Článek
Úvod k tématu Mercerismu
Představuji Vám novou studii o Mercerismu, a to ve verzi 2.0. Tato verze se liší od předchozí autorské verze zveřejněné v dubnu 2021 – obsahuje zcela nové poznatky a upřesnění, ale také množství extrémně kritických věcných poznámek. Ty jsou výsledkem spolupráce s autorem schopným věcné a systematické kritiky (kolega Jan Walter Sluka), jenž mi pomohl kvalitně přepracovat téma Mercerismu z pomyslné verze 1.0 do verze Mercerismus 2.0 (Phildickian Gnosticism – Mercerism 2.0). Jeho spolupráce si velice vážím a v tomto úvodu mu za ni děkuji.
Díky naší spolupráci dokážeme chápání tématu plně rozvinout (i v jeho těžce uchopitelných podrobnostech a odlišnostech, kterým nás pan spisovatel „zákeřně“ a cíleně vystavil) a komunitě sdružené kolem Phildickian Gnosticism ukázat další rozměr tvorby spisovatele a neo-gnostika Philipa Kindreda Dicka (dále jen PKD).
Tato studie zůstává i nadále otevřená – to znamená, že kdokoliv ze čtenářů a čtenářek může po zveřejnění upozornit na případné nesrovnalosti nebo navrhnout upřesnění terminologie či výkladu pojmů. Toto upozornění uvádím hlavně proto, že jako neo-gnostik přijímám nauku Phildickian Gnosticism jako živoucí, neustále se nacházející v procesu poznávání. Chci se tak vyvarovat toho, abych definoval veškeré poznatky jako absolutní pravdu, která nepodléhá věcné, skeptické a vědecké kritice. Každému vždy říkám: buďte vždy připraveni uznat chybu a opravit či doplnit studii, která vyjde pod Vaším jménem. Tento přístup zaručí, že se dozvíte i podrobnosti, o kterých zatím netušíte nebo které omylem považujete za nepodstatné. Omyl se dá napravit snadno, pýcha ale mnohem hůře.
Základní výklad Phildickian Gnosticismu
Dickianský neo-gnosticismus (Phildickian Gnosticism) je obtížné stručně a dokonale definovat, nebo jej alespoň definovat vždy natolik kvalitně, aby byly plně vystiženy jednotlivé myšlenky spisovatele PKD.
Důvod je jednoduchý: každý čtenář či čtenářka povídek, knih, esejů a studií PKD by měli zdravě pochopit, že v okamžiku, kdy čtou celé Dickovo dílo, vnímají ho ze svého subjektivního, mnoha faktory zkresleného pohledu. Toto se Vám děje vždy (nejen při studiu PKD), ať chcete, nebo ne – každé slovo a každý výraz můžete v jednu chvíli pochopit jinak než třeba o den později. Stejně se to má i s vysvětlením jednotlivých pojmů u PKD.
Platí tedy zdravé zlaté pravidlo, že každý (Phildickian) gnostik denně objevuje v díle PKD nová tajemství. Někdy to může připomínat sisyfovskou práci nebo marné snažení proroka Wilbura Mercera z knihy Blade Runner (v originále vycházející jako román Do Androids Dream of Electric Sheep?).
Další charakteristikou Phildickian Gnosticism je to, že je silně antidogmatický a zvláštním způsobem nenáboženský (i když pracuje s náboženskými termíny). Jeho příznivci ho považují za racionální vědecké hnutí a nikdy jej nechápou jako systém slepé víry a věření v klasickém slova smyslu. Na začátku cesty tedy není potřeba přijímat vůbec nic, protože z „NIC“ vycházíte, a teprve přímým poznáváním (tedy dotykem čtenářovy představivosti, intuice a inspirace s Dickovým dílem) si v Phildickian Gnosticism tvoříte subjektivní pochopení celého rozsahu odkazu PKD – nejen jako spisovatele sci-fi, ale také jako neo-gnostika.
V terminologii Phildickian Gnosticism tak mají místo pouze logické argumenty (přísně vzato však ukotvené v onom přímém subjektivním poznání – osobní gnózi).
Při srovnání s tradičním náboženstvím založeným na víře vede v Phildickian Gnosticism k lepšímu pochopení fakt, že mýty se v lidské psychologii (zkušenostně) primárně interpretují jako archetypy kolektivního nevědomí a vědomí. Tímto učením nejvíce zapůsobil na svět psycholog a spisovatel Carl Gustav Jung [1], který vydal podobně monumentální alchymistické Velké dílo jako PKD, a to svoji proslulou, i českému čtenáři dostupnou Červenou knihu [2], jež je osobním Jungovým neo-gnostickým odkazem světu. PKD svět obohatil velmi podobnou knihou s názvem The Exegesis of Philip K. Dick [3].
Je dobré ještě upozornit na to, že stejně jako většina starých gnostických cest nebo neo-gnostických systémů stojí Phildickian Gnosticism v opozici vůči neuvážené (tedy neschopné vystavit se přímému poznání) a nereflektivní (neschopné reagovat na vývoj vědy a poznání) náboženské víře (neschopnosti podrobit vše, v co člověk věří, podrobné zkoušce poznání a vystavit se neustálým pochybnostem) i vůči kultu osobnosti. Phildickian Gnosticism se sice učí od PKD, ale zároveň ho nestaví na piedestal víry jako modlu – věřím tomu, že on sám by byl první, kdo by celý vlastní kult osobnosti shodil dolů jako sochu z podstavce.
- Zdůrazňována je ještě jedna odlišnost, a to vymezení vůči některým strnulým metodám epistemologie. (Epistemologie – z řeckého epistémé, poznání, rozumění – je jednou ze základních filozofických disciplín. Zabývá se původem, předmětem, rozsahem a výsledkem poznání. Takto chápaná epistemologie je synonymem pro teorii poznání.)
Eklektická stránka Phildickian Gnosticism: Silnou stránkou PKD je jeho schopnost přizpůsobovat víru a spiritualitu novým myšlenkám a informacím. Phildickian Gnosticism není uvězněn v dogmatu, což bývá hlavní nedostatek všech institucionalizovaných náboženství: jsou fixovaná a brání se změnám. Tato eklektická povaha – jeden den něčemu věřit a druhý den se přiklonit k něčemu diametrálně odlišnému na základě nových myšlenek a informací – je jednou z věcí, které na PKD obdivuji nejvíce a které aplikuji i sám na sebe. PKD byl podle okolností aktuálního poznání gnostik, agnostik, křesťan, žid, hinduista, buddhista, vyznavač New Age, ateista, všechno a nic z toho. A to je u něj jeden z nejdůležitějších aspektů, pevně připojený k důležitosti, kterou přikládal empatii neboli „caritas“.
Poznámky pod čarou (1–3):
- [1] Carl Gustav Jung: C. G. Jung se intenzivně a se sympatiemi zajímal o ranou alternativní křesťanskou tradici, dnes známou jako gnosticismus. Jak v jeho publikovaných spisech, tak v jeho soukromých vzpomínkách lze nalézt časté a pronikavé poznámky o gnostické tradici, ačkoli po většinu Jungova života bylo téma gnosticismu prakticky neznámé všem kromě několika málo religionistů. Jedním z klíčových dokumentů, který záhy svědčí o Jungově živém zájmu o gnosticismus, byla jeho precizně zpracovaná kniha Septem Sermones ad Mortuos – „Sedm kázání k mrtvým“. Jung ji nechal v roce 1916 soukromě vytisknout a v následujících desetiletích její výtisky rozdával vybraným přátelům a spolupracovníkům. S Jungovým souhlasem přeložil H. G. Baynes text Kázání do angličtiny a toto vydání bylo soukromě vytištěno v roce 1925. Jung anglické vydání opět distribuoval pouze osobám, o nichž se domníval, že jsou na jeho poselství náležitě připraveny. Obecně neznámou skutečností zůstávalo, že kolem roku 1917 Jung přepsal značně rozšířenou verzi Septem Sermones také do třetí a poslední části svého návrhu rukopisu Liber Novus, do oddílu nazvaného „Scrutinies“. Tam se Kázání objevují jako souhrnné zjevení Liber Novus. Jung existenci této delší podoby Kázání nikdy veřejně neoznámil a až do vydání knihy Liber Novus: Červená kniha v roce 2009 zůstala tato verze zcela nedostupná. (Odkaz na české vydání – Červená kniha Carla G. Junga; zdroj: https://www.cervenakniha.cz/)
- [2] Červená kniha Carla G. Junga – jedinečný dárek trvalé hodnoty. Klíč k Jungovu dílu, inspirace k poznávání vlastního nitra i sběratelský kousek. Unikátní kniha slavného psychoanalytika, která ležela 90 let v trezoru. Osobní Jungova výpověď, kterou psal 16 let. Velkoformátová publikace s faksimile Jungova rukopisu a dvěma stovkami jeho vlastních celostránkových kreseb v exkluzivním balení. Se zasvěceným komentářem britského historika Sonu Shamdasaniho, který knihu „znovuobjevil“. (Odkaz na české vydání – Červená kniha Carla G. Junga; zdroj: https://www.cervenakniha.cz/)
- [3] Exegesis: https://dickiangnosticism.wordpress.com/2018/02/27/the-exegesis-of-philip-k-dick-table-of-contents/
Důležité poznámky a připomínky
- Základní informace: Mercerismus [4] byl vytvořen pro povídku The Little Black Box [5] a také (částečně jinak, jak už to u PKD většinou bývá) pro román Do Androids Dream of Electric Sheep? [6] a částečně (?!) i pro film Blade Runner [7] jako náboženství Empatie.
- Kritická poznámka: V textu bude opakovaně zmíněna povídka Černá krabička, přičemž dále bude v textu užíván její anglický název The Little Black Box (1964) [8]. Dále bude v textu opakovaně zmiňován i román Sní androidi o elektrických ovečkách?, u něhož bude stejně jako u povídky užíván anglický název díla – Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968).
- Zkratky: V textu je pro spisovatele a neo-gnostika Philipa Kindreda Dicka užívána zkratka PKD. Dále jsou v textu – hlavně v kritických poznámkách – použity zkratky TLBB I–VI pro kapitoly The Little Black Box a DADoES pro Do Androids Dream of Electric Sheep? + odkazy na stránkování v anglickém vydání jak povídky The Little Black Box, tak románu Do Androids Dream of Electric Sheep?. Na studii se totiž pracovalo částečně s českými překlady a částečně s anglickými originály, proto je nutné tento rozdíl zdůraznit.
- Doplnění: K některým pojmům a terminologii se budeme v rámci výkladu opakovaně vracet z toho důvodu, že je potřeba postupně pochopit celý kontext příběhu.
Jádro Mercerismu
Mercerismus je vize náboženství spisovatele a neo-gnostika PKD v rámci tzv. Phildickian Gnosticism [9] – v českém prostředí se dle vlastního úsudku držím pojmenování Dickianský neo-gnosticismus. Tato vize se u Mercerismu promítá hlavně do kulis postapokalyptického světa románu Do Androids Dream of Electric Sheep?. Je ale nutné připomenout, že poprvé se téma Mercerismu objevilo v povídce The Little Black Box (1964), zařazené později mimo jiné do povídkové sbírky Zlatý muž (1980, The Golden Man) [10].
Poznámky pod čarou (4–10):
- [4] Mercerismus je umělý konstrukt náboženství Empatie stvořený Philipem Kindredem Dickem, který bude v této studii komplexně vysvětlen. Toto náboženství se v plné míře vyskytuje v povídce The Little Black Box a také v románu Do Androids Dream of Electric Sheep?.
- [5] DICK, Philip K. Zlatý muž. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3 – povídka Černá krabička (1964, The Little Black Box) je součástí této sbírky v českém vydání.
- [6] Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (druhé vydání 2004) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7).
- [7] Film Blade Runner (v české distribuci dříve též jako Ostré komando) je kultovní dystopický sci-fi film režiséra Ridleyho Scotta z roku 1982, natočený na motivy knihy Philipa K. Dicka.
- [8] Černá krabička (1964, The Little Black Box) – tato povídka o krabičce empatie posloužila autorovi jako základ pro jeho román Sní androidi o elektrických ovečkách? / Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968).
- [9] Dickianský neo-gnosticismus (Phildickian Gnosticism) je obtížné stručně a dokonale definovat, nebo jej alespoň definovat vždy dobře (kvalitně, s plným vystižením jednotlivých myšlenek spisovatele PKD). Důvod je jednoduchý: každý čtenář či čtenářka povídek a knih PKD chápe, že v okamžiku, kdy čte Dickovo dílo, vnímá jej ze svého subjektivního, mnoha faktory zkresleného pohledu. Toto se Vám děje vždy (nejen při studiu PKD), ať chcete, nebo ne – každé slovo, každý výraz můžete v jednu chvíli pochopit jinak než třeba o den později, a stejně se to má s vysvětlením jednotlivých pojmů u PKD. Platí tedy zdravé zlaté pravidlo, že každý (Phildickian) gnostik denně objevuje nová tajemství v díle PKD (někdy to může připomenout sisyfovskou práci nebo marné snažení proroka Wilbura Mercera z knihy Blade Runner, v originále vycházející jako román Do Androids Dream of Electric Sheep? – Sní androidi o elektrických ovečkách?).
- [10] DICK, Philip K. Zlatý muž. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3.
- Kritická poznámka: Těžko lze říci, že povídka The Little Black Box byla přímočaře přepracována do románu Do Androids Dream of Electric Sheep?. Samozřejmě obě díla obsahují „náboženství empatie“ – Mercerismus. Prostředí, postavy a situace se ale výrazně liší, a to až na úroveň protikladu: život v blahobytu versus postapokalypsa; v jedné verzi je Mercerismus pronásledován, v jiné vyžadován. Rozdíly jsou i v Mercerismu samotném a v tom, jak je vyložena úloha a příběh proroka Mercera [11]. Osobně bych to vyjádřil spíše tak, že šlo o přenesení konceptu náboženství Empatie popsaného v The Little Black Box do Do Androids Dream of Electric Sheep?. Toto je v tvorbě PKD obvyklé – jeden námět se může objevit v několika podobách a může být použit i protikladně, což je přesně splněno zde u Mercerismu, případně se to později objevuje v Dickově vizi tzv. Valisu [12].
Nejprve v roce 1964 zpracoval PKD povídku The Little Black Box – a tedy i náboženství Mercerismu (jak jsme si přečetli v kritické poznámce) – poprvé, a poté v roce 1968 jiným způsobem přepracoval kulisy náboženství Mercerismu podruhé do svého románu Do Androids Dream of Electric Sheep?. Tímto svým počinem vytvořil dvě různé fiktivní verze literárního náboženství pojmenovaného Mercerismus, které ale v obou případech stálo na základní myšlence živoucí (do života zasahující) Empatie a hledání jejích hranic – rozšířené nejen směrem k lidským nebo zvířecím přátelům, ale i k technickým bytostem (androidům a umělým zvířatům).
- Kritická poznámka: „Do života zasahující“ empatie by šla označit až za patologickou, což má poměrně zajímavé implikace ohledně toho, co je považováno za normální a co ne.
- Kritická poznámka: Android je jak podle slovníkové definice (Merriam-Webster Dictionary: mobilní robot obvykle s lidskou podobou) [13], tak podle světa Do Androids Dream of Electric Sheep? stroj s lidskou podobou. Stroje se zvířecí podobou jsou v Do Androids Dream of Electric Sheep? označovány jako „artificial animal“ nebo „ersatz animal“ – „umělé zvíře“ nebo „náhražkové zvíře“. Na začátku 2. kapitoly Do Androids Dream of Electric Sheep? je specificky napsáno, že androidi jsou organičtí (p. 11) a že člověka lze od androida odlišit analýzou kostní dřeně (p. 27, p. 55). Vyvíjejí se ze zygot a fungují pouze 4 roky kvůli nevyřešenému problému s obnovou buněk (p. 92). Umělá zvířata mají oproti tomu „dráty a motory“ (p. 50) [14].
Mercerismus jako takový je podrobně zmiňován jen v literární podobě, zatímco v následném filmovém (alternativním) zpracování románu Do Androids Dream of Electric Sheep? nazvaném Blade Runner [7] náboženství Mercerismu zmiňováno není (objevují se tam jen lehké náznaky mystiky Mercerismu – například sova letící v umělém světle). Náboženství Mercerismu tak zůstává „uvězněno“ pouze v literární podobě původní povídky The Little Black Box a v Dickově románu Do Androids Dream of Electric Sheep?. Z hlediska Dickova literárního díla jde svým způsobem o necitlivý zásah do jeho tvorby – film Blade Runner je tak ochuzen o mystický výklad filozofie Empatie a splynutí v utrpení v sisyfovském cyklu.
Poznámky pod čarou (11–14):
- [11] Mercer: Entita, s níž se lidé „spojují“ pomocí empatické schránky. Tím, že člověk prokáže schopnost vcítit se do jiného člověka, zároveň prokáže, že není android. Ponurý paradox zde spočívá v tom, že abyste dokázali, že jste lidé, musíte se vcítit do stroje. Zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham.
- [12] Stalo se to tak, že poprvé v únoru (a následně i v březnu) 1974 zasáhl přímo PKD růžový informační paprsek pocházející z vesmíru, z vesmírné sondy, kterou PKD ihned nazval VALISem. Tato sonda sloužila v přeneseném významu – tak, jak to PKD pochopil – jako možný nástroj mimozemského boha. Toto Božstvo skrze vysílač oslovilo PKD růžovým informačním paprskem vyslaným přímo do jeho mysli a předalo mu první poselství (ta pak pokračovala dále až do konce Dickova života). Termínu V.A.L.I.S. porozuměl PKD tak, že se setkal s Obrovským aktivním živoucím informačním systémem – v angličtině Vast Active Living Intelligence System, ve francouzštině S.I.V.A. – Système Intelligent Vivant et Agissant.
- [13] Android: https://www.merriam-webster.com/dictionary/android
- [14] TLBB I–VI = The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX = strany Do Androids Dream of Electric Sheep? (použitá anglická verze má 110 stran textu).
- Kritická poznámka: Film Blade Runner je tedy (bohužel) ochuzen o element mysticismu a filozofie – příběh filmu je celkově zploštěn do variace ohrané noirové zápletky, kde drsný a světaznalý detektiv dopadne padouchy a získá dívku. Z tohoto hlediska nebyl PKD ze začátku s filmovým scénářem Blade Runnera spokojen, ale zatímco tento nedostatek kritizoval, kulisy filmu a přenesení postapokalyptického města i celkového dojmu apokalypsy na plátno ho nakonec po zhlédnutí prvních filmových ukázek přesvědčily, že režisér Ridley Scott vykonal kvalitní práci.
- Kritická poznámka: Ještě k upřesnění: zatímco film Blade Runner vyobrazuje empatii jako něco, co hraje roli pouze při detekci replikantů/androidů, kniha Do Androids Dream of Electric Sheep? ukazuje svět, kde je empatie spojená s Mercerismem jednou z hlavních hybných sil společnosti.
- Kritická poznámka: Ještě jeden faktor je velice rozdílný: obytné komplexy na předměstích jsou zcela bez obyvatel a zbývající lidé se shlukli do městských center, kde je v některých budovách obydlená nanejvýš polovina bytů (p. 6). Prázdnota domů v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? je tak oproti přelidněnému filmu až děsivá [15].
Když někdo ve 21. století přemýšlí, co by se dalo z Dickianského neo-gnosticismu aplikovat dnes a pro nás, určitě se nacházíme v pozici, kdy můžeme směle sáhnout do police pro klasické dílo dickianské fantastiky – pro román Do Androids Dream of Electric Sheep?, známější ve filmovém zpracování jako Blade Runner. V první fázi ale raději sáhněte po knize, už proto, že obsahuje nadmíru potřebné myšlenky pro pochopení Mercerismu. Pro ucelený obraz doporučuji vzít v úvahu také povídku The Little Black Box.
V tomto románu s neobvyklým názvem Do Androids Dream of Electric Sheep?, který tvoří jádro tvorby PKD, je všechno jinak, než by odpovídalo našemu světu. Román je zasazen do prostředí zničené planety Země v blízké budoucnosti, a to v situaci, kdy se Země po kataklyzmatické třetí světové válce zvané „World War Terminus“ (ve zkratce „WWT“) proměnila ve velké míře v postapokalyptickou Pustinu.
Aby se ti, co z lidstva zbyli, zachránili před vyhynutím, zvolili společný postup: protože nebylo možné odeslat všechny, byli vybraní lidé (na základě pečlivého expertního posouzení) vysláni do vesmírných kolonií, hlavně na Mars. Mars tedy není jedinou kolonií, ale je hlavní planetou, na kterou se přímo odkazuje; předpokládá se, že existují i další kolonie na jiných planetách, i když je výslovně zmiňována také zatím neúspěšná mise k soustavě Alpha Proxima.
- Upřesnění: Jsou zmíněny „tři [obydlené] planety“, tedy Země, Mars a pravděpodobně Venuše – Venuše byla osídlená v řadě jiných Dickových příběhů (p. 12) [16].
- Kritická poznámka: Cílem bylo odeslat každého zdravého člověka (kapacita zřejmě nechyběla). Téměř všichni emigrovali, kromě hrstky lidí, kteří z nějakého důvodu odmítali opustit Zemi, a „speciálů“ – tj. lidí, kteří byli zdravotně postiženi v důsledku radiace (p. 11) [17].
- Kritická poznámka: V televizi běží reklamy na emigraci a zdraví lidé jsou dále motivováni příslibem, že každý dostane v kolonii androida jako osobního sluhu – de facto otroka (p. 11) [18].
Myšlenka nového začátku lidstva je tedy orientována na to, aby lidstvo následky katastrofy přežilo jinde. Vzhledem k tomu, že podmínky přesídlení (a s tím spojené předpoklady k přežití, vedle dostatečného IQ i genetické zdraví) byly přísné, nemohli z planety Země odejít všichni. Proběhla tedy – a v době románu stále probíhá – selekce, tedy výběr těch, kdo budou pro nové lidstvo mezi hvězdami přínosem.
Z těchto důvodů museli ti, kteří neuspěli (byli hanlivě nazýváni jako „speciálové“, nebo ještě hůře „chickenheads“) a zůstali na planetě Zemi, hledat nové způsoby, jak po „World War Terminus“ společensky fungovat – tedy přizpůsobit se následkům války a začít žít podle nové morální struktury, včetně nového náboženství Života známého jako Mercerismus.
- Kritická poznámka: Zde je nutno upozornit na hypotézu, že vývoj této planety Země nebyl v souladu s naším vývojem – jedná se o alternativní Zemi, kde neexistovaly náboženské systémy, které známe z naší historie, ale vývoj šel v určitých zásadních událostech jinudy. Například tato planeta Země zřejmě nepoznala tradiční křesťanskou víru. Náhradou křesťanství se tady stává Mercerismus; o ostatních náboženstvích nebo spiritualitách nezazní téměř žádné slovo, až na zen-buddhismus ve verzi povídky The Little Black Box.
- Upřesnění: To, že jiné náboženské systémy před WWT neexistovaly a že světy, ve kterých existuje Mercerismus, měly alternativní minulost, je spíše autorská domněnka, která není v textu přímo podložená. A pozor, výjimka u PKD opět potvrzuje pravidlo – v povídce The Little Black Box je v textu zmíněna zajímavá poznámka: lehký odkaz na Poslední večeři (Páně), tedy ústřední náboženskou praxi křesťanské víry. Další přímá zmínka o křesťanství už ani v povídce The Little Black Box, ani v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? není.
- Upřesnění: Speciálové, u kterých došlo k poškození duševních funkcí, byli hanlivě označováni také jako „chickenheads“ (p. 12).
Mercerismus je v postapokalyptickém světě příběhu Do Androids Dream of Electric Sheep? po třetí světové válce náboženstvím, které v sobě spojuje několik náboženských a filozofických prvků. Zaprvé, osud trpícího „proroka“ Wilbura Mercera [19] se svým těžkým utrpením podobá křesťanskému Mesiáši, a je tedy připodobňován k Ježíši Kristu [28]. Zadruhé, vzhledem k opakujícímu se cyklu utrpení je ztotožňován s postavou řeckého Sisyfa [26], trpícího za svoji vzpouru. Zajímavostí je, že i v pojetí románu a povídky lze vysledovat vliv zen-buddhismu, a to s odkazem na opakující se trpělivost proroka.
- Kritická poznámka: Označovat Mercera jako proroka je poněkud zavádějící, protože on sám netvrdil, že by mluvil a učil ve jménu nějaké nadpřirozené bytosti, což je obvyklá definice proroka (Merriam-Webster Dictionary) [20]. Podobně ani Buddha obvykle není označován jako prorok, ale jako spirituální učitel. Vzhledem k roli, kterou osoba Mercera v Mercerismu hraje, a paralelám s Ježíšem Kristem by však šlo Mercera označit alespoň za mesiášskou postavu.
Ještě je důležité uvést, že Mercerismus se sice v románu zdá být nově vzniklým náboženstvím z období po World War Terminus, založeným na učení Wilbura Mercera, ale nikde v celém románu se přímo netvrdí, jak je skutečně staré (jde jen o spekulace). Mercer (Bůh nebo božstvo) [21] spíše smysluplně vystupuje jako reakce na proběhlou válku (jako pomoc pro ty, kdo přežili a z různých důvodů extrémně trpí), a nejpravděpodobnější je varianta Mercera jako věčně trpícího průvodce – proto je v Mercerismu kladen takový důraz na empatii. Ve starším zdroji, tedy v povídce The Little Black Box, se Mercerovi přisuzuje i role mimozemské inteligence, ale to platí pro starší verzi Mercerismu. Románová verze Do Androids Dream of Electric Sheep? s tezí mimozemské inteligence nepracuje (jen v jedné letmé zmínce), zatímco v povídce The Little Black Box je hlavní pointou podezření, že nás skrze Mercera chce ovládnout někdo zvenčí, mimo lidstvo. Na konci povídky je toto završeno novou variantou krabičky, která má být „krabičkou štěstí“.
- Kritická poznámka: To, že Mercerismus v The Little Black Box pochází z mimozemského zdroje, byl převážně závěr postavy Croftse – není to něco, na co by se čtenář mohl zcela spolehnout. Jiné postavy tomu oponovaly [22].
V základním mýtu Mercerismu stoupá prorok Wilbur Mercer po skalnaté hoře vzhůru, aby nakonec dosáhl vrcholu a získal konečné odpovědi na otázku svého utrpení. Prorok Wilbur Mercer tak v nekonečném cyklu stoupá strmým svahem nahoru a po celou dobu své svaté pouti je kamenován neznámými a okem neviděnými nepřáteli, kteří se ho pomocí zásahů kameny neustále snaží shodit z hory dolů.
- Kritická poznámka: Ačkoliv původ kamenů ve vizi fúze není přímo vidět, jsou házeny tzv. Zabijáky (Killers, p. 14 / p. 114) [23].
Nakonec je v dešti smrtících kamenů skutečně ukamenován a poté se ocitá v „jámě mrtvol a mrtvých kostí“.
- Upřesnění: „Jáma mrtvol a kostí“ (p. 14) je součástí popisu vzpomínek na různé části života Mercera – dětství, perzekuci a smrt – které se vybavují člověku účastnícímu se fúze. Isidore si při tom také vybavuje vzpomínku na „vrchní část kopce“, ale není jasné, zda je to něco, co lze při fúzi přímo zažít. Jak přesně funguje výstup kopcem, smrt a vzkříšení v rámci vize fúze, není nikdy plně vysvětleno – Joan a Ray v povídce přemítají, co se stane, když/až Mercer ve vizi zemře (TLBB I). Osobně to ve mně budí dojem, že vize výstupu na kopec je možná jen jakási nekonečná smyčka poskládaná z několika nahodile napojovaných segmentů (p. 98) [24].
- Důležitá poznámka: Rád bych připomněl myšlenku absurdistického filozofa Alberta Camuse [25] a jeho esej Mýtus o Sisyfovi [26] / The Myth of Sisyphus [27], který popisuje, že „Sisyfos se může radovat ze svého vzdoru navzdory absurdnosti situace“ (parafrázováno).
Poté, po nějakém čase stráveném v jakémsi zásvětí, opětovně jako Kristus [28] vstane z mrtvých, aby započal svoji pouť znovu (cyklus se tak stále dokola a bezútěšně opakuje). Jeho osud se tak dost podobá nejen Ježíši Kristu, ale i těžkému údělu řeckého Sisyfa, kterému soudci mrtvých přikázali (jako trest za předchozí jednání), aby tlačil obrovský balvan na kopec a na druhé straně ho skutálel dolů. Jenže to se Sisyfovi nikdy nepodařilo – kámen mu vždy těsně pod vrcholem vyklouzl a valil se zpátky dolů. Sisyfos tak musel začínat stále znovu v nekonečné smyčce. Je navěky k smrti unaven, trpí marností svého počínání a bezvýchodností situace, na niž je i jeho příslovečná chytrost krátká. Stal se tak nechtěným symbolem nesmyslné, otupující a bezvýchodné činnosti, ze které nikdy nemůže vzejít užitek, a pojem „sisyfovská práce“ vešel do širokého lidského povědomí jako označení pro marnou snahu. Stejně jako Sisyfos, tak i prorok Wilbur Mercer koná dílo, které nikdy nemůže skončit.
V původní románové podobě Do Androids Dream of Electric Sheep? je praktikující mercerista nejlépe popsán na příkladu postavy J. R. Isidora. J. R. Isidore je muž – tzv. speciál (používá se i horší urážka „chickenheads“), což v kontextu příběhu znamená, že jeho inteligence nedosahuje požadované úrovně (a nachází se pod hranicí povolené normy) k tomu, aby mohl ze zničené planety Země emigrovat pryč do nových kolonií. J. R. Isidore se tak v osamělosti a zoufalství, které se ho snaží pohltit, stejně jako mnoho ostatních podobně postižených lidí kolem něj, vnořuje pomocí Empathy Boxu (schránky empatie) do utrpení proroka.
- Důležitá poznámka: Isidore je speciál a zároveň chickenhead (p. 12) – jsou to dva různé, i když související stavy. Speciálové jsou lidé poznamenaní radiací, kteří mají poškozený genetický materiál, jsou sterilizováni, aby se nemohli rozmnožovat, a nesmějí emigrovat. Chickenheads mají poškozené mentální schopnosti a v knize jsou zmíněni také antheads, kteří mají ještě nižší mentální kapacitu než chickenheads (p. 42) [29].
Poznámky pod čarou (15–29):
- [15–18] TLBB I–VI = The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX = strany Do Androids Dream of Electric Sheep? (použitá anglická verze má 110 stran textu).
- [19] Mercer: Entita, s níž se lidé „spojují“ pomocí empatické schránky. Tím, že prokáže, že se dokáže vcítit do jiného člověka, zároveň prokáže, že není android. Ponurý gag zde spočívá v tom, že abyste dokázali, že jste lidé, musíte se vcítit do stroje. Zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham.
- [20] Definition of prophet: 1: one who utters divinely inspired revelations: such as a (often capitalized): the writer of one of the prophetic books of the Bible; b (capitalized): one regarded by a group of followers as the final authoritative revealer of God's will (Muhammad, the Prophet of Allah); 2: one gifted with more than ordinary spiritual and moral insight, especially: an inspired poet; 3: one who foretells future events: PREDICTOR; 4: an effective or leading spokesman for a cause, doctrine, or group; 5 (Christian Science) a: a spiritual seer; b: disappearance of material sense before the conscious facts of spiritual Truth. Zdroj: https://www.merriam-webster.com/dictionary/prophet
- [21] Mercer: Viz pozn. 19 (PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham).
- [22–24] TLBB I–VI = The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX = strany Do Androids Dream of Electric Sheep? (použitá anglická verze má 110 stran textu).
- [25] Albert Camus: French novelist, essayist, and playwright. He is best known for his novels The Stranger (1942), The Plague (1947), and The Fall (1956). Camus was awarded the 1957 Nobel Prize for Literature “for his important literary production, which with clear-sighted earnestness illuminates the problems of the human conscience in our times.” Zdroj: https://www.britannica.com/biography/Albert-Camus
- [26] Sisyfos (latinsky Sisyphus) byl v řecké mytologii syn Aiola a jeho manželky Enareté. Jeho dědem byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se zakladatelem a prvním králem Korinthu. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sisyfos
- [27] The Myth of Sisyphus: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Myth_of_Sisyphus
- [28] Ježíš Kristus – Ježíš (narozen asi mezi 7 a 1 př. n. l. v Betlémě, zemřel asi mezi 30 a 33 n. l. v Jeruzalémě), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, byl židovský pocestný kazatel a zakladatel křesťanství. Hlásal brzký příchod Božího království, vyzýval k obrácení či pokání a byl popraven kvůli svým názorům. Křesťané Ježíše obvykle nazývají Kristus (Pomazaný, Mesiáš) a považují jej za Božího syna a vzkříšeného spasitele světa.
- [29] TLBB I–VI = The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX = strany Do Androids Dream of Electric Sheep? (použitá anglická verze má 110 stran textu).
film Blade Runner
(1) Isidorův příběh splynutí – ukázka z knihy
Nejvyšší čas chytit se rukojetí, řekl si a přešel obývákem k černé krabičce empatie.
Když ji zapnul, z pohonné jednotky vytryskla obvyklá slabá vůně záporných iontů; dychtivě se nadechoval, už teď se mu zlepšila nálada. Pak se elektronka rozzářila katodovým paprskem, podobná nejasnému televiznímu obrazu; objevila se koláž vytvořená z namátkou vybraných barev, pruhů a obrazců, které nic nepředstavovaly, dokud neuchopil madla. Takže se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pevně se držadel chytil.
Obrazec nabýval tvaru; okamžitě uviděl známou krajinu, omšelý, hnědý, holý svah s trsy vyschlé ostřice, natahující kostnaté stvoly šikmo do kalného nebe bez slunce. Osamělá postava, víceméně lidského vzezření, namáhavě šplhala do svahu: byl to starší muž v nevýrazném, beztvarém oblečení, oděvu tak chudobném, jako by ho někdo uzmul z nepřátelské prázdnoty nebe. Ten muž, Wilbur Mercer, se plahočil vpřed a John Isidore svíral držadla a měl pocit, že obývací pokoj, ve kterém stojí, mizí; rozpadající se nábytek a stěny ustupovaly, až je přestal vnímat docela. Namísto toho zjistil, jako už tolikrát předtím, že vstupuje do krajiny s pustým kopcem a pustým nebem. A zároveň přestal sledovat cestu staršího muže. Nyní jeho vlastní nohy klouzaly a hledaly oporu mezi známými viklajícími se kameny; cítil známou nepříjemnou, nezvykle drsnou půdu pod chodidly a znovu cítil palčivou pachuť padající z nebe – které nebylo pozemské, ale patřilo jinému, vzdálenému světu, přesto však bylo díky krabičce empatie na dosah.
Došel obvyklým podivuhodným procesem k fyzickému splynutí – doprovázenému duševní a duchovní identifikací s Wilburem Mercerem. Stejně jako se to stalo každému, kdo v této chvíli svíral svoje držadla, ať už tady na Zemi, nebo na některé kolonizované planetě. Cítil je, ty ostatní, přivtělené ševelení jejich myšlenek, slyšel ve svém mozku hluk mnoha jejich existencí. Všichni – i on – se starali o jediné; jejich prolnuté mysli upíraly pozornost na kopec, na výstup, potřebu stoupat. Všichni se sunuli krok za krokem, tak pomalu, že se pohyb téměř nedal postřehnout. Byl ale nepochybný. Výš, myslel si, když mu kameny rachotily pod nohama. Dnes jsme výš než včera, a zítra – on, součást složené postavy Wilbura Mercera, pohlédl vzhůru na svah před sebou. To je nemožné, dostat se až na konec. Je to příliš daleko. Ale jednou to přijde.
Shora přiletěl kámen a zasáhl ho do paže. Pocítil bolest. Napůl se otočil a kolem proletěl další kámen, tentokrát ho minul; dopadl na zem a ten zvuk ho vylekal. Kdo? divil se a namáhal se, aby uviděl svého mučitele. Staří protivníci, zjevující se na periferii vidění; sledovali ho celou cestu vzhůru do kopce a neopustí ho, dokud nedojde na vrchol…
Pamatoval se na vrchol, na to náhlé vyrovnání svahu, kdy přestal lézt a začala druhá část. Kolikrát to dokázal? Vzpomínky na těch několik případů se zamlžily; budoucnost a minulost se zamlžily; to, co už prožil a co ještě možná prožije, se tak smísilo, že nezůstalo nic, jenom přítomná chvíle, kdy tiše stál, odpočíval a mnul si ránu na paži, kterou způsobil kámen. Bože, pomyslel si unaveně. Kde je nějaká spravedlnost? Proč jsem tady nahoře takhle sám a trápí mě někdo, koho ani nevidím? A potom v něm zmatené brebentění ostatních protrhlo iluzi osamění.
Vy to taky cítíte, pomyslel si. Ano, odpovídaly hlasy. Praštilo nás to do levé paže; bolí to jako čert. Oukej, řekl. Radši bychom se zase měli pustit vzhůru. Znovu vykročil a všichni se k němu hned přidali. [30]
Empathy Box (schránka empatie) je technické zařízení (viz ukázka výše), které umožňuje skupině lidí fyzicky se vcítit (všemi smysly) do jedné osoby (podobně jako televize umožňuje mnoha lidem sledovat stejné vysílání) – v kontextu příběhu postavy J. R. Isidora přímo do utrpení proroka Wilbura Mercera. Mercerista se tak stává přímo fyzicky prorokem stoupajícím na horu utrpení v dešti kamenů létajících od neviděného a neznámého nepřítele. Empatie je v pojetí Mercerismu nesmírně vzácnou vlastností skutečně Živoucích – a přeneseně do neo-gnosticismu (v podobě chápání neo-gnostika patřícího k řádu PNEUMATIKŮ, jak je vysvětleno v článku Úvod do Phildickian Gnosticismu [31]) představuje to nejosobnější vlastnictví, jaké člověk v těžké době má. Je to způsob rozšíření Vašeho těla; je to způsob, jakým se dotýkáte jiných lidí, a především způsob, jakým přestáváte být sami.
- Důležitá poznámka k přemýšlení: Pro prožitek fúze je důležité také to, že napojení lidé vytvářejí určité kolektivní vědomí, v němž se myšlenky a pocity přelévají z jednoho člověka na druhého (TLBB V, p. 82) [32]. Nejde tedy jen o splynutí se stoupajícím Mercerem.
- Důležitá poznámka k přemýšlení: Poznamenal bych, že pojetí empatie tak, jak ji vysvětluje Deckard (p. 17) [33], si vlastně protiřečí, protože nebere v úvahu roli, kterou hraje příslušnost k členské skupině. Mercerismus usiluje o jakousi utopickou univerzální empatii, která však očividně selhává při konfrontaci s realitou. Už samotné svolení „zabíjet Zabijáky“ je dost velký problém – text na to i poukazuje – a odhaluje velký rozdíl oproti učení Ježíše Krista nebo Buddhy.
(2) Empathy Box – ukázka z knihy
„O tom je přece celý Mercerismus.“ Znovu užasl: „Vy se prolínání neúčastníte? Vy nemáte krabičku empatie?“
Po chvíli dívka opatrně řekla: „Nevzala jsem si ji s sebou. Myslela jsem, že nějakou najdu tady.“
„Ale krabička empatie,“ řekl a koktal vzrušením, „je tím nejosobnějším majetkem, co máte. Rozšiřuje vaše tělo; s její pomocí se můžete dotknout jiných lidí, s její pomocí přestanete být sama. Ale to přece víte. Každý to ví. Mercer dovoluje dokonce i takovým, jako jsem já –“ Zmlkl. Jenomže příliš pozdě; už jí to řekl a poznal podle obličeje, ve kterém se mihl záblesk odporu, že ví. „IQ testy jsem skoro udělal,“ řekl tichým, roztřeseným hlasem. „Nejsem moc speciální, jenom mírně; ne tak, jak to u některých vidíte. Ale o to se Mercer nestará.“
„Pokud se mě týká,“ řekla dívka, „můžete to považovat za hlavní nedostatek mercerismu.“ [34]
Ačkoli je tedy Mercerismus ve své teologii vzkříšení (proroka) podobný křesťanství, nevyžaduje, aby jeho následovníci navštěvovali kostel a bohoslužby, ale aby se spoléhali na technologická zařízení, jako jsou:
Empathy Box (Schránka empatie)
- Je to zařízení, které umožňuje skupině lidí vcítit se do jedné osoby (podobně jako televize umožňuje mnoha lidem sledovat stejné vysílání).
- Navíc Vám ale umožní zažít stejnou přímou zkušenost, jakou prožívá Wilbur Mercer.
- Každý, kdo použije v určitou, přesně danou dobu Empathy Box, má stejnou zkušenost: sdílí pocity i bolest Wilbura Mercera a ostatních připojených k tělu Mercera – jde o doslovnou obdobu Těla Páně, Mercerovu živoucí církev.
- Empathy Box je tak v Do Androids Dream of Electric Sheep? použit jako extrémní nástroj přímého vnímání empatie ve světě samoty. Je aktivně využíván pozůstalými a zapomenutými ve světě románu (i povídky), protože většina lidí už opustila Zemi kvůli radioaktivnímu prachu, který kontaminuje planetu a zabíjí většinu zvířat.
- Je to tedy nástroj záchrany pro jednotlivce. Empathy Box představuje pro těch pár lidí, kteří na Zemi zbyli, způsob, jak se znovu spojit s většinou lidstva, která odletěla mimo planetu Zemi.
- Zde je citát pronesený Isidorem z románu Do Androids Dream of Electric Sheep?: „Empathy Box,“ řekl a koktal ve svém vzrušení, „je to nejosobnější vlastnictví, které máte. Je to prodloužení vašeho těla; je to způsob, jakým se dotýkáte jiných lidí, je to způsob, jak přestat být sám.“
- Připomněl bych také svaté přijímání jako důležitý element vytváření duchovního spojení křesťanů s Ježíšem Kristem, které má silné paralely s fúzí v Mercerismu.
Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield – Penfield Wave Transmitter
- Zařízení bylo vyvinuto (ve světě románu) na základě mapování mozku v polovině 60. let, objevů týkajících se mezimozku (hypotalamu) a technik hloubkových elektrod Penfielda, Jacobsona a Oldse. Klávesy tohoto přístroje stimulují různé oblasti v hypotalamu, což umožňuje uměle upravovat náladu člověka, a dokonce vyvolávat zcela nové emoce. Hammersteinovy náladové varhany (Mood Organ) a Waldteufel Euphoria jsou právě takovými nástroji a činí konvenční hudební varhany zastaralými.
- Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield umožňuje svým uživatelům zažít empatii k jiným jednotlivcům a regulovat své emoce vytočením číselného kódu spojeného s požadovanou náladou.
- Dalo by se to také označit za technologicky pokročilejší náhradu psychiatrických léků.
- Penfieldův vlnový vysílač: Zařízení, které směruje energetickou vlnu do mozku člověka a umožňuje mu zažít vybranou (pečlivě zvolenou) náladu. Toto zařízení je funkční součástí náladových varhan. Vysílač, který potřebujete, byste pravděpodobně našli v dobrém hobbyshopu; problém je přijít na to, jak přesně se naladit na emoční centra mozku.
- Citát z Do Androids Dream of Electric Sheep?: „Odložil svou zbraňovou sadu, šmahem ji otevřel a vytáhl nesměrový vysílač Penfieldových vln; stiskl klíč pro katalepsii, sám byl chráněn před vyzařováním nálady pomocí protivlny vysílané kovovým trupem vysílače namířeným pouze na něj.“
- To vytváří nový druh nesmrtící zbraně. Dala by se samozřejmě promítnout i jiná rozpoložení. Můžete například promítnout „Poslušnost zákonné autoritě“, „Podřízenost člověka jako ovce“, nebo dokonce „Podlézavý obdiv k vládním funkcionářům“. Podle románu Do Androids Dream of Electric Sheep? je vysílač Penfieldových vln schopen generovat velmi specifické emocionální reakce. Penfield Wave Transmitter byl téměř jistě pojmenován po Wilderu Penfieldovi. Je mu připisováno první zjištění (v roce 1957), že v mozku existuje somatosenzorická mapa lidského těla; jinými slovy, specifické oblasti mozkové kůry zpracovávají informace z různých částí těla. Zajímavá může být také další technologická položka, a to z Prstence (Ringworld) Larryho Nivena – ruční zařízení (tasp), které umí zasaženou osobu uvést do stavu extatické, čisté rozkoše. Specializovaně pak může vytvořit jeden stav, který se bude zaručeně líbit všem [35].
- Poznámka Heather Ferguson k tématu: „S technologií lidé našli způsoby, jak stále více ovládat své emoce. Jedním z příkladů je diskuse Ricka a Iran Deckardových na začátku knihy (Do Androids Dream of Electric Sheep?) o používání náladových varhan. Mít kus stroje, který řídí jejich emoce, způsobuje, že se vzdávají toho, co je definuje jako lidské bytosti. Spolu s mnoha dalšími se v podstatě stávají více roboty. Přesto si tito lidé, kteří se cítí provinile a nenávidí sami sebe, dokážou namlouvat, že si vírou v Mercerismus zachovali svou ‚lidskost‘. Budou používat své krabičky empatie a budou mít blízko k ostatním, kteří jsou také připojeni (jacked in). To je jediná chvíle, kdy se ‚normální‘ lidé dostanou do blízkosti speciálů (těch, kteří neprošli testem IQ). Mimo krabičky empatie však lidé nemají žádný citový kontakt.“ [36]
Nakonec tato zařízení, která Merceristé (Mercerovi následovníci) používají, spojují všechny věřící v mysli Mercera i s ostatními věřícími – podobně jako duchovní spojení, které křesťané vytvářejí s Ježíšem Kristem prostřednictvím uctívání a modliteb.
- Důležitá poznámka k přemýšlení: Rozdíl mezi Mercerismem a křesťanstvím spočívá v tomto aspektu hlavně v tom, že vyznavači Mercerismu se setkávají na dálku prostřednictvím technologie namísto osobního setkání.
- Zde je to, co PKD řekl o konceptu ve vztahu ke svému románu: „Zde je náboženství považováno za hrozbu pro všechny politické systémy; proto je také jakýmsi politickým systémem, možná dokonce konečným. Koncept caritas (neboli agapé) [37] se v mém psaní ukazuje jako klíč k autentickému člověku. Android, který je neautentickým člověkem, pouhým reflexním strojem, není schopen zažít empatii. V tomto příběhu není nikdy jasné, zda je Mercer útočníkem z nějakého jiného světa. Ale musí jím být; v jistém smyslu jsou takoví všichni náboženští vůdci… ale ne z jiné planety jako takové.“ [38]
Poznámky pod čarou (30–38):
- [30] Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (druhé vydání 2004) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 3. kapitola.
- [31] (3) Texty inspirované z webu PhilDickian Gnosticism – Úvod do PhilDickian gnosticismu – https://samanskecesty.wordpress.com/2021/04/08/3-texty-inspirovane-z-webu-phildickian-gnosticism-uvod-phildickian-gnosticismu/
- [32–33] TLBB I–VI = The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX = strany Do Androids Dream of Electric Sheep? (použitá anglická verze má 110 stran textu).
- [34] DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7; 6. kapitola.
- [35] Technická podrobná specifikace – http://www.technovelgy.com/ct/content.asp?Bnum=130
- [36] Heather Ferguson, Do Androids Dream of Electric Sheep?; citace k tématu Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm
- [37] agapé (řec.): Jeden z několika řeckých výrazů pro lásku, na rozdíl od erós (sexuální láska) a filia (přátelství); často se používá k popisu Boží nebo Kristovy lásky k lidem. V Dickově užití, které vychází z popisu transcendentní lásky apoštola Pavla v 1. listu Korintským 13, je termín ztotožňován s empatií.
- [38] Citace z webu: http://www.technovelgy.com/ct/content.asp?Bnum=124
obálka knihy
(3) Sní androidi o elektrických ovečkách? (první kapitola) – ukázka z knihy
Drobný elektrický impuls spustil automatické buzení a náladové varhany u postele Ricka Deckarda vesele zahvízdaly. Rick se ve svém barevném pyžamu překvapeně – vždycky ho překvapilo, když zjistil, že je zčistajasna vzhůru – na posteli posadil, pak vstal a protáhl se. V té chvíli jeho žena Iran ve své posteli otevřela šedé, neveselé oči, zamrkala, něco zabručela a znovu oči zavřela.
„Nastavila sis Penfielda moc slabě,“ řekl jí. „Přeladím ti ho, probudíš se a –“
„Necháš to nastavené tak, jak to je.“ V hlase jí zazněla ostrá trpkost. „Nechci se probudit.“
Posadil se vedle ní, sklonil se nad ní a konejšivě vysvětloval: „Když si nastavíš dostatečně vysokou frekvenci, budeš ráda, že jsi vzhůru; v tom je celý vtip. Při nastavení C se lehce překoná práh vědomí, tak to dělám já.“ Přátelsky, protože se cítil vůči celému světu dobře naladěný – on si budík nastavil na D – ji pohladil po nahém, bledém rameni.
„Dej tu svoji špinavou policajtskou pracku pryč,“ řekla Iran.
„Nejsem policajt.“ Popudilo ho to, i když takovou kombinaci si nenavolil.
„Seš něco ještě horšího,“ zabručela jeho žena s očima pořád zavřenýma. „Seš vrah, kterého si policajti najímají.“
„V životě jsem nezabil lidskou bytost.“ Byl popuzený čím dál víc. Začal být přímo nepřátelský.
Iran řekla: „Jenom ty chudáky andíky.“
„Dobře jsem si všiml, že ty prémie, co jsem za andíky vyinkasoval, jsi vždycky bez potíží rozházela za kdeco.“ Vstal a přešel k ovládací desce svých náladových varhan. „Místo abys šetřila,“ pokračoval, „abychom si mohli koupit opravdovou ovci místo té elektrické napodobeniny nahoře. Obyčejná elektrická potvora – to je vše, k čemu jsem se za celý ty roky dopracoval.“ U ovládacího pultu zaváhal mezi tlumičem thalamu (který by skoncoval s jeho vzteklou náladou) a povzbuzovačem thalamu (který by ho rozpumpoval tak, že by dokázal hádku vyhrát).
„Jestli si nastavíš větší vztek,“ varovala ho Iran s očima otevřenýma a pozornýma, „tak to udělám taky. Nastavím si ho na maximum a pak zažiješ bitku, proti které byly naše dosavadní hádky jen přátelská utkání. Nastav to a uvidíš. Jen to zkus!“ Rychle vstala, přiskočila ke konzoli svých náladových varhan a zůstala tam stát; hleděla na něho a čekala.
Vzdychl, pod takovou hrozbou se vzdal. „Nařídím si, co mám pro dnešek v plánu.“ Prozkoumal rozpis na 3. leden 1992 a zjistil, že ho dnes čeká pracovní, profesionální rozpoložení. „Jestli to nařídím podle plánu,“ vyzvídal opatrně, „uděláš to taky?“ Čekal, byl natolik obezřetný, aby se nevystavoval nebezpečí, dokud jeho žena nebude souhlasit.
„Můj plán pro dnešek obnáší šestihodinovou sebeobviňující depresi,“ pronesla Iran.
„Cože? Proč sis to naplánovala?“ To stavělo veškerý účel náladových varhan na hlavu. „Ani jsem nevěděl, že bys uměla něco takového nařídit,“ hlesl zaraženě. [39]
K praktikování Mercerismu, jak už jsem zmínil, patří Empatie. Ta se v postapokalyptickém světě alternativní Země projevovala tak, že lidé, kteří na Zemi zůstali, toužili v rámci aplikace Mercerismu po jakémkoliv živém tvorovi. Běžnou praxí bylo, že každá rodina měla doma nějaké zvíře, o které se všichni společně starali. Bohužel vzhledem k tomu, že katastrofa ve velkém postihla i zvířecí říši, bylo skutečně živých zvířat ve světě zoufale málo. Byla nadmíru vzácná, a tak bylo zvykem nahrazovat živá zvířata zvířaty robotickými (která zde autor studie v přirovnání k další tvorbě PKD označuje jako simulakra [40]; tématu simulaker věnoval PKD román We Can Build You, 1972, česky Simulakra [41] – nicméně v románu Do Androids Dream of Electric Sheep? toto slovo pro označení umělých zvířat použito není).
K tomu se přidalo i to, že ne všichni si mohli skutečné zvíře finančně dovolit, a proto volili tuto náhradní alternativu. Byl to trochu akt přetvářky – všichni věděli, že skutečných zvířat je minimum, ale z hlediska praktikování empatie lidé potřebovali mít živé zvíře i jako odznak toho, že je pro ně empatie podle proroka Wilbura Mercera přikázáním a zákonem. To, že šlo o určitý akt předstírání, byla jakási tolerovaná zvyklost: svět přece jen nebyl místem k plnému životu, a tak bylo povinností najít za skutečný život alespoň náhradu. Mercerismus jako náboženství založené na empatii přímo vyžaduje, aby se každý z jeho následovníků staral o zvíře (skutečné, nebo umělé), které vlastní. Pokud si člověk nemůže dovolit vlastní zvíře nebo o ně nepečuje, je to považováno za nemorální a antiempatické a dotyčný se stává společenským vyvrhelem.
Jenže nezůstalo jen u zvířat. Korporace nejenže ve velkém vyráběly náhrady zvířat, ale produkovaly také náhradní robotické lidi v různých výrobních řadách. Androidi sloužili dle potřeb všude tam, kde nemohli pracovat lidé, a nahradili lidské pracovní jednotky v továrnách a hlavně u dalších těžkých činností – např. při těžbě a zpracování surovin (zvláště ve vesmíru). Zvláštností bylo, že zatímco umělých zvířat si lidstvo navzdory obtížím obvykle vážilo, androidy často opovrhovalo a ničilo je. V procesu, do kterého společnost časem dospěla, tak došlo i k tomu, že se mechanická zvířata a umělí lidé začali mísit se skutečnými a bylo obtížné je identifikovat. Pokud se tedy nějaký android vymkl kontrole a uprchl na Zemi, byl na něj poslán lovec androidů, který měl jednotku – čili androida – zneškodnit. Tuto roli známe u hlavní postavy příběhu, Ricka Deckarda [42].
Merceristé musí také projevovat empatii vůči ostatním jednotlivcům a pracovat pro dobro zbývající lidské komunity. Pokud člověk není schopen empatie, ocitá se obrazně na cestě k tomu, aby se stal androidem. Rozlišování androidů od lidí však vyžaduje použití Voigt-Kampffova testu [43]. Tento test často provádí nájemný lovec jako Rick Deckard, který klade hypotetické otázky týkající se ublížení zvířatům nebo jejich smrti; samotná slovní odpověď však není důležitá. Nájemný lovec analyzuje mimovolní pohyby očních svalů a kapilární reakci (červenání), aby určil, zda je testovaný člověk, nebo android. Jenže neustále zde visí ona extrémní otázka: funguje test skutečně spolehlivě?
Poznámky pod čarou (39–43):
- [39] Citát z knihy, 1. kapitola – DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7.
- [40] 1) Syntetický člověk, „kterého jsem vždycky považoval za robota“ v románu We Can Build You (1972). Původně se používal pro průzkum Měsíce, ale pokud se řídícímu monadickému naváděcímu systému dodá celý soubor dat vztahujících se k nějaké historické postavě (UCLA za vás přepisuje data na instrukční děrnou pásku), pak může simulakrum převzít osobnost tohoto člověka. Vytvoření prototypu Edwina M. Stantona stálo 6 000 dolarů. Pak postavili Abrahama Lincolna. Podnikatel Sam K. Barrows chtěl osídlit nová města na Měsíci simulakry, aby první lidští kolonisté nebyli osamělí (viz také famnexdo); zdroj: PKDicktionary, autor Simon Hickinbotham. + 2) Simulakrum (plurál: simulakra), z latinského simulare („napodobovat, jevit se“), je chápáno jako vyprázdněný obraz, pouhá forma bez obsahu, ikona, nápodoba. Odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Simulakrum
- [41] DICK, Philip K. Simulakra. Přeložil Robert TSCHORN. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-80-257-2096-7.
- [42] Rick Deckard is a fictional character, the protagonist of Philip K. Dick’s 1968 novel Do Androids Dream of Electric Sheep?. Harrison Ford portrayed the character in the 1982 film adaptation, Blade Runner, and reprised his role in the 2017 sequel, Blade Runner 2049. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Rick_Deckard
- [43] The Voight-Kampff machine is a fictional interrogation tool, originating from the novel (where it is spelled “Voigt-Kampff”). The Voight-Kampff is a polygraph-like machine used by blade runners to determine whether an individual is a replicant. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Blade_Runner
Důležité poznámky ke zvířatům dopodrobna
- Ve společnosti popsané v Do Androids Dream of Electric Sheep? se očekávalo, že každá domácnost pečuje o zvíře – jednak jako o objekt, na nějž mohou lidé směřovat svoji lásku a empatii, a zároveň jako o vnější projev toho, že jsou dobrými Merceristy. Přeživší zvířata byla drahá a kromě malých zvířat, jako třeba králíků, těžko k sehnání; vlastnit drahé zvíře, například kozu, bylo navíc symbolem vysokého společenského statusu (p. 79).
- Když někomu skutečné zvíře uhynulo, často se takový majitel uchýlil k tomu, že si pořídil umělou náhradu. Deckard to udělal, když jeho ovce zemřela na tetanus (p. 9), ale trápilo ho, že nemá skutečné zvíře. Věděl však, že mnoho lidí je v naprosto stejné situaci.
- Rovnou si pořídit umělé zvíře by bylo pro řadu lidí nepřijatelné, protože by si k němu jen obtížně vytvářeli empatické pouto (p. 18).
- Umělá zvířata nejsou nikde v Do Androids Dream of Electric Sheep? označována jako simulakra; toto slovo je u PKD vázáno k jinému románu.
- Bylo zvykem nebýt příliš zvědavý a nevyptávat se, zda je zvíře toho či onoho souseda skutečné, či zda vůbec doopravdy existuje (p. 9).
- K zamyšlení: Co znamená „téměř“ vlastnit zvíře? Lidé v románu vlastnili zvířata stejně jako jiný majetek, třeba ledničku nebo televizi (pokud to ovšem není narážka na to, že myslící živou bytost nelze nikdy plně vlastnit).
- Co by bylo a nebylo morální a empatické, bylo zjevně složité. Deckard, který živé zvíře neměl, poukazoval na to, že od souseda vlastnícího dvě březí klisny či hříbě by bylo empatické, kdyby mu jedno ze svých zvířat prodal (p. 9) [44].
- Poznámka Heather Ferguson k tématu: „Vypadá to, že veškeré jednání těchto budoucích lidí směřuje k udržení iluze, že neztratili svou lidskost. Postavy si kupují elektrická zvířata, cítí se provinile, protože nejsou skutečná, a tráví veškerý čas prací na tom, aby si mohly koupit zvíře skutečné. Tento koloběh dává lidem povrchní pocit smysluplnosti a hrdosti. Vlastnictví zvířete se stalo Deckardovým hlavním životním cílem prostě proto, aby udělal dojem na své sousedy. Ve skutečnosti je Rickovou motivací ke všemu pochvala a uznání od ostatních.“ [45]
- Zenia Aguilera – Nepřípustnost mrzačení zvířat i pavouků: „Neschopnost androidů jakkoli citově reagovat na zmrzačení pavouka odstraňuje jakékoli spekulace o tom, že dosáhli určité úrovně lidskosti. Pris, Irmgard a Roy nezaujatě mrzačí a mučí zvíře bez jakékoli emocionální odezvy, ať už pozitivní, nebo negativní. Jejich chladný vědecký odstup není přirozenou lidskou reakcí. Jaká je lidská reakce na zabití zvířete? Liší se samozřejmě v závislosti na citové vazbě a důvodech usmrcení zvířete. Ale i při rozšlápnutí švába člověk pocítí znechucení a možná i trochu uspokojení. Lhostejnost androidů funguje tak, že je od lidských emocí vzdaluje, čímž je vzdaluje i od čtenáře.“ [46]
Poznámky pod čarou (44–46):
- [44] TLBB I–VI = The Little Black Box, kapitoly I až VI; p. XX = strany Do Androids Dream of Electric Sheep? (použitá anglická verze má 110 stran textu).
- [45] Heather Ferguson, Do Androids Dream of Electric Sheep?; citace k tématu Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm
- [46] Zenia Aguilera – Philip K. Dick; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/zenikd.htm
(4) Schopnost empatie a Andíci (androidi) – ukázka z knihy
Občas ho, stejně jako většinu lidí, napadala otázka, proč android tak bezmocně pohoří, když ho konfrontují s testem poměřujícím empatii. Empatie, schopnost vcítění, evidentně existovala jenom v rámci lidského společenství, zatímco inteligence určitého stupně se dala najít v každém biologickém kmeni a řádu, včetně pavoukovců. Zaprvé, schopnost empatie pravděpodobně vyžadovala neoslabený skupinový instinkt; samotářský tvor, jako třeba pavouk, by pro ni neměl využití; vlastně by narušovala pavoukovu schopnost přežití. Nutila by ho, aby si uvědomoval, že jeho oběť touží po životě. Pak by všichni predátoři, i vysoce vyspělí savci jako kočky, hladověli.
Empatie, došel jednou k závěru, je určitě omezena na býložravce nebo všežravce, kteří se dokážou obejít bez masa. Protože v konečném důsledku schopnost empatie maže hranice mezi lovcem a kořistí, mezi úspěšným a poraženým. Stejně jako při splynutí s Mercerem všichni společně stoupali vzhůru, nebo když cyklus došel ke konci, propadli se společně do hrobového světa. Kupodivu to připomínalo druh biologické pojistky, ale dvousečné. Dokud nějaké stvoření prožívá radost, pak v náladě všech ostatních je kousek radosti. Ale jakmile nějaké živé stvoření trpí, pak ani ostatní se toho mráčku nemohou docela zbavit. Společenské zvíře, jako je člověk, tím získá vyšší faktor přežití; sova nebo kobra bude zničena.
Bylo zřejmé, že humanoidní robot představuje samotářského predátora.
Rick na ně s oblibou takhle myslel; zpříjemňovalo mu to práci. Při posílání andíků na odpočinek – tj. zabíjení – neporušoval pravidlo života, které stanovil Mercer. Zabiješ jenom Zabijáky, řekl jim Mercer toho roku, kdy se na Zemi poprvé objevily krabičky empatie. A v mercerismu, když se rozvinul do úplného náboženství, se představa Zabijáků záludně rozvinula. V mercerismu absolutní zlo tahalo za ošumělý plášť klopýtajícího starce, který šplhá vzhůru, ale nikdy nebylo jasné, kdo nebo co je to zlo. Mercerista cítil zlo, aniž mu rozuměl. Jinými slovy, mercerista mohl umístit mlhavou přítomnost Zabijáků, kamkoli se mu hodilo. Pro Ricka Deckarda byl zlem uprchlý humanoidní robot, který zabil svého pána, který byl vybavený větší inteligencí, než jakou disponovala většina lidských bytostí, který nebral ohled na zvířata, který neměl schopnost cítit empatickou radost z úspěchu jiné formy života nebo smutek při její prohře – to Rickovi ztělesňovalo Zabijáky. [47]
V románovém zpracování dále sledujeme, jak odlišná byla společnost v popisu románu (i ve filmovém zpracování). Časové období je sice letopočtem srovnatelné s naší nedávnou minulostí či současností, ale technologicky je vůči naší realitě značně futuristické. Robotika a bioinženýrství dnes přece jen nejsou na takové úrovni, aby androidi dokázali plně nahradit člověka v tolika oborech – zatím se vše sice slibně vyvíjí, ale román tento vývoj posouvá minimálně o padesát i více let dopředu. Tím se dostáváme do bodu, kdy se lidé v tomto časovém období zdají být zcela závislí na technologii, ba přímo technologií prorostlí. Tato závislost se nachází až za hranicí naprosté posedlosti nebo náboženského uctívání, kdy člověk nedokáže žít bez technologického přístroje. Může to být pro lidstvo děsivou předzvěstí naší vlastní budoucnosti na Zemi? Z toho plyne těžká otázka: nakolik je pravděpodobné, že se pro nás, lidi, stane potřeba přijímat a vlastnit technologii natolik určující, až se sami staneme stroji? Touto otázkou se již tehdy Philip Kindred Dick hluboce zabýval a značně tím předešel svoji dobu. Dnes je tato otázka včetně podrobného etického zkoumání řešena v rámci filozofie transhumanismu [48].
Poznámky pod čarou (47–48):
- [47] Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (druhé vydání 2004) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 3. kapitola.
- [48] Transhumanismus (někdy zkracováno pouze jako H+) je mezinárodní intelektuální a kulturní hnutí, které podporuje použití nových vědeckých objevů a technologií k vylepšení lidských mentálních i fyzických schopností a na druhé straně také k eliminaci nežádoucích a nepotřebných aspektů lidské schránky, jako jsou hloupost, utrpení, nemoci, stárnutí a nedobrovolná smrt. Pro tyto účely transhumanističtí myslitelé kriticky studují možnosti a důsledky vývoje a užití technik lidského vylepšování a dalších nastupujících technologií. Možná nebezpečí, stejně jako výhody mocných technologií, které by mohly rapidně změnit podmínky lidského života, jsou rovněž předmětem zájmu transhumanistů. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Transhumanismus
Důležité poznámky k androidům dopodrobna
- Androidi byli modifikovanou verzí válečné jednotky Synthetic Freedom Fighter (p. 11). Společnost Rosen Association (pravděpodobně aluze na Čapkovo R.U.R.) je vyráběla v automatických továrnách (Autofac) na Marsu.
- Androidi byli používáni jako sluhové a pracovníci v koloniích (p. 11). Jak s nimi bylo zacházeno, není přímo popsáno, ale vykonávali tvrdou práci na „neobyvatelném světě“ (p. 87). V některých případech se androidi vzbouří, zabijí své pány a uprchnou na Zemi, kde po nich pak pátrají policií najatí lovci odměn jako Deckard (p. 87).
- Pro ničení uprchlých androidů se používal eufemismus „poslání na odpočinek“ (angl. retire).
- Umělí organičtí lidé jsou i dnes záležitostí velmi daleké budoucnosti, pokud taková technologie bude vůbec někdy existovat. PKD obecně zasazoval svoje příběhy do tak blízké budoucnosti, že by se potřebné technologie, jako jsou běžné meziplanetární lety, sotva stihly vyvinout. Řekl bych, že chtěl, aby zápletky byly co možná nejvíce provokativní a bezprostředně se čtenáře dotýkaly.
- Kritická poznámka: Otázka lidí odkázaných na technologii pro uspokojování základních potřeb je v dnešní době daleko relevantnější. Asi bych nemluvil přímo o tom, že jsou lidé v románu „prorostlí technologií“ – přece jen ani dnes, ani v Do Androids Dream of Electric Sheep? nebyli lidé kyborgy –, ale určitě vidíme, jak silně při běžných úkonech spoléháme například na smartphony.
- Poznámka Heather Ferguson k tématu: „Lidé se stali ochotně poddajnými vůči strojům, které stvořili, ale zároveň démonizují ty výtvory, které se jim nejvíce podobají. Snaží se distancovat od toho, aby si uvědomili, že nejsou o nic lepší než androidi. Rick Deckard si to uvědomuje v průběhu celé knihy. Když popisuje replikanty, často se zdá, že popisuje sám sebe. ‚Humanoidní robot představoval osamělého predátora‘ (s. 27) a tím byl v podstatě i Deckard. Domnívám se, že když si Deckard říká, že se všechno kolem něj stalo nepřirozeným a on se cítí poražený, je to způsobeno tím, že se konečně musí vyrovnat s realitou. Spolu s většinou ostatních lidí žil nepřirozenou existenci ovládanou stroji a smířil se s ní. Když osamoceně stoupá na kopec, už neexistuje žádný způsob, jak si pravdu popřít. Když dosáhne vrcholu kopce a zdá se mu, že vidí Mercera, vyděsí ho zjištění, že je to jen jeho vlastní stín. Je sám a nemá co dokazovat nikomu jinému než sám sobě. Deckard běží z kopce dolů a snaží se vyhnout vyrovnání se svým měnícím se pohledem na Mercerismus a na sebe sama. Nadále chce mluvit s Davem Holdenem, aby se pochlubil, že poslal do důchodu šest replikantů. Jako by potřeboval ujištění, že to, co udělal, bylo dobré a správné. Deckard umí dělat věci jen pro uznání a bez hlubšího rozmyslu.“ [49]
- Konflikt mezi vědou a Bohem v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? od autorky Ann Y. Mous: „Společnost v románu vytvořila rasu androidů, kteří jsou tak důmyslní, že je téměř nemožné je odlišit od lidí. Androidi, ačkoli se navenek podobají lidem, byli zkonstruováni tak, aby se od lidí lišili, konkrétně svými emocemi. Emoce jsou nedílnou součástí života, ale konstruktéři androidům tuto součást života nedovolují. Androidi nemají mít žádné emoce ani myšlenky kromě těch, které do nich byly speciálně naprogramovány. Výsledkem je, že androidi mají nepřiměřené emocionální reakce. Příkladem je Prisina reakce na Isidorovo uvítací gesto. Isidore o ní říká: ‚Teď, když se její počáteční strach zmenšil, začalo se v ní objevovat něco jiného. Něco podivnějšího. A jak si myslel, politováníhodného. Chlad… nešlo o to, co udělala nebo řekla, ale o to, co neudělala a neřekla.‘ [Dick, s. 67] Nejzřetelnější rozdíl je v empatii. Androidi nemají empatii k ničemu, na rozdíl od lidí, kteří mohou mít empatii k jiným lidem, zvířatům, nebo v Deckardově případě dokonce k androidům. Tento nedostatek empatie však způsobuje, že androidi jsou nebezpeční pro asimilaci s lidmi, protože brání normálnímu sociálnímu vývoji etiky a morálky. Například Pris zmrzačí pavouka z čistě logického důvodu; je to jakýsi experiment, který má zjistit, zda by pavouk mohl fungovat stejně efektivně se čtyřmi či dvěma nohama jako s osmi. Dalším příkladem je Ráchelina vražda bezbranné a nevinné kozy. Nebezpečné však nejsou jen záměrně navržené vlastnosti androidů, ale i nepředvídatelné atributy, které se nezávisle na nich vyvinou. Kromě jiných funkcí byli androidi vytvořeni, aby poskytovali otrockou práci kolonistům mimo Zemi. Reklama v románu popisuje jejich přítomnost jako ‚duplikáty ze zlatých časů jižních států před občanskou válkou!‘ U androidů, kteří byli určeni k otroctví ve světě kolonií, se zjevně vyvinula potřeba svobody. Tato lidská vlastnost by u nich neměla existovat, ale existuje. Ve skutečnosti existuje v dostatečné síle na to, aby je vyprovokovala k zabíjení za účelem získání svobody. Protože je nelogické naprogramovat pud svobody do objektů, které fungují jako otroci, musela se tato vlastnost vyvinout nezávisle. Programátoři androidů nad nimi ztratili kontrolu. Míra kontroly se vlastně zhoršuje, až se jejich pozice obrátí; androidi už neslouží člověku, ale člověk slouží jim. Deckard přirovnává androidy k umělým zvířatům: ‚… v jeho nitru se opět projevila skutečná nenávist vůči jeho elektrické ovci, o kterou se musel starat, jako by žila. Tyranie předmětu, jak si myslel. … Stejně jako androidi neměla schopnost ocenit existenci druhého. Nikdy předtím ho nenapadlo, že je to podobnost mezi elektrickým zvířetem a andy.‘ [Dick, s. 42] Isidore začne androidům doslova sloužit, stane se jejich sluhou, informátorem a ochráncem. Androidi už nejsou přesně takoví, jak programátoři zamýšleli; navíc se stali tak nebezpečnými, že je třeba je lovit.“ [50]
- Zenia Aguilera – Neschopnost androidů pochopit význam systému víry pro lidstvo: „Dalším bodem, který podtrhuje téma této knihy, je neschopnost androidů pochopit význam systému víry pro lidstvo. Mám na mysli soubor morálních zásad spojených se společnou zkušeností, s čímž se setkávají jak ateisté, tak věřící. V naší společnosti je přijímáno – ať už věříme v božstvo, nebo ne –, že je špatné chladnokrevně vraždit, že bychom si neměli brát nic, co není naše, že se rodíme z vajíčka a spermie. Jsou to zkušenosti a morálka tak hluboce zakořeněné, že kdyby k nám (jako ke společnosti) někdo přišel a řekl nám, že krást a vraždit je v pořádku a že jsme se zázračně objevili z prachu, který se implantoval do lůna našich matek, nevěřili bychom tomu. Mercerismus v knize dává lidstvu sdílenou zkušenost, morálku a naději. Říkal lidem, že jsou součástí něčeho většího, než jsou oni sami, v době, kdy společnost upadala. O to, zda je to objektivní pravda, nebo ne, nejde. Jde o to, že Mercerismus dává naději a činí lidi součástí něčeho důležitějšího. Protože to androidi nedokázali pochopit, oddělilo je to od lidstva a nakonec to vedlo k jejich pádu.“ [51]
Poznámky pod čarou (49–51):
- [49] Heather Ferguson, Do Androids Dream of Electric Sheep?; citace k tématu Mood Organ (Náladové varhany) zn. Penfield; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm
- [50] Konflikt mezi vědou a Bohem v knize Do Androids Dream of Electric Sheep? (The Conflict Between Science and God in Do Androids Dream of Electric Sheep?); autorka Ann Y. Mous; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/goddroid.htm
- [51] Zenia Aguilera – Philip K. Dick; zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/zenikd.htm
Poslední dotek Mercerismu
- V rámci pravdivého kontextu studia náboženství a spirituality v dílech PKD je důležité uvést, že Mercerismus je umělým náboženstvím, tedy literárním konstruktem autora.
- To však nic nemění na tom, že je v něm zaseto neo-gnostické myšlení, v němž je Empatie (s lidmi, androidy i zvířaty) postavena na samotný vrchol. PKD tak klade absolutní důraz na to, že aby člověk zůstal člověkem, musí Empatii skutečně projevovat.
- Tam, kde zůstává člověk bez Empatie, se propadá do propasti nelidskosti a popírá tak vlastní existenci, pro niž je Empatie základní směrnicí života. Tuto filozofii PKD opakuje znovu a znovu různými způsoby ve svých povídkách a románech. Nakonec je úplně jedno, jestli je Mercerismus jen umělým konstruktem využívajícím futuristické technologie, protože to podstatné se odehrává v duši člověka – a pro PKD neo-gnostiky je umění Empatie základem životního směrování. Jen cílená Empatie k druhým z nás nedělá pouhé stroje.
- Jádrem je tedy otázka, zda jsem empatickým člověkem vůči druhým lidem, zda jsem empatický i ke zvířatům a rostlinám a zda dokážu své hranice posouvat tak, jak se bude posouvat vývoj společnosti směrem k technologické budoucnosti.
- Ostře s tím kontrastuje setkání s lidmi, kteří už zapomněli být lidmi, neprojevují jakoukoli schopnost empatie a stávají se chladnými monstry. Setkání s podobnými jedinci člověka vždy vnitřně poznamená – ta ocelová chladnost a neschopnost pochopit, že existují hranice, červená linie, za kterou již není dobré zacházet. Ocelový chlad androidů neschopných projít testem humanity je varováním, aby to nakonec nebyli androidi, kdo testem lidskosti projdou, zatímco člověk se ve svém šíleném mravním rozkladu ponoří do absolutního chladu lhostejného, neempatického jedince.
- Kritická poznámka: Spiritualita a náboženství mohou být přínosné, pozor ale na pasti, jako je pokrytectví, které bych označil za jeden z hlavních kamenů úrazu v Mercerismu. Upozornil bych na to, že ačkoliv má Mercerismus prvky světonázoru PKD, neměli bychom jej brát jako bezchybný návod na to, jak dělat věci správně. Zvláště racionalizace o „zabíjení Zabijáků“ mě soustavně znepokojuje.
- Kritická poznámka: Zde bych doplnil svůj osobní pohled – být „lidmi“ si musíme zasloužit. Pokud dovolíme, abychom ztratili vlastnosti definující lidskost, zasloužíme si padnout a být nahrazeni někým, kdo je toho statusu hoden více.
- Kritická otázka: Nechápu, co je myšleno obratem „je na cestě k rozhodnutí být androidem“. Je to myšleno figurativně? Člověk se rozhodně nemůže stát androidem fyzicky.
- Odpověď autora: Ano, člověk se nemůže stát androidem fyzicky, to skutečně nejde, ale po psychické stránce se androidem stát může. Není to jen otázka klinické psychopatie, ale reálného chování k druhým lidem na úrovni jednotlivců. Lidé se mohou zcela vědomě rozhodnout, že se budou k druhým chovat zle a chladně a nebudou je brát jako sobě rovné. Pokud zvolí podobnou cestu, stává se z nich časem jen prázdná slupka lidství – navenek lidská kůže a maso, ale uvnitř ocelová kostra nelidského šílenství.
- PKD mne potěšil ještě jednou věcí: považuje duchovní hodnoty za přínosné a empatie se tak může stát nosným pilířem neo-gnostika neboli Dickianského neo-gnosticismu (Phildickian Gnosticism) a ukázat přesně to, bez čeho se na své duchovní stezce neobejdeme – lidskost, empatickou lidskost.
- Platí, že dnes nejsme všichni telepaticky propojeni a necítíme vše stejně; naše společnost se vyvíjí k individualismu, což je dobře, ale i ten musí mít v rámci propojení s druhými své zdravé hranice. A na závěr nezapomeňme na Dickovo (i Kristovo) připomenutí lásky k nepřátelům – i v tom je Mercerismus pozoruhodným příkladem, že nakonec i ničím nespojení lidští jednotlivci k sobě mohou být laskaví a poskytovat si vzájemnou oporu v těžké krizi Života.
- „Zde je náboženství považováno za hrozbu pro všechny politické systémy; proto je také jakýmsi politickým systémem, možná dokonce konečným. Koncept caritas (neboli agapé) se v mém psaní ukazuje jako klíč k autentickému člověku. Android, který je neautentickým člověkem, pouhým reflexním strojem, není schopen zažít empatii. V tomto příběhu není nikdy jasné, zda je Mercer útočníkem z nějakého jiného světa. Ale musí jím být; v jistém smyslu jsou takoví všichni náboženští vůdci… ale ne z jiné planety jako takové.“ [52]
- Poznámka k zamyšlení: Je zajímavé sledovat postavy v Do Androids Dream of Electric Sheep?, jejich neschopnost – nebo alespoň nevůli – fungovat bez umělé mozkové stimulace a to, jak nahrazují skutečné mezilidské vztahy „elektrickým Ježíšem“ v podobě Mercera a Empathy Boxu. Nahrazování živého kontaktu kontaktem umožněným a filtrovaným technologiemi se v posledních letech stalo v důsledku pandemie i rozvoje sítí daleko reálnějším tématem. Jak daleko jsme od naší vlastní verze černých krabiček na empatii?
Poznámka pod čarou (52):
- [52] Citace z webu: http://www.technovelgy.com/ct/content.asp?Bnum=124
(5) Proč si Kámoš Buster pořád utahuje z Mercerismu? – ukázka z knihy
Proč si Kámoš Buster pořád utahuje z mercerismu? Zdálo se, že nikomu jinému to nevadí; odsouhlasila to dokonce i OSN. A americká a ruská policie veřejně prohlásily, že Mercerismus snížil kriminalitu tím, že přiměl občany starat se víc o blaho svých sousedů. Lidstvo potřebuje víc empatie, prohlásil několikrát Titus Corning, generální tajemník OSN. Buster asi žárlí, došel Isidore k závěru. Určitě, to by bylo vysvětlení; Wilbur Mercer mu konkuruje.
Ale proč to? Kvůli našim myslím, uzavřel Isidore. Bojují o možnost ovládat naše duševní já; na jedné straně krabičky empatie, na druhé Busterův řehot a uštěpačné poznámky. To budu muset říct Hannibalu Sloatovi, rozhodl se. A zeptám se ho, jestli je to pravda; on to bude vědět. [53]
(6) Je Mercerismus podvod? – ukázka z knihy
Kámoš Buster řekl: „To se asi nikdy nedozvíme. Ani si nedokážeme představit, jaké prapodivné důvody vedly k tomuhle podvodu. Ano, lidičky, podvodu, Mercerismus je podvod!“
„Myslím, že to víme,“ řekl Roy Baty. „Je to jasné. Mercerismus vznikl –“
„Ale uvažujte o tom,“ pokračoval Kámoš Buster. „Zeptejte se sami sebe, co to je, co Mercerismus způsobuje. No, jestli máme věřit jeho početným vyznavačům, tak je to zážitek splynutí –“
„To je ta empatie, kterou lidé mají,“ řekla Irmgard.
„– mužů a žen po celé sluneční soustavě do jediné bytosti. Ale bytosti, která je ovladatelná takzvaným telepatickým hlasem ‚Mercera‘. Všimněte si toho. Nějaký ambiciózní, politicky myslící rádoby Hitler by mohl –“
„Ne, je to ta empatie,“ řekla Irmgard živě. Pěsti zaťaté, poodešla do kuchyně za Isidorem. „Není to způsob, jak dokázat, že lidé můžou dělat něco, co my ne? Protože když nemáme zážitek s Mercerem, máme jenom vaše slovo, že cítíte tu svou empatii, nějaké to společenství. Jak se má pavouk?“ Naklonila se Pris přes rameno.
Pris odstřihla nůžkami další nohu. „Zbývají mu čtyři,“ řekla. Strčila do pavouka. „Nechce lízt. Ale mohl by.“
Ve dveřích se objevil Roy Baty, zhluboka se nadechoval, na tváři výraz uspokojení. „A je to. Buster to řekl nahlas a skoro každý člověk v soustavě ho slyšel. ‚Mercerismus je podvod.‘ Celý ten zážitek empatie je podvod.“ Přišel blíž a zvědavě se zadíval na pavouka. [54]
Poznámky pod čarou (53–54):
- [53] Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (druhé vydání 2004) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 7. kapitola.
- [54] Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); v ČR vydáno v roce 1993 (druhé vydání 2004) jako Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (DICK, Philip K. Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách?. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7); 18. kapitola.
Použité zdroje
Ve studii byly použity rozbory z níže uvedených zdrojů. Většinou nebyly citovány doslovně, nýbrž parafrázovány a doplněny nejnovějšími poznatky autora článku, přesto je spravedlivé uvést všechny prameny, díky nimž mohl článek v této ucelené formě vzniknout. Seznam zdrojů se rovněž rozšířil po uvedení předchozích verzí článku – 1) Kompletní studie se zdroji: Dickianský (novo) gnosticismus (Phildickian gnosticism) v praxi: Mercerismus (Blade Runner) jako náboženství Empatie (3) – duben 2021; 2) Dickianský Neo-Gnosticismus (Phildickian Gnosticism) v praxi – Mercerismus jako náboženství Empatie – verze 2.0 – srpen 2022.
- ŠÉDL, J. Uroboros: Dickianský (novo) gnosticismus v praxi: Mercerismus (Blade Runner) jako náboženství Empatie (1).
- ŠÉDL, J. Uroboros: Dickianský (novo) gnosticismus (Phildickian gnosticism) v praxi: Mercerismus (Blade Runner) v textech románu (2).
- ŠÉDL, J. Kompletní studie se zdroji: Dickianský (novo) gnosticismus (Phildickian gnosticism) v praxi: Mercerismus (Blade Runner) jako náboženství Empatie (3) – duben 2021.
- DICK, Philip K. Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?. Praha: W. Smith, 1993. Science fiction (Winston Smith). ISBN 80-85643-07-3.
- DICK, Philip K. Zlatý muž. Plzeň: Laser, 1995. Edice SF. ISBN 80-7193-008-3.
- LONES, Jazmyne. Causality of Mercerism in Do Androids Dream of Electric Sheep? (Původní zdroj článku již není dostupný).
- An Introduction to Christian Theology (Rep.). (n.d.). Retrieved November 2, 2016, from Intro to Christian Theology.
- AZAR, B. (2010, December). A Reason to Believe. Retrieved November 2, 2016, from Reason to Believe.
- CORRELL, D. J. (2015, October 23). Is Society Too Dependent on Computers/Phones? Retrieved November 3, 2016, from Society Dependency.
- DICK, P. K. (1968). Do Androids Dream of Electric Sheep?. Del Rey Books.
- LEJLA, K. (2006). Philip K. Dick: Canonical Writer of the Digital Age. Retrieved October 22, 2016, from Digital Age.
- LONGO, D., et al. (2011). Harrison’s Principles of Internal Medicine. New York: McGraw-Hill Professional, 18. Retrieved October 22, 2016, from Internal Medicine.
- PALUMBO, D. (2013). Faith and Bad Faith in Do Androids Dream of Electric Sheep?. The Journal of Popular Culture, 46(6), 1276–1288. doi:10.1111/jpcu.12088.
- VISKOVIC, R. (2013). The Rise and Fall of Wilbur Mercer. Extrapolation, 54(2), 163–182. doi:10.3828/extr.2013.10.
- Do Androids Dream of Electric Sheep? by Philip K. Dick – review – https://www.theguardian.com/childrens-books-site/2015/apr/07/review-do-androids-dream-of-electric-sheep-phillip-k-dick
- FERGUSON, Heather. Do Androids Dream of Electric Sheep? – zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/htrand.htm
- MOUS, Ann Y. The Conflict Between Science and God in Do Androids Dream of Electric Sheep? – zdroj: https://www.csus.edu/indiv/t/tanakar/190c2/output/goddroid.htm
Podvratný element vs. strážci stavu
Situace popsaná v povídce The Little Black Box obsahuje řadu prvků, které se opakovaně objevují i v jiných povídkách a románech P. K. Dicka. Hlavní postavy zprvu procházejí svojí běžnou denní rutinou, při níž však narazí na takříkajíc vysokou hru, kde jde o život a možná i o budoucnost civilizace, jak ji známe. V pozadí světa totiž probíhá souboj mezi narušujícím elementem, snažícím se přivodit změnu, a strážci současného stavu, kteří se ve snaze změně zabránit nezastaví před ničím. Naopak fyzická likvidace nepohodlných osob bývá pro tyto často polovojensky organizované činitele jedním z hlavních postupů. V románech spíše převládají situace, kdy se narušující element snaží o změnu k lepšímu a bezohlední agenti se tomu pokoušejí za každou cenu zabránit. Asi nejjednoznačnějšími příklady by byly The Man in the High Castle (Muž z Vysokého zámku) a VALIS / Radio Free Albemuth (Rádio Svobodný Albemuth). Povídky bývají experimentálnější a možná změna v nich nebývá nutně k lepšímu. Občas je to skutečná hrozba, někdy i přímá forma nekonvenčního vojenského útoku jako v povídce War Game (Válečná hra) o podvratné deskové hře.
Je docela možné, že Mercerismus – případně s ním spojená černá krabička (empathy box) popsaná v The Little Black Box – představuje právě takovýto nekonvenční útok. Podle biografa Lawrence Sutina měla být zápletka s empathy boxem původně součástí románu The Ganymede Takeover (obě díla také obsahují postavu Joan Hiashi). Znepokojení ministerstva zahraničí nad vznikající situací se v tomto kontextu jeví o něco více opodstatněné. Na druhou stranu je možné, že empathy box by býval byl nástrojem odboje proti totalitnímu režimu v duchu The Man in the High Castle. Román The Ganymede Takeover měl snad dokonce původně být pokračováním The Man in the High Castle, kde okupující Japonce nahradili mimozemšťané z Ganymedu.
Zkusme tedy analyzovat to, co se dovídáme v povídce samotné. V úvodu je zmíněno slovo „caritas“ – latinský výraz pro „soucit“ či „milostivou lásku“, často používaný v křesťanství. To určitě není náhoda, protože soucit je hlavní ctností také v později zmíněném zen-buddhismu a v Mercerismu (ve formě empatie). Možná i samotné jméno „Mercer“ má v tomto ohledu skrytý význam díky své podobnosti s anglickým slovem „mercy“ – milost/slitování. V tomto smyslu by se zdálo, že vliv Mercerismu na společnost bude pozitivní. Ve spojení s používáním empathy boxu se nám ale skládá spíše znepokojivý obrázek. Lidé při použití empathy boxu kolektivně sdílejí Mercerovu bolest a utrpení. Přesná technická funkce empathy boxu není vysvětlena, ale jeho použití má na lidi silně transformativní vliv. Jak v Joan, tak v Croftsovi vyvolalo první použití výraznou změnu pohledu na situaci. Vypadá to, že výsledkem může být určité vnitřní smíření, hraničící až s apatií. Pan Lee, který má z postav o Mercerismu patrně nejtrefnější postřehy, komentuje, že použití empathy boxu má na lidi podobný vliv jako některé drogy, a zmiňuje parakodein (který by zřejmě způsoboval slabou sedaci a následně navozoval dobrou náladu). To se shoduje s Kubáncem v restauraci, který působil jako „zhulený“. Pan Lee je telepat a zážitek při použití empathy boxu přirovnává k intimnímu telepatickému „dotyku myslí“ dvou telepatů – k něčemu, co normální lidé obvykle nemohou prožít. Myšlenky jednoho člověka používajícího empathy box mohou být pociťovány jinými lidmi, kteří jsou v tu chvíli rovněž připojeni.
Joan mluví s Meritanem o tom, že v jejich životech jim schází „utrpení“ a že jim tato absence brání v prožívání plné radosti ze života. Zprostředkované utrpení pomocí empathy boxu by tak nabízelo únik z tohoto „nedostatku“. Dále je zřejmě možné ve vizi vyvolané empathy boxem přímo vidět Mercera, a dokonce s ním mluvit. Pokud je Mercer ve vizi v průběhu své pouti zraněn, může to lidem připojeným v danou chvíli fyzicky ublížit. To vyvolává obavy, co se připojeným lidem stane, až bude Mercer nakonec zabit. Když na konci povídky vláda zakáže poštovní distribuci empathy boxů firmou Wilcer Inc. (WILbur merCER) na základě toho, že ohrožují zdraví, ukáže se, že ten, kdo stojí za empathy boxy, s tím zřejmě už počítal – okamžitě totiž začne lidem distribuovat návody „Jak sestavit empathy box z běžně dostupných předmětů“, přibalené v krabicích cereálií rozdávaných pouličními prodejci.
V románu Do Androids Dream of Electric Sheep? se opět setkáváme s Mercerismem, který je ale zasazen do výrazně odlišného prostředí v téměř opačné roli. Planeta Země byla zdevastována třetí, Konečnou světovou válkou (World War Terminus). Povrch byl na desetiletí zamořen radiací, velká část populace zahynula a převážná část těch, co přežili, raději zvolila emigraci do kolonií na sousedních planetách, kde je život sice tvrdý, ale bez všudypřítomného radioaktivního spadu. Ať už lidé odešli, nebo zůstali, musejí překonávat mnoho překážek a také odloučení, kdy je obtížné se setkávat, a i ti, co se setkávat mohou, se často uzavírají do sebe. Skepse nad situací, která se zlepší snad až pro další generace, je všudypřítomná.
Mercerismus se v tomto světě někdy v době mezi válkou a dějem příběhu stal hlavním filozofickým směrem ve společnosti. „Fúze“ pomocí empathy boxu, kdy lidé společně prožívají nekončící výstup Wilbura Mercera na skalnatý kopec a sdílejí i přelévají své myšlenky – jak pozitivní, tak negativní – mezi připojenými účastníky, se stala ustáleným rituálem praktikovaným téměř každým. Ve světě bez telepatů je možnost takového splynutí myslí bezpochyby jedinečným zážitkem. Vypadá to ale, že fúze jako taková má na lidi menší bezprostřední vliv než v TLBB – jde spíše o něco rutinního, bez onoho prudkého dopadu navozujícího až náboženské vytržení. Je možné, že je to tím, že tito lidé procházejí fúzí už řadu let, zatímco v TLBB šlo často o úplně první zážitek. Větší roli tu také hraje etická filozofie založená na světonázoru Mercera, která hlásá, že lidé mají být empatičtí k ostatním živým bytostem. Mají cítit soucit se svými sousedy a také se zvířaty, která jsou po válce velmi vzácná a ceněná. Tato filozofie a s ní spojené aktivity tvoří jeden z hlavních pilířů poválečné kultury. Dalšími důležitými prvky jsou sledování nepřetržitě vysílaného televizního a rozhlasového pořadu Buster Friendly (Kámoš Buster) a používání náladových varhan značky Penfield, které uživateli přímo navozují vybranou náladu pomocí vysílání specifických vln ovlivňujících mozek.
Tyto tři prvky spolu do jisté míry soupeří. Mercerismus se z nich jeví jako pro společnost nejvíce přínosný, Buster Friendly – respektive ten, kdo skutečně stojí za produkcí pořadu – má zřejmě postranní úmysly a náladové varhany mají potenciál být přímočaře škodlivé na způsob užívání návykových omamných látek. Mercerismus je zřejmě tím dominantním prvkem a dost možná poslední věcí, která brání lidské civilizaci zcela se rozpadnout a zaniknout. Fúze lidem umožňuje připomenout si, že nejsou na světě osamoceni a že se mají dál snažit, i když se to zdá beznadějné – přesně tak, jak to dělal a dělá Mercer, jejich vzor správného, empatického chování. V tomto smyslu se Buster Friendly jeví jako poměrně bezduchý fenomén nenabízející nic konkrétního, vyjma tvrzení, že Mercer je výmysl a jeho „náboženství“ je podvod.
Protagonistou příběhu je Rick Deckard, který pracuje pro policii jako lovec odměn. Nepátrá však po lidech, ale po „andících“ – androidech, umělých lidech, kteří jsou používáni v mimozemských koloniích k práci. Ti se někdy vzbouří, uprchnou a v některých případech přiletí na Zemi, aby se zde skryli. Takové andíky pak hledají lovci jako Rick, aby je „poslali na odpočinek“ (eufemismus pro fyzickou likvidaci). Přestože jsou andíci organičtí, nejsou považováni za živé – jejich zničení není klasifikováno jako zabití. I tak však Deckard někdy pochybuje o správnosti své práce, zvláště když je jeho manželka Iran psychicky na dně a má výlevy o tom, že je vrah. Občas přemýšlí, jestli by nemohl dělat jinou práci nebo dokonce emigrovat do kolonie. Andíky ale stopuje už řadu let, patří v tom k nejlepším a odměny jsou tučné. Jakákoliv změna by byla riskantní a riziko je jednou z věcí, kterým se snaží vyhnout.
Jako dobrý mercerista se stará o zvíře, ovci. Trápí ho však, že je pouze umělá – ta skutečná mu před nějakým časem zemřela. Od nadřízeného dostane nabídku, aby vystopoval několik uprchlých androidů nejnovější řady Nexus-6, kteří jsou svým chováním téměř k nerozeznání od lidí. Rick má pochyby, zda je přijetí tohoto úkolu dobrý nápad, zvláště poté, co se s jedním takovým androidem opravdu setká a andík působí velmi lidsky. Navíc to vypadá, že situace okolo útěku těchto andíků je o hodně zamotanější, než co říká úřední zpráva, kterou mu poslali. S vidinou velké odměny, za kterou by si mohl koupit skutečné zvíře, nicméně nakonec vyráží pátrat.
Mezitím se jinde mentálně postižený John Isidore, bydlící v téměř liduprázdném bytovém komplexu, přesvědčuje, jak těžké může být rozeznat skutečné od umělého. Do komplexu se přistěhuje děvče, které si říká Pris, a brzy i několik jejích kamarádů. Osamělý John se jim snaží pomoci se zabydlet. V nestřeženém momentu však s překvapením zjišťuje, že jsou to andíci. Vlastně mu to ale nevadí – kvůli jeho postižení ho lidé vidí jako podřadného, podobně jako androidy.
Rick mezitím několik andíků vystopoval a zničil. Bylo to pro něj ale těžší než obvykle. Přemýšlí, jestli to bylo tím, že už jsou skoro jako lidé, nebo jen proto, že někteří z nich měli atraktivní ženská těla. Andík Rachael, která mu údajně měla pomoci stopovat uprchlé andíky, se ho pokusí svést a svěří se mu, že je to součást plánu, jak zmanipulovat lovce, aby už nebyli ochotni andíky dál zabíjet. Deckard znejistí, ale nakonec se sám, bez Rachael, přece jen vydá konfrontovat skupinku zbývajících andíků v bytovém komplexu, kde žije John Isidore. John se zatím dostal s andíky do vnitřního konfliktu, když Buster Friendly ve svém televizním pořadu odvysílal reportáž diskreditující původ Mercerismu. Ukázalo se, že předtím poměrně přátelští andíci jím opovrhují podobně jako lidé, možná ještě víc. John je zmatený a nechápe, proč andíkům Mercerismus a fúze pomocí empathy boxu tolik vadí. Skoro určitě to souvisí s tím, že na rozdíl od lidí nemohou andíci empathy box používat.
Na chodbě se Rick nervózně blíží k obydleným bytům. Náhle před sebou vidí Wilbura Mercera – zjevil se mu mimo vizi fúze, což by nemělo být možné. Mercer dodává Rickovi kuráž, říká, že andíci musejí být zničeni, a dokonce ho upozorňuje, kde jeden andík číhá schovaný. S posíleným odhodláním Deckard všechny zbývající andíky ničí, dokonce i Pris, která vypadá přesně jako Rachael. Vyčerpaný se vrací domů, kde se dozví, že zatímco byl pryč, Rachael přijela a zabila skutečnou kozu, kterou dříve toho dne koupil na splátky. Je z toho zdrcený, sedá do vznášedla a odlétá – prostě někam pryč.
Zastavuje v pustině za městem a přemýšlí, co nedávné události znamenají. Vystupuje z vozu a ve chvíli existenční krize má pocit, že se sám stal Mercerem. Že je možná možné spojit se s Mercerem natolik silně, až se pak objeví ve fyzickém světě… Ale jak se zase rozpojit? Být Mercerem napořád by muselo být hrozné utrpení. V tu chvíli si všimne, že se kousek od něj ve ztuhlém bahně pohnula ropucha, oblíbené zvíře Mercera. To mu jen potvrzuje, že skutečně prožívá Mercerův úděl. Po bližším prozkoumání ropuchy se ale uklidňuje – ropucha je umělá a on se bude moci vrátit k normálnímu životu. Přesto má pocit, že při své cestě do pustiny našel něco výjimečného. Vrací se domů a vypadá to, že možná nastala i jistá změna k lepšímu v jeho vztahu s Iran.
