Anatomie Ireneova heresiologického konstruktu (Kritika Knihy I.)

Starověká kniha Ireneje z Lyonu Proti kacířstvím měla dát otevřený prostor tomu, aby ukázal na všechny špatné jevy v gnosticismu, který kolem něj probíhal naživo a tvořil v podstatě jeho přímou konkurenci v rámci křesťanských obcí i mimo ně. Zatímco Valentiniáni se drželi v křesťanských obcích, někteří gnostici tvořili samostatné kluby nebo komunity, které věřily v Ježíše Krista jiným způsobem a měly podle toho i svoje teologie.

Je dobré tu knihu si přečíst nebo si ji poslechnout a pořádně popřemýšlet nad tím, na co se kritik – Irenej z Lyonu – zaměřuje, a nakolik je jeho kritika oprávněná. V současné době totiž víme, že plést mezi gnostiky skupiny vycházející z řeckých filozofických škol (jako byli pythagorejci) je trošku zmatené. Tito lidé gnosticismus mnohdy vůbec nevyznávali, nebo jen jeho malou část, zatímco většinově následovali Pythagorovo učení. Tady je ovšem vidět lenost hodnotitele. Pokud někdo následuje Pythagora a pohybuje se v číslech a podobných scénářích, není to automaticky gnostik.

Zde ležela největší krize Ireneje z Lyonu: vedl tvrdý konkurenční boj o vliv v tehdejších křesťanských i mimokřesťanských strukturách. A v takovém boji se zjevně nehrálo na akademickou přesnost. Můžeme ho proto chytit za každé slovo, kde lhal. Nejpodstatnější je ten text si přečíst nebo naposlouchat. Pokud jej neznáte, nevšimnete si, jak nekvalitně se dělá kritika na gnostiky.

❗ USVĚDČENÍ Z MANIPULACE A LENOSTI (PŘEDMLUVA)

Sám Irenej se hned v předmluvě usvědčuje z předpojatosti a intelektuální lenosti. Ačkoliv tvrdí, že mluvil s Valentiniány, vůbec nepochopil, čemu věří, a rovnou je odsoudil jako lidi, co si nevyčistili mozek:

„Považuji za svou povinnost (po přečtení některých komentářů, jak je nazývají, učedníků Valentina a po seznámení se s jejich učením prostřednictvím osobního styku s některými z nich) odhalit ti, příteli, tato zlověstná a hluboká tajemství, která nespadají do dosahu každého rozumu, protože všichni dostatečně nevyčistili(6) svůj mozek.“

Hloubkový rozbor Knihy I: Kde Irenej lhal o jednotlivých skupinách

Při detailním čtení první kapitoly je naprosto zřejmé, že Irenej napadá celou řadu různorodých skupin (Valentiniáni, Basilidovci, karpokratovci, Ofité, Sethiáni, kainity, Marcionité). Jeho metodou je plně citovat nebo popisovat jejich systémy, ale naprosto zvráceným a nepochopeným způsobem. Zde jsou plné citace jeho lží a jejich uvedení na pravou míru:

1. Valentiniáni (Ptolemaios, Colorbasus)

❗ Irenejova lež (Plná citace): Irenej tvrdí, že Valentiniáni učí o bozích (eonech), kteří se biologicky množí a trpí sexuálními vášněmi:

„Nakonec se tento Bythus rozhodl poslat ze sebe počátky všeho a uložil tento výplod (který se rozhodl přinést) do svého současníka Sige, stejně jako je semeno uloženo do lůna.“

„Ale před ostatními se objevil ten Añon, který byl mnohem pozdější z nich a byl nejmladší z Duodecadů, kteří pocházeli z Anthropose a Ecclesie, totiž Sofie, a trpěl vášní mimo objetí svého družce Theletose. Tato vášeň, říkají, spočívala v touze hledat povahu Otce; neboť podle nich chtěla pochopit jeho velikost.“

💡 Skutečnost: Irenej zcela ignoruje psychologickou a abstraktní povahu valentiniánských textů. Bythos a Sige (Hlubina a Mlčení) nejsou množící se bůžci, ale nepopsatelný počátek Boží mysli. Sofiina „vášeň mimo objetí“ nebyla sexualita, ale čistě kognitivní a duchovní pnutí – obrovská touha poznat nepoznatelného Boha.

2. Markosiáni (Marcus Mág)

❗ Irenejova lež (Plná citace): Irenej míchá pythagorejskou filozofii s gnosticismem a z Marka dělá pouťového podvodníka, čaroděje a sexuálního predátora:

„Předstírá(4) posvěcuje poháry smíchané s vínem a prodlužuje slovo vzývání do velké délky, takže jim dává fialovou a načervenalou barvu, aby Charis,(5), která je jednou z těch, kdo jsou nadřazení všemu, byla považována za to, že svým vzýváním do toho poháru vstřikuje svou vlastní krev, a aby se přítomní radovali z ochutnání tohoto kalicha, aby se tímto činem mohla do nich také vlévat Charis, kterou tento mág předkládá.“

„Navíc tento Marcus přidává špičce a milostné lektvary, aby urazil osoby některých z těchto žen, ne-li všech, těch, které se vrátily do Boží církve – což se často stává – přiznaly, že byly jím zneuctěny a že byly naplněny hořící vášní k němu.“

💡 Skutečnost: Zde Irenej uplatňuje argumentaci ad hominem (útok na osobu). Z filozofického a pythagorejského mystika, který skrze rituály a písmena abecedy hledal vesmírné proporce božského těla Pravdy, vytvořil karikaturu, aby tak zdiskreditoval celou teologickou skupinu. Očerňování pomocí obvinění z magie a sexuálního zneužívání bylo v antice běžným diskreditačním klišé.

3. Basilidovci (Basilides)

❗ Irenejova lež (Plná citace): Tvrdí, že Basilides polyteisticky věřil ve 365 nebes a šířil blud, že se Ježíš zbaběle smál z povzdálí, zatímco za něj trpěl Šimon z Kyrény:

„a tak dále, stejným způsobem, prohlašují, že vzniklo stále více knížectví a andělů a tři sta šedesát pět nebes. (3) Proto rok obsahuje stejný počet dní v souladu s počtem nebes.“

„Zjevil se tedy na zemi jako člověk, národům těchto mocí, a vykonal zázraky. Proto sám nezemřel, ale Šimon, jistý muž z Kyrény, byl donucen nést kříž místo něj; takže ten, proměněn jím a mohl být považován za Ježíše, byl ukřižován z nevědomosti a omylu, zatímco Ježíš sám přijal podobu Šimona a stál stranou, se jim vysmál.“

💡 Skutečnost: Basilides nebyl tvůrce bizarního polyteismu. Číslo 365 bylo odrazem dobového astronomického kalendářního modelu (počet dní v roce), který tento vzdělaný Alexandrijec zakomponoval do křesťanské exegeze. Tvrzení o Ježíšově „smíchu“ reprezentuje dokétismus – upřímnou teologickou snahu tehdejších křesťanů vyřešit filozofický problém, jak by mohl absolutní Bůh fyzicky trpět a krvácet, aniž by tím byla narušena jeho božská podstata.

4. Karpokratovci

❗ Irenejova lež (Plná citace): Irenej Karpokratovcům podsouvá nejhlubší okultismus a lživě tvrdí, že aktivně nabádají lidi k páchání úplně všech hříchů, aby se osvobodili:

„Praktikují také magická umění a zaklínadla; také filtry a lektvary lásky; a obracejí se na známé duchy, démony posílající sny a jiné ohavnosti, prohlašují, že mají moc vládnout i nyní knížatům a bytostem tohoto světa; a nejen nad nimi, ale i nad vším, co v něm je.“

„Opět interpretují tyto výrazy: „Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš poslední halíř,“ tak, že nikdo nemůže uniknout moci těch andělů, kteří stvořili svět, ale musí přecházet z těla do těla, dokud nezažije každý druh činů, které lze v tomto světě vykonávat, a až mu už nic nechybí, pak by jeho osvobozená duše měla vzlétnout vzhůru k tomu Bohu, který je nad anděly, tvůrci světa.“

💡 Skutečnost: Karpokratovci byli filozofičtí synkretisté (zcela mimoběžní s Valentiniány). Jejich koncept nutnosti zažít „všechny činy“ nepocházel z touhy programově páchat zlo a hřích. Bylo to irenejské nepochopení řeckého učení o metempsychóze(stěhování duší). Věřili, že se duše musí inkarnovat tak dlouho, dokud nedosáhne plného poznání všech aspektů hmotné existence, teprve pak se osvobodí.

5. Ofité a Sethiáni

❗ Irenejova lež (Plná citace): Irenej je vykresluje jako temné uctívače hada a zlého Boha:

„Tento syn je sám Nous, zkroucený do podoby hada; (2) a odtud pochází duch, duše a všechny světské věci: z toho také vznikla veškerá neznalost, zlo, napodobování, závist a smrt.“

„Kvůli tomu se Ialdabaoth, povznesený duchem, chlubil nad vším, co bylo pod ním, a zvolal: „Jsem otec i Bůh, a nade mnou není nikdo.““

💡 Skutečnost: Tito gnostici uplatňovali subverzivní (inverzní) čtení Písma. Had (Nous) v jejich mytologii nebyl satanem nebo tvůrcem zla (jak mu to Irenej podsouvá), ale ztělesněním poznání a poslem božského Pleromatu, který se snažil lidstvo probudit z tyranie žárlivého starozákonního stvořitele (Jaldabaotha). Nepochopit tuto symbolickou inverzi je opět důkazem analytické lenosti.

6. Kainité

❗ Irenejova lež (Plná citace): Tvrdí, že oslavují prohnilost, vraždu a zradu, a že kvůli tomu vytvořili speciální evangelium:

„Jiní opět tvrdí, že Kain čerpal svou bytost z Moci nahoře, a uznávají, že Ezau, Kórach, Sodomité a všichni takoví lidé jsou si příbuzní.“

„Tvrdí, že Jidáš zrádce byl s těmito věcmi důkladně obeznámen a že jediný, znající pravdu jako nikdo jiný, vykonal tajemství zrady; jím byly všechny věci, pozemské i nebeské, tak uvrženy do zmatku. Vytvářejí takovou fiktivní historii, kterou nazývají Evangelium podle Jidáše.“

💡 Skutečnost: Kainité neuctívali zradu a zlo pro zlo samotné. Byli pouze logickými radikály: dospěli k závěru, že pokud je starozákonní stvořitel hmotného světa tyran, pak ti, kteří s ním bojovali, nebo ti, které proklel (Kain, Sodomité), museli být ve skutečnosti hrdinové napojení na „Moc nahoře“ (skutečného, nepoznaného Boha). Jidášova zrada v jejich spisech nebyla aktem zlomyslnosti, nýbrž splněním nutného kosmického plánu pro osvobození Krista z hmotného těla.

7. Saturninus a Marcion

❗ Irenejova lež (Plná citace): Irenej o nich tvrdí, že prohlásili Boha a svátosti za dílo Satana a strůjce zla, aby je maximálně démonizoval:

„Tento kacíř byl první, kdo potvrdil, že andělé utvořili dva druhy lidí ,-- jeden zlý a druhý dobrý. A protože démoni pomáhají nejzlejším, Spasitel přišel pro zničení zlých lidí a démonů, ale pro spásu dobra. Také prohlašují, že manželství a zrození jsou od Satana. (2)“

„Marcion z Pontu ho nahradil a rozvinul jeho učení. Tímto způsobem uplatnil nejodvážnější rouhání proti tomu, kdo je zákonem a proroky prohlášen za Boha, prohlašujíc ho za tvůrce zla, že se raduje ve válce, že je slabý v úmyslu a dokonce je sám sobě protichůdný.“

💡 Skutečnost: Zvláště v případě Marciona šlo o lživou zkratku. Marcion se nesnažil Boha urazit či „rouhat“. Jako první křesťanský teolog systematizoval Nový zákon a snažil se upřímně vyřešit nepřekonatelný rozpor (teodiceu): Jak může starozákonní Bůh nařizovat války a genocidy, a zároveň být tím láskyplným nebeským Otcem, kterého hlásal Ježíš? Marcion je od sebe oddělil čistě ze snahy zachovat dokonalost Kristova Otce.

Seznam zdrojů