Článek
A právě zde, na akademické půdě, zažívá obrovský šok. Zjišťuje totiž, že historická a textová realita vzniku Bible je na hony vzdálená tomu, co se běžným věřícím vypráví v kostelech. A co hůř – po absolutoriu zjistí, že si tuto pravdu nesmí vzít s sebou na kazatelnu.
Tato intelektuální schizofrenie není omezena jen na jednu instituci, je to systémový problém, který můžeme pozorovat napříč českým teologickým prostředím. Podívejme se na konkrétní příklady, jak propast mezi špičkovým akademickým vzděláním a reálnou církevní praxí drtí budoucí duchovní.
Katolická realita (Praha a Olomouc): Srážka s Katechismem
Na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (KTF UK) nebo na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci (CMTF UP) se studenti neučí poučky z nedělní školy. Učí se tvrdá vědecká fakta. Procházejí povinnými předměty (jejichž obsah si lze dohledat přímo ve veřejných studijních informačních systémech univerzit), které systematicky boří naivní představy o Bibli:
- Úvod do Nového zákona: Zde se studenti učí, kdy a kým byly texty reálně napsány. Zjišťují tvrdá fakta – například že evangelia jsou anonymní díla, ke kterým byla jména apoštolů přidána až mnohem později, aby texty získaly autoritu. Učí se rozeznávat, že téměř polovina Pavlových listů jsou ve skutečnosti prokazatelná falza sepsaná jinými autory.
- Historicko-kritická metoda: Tento předmět učí číst Bibli ne jako z nebe spadlou svátost, ale jako lidský, historický a politický dokument. Zkoumá dobové motivy autorů a odhaluje, ze kterých starších (a často ztracených) pramenů evangelisté svá vyprávění opisovali a jak si je upravovali.
- Kritika textu: Vědecké porovnávání tisíců zachovaných starověkých rukopisů. Právě zde budoucí kněží zjišťují, jak obrovské množství chyb, úmyslných přepisů a účelových teologických vsuvek (které měly podpořit církevní moc) se do Bible v průběhu staletí dostalo.
- Biblická exegeze: Hluboký, analytický výklad textu. Cílem exegeze je zjistit, co text znamenal ve své době pro své původní čtenáře, nikoliv to, co do něj o stovky let později uměle vložila a vmanipulovala dogmatická církevní tradice.
Jakmile však tento vzdělaný kněz s těmito znalostmi nastoupí do farnosti, jeho nejvyšším nadřízeným už není profesor biblistiky, ale Katechismus katolické církve. Tento masivní dokument funguje jako nekompromisní dogma určující soubor nedotknutelných „svatých“ nauk. Kněz musí své univerzitní vzdělání drasticky seškrtat na pouhých 30 % – na ty bezpečné a nekonfliktní části. Zbylých 70 % musí zamlčet, protože by se dostal do extrémního rozporu s katechismem. Nesmí z nich vyučovat, nesmí zpochybňovat autorství textů, musí před věřícími hrát institucionální divadlo.
Evangelická realita: Uvězněni ve Vyznání víry
Mnozí by očekávali, že protestantské prostředí bude svobodnější. Na Evangelické teologické fakultě (ETF UK) je úroveň biblistiky a kritického zkoumání textů na špičkové evropské úrovni (viz studijní plány ETF UK). Studenti jsou zde vedeni k naprosté vědecké upřímnosti a kromě výše zmíněných oborů pronikají do předmětů jako:
- Hermeneutika: Teorie porozumění textu. Učí, že žádný text nepadá z nebe v absolutní platnosti, ale že jazyk a jeho význam jsou vždy podmíněny konkrétní lidskou kulturou, dobou a psychologií autora.
- Dějiny raného křesťanství: Zde se studenti dozvídají, že původní křesťanství nebylo žádnou monolitickou, sjednocenou církví. Byla to změť mnoha různých, často gnostických proudů, které mezi sebou tvrdě soupeřily, dokud vítězná politická strana neprohlásila své odpůrce za "kacíře" a nezničila jejich texty.
Jenže po vstupu do reálné církevní praxe (ať už v Českobratrské církvi evangelické či jiných protestantských denominacích) narazí absolventi na jinou, neméně pevnou zeď: historická vyznání víry a zakořeněnou tradici sborů. Ačkoliv mají znalosti na nejvyšší úrovni, nesmí lidem v nedělním kázání na rovinu říct, že část Nového zákona je vybájená nebo že ten či onen text apoštol Pavel nikdy nenapsal. Musí své kritické informace zahodit. Kdyby před svými farníky začali Bibli demytizovat pomocí historických faktů, narazili by na odpor konzervativních věřících a dostali se do křížku se samotným fundamentem evangelické tradice – principem Sola Scriptura (Pouze Písmo). I oni tedy nakonec musí pravdu cenzurovat.
Ostrovy svobody: Husitská teologická fakulta a pražský Jabok
Úplně odlišný a fascinující kontrast v tomto dogmatickém sevření nabízí Husitská teologická fakulta (HTF UK) a pražská vyšší odborná škola Jabok.
Člověk, který projde těmito kritickými předměty na HTF UK (studijní obory ZDE) a vstoupí do služby v Církvi československé husitské, se neocitá v pasti. Tato církev nevznikla na strnulých, staletých dogmatech. Absolvent zde může své nabyté akademické vzdělání využít prakticky na 100 %. Může s věřícími otevřeně mluvit o tom, jak texty skutečně vznikaly, aplikovat moderní biblickou kritiku a hledat duchovní smysl bez nutnosti obhajovat historické omyly.
Dalším, neméně důležitým příkladem svobodného přístupu je Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická (viz webové stránky a sylaby). Tato instituce nabízí unikátní spojení teologie a sociální práce v jednom oboru, a to i v dostupném distančním formátu. To, co z Jaboku dělá opravdový ostrov akademické i duchovní integrity, je naprosto svobodné vyučování teologických předmětů. Studenti ani vyučující zde nejsou svázáni nutností obhajovat katechismus nebo konkrétní vyznání víry. Teologie a biblistika se tu zkoumá a předává v její syrové, necenzurované podobě, s přímým napojením na reálnou lidskou praxi v sociální sféře.
Továrny na fanatismus: Vnitřní biblické školy a americký import
Zatímco na státem uznaných teologických fakultách musí studenti projít sítem vědecké kritiky, existuje tu ještě jeden, mnohem temnější extrém. Je to svět vnitřních „biblických škol“ a neakademických školicích středisek, které si řídí samotné církve a nová náboženská hnutí. Zde neexistuje ani onen výše zmíněný třicetiprocentní průnik s vědou. Jakékoliv historicko-kritické zkoumání textů, exegeze nebo lingvistika jsou zde absolutním tabu.
Aby člověk mohl vést sbory a kázat v těchto uzavřených systémech – ať už jde o organizace typu svědků Jehovových či Mormonů, nebo nová učení typu Shincheonji přichází indoktrinace. Budoucí vůdci nejsou vyučováni tomu, jak o textu kriticky přemýšlet, ale co musí dogmaticky opakovat, aby udrželi členy v poslušnosti.
Tento problém masivně zasahuje i mnohé moderní charismatické a protestantské sbory. Ty si velmi často posílají své budoucí kazatele pro „vzdělání“ do Spojených států, nebo z jejich modelů přímo vycházejí. Nenastupují však na seriózní akademické fakulty, nýbrž do institucí fungujících při obřích megacírkvích, které slouží jako továrny na křesťanský fundamentalismus. Příkladem mohou být známé charismatické líhně jako Bethel School of Supernatural Ministry v Kalifornii nebo Rhema Bible Training College.
Pokud se podíváte přímo do jejich studijních programů (dohledatelných na bssm.net nebo rhemabiblecollege.org), propastný rozdíl mezi skutečným univerzitním vzděláním a touto fundamentalistickou indoktrinací udeří okamžitě do očí. Zatímco na státních univerzitách v ČR se budoucí kněz/kazatel učí Textovou kritiku, Starořečtinu a Historicko-kritickou metodu, na těchto školách tvoří náplň předměty jako Nadpřirozená služba (Supernatural Ministry), Proroctví a dary Ducha (Prophetic Ministry), Božské uzdravování (Divine Healing) nebo Autorita věřícího (Authority of the Believer).
Nejde o žádné zkoumání toho, jak a proč biblický text historicky vznikal. Výuka se skládá z nácviku charismatických prožitků, manipulace s emocemi a doslovného, fundamentalistického výkladu izolovaných biblických veršů, zcela vytržených z literárního i historického kontextu. Když se pak tito lidé vrátí zpět do České republiky a převezmou sbory, přivážejí si sebou „studia“, která jsou na akademické půdě bezcenná. Svým posluchačům začnou vnucovat importovaný americký styl fanatické víry a manipulativní strach z odpadnutí, který by na jakékoliv skutečné univerzitě neobstál ani minutu.
Závěr: Umlčení učenci a manipulovaní věřící
Když se podíváme na mapu českého teologického vzdělávání a následné církevní praxe, vyvstává před námi tragikomický obraz. Ze škol vycházejí špičkově vzdělaní odborníci, kteří o Bibli vědí pravdu. Ale drtivá většina z nich (s výjimkou nedogmatických církví a nezávislých škol) je vzápětí donucena si před oltářem nasadit roubík. A tam, kde chybí i tento základní akademický standard, nastupuje čirý fundamentalismus dovezený ze zahraničních či vnitřních sektářských center.
Církevní instituce tak vlastně popírají samy sebe. Financují a podporují fakulty, kde se učí vědecká pravda, aby vzápětí svým vlastním duchovním zakázaly tuto pravdu předávat obyčejným lidem. Dokud budou kazatelé nuceni zahazovat své těžce nabyté kritické znalosti a udržovat věřící v dětské naivitě, nebo naopak kázat importované šílenosti bez špetky zdravého rozumu, nemůže tradiční křesťanské náboženství v moderním světě obstát jako dospělá, upřímná a svobodná duchovní cesta.
