na nádražích, u kolejí, v nákladních depech i na hraničních přechodech visely jeho podobizny. Železniční policie zastavovala vlaky a prohledávala vagony. Nákladní dopravci varovali své zaměstnance. Do pátrání se zapojily stovky policistů z několika států. Ve hře byla nejen bezpečnost lidí podél tratí, ale i pověst amerických úřadů, které nechaly hledaného vraha proklouznout.
V červnu 1999 zařadila FBI Reséndize na seznam deseti nejhledanějších zločinců Ameriky. Na jeho hlavu byla vypsána odměna 125 tisíc dolarů. Po celé zemi visely plakáty s jeho tváří. Hledali ho policisté, agenti FBI, pohraniční stráž i lovci odměn.
A tady přichází na scénu muž, který celý případ nakonec uzavřel – texaský ranger Drew Carter. Carter pochopil, že Reséndize možná nedostanou silou. Ale možná přes rodinu. Spojil se s jeho sestrou Manuelou, která žila v Novém Mexiku. Manuela byla zděšená tím, co její bratr podle vyšetřovatelů udělal. A zároveň se o něj bála. S odměnou na hlavě mohl být kdykoliv zastřelen.
Carter přitom riskoval. Kdyby se vyjednávání provalilo, Reséndiz mohl zmizet v Mexiku a už ho nikdo nenajít. Kdyby se vzdal mexickým úřadům, jeho vydání do USA by mohlo trvat roky a Mexiko by nejspíš požadovalo záruku, že nebude popraven. Carter proto potřeboval, aby se Reséndiz vzdal přímo na americké půdě.
Carter s ní vyjednával dlouhé dny. Nakonec slíbil, že Reséndizovi nikdo neublíží, že bude ve vězení v bezpečí, že bude moci přijímat návštěvy rodiny a že podstoupí psychologické vyšetření. Manuela pak přesvědčila bratra, aby se vzdal.
V červenci 1999 se na mostě Ysleta, který přes Rio Grande spojuje mexický Ciudad Juárez s texaským El Pasem, odehrála scéna, jakou americká kriminalistika moc nezná. Jeden z nejhledanějších mužů Ameriky přišel po mostě, podal rangerovi Carterovi ruku a nechal si nasadit pouta. Bez jediného výstřelu. Jen tři týdny po tom, co ho FBI zařadila mezi deset nejhledanějších.
Rodina později tvrdila, že jim úřady zamlčely, že bratrovi hrozí trest smrti, a že by ho jinak k vydání nepřemlouvali. Carter i prokurátoři ale trvali na tom, že nic takového nikdy nesliboval. Ranger Carter se díky tomu stal v Texasu slavným.
Jediná, který přežila
Pro jedinou ženu, která útok Železničního vraha přežila, to byl den, na který čekala skoro dva roky. Holly Dunnová byla v srpnu 1997 studentkou univerzity v Lexingtonu v Kentucky. Se svým přítelem Christopherem Maierem se po večírku vydali na procházku podél železničních kolejí. Tam je napadl Reséndiz. Christopher zemřel. Holly utrpěla těžká zranění, ale přežila. Následovaly měsíce léčení, operace a terapie. Fyzická zranění se zahojila, ta psychická se hojila mnohem déle. Byla jedinou, kdo dokázal popsat, jak útočník vypadá.
U soudu v roce 2000 vystoupila jako svědkyně a pomohla zajistit, aby byl Reséndiz odsouzen k trestu smrti. A pak se rozhodla, že se jí strašná noc nestane koncem, ale začátkem. Stala se obhájkyní obětí trestných činů a v Evansville v Indianě založila centrum Holly's House, které pomáhá obětem násilí a sexuálního zneužívání. V roce 2017, dvacet let po útoku, vydala vzpomínkovou knihu Sole Survivor – Jediná přeživší.
Po zatčení se Reséndiz k řadě vražd přiznal. Vyšetřovatelům popisoval místa, kde byl, a pomáhal tak objasnit případy, které by jinak možná zůstaly navždy nevyřešené. Pro některé rodiny to byla aspoň částečná úleva – konečně věděly, co se jejich blízkým stalo. Pro jiné to bylo jen další otevření ran.
Soud v Houstonu v květnu 2000 uznal Reséndize vinným z vraždy Claudie Bentonové a poslal ho na smrt. Prokurátoři se rozhodli soudit ho jen za jednu vraždu, aby proces nebyl nekonečný. Prokurátorka Devon Andersonová to vysvětlila: „Nechci porotu zahltit všemi těmi vraždami, ale přesto je chci dokázat nade vší pochybnost.“ Obhajoba tvrdila, že Reséndiz je duševně nemocný a nepříčetný. Porota to odmítla.
Ani po vynesení rozsudku příběh neskončil. Reséndiz ve vězení psal dopisy, poskytoval rozhovory a některé jeho výroky působily zmateně, jiné chladně a vypočítavě. Psychiatři se přeli o to, nakolik je nemocný a nakolik si nemoc hraje. Pro veřejnost zůstal záhadou – muž, který byl podle jedněch šílenec, podle druhých chladný predátor.
Následovala léta odvolání. Právníci se snažili prokázat, že Reséndiz nechápe, proč ho mají popravit, a že poprava duševně nemocného je protiústavní. Proti popravě protestovala i mexická vláda, která poukazovala na lékařské posudky o jeho psychickém stavu. Soudy ale nakonec rozhodly, že je k popravě způsobilý. V den popravy mu bylo šestačtyřicet let.
Zdroje:
https://oig.justice.gov/sites/default/files/legacy/special/0003/index.htm
https://tdcj.texas.gov/death_row/dr_info/resendizangellast.html
https://www.cbsnews.com/news/sole-survivor-of-railroad-killer-angel-maturino-resendiz-speaks-out-holly-dunn/
https://www.cbsnews.com/news/48-hours-live-to-tell-the-railroad-killer/
https://www.foxnews.com/story/texas-executes-railroad-killer-angel-maturino-resendiz
https://www.clarkprosecutor.org/html/death/US/resendiz1028.htm
https://www.deseret.com/2000/5/18/19507287/railway-killer-convicted-of-capital-murder/
https://www.deseret.com/2000/5/23/19508361/railroad-killer-gets-sentence-of-death/
https://www.deseret.com/2000/5/8/19505469/texas-drifter-goes-on-trial-in-first-of-multiple-killings/
