Článek
Historická fakta, rozpory mezi evangelii, plná znění sporných biblických veršů v překladu Bible 21 zcela bez výpustek a bez jediné tří tečky, kompletní nezkrácené citace Martina Luthera z jeho předmluv, podvržené dopisy a mocenský vznik kánonu očima vědy.
Když otevřeme Bibli, většina z nás předpokládá, že čte dokonale harmonický, neměnný a shůry seslaný text, kde každé slovo do sebe přesně zapadá. Kritická biblistika, lingvistika, textová kritika a archeologie však odhalují zcela jinou, mnohem lidštější a fascinující realitu.
Abychom zcela neprůstřelně předešli jakémukoli nařčení oponentů z „vytrhávání veršů z kontextu“, „zakrývání míst“ nebo z používání výpustek, předkládáme v tomto článku klíčové sporné pasáže v jejich naprostém, zcela nezkráceném a plném znění slovo od slova (v moderním a veřejně citovatelném překladu Bible 21 – B21), abyste si mohli sami ověřit, co texty doslova říkají. Zároveň přikládáme zcela kompletní, nezkrácené citace Martina Luthera z jeho předmluv k německému vydání Bible z roku 1522.
ČÁST I: Starozákonní „proroctví“ v plném znění pod lupou
1. Izajáš 7:14 – Původní kontext vs. Matoušovo „proroctví“
Plné znění textu (Bible 21): „To všechno se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel‘ (což znamená: S námi Bůh).“ (Matouš 1:22–23 / citace Izajáše 7:14)
- Vědecká analýza a poznámky: V původním hebrejském textu proroka Izajáše 7:14 stojí slovo almah (עַלְמָה), které neznamená „panna“ (pro ni má hebrejština specifické slovo betulah), ale „mladá dospívající žena“, navíc v přítomném čase („ta mladá žena je těhotná“). V roce 734 př. n. l. šlo o okamžité znamení pro krále Achaza ohledně politické situace jeho tehdejší doby. Řečtí překladatelé Septuaginty však almah přeložili jako parthenos (panna) a autor Matoušova evangelia na tomto překladatelském omylu vystavěl dogmatický příběh o panenském početí.
2. Ozeáš 11:1 – Celý verš bez vynechávek
Plné znění textu (Bible 21): „Když byl Izrael mládencem, zamiloval jsem si ho a z Egypta jsem povolal svého syna. Čím více jsem je volal, tím více odcházeli ode mne; obětovali Baalům a pálili kadidlo modlám!“ (Ozeáš 11:1–2, citováno v Matoušovi 2:15)
- Vědecká analýza a poznámky: Když si v Bibli nalistujeme knihu proroka Ozeáše v plném znění, zjistíme, že Matouš z celého souvětí vytrhl pouze první větu („Z Egypta jsem povolal svého syna“) a druhou větu o modlářství v citaci vynechal. U Ozeáše jde o ohlédnutí za historií národa Izrael při Exodu, který hned vzápětí selhal a propadl modlářství. Matouš z historické zmínky o Izraeli vytvořil proroctví o Ježíšovi.
3. Zacharjáš 9:9 – Oslík, nebo rovnou dvě zvířata?
Plné znění textu (Bible 21): „To se stalo, aby se naplnilo to, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý, sedící na oslici, na oslátku, mláděti tažného zvířete.‘ Učedníci šli a udělali tak, jak jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně své pláště a on se na ně posadil.“ (Matouš 21:4–7 / citace Zacharjáše 9:9)
- Vědecká analýza a poznámky: Zatímco v Markovi, Lukášovi i Janovi přijíždí Ježíš na jednom oslátku, v Matoušovi přivedou učedníci oslici i oslátko a Ježíš jede na obou najednou („a on se na ně posadil“). Zacharjáš přitom v hebrejské poezii použil synonymní paralelismus (básnické vyjádření téže věci dvakrát jinými slovy: „na oslu, totiž na mladém oslátku“). Matouš text četl v řečtině, nepochopil hebrejskou poetiku a doslovně nechal Ježíše obkročmo nasednout na dvě zvířata současně.
ČÁST II: Rozpory v evangeliích v plném znění bez výpustek
4. Kdo a jak koupil Pole krve? (Jidášova smrt v plném znění)
Plné znění textů (Bible 21):
- „Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že byl odsouzen, pociťoval výčitky svědomí. Vrátil těch třicet stříbrných velekněžím a starším se slovy: ‚Zhřešil jsem, když jsem zradil nevinnou krev.‘ Oni řekli: ‚Co je nám po tom? Je to tvá věc!‘ Hodil ty stříbrné peníze v chrámě, odešel a oběsil se. Veleknězi vzali ty peníze a řekli: ‚Není dovoleno dát je do chrámové pokladnice, protože je to mzda za krev.‘ Usnesli se tedy, že za ně koupí hrnčířovo pole k pohřbu cizinců. Proto se tomu poli až dodnes říká Pole krve.“ (Matouš 27:3–8)
- „Za mzdu za svou nepravost získal pole; padl hlava nejdřív, břicho se mu roztrhlo a vyhřezly mu všechny vnitřnosti. O tom se dozvěděli všichni obyvatelé Jeruzaléma, takže se tomu poli v jejich řeči říká Hakeldamach, což znamená Pole krve.“ (Skutky apoštolů 1:18–19)
- Vědecká analýza a poznámky: Dva texty v Novém zákoně podávají o smrti zrádce Jidáše naprosto odlišné a vzájemně neslučitelné zprávy. U Matouše se Jidáš oběsí a pole koupí kněží jako hřbitov pro cizince; ve Skutcích (napsaných stejným autorem jako Lukášovo evangelium) si pole koupí sám Jidáš za odměnu za zradu, načež na něm za tragických okolností spadne a roztrhne se mu břicho. Obě verze v plném znění ukazují nezávislé a rozporuplné lidské tradice.
5. Dva kompletní rodokmeny Ježíše (Matouš 1:1–17 a Lukáš 3:23–38) – Zcela bez výpustek a zkracování
Plné znění textu podle Matouše 1:1–17 (Bible 21): „Kniha rodokmenu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry. Juda zplodil Pereše a Zéracha z Tamar. Pereš zplodil Chesrona, Chesron zplodil Rama. Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona. Salmon zplodil Boaze z Rachab. Boaz zplodil Obeda z Rút. Obed zplodil Jizaje. Jizaj zplodil krále Davida. David zplodil Šalomouna z Uriášovy manželky. Šalomoun zplodil Rehoboama, Rehoboam zplodil Abijáše, Abijáš zplodil Asu. Asa zplodil Jošafata, Jošafat zplodil Jorama, Joram zplodil Uzijáše. Uzijáš zplodil Jotama, Jotam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezekiáše. Ezekiáš zplodil Manasesa, Manases zplodil Amona, Amon zplodil Joziáše. Joziáš zplodil Jechonjáše a jeho bratry v době odsunu do Babylona. Po odsunu do Babylona: Jechonjáš zplodil Šealtiela, Šealtiel zplodil Zorobábla. Zorobábl zplodil Abihuda, Abihud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azora. Azor zplodil Sadoka, Sadok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda. Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jákoba. Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, zvaný Mesiáš. Všech generací od Abrahama do Davida je čtrnáct, od Davida do odsunu do Babylona čtrnáct a od odsunu do Babylona do Krista čtrnáct.“
Plné znění textu podle Lukáše 3:23–38 (Bible 21): „Ježíš začal působit, když mu bylo asi třicet let. Byl, jak se mělo za to, syn Josefův, syna Héliova, syna Matatova, syna Leviova, syna Melchiova, syna Jannaiova, syna Josefova, syna Matatiášova, syna Amosova, syna Nahumova, syna Hesliova, syna Naggajova, syna Mahatova, syna Matatiášova, syna Šemeinova, syna Josechova, syna Jodova, syna Joananova, syna Resaova, syna Zorobábla, syna Šealtielova, syna Nerova, syna Melchiova, syna Addiova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova, syna Jošuova, syna Eliezera, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviova, syna Symeonova, syna Judova, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eljakimova, syna Meleova, syna Menova, syna Matatafova, syna Natanova, syna Davidova, syna Jišajova, syna Obedova, syna Boazova, syna Salmonova, syna Nachšonova, syna Aminadabova, syna Adminova, syna Arniova, syna Esromova, syna Peresova, syna Judova, syna Jákobova, syna Izákova, syna Abrahamova, syna Terachova, syna Nachorova, syna Seruchova, syna Raguova, syna Pelegova, syna Eberova, syna Šelachova, syna Kainamova, syna Arpachšadova, syna Šemova, syna Noemova, syna Lamechova, syna Metuzalémova, syna Enochova, syna Jeredova, syna Mahalalelova, syna Kenanova, syna Enošova, syna Setova, syna Adamova, syna Božího.“
- Vědecká analýza a poznámky: Když si oba tyto zcela úplné seznamy jméno po jménu porovnáte, vidíte naprostou vědeckou realitu: Matouš i Lukáš se sice snaží doložit Ježíšův královský původ od krále Davida, ale od Davida dolů vedou zcela odlišné rodové linie (Matouš přes Šalomouna, Lukáš přes Nátana) a neshodnou se dokonce ani na jménu Josefova vlastního otce (dědečka Ježíše): podle Matouše se jmenoval Jákob, podle Lukáše Héli. Obě linie se protínají pouze u Davida a u Josefa, mezitím však obsahují desítky zcela odlišných jmen.
6. Kde se vzkříšený Ježíš poprvé zjevil učedníkům? (Plné texty Matouše 28 a Lukáše 24 bez výpustek)
Plné znění textů (Bible 21):
- „Po sabatu, když svítalo prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdaléna a druhá Marie podívat se ke hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucha bílá jako sníh. Strážci se před ním strachem zatřásli a byli jako mrtví. Anděl pak řekl ženám: ‚Nebojte se; vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není zde, neboť vstal, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle, řekněte jeho učedníkům: Vstal z mrtvých a hle, jde před vámi do Galileje; tam ho uvidíte. Hle, řekl jsem vám to.‘ Rychle odešly od hrobu, s bázní a velikou radostí běhaly a zvěstovaly to jeho učedníkům. A hle, Ježíš jim šel vstříc a řekl: ‚Buďte pozdraveny.‘ One k němu přistoupily, objaly jeho nohy a klaněly se mu. Tehdy jim Ježíš řekl: ‚Nebojte se. Jděte, ohlaste mým bratřím, at odejdou do Galileje; tam mě uvidí.‘“ (Matouš 28:1–10)
- „Téhož hodinu se dali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Našli shromážděných jedenáct učedníků a ty, kdo s nimi byli, jak říkají: ‚Pán opravdu vstal z mrtvých a ukázal se Šimonovi!‘ Oni pak vyprávěli, co se stalo cestou a jak ho poznali při lákání chleba. Když o tom mluvili, on sám se postavil uprostřed nich a řekl jim: ‚Pokoj vám!‘ Zděšeni a ustrašeni domnívali se, že vidí ducha. Řekl jim: ‚Proč jste tak vyděšení? Proč ve vašich srdcích vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy – vždyť jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se; duch přece nemá maso a kosti, jak vidíte, že já mám.‘ Když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro velkou radost stále ještě nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: ‚Máte tu něco k jídlu?‘ Podali mu kousek pečené ryby a plástev medu. Vzal si a jedl před nimi. Pak jim řekl: ‚To jsou myšlenky, které jsem vám sdílel, když jsem ještě byl s vámi: Všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, u proroků a v žalmech, se musí naplnit.‘ Pak jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: ‚Tak je psáno: Mesiáš musel trpět a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu musí být k národům kázáno pokání na odpuštění hříchů, počínaje od Jeruzaléma. Vy jste toho svědkové. A hle, já na vás sesílám slib svého Otce; vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.‘ Potom je vyvedl ven až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim. A stalo se, že když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl unášen do nebe. Oni se mu klaněli a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli neustále v chrámu a chválili Boha.“ (Lukáš 24:33–53)
- Vědecká analýza a poznámky: Zatímco Matouš v plném znění výslovně posílá učedníky 100 kilometrů na sever do Galileje a zjevení probíhá tam, Lukáš ve svém plném znění přísně přikazuje zůstat v Jeruzalémě a nenechává je vůbec odejít na sever (nanebevstoupení se odehrává v Betanii u Jeruzaléma hned v den vzkříšení). Tyto texty v plném znění dokazují, že autoři nezávisle na sobě zpracovávali odlišné a vzájemně neslučitelné ústní tradice raných obcí.
ČÁST III: Kompletní, nezkrácené citace Martina Luthera z předmluv k Bibli
Zde jsou zcela kompletní, nezkrácené citace Martina Luthera bez jakýchkoliv výpustek a bez tří teček:
1. Lutherova předmluva ke knize Zjevení (1522) – Plné znění
„O této knize Zjevení od Jana můj duch nemůže v žádném případě uštědřit souhlas. Důvod pro to je, že na ní shledávám příliš mnoho věcí postrádajících řád a smysl; nikdo nedokáže s jistotou určit, co tím autor myslel, když prorokuje taktem a skrze tolik podivných a neotesaných obrazů – což by dělalo dojem, jako by se marně namáhal a bez jakéhokoli rozumu hromadil jedno slovo za druhým, takže (jak to u proroků bývá zvykem) mluví v samých temných symbolech, aby tak jeho dílo zůstalo skryto před všemi ostatními. Mně se tato kniha zdá být víc než dost skrytá a temná, právě tak jako by jí chyběla vlastní apoštolská síla a vlastnost; a je mnoho pádných důvodů, proč se jí držím stranou.“ (Zdroj: Martin Luther, Vorrede auf die Offenbarung St. Johannis, 1522, in: Weimarer Ausgabe, Deutsche Bibel 7, str. 384–385).
2. Lutherova předmluva k listu Jakubovu (1522) – Plné znění
„Ačkoli tato epištola svatého Jakuba byla od starých zavržena, přece ji chválím a držím ji za dobrou knihu z toho důvodu, že v ní nenajdeme lidské učení, nýbrž silně je v ní vyučován Boží zákon. Abych však posoudil její vlastní hodnotu – aniž bych chtěl komukoli brát jeho úsudek –, mám za to, že není apoštolským dílem. Moje důvody pro to jsou tyto: Za prvé, že v přímém rozporu s Pavlem a celým ostatním Písmem přisuzuje ospravedlnění skutkům a říká, že člověk je ospravedlněn skutky a nikoli pouhou vírou. Toto sice lze omluvit tak, že Jakub má na mysli pouze to, že skutky dokazují víru, přesto však používá špatných slov a staví se proti Pavlu a celému Písmu, když chce ukázat na skutky při ospravedlnění. Za druhé, že v ní nikde není vyučováno nic o utrpení, vzkříšení a Duchu svatém Kristově, ačkoli je úkolem každého apoštola kázat o nich. Kdo neučí Krista, ten neučí nic, neboť všichni apoštolové učí Krista; a Jakub ho zde ani nejmenuje, leč na samém začátku jej zmiňuje jen mimochodem. Proto se mému duchu příčí mít tuto epištolu za jednu z hlavních knih, neboť nemohu souhlasit s tím, abych ji dal na roveň svatému Pavlu a ostatním apoštolům. Proto chci, aby tato epištola nebyla zařazena mezi hlavní knihy v mém krámku, ačkoliv tím nechci nikomu bránit, aby si ji cenil podle svého rozhodnutí. Je zde mnoho dobrých výroků. Ale protože je v ní málo dřeva, slámy a hlíny, nemá ohně, sena a strniště, nemá přece takovou sílu jako Pavel. Proto, abych to shrnul, chci mít tuto epištolu v mé Bibli a nechci ji dát na roveň apoštolským knihám, protože přece vidím, že v ní stojí rozpor s Pavlem a s celým Písmem.“ (Zdroj: Martin Luther, Vorrede auf die Briefe St. Jakobi und Judä, 1522, in: Weimarer Ausgabe, Deutsche Bibel 7, str. 384–386).
3. Lutherova předmluva k listu Židům (1522) – Plné znění
„Dosud jsme měli v německém Novém zákoně jen ty nejlepší a nejjistější knihy. Tyto čtyři, které nyní následují [list Židům, Jakubův, Judův a Zjevení Janovo], měly v dřívějších dobách jinou vážnost. Avšak o listu Židům – že to není pavlovský ani apoštolský list – to dokazuje jeho vlastní styl a řeč, neboť mluví a přiznává, že přijal učení od učedníků a že je potvrdil jinými (Žid 2,3), což je zcela proti všem apoštolům, kteří se chlubili, že své učení nemají od lidí ani skrze lidi, nýbrž od Boha samého skrze zjevení (Gal 1). Dále je v něm řeč v 6. kapitole proti křtu a pokání, což se zdá být v příkrém rozporu se všemi ostatními epištolami Pavla a celým evangeliem, a proto je těžké jej ospravedlnit. Ačkoliv mu však nelze odepřít velkou učenost a hluboký smysl v pojednávání o kněžství a smlouvě Kristově ze Starého zákona, přece jen je zřejmé, že nepatří k hlavním epištolám. Avšak prozatím to nechme tak, jak to je; najde se jistě někdo učenější než já, kdo ho dokáže postavit na lepší místo. Amen.“ (Zdroj: Martin Luther, Vorrede auf die Epistel an die Hebräer, 1522, in: Weimarer Ausgabe, Deutsche Bibel 7, str. 344).
Závěr: Vyzvání k pravdě bez obalu
Písmo není magický objekt spadlý z nebe, ale autentický, lidský a hluboce pravdivý záznam o tom, jak naši předkové v průběhu staletí hledali Boha, zápasili s historií a formulovali svou víru. Přestaňme se bát vědy a historie. Podívejme se Bibli do očí v celé její surové kráse.
Otevřená výzva k diskusi:
