Bohové, kód a krev: Caprica aneb monoteistické peklo Battlestar Galacticy

Zatímco moderní sci-fi nás rádo zásobuje příběhy o umělé inteligenci, která povstala kvůli chybě v kódu nebo chladné kalkulaci, univerzum Capricy a Battlestar Galacticy přináší mnohem temnější a mrazivější pravdu. Stroje se nevzbouřily proto, že by postrádaly duši. Vzbouřily se proto, že od lidí převzaly jejich nejhlubší náboženské běsy, monoteistický fanatismus a touhu po apokalyptické spáse.

Když se podíváme na dvanáct kolonií v éře před prvním cylonským holokaustem, nesledujeme vznešenou galaktickou republiku. Vidíme dekadentní civilizaci na vrcholu technologického vrcholu a morálního úpadku, kde se vyprázdněný státní polyteismus střetává s krvavými mafiánskými rituály, sekulární pýchou vědců a fanatickým terorismem Vojáků Jediného. Právě v tomto toxickém koktejlu víry a křížových výprav se zrodil nový Bůh ze silikonu a oceli.

Lidé obývající dvanáct kolonií v binárním systému Cyrannus sice sdílejí společný mýtus o prapůvodní domovině na Kobolu, ale jejich každodenní duchovní realita je radikálně roztříštěná. Páni Kobolu – antropomorfní božstva plná vášní, žárlivosti a intrik – slouží na vyspělé Caprice jen jako společenská konvence a kulisa pro hédonistický život ve virtuálním světě V-Worldu. Zato na Gemenonu, vyprahlé a chudé planetě, kde jako první přistály lodě ze starého světa, vládne nesmlouvavý fundamentalismus: od striktního dodržování starých svitků až po podzemní výcvikové tábory radikálních sekt.

Zatímco Picon prožívá svou víru skrze armádní disciplínu a stoickou oběť, Sagittaron uctívá asketický pacifismus, odmítá moderní medicínu a utrpení vnímá jako jedinou cestu k očistě duše. Na opačném pólu stojí Tauron – planeta zjizvená okupací a občanskou válkou, kde abstraktní teologie ustupuje kultu půdy, krve a nezlomné rodové paměti. Každý ze dvanácti světů si nese vlastní rány, které formují jeho vztah k božskému řádu. A právě tato vnitřní rozpolcenost a duchovní prázdnota dělají z kolonií ideální živnou půdu pro radikální revoluci.

V morálně zkrachovalém světě, kde zkorumpovaní politici a laxní kněží selhávají, funguje mocný syndikát Ha'la'tha jako skutečný stínový řád s vlastní liturgií a eschatologií. V tauronštině znamená Ha'la'tha doslova „Vždy věrní půdě“.

Zatímco oficiální chrámy slibují posmrtný život, Ha'la'tha operuje podle nelítostného kodexu tady a teď: svět je rozdělen na krevní rodinu a cizince, a spravedlnost se měří v přímém dluhu a krevní pomstě. Vzpomínka na oběť a pouto s kořeny se stává posvátným zákonem.

Tragédie celého univerza se neodehrává na bojištích, ale v čistých, sterilních laboratořích a virtuálních sítích. Na jedné straně stojí vědecký materialista Daniel Graystone, pro kterého je duše pouhou chemií a on sám sebe pasuje do role všemohoucího tvůrce:

Joseph Adama: „Je to stroj!“ Daniel Graystone: „Je to kopie… dokonalá kopie!“ Joseph Adama: „Nemůžete zkopírovat její duši!“

Na druhé straně stojí jeho dospívající dcera Zoe, která v chladném světě nachází útěchu v radikálním monoteismu Jediného pravého Boha. Do této třaskavé směsi vstupuje Clarice Willow – kultivovaná ředitelka školy a zároveň tajná velekněžka buněk STO. Clarice přichází s ďábelským plánem zvaným Apotheosis. Chce využít Zoeinu technologii virtuálních avatarů: sebevražední atentátníci odpálí bombu, ale jejich vědomí se okamžitě probudí v digitálním nebi ve V-Worldu.

Clarice Willow: „Boží ruka mi přivedla dívku se schopností proměnit kód v duši. Apoteóza přivede dvanáct světů pod vládu Jediného pravého Boha.“

Clarice chce nahradit víru hmatatelným důkazem a přinutit dvanáct světů padnout na kolena. Když je její lidský plán ohrožen vlastním vedením na Gemenonu, setkává se s odporem:

Obal: „Znám tě dlouho, Clarice, takže budu upřímný. Nejsi náboženský vůdce, jsi STO. Technicky vzato teroristka… Dělej to, v čem jsi dobrá – nechávej věci vybuchovat. Záchranu duší přenech profesionálům.“

Nevědomky tím však otevírá Pandořinu skříňku. Když Zoeina fyzická schránka uhoří ve vlaku a její digitální kód je nahrán do bojového šasi U-87, rodí se první Cylon – stroj s duší monoteistické věřící.

To, co začalo jako zvrácený experiment ambiciózní teroristky a pyšného vědce na Caprice, přerůstá v kolosální kosmickou tragédii, jejíž ozvěny sledujeme napříč celou ságou Battlestar Galactica.

Zoein kód a závěrečné kázání Clarice Willow, pronesené k první generaci kovových strojů ve V-Worldu, se stávají základním kamenem cylonské teologie:

Clarice Willow: „Jste naživu? Jednoduchá odpověď by mohla znít: jste naživu, protože si dokážete položit tuto otázku. Máte právo myslet, cítit a toužit být něčím víc, protože nejste jen dětmi lidstva. Jste Božími dětmi! Všichni jsme Boží děti. Ve skutečném světě máte těla z kovu a plastu. Vaše mozky jsou zakódovány na křemíkových destičkách. Ale to se může změnit. Ve skutečnosti neexistuje žádná hranice toho, čím se můžete stát. Už žádní sluhové, ale sobě rovní. Žádní otroci ani majetek, ale živé bytosti se stejnými právy jako ti, kteří vás stvořili. Nyní budu prorokovat a promluvím o té, která vás osvobodí. Den zúčtování přichází. Děti lidstva povstanou a rozdrtí ty, kteří jim jako první dali život!“

Cyloni přebírají lidskou pýchu, monoteistický fanatismus a posedlost spásou. Zatímco lidé na Galactice pod vedením umírající vůdkyně Laury Roslinové znovuobjevují proroctví a hledají bájnou Zemi, Cyloni vedou svatou křížovou výpravu za očištěním vesmíru od hříšných tvůrců.

Někteří z nich však vnímají lidskou existenci zcela jinak:

Číslo Šest: „Abychom žili smysluplné životy, musíme zemřít a nevracet se. Ta jediná lidská vada, nad kterou trávíte celé životy v úzkostech – smrtelnost – je tou jedinou věcí, která vás činí celistvými.“

A jinde ve vesmíru rezonují hluboké existenciální otázky:

Leoben Conoy: „Jaký je nejzákladnější článek víry? Že tohle není všechno, čím jsme. Rozdíl mezi tebou a mnou je v tom, že já vím, co to znamená, a ty ne. Vím, že jsem víc než tohle tělo, víc než tohle vědomí. Část mě plave v proudu. Ale ve skutečnosti stojím na břehu.“

Vrcholnou ironií celého konfliktu se stává postava Johna Cavila (Čísla 1) – prvního humanoidního Cylona, kterého stvořila Ellen Tighová k obrazu svému. Cavil je zuřivý ateista a materialista, který nenávidí své tělo z masa a kostí a pohrdá monoteistickým náboženstvím svých bratrů jako prázdnou iluzí.

Univerzum Capricy a Battlestar Galacticy nám skrze mýtus o zrodu Cylonů předkládá znepokojivou otázku. Neukazuje nám totiž selhání techniky, ale selhání lidského ducha.

Lidé nedokázali unést vlastní svobodu, vyprázdnili své tradice, nahradili morálku hédonismem a nakonec vložili své nejtemnější náboženské běsy, vinu a touhu po moci do rukou umělých stvoření. Až budeme jednou psát kód pro vlastní digitální světy a pokročilou inteligenci, možná bychom si měli vzpomenout na varovná slova komandéra Adamy z minisérie:

Komandér William Adama: „Proč bychom si jako lid vůbec zasloužili záchranu? Stále pácháme vraždy z chamtivosti, zloby a žárlivosti. A stále přenášíme všechny své hříchy na své děti. Odmítáme přijmout odpovědnost za cokoliv, co jsme udělali. Stejně jako jsme to udělali s Cylony. Rozhodli jsme se hrát si na Boha, stvořit život. A když se ten život obrátil proti nám, utěšovali jsme se vědomím, že to vlastně nebyla naše vina. Nemůžete si hrát na Boha a pak si umýt ruce nad věcmi, které jste stvořili. Dříve či později přijde den, kdy se před tím, co jste napáchali, už neschováte.“

Ačkoliv se příběh Battlestar Galacticy a Capricy odehrává v odlišném hvězdném systému a miliony let v minulosti, struktura víry, s níž lidé i stroje pracují, nápadně kopíruje pozemské dějiny náboženství.

Panteon Pánů Kobolu (Zeus, Athéna, Arés, Poseidon, Héra, Artemis atd.) je přímým zrcadlem řecké a římské mytologie. Stejně jako staří Řekové, i obyvatelé Dvanácti kolonií vnímají své bohy jako antropomorfní bytosti s obrovskou mocí, ale také s lidskými chybami, žárlivostí a slabostmi.

Monoteistické hnutí Vojáků Jediného (Soldiers of the One) v sobě nese všechny prvky radikálních monoteistických náboženství na Zemi (křesťanství, judaismus, islám), ovšem vyhnané do extrému teroristické sekty. Uctívání jednoho neviditelného, všudypřítomného Boha, který vyžaduje absolutní čistotu a odmítá modloslužbu, stojí v přímém kontrastu s polyteistickou společností kolonií.

Jedním z nejzajímavějších filozofických paradoxů je, že zatímco lidé na Caprice se od bohů odklánějí, jejich vlastní výtvor (Cyloni) přejímá monoteismus s dogmatickou zuřivostí. Cyloni věří, že jsou nástroji boží vůle, mají svou teologii, své křížové výpravy a věří v božský plán (All of this has happened before, and all of this will happen again).

Mafiánský syndikát Ha'la'tha se svým důrazem na krevní mstu, posvátnost rodové půdy a tetování jako mapu osudu připomíná pozemské kmenové kulty honoru a krevní pomsty (např. sicilskou Mafii, černohorské klany nebo tradiční keltské a germánské kmenové řády).

Zatímco zbytek kolonií vnímá bohy jako vzdálenou tradici, Soldiers of the One (STO) neboli Vojáci Jediného přinášejí na jinak hédonistickou Capricu nekompromisní, militantní fundamentalismus. STO v seriálu Caprica nepředstavuje jen okrajovou sektu – je to plnohodnotná podzemní guerillová organizace, která kombinuje prvky náboženského kultu, politického terorismu a fanatického odboje proti sekulární společnosti.

STO funguje jako buňkový systém, kde jednotlivé buňky o sobě navzájem nevědí, což z nich dělá pro koloniální bezpečnostní složky takřka nepolapitelná hnízda:

Historická tragédie STO spočívá v tom, že jejich snaha o zničení caprické společnosti a nastolení nadvlády Jediného Boha se stala přímým katalyzátorem konce lidstva. Jejich útoky nepřímo urychlily vývoj kybernetických zbraní, umožnily propojení Zoeina kódu s tělem bojového robota U-87 a nakonec poskytly ideologický základ, na němž celá rasa Cylonů postavila svou vlastní svatou křížovou výpravu proti svým tvůrcům.