Článek
Když běžný člověk pronese větu: „Čtu Bibli a řídím se jí,“ z pohledu religionistiky a historie tím vlastně neřekl téměř nic. První a naprosto nezbytná otázka, která musí následovat, totiž zní: „A kterou Bibli máš přesně na mysli?“
Představa, že existuje jedna univerzální, z nebe spadlá kniha jménem Bible, je historický omyl. Slovo ta biblia znamená v řečtině zkrátka „knihy“ (knihovna). Během tisíciletí formování textu se tato knihovna organicky měnila, rostla, zmenšovala se a štěpila. Různé komunity, oddělené geografií, teologií či jazykem, do ní zařazovaly odlišné spisy. Zatímco pro někoho je absolutním středobodem Písma starozákonní Zákon, jiný Starý zákon úplně zavrhl. Zatímco římský Západ miloval krvavou apokalyptiku Zjevení Janova, řecký a syrský Východ se jí staletí štítil. A moderní hnutí kánon buď radikálně osekala, nebo naopak otevřela novým zjevením.
Dnes tak můžeme s jistotou identifikovat 27 zcela odlišných biblických kánonů a tradic. Pokud tedy hledáte „pravou“ Bibli, musíte si nejprve vybrat, do jaké historické a teologické tradice se chcete zařadit. Zde je jejich kompletní, religionistický a historický rozbor.
1. Kumránská knihovna (Esejský „kánon“)
- Základní charakteristika: Komunita Esejců u Mrtvého moře měla vlastní sbírku textů, která se zásadně lišila od pozdějšího oficiálního rabínského Tanachu.
- Vznik, účel a autoři: Sepisována od 2. stol. př. n. l. do zničení chrámu 70 n. l. Účelem radikální sekty bylo oddělit se od „zkorumpovaného“ kněžstva v Jeruzalémě a připravit se v poušti na eschatologický boj dobra a zla.
- Obsah: Téměř celý Starý zákon (nenašla se pouze kniha Ester), který byl ovšem postaven na absolutní roveň s Knihou Henochovou, Knihou Jubileí a vlastními normativními texty komunity, jako byl Řád Jednoty.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Jde o předkřesťanské texty, ale právě zde se zrodil apokalyptický žánr a dualismus (synové světla vs. synové tmy), ze kterého později Jan z Patmu literárně čerpal.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Dokazuje, že těsně před rozpadem židovského státu neexistovala žádná jednotná židovská Bible. Řecko-římský Západ tyto texty později zavrhl, ale izolovaný Východ (Etiopie) v nich plynule pokračoval.
2. Samaritánská Bible (5 knih)
- Základní charakteristika: Z historického hlediska nejradikálněji zúžený kánon vůbec. Uznává pouze prvních pět knih Mojžíšových (Pentateuch). Odmítá absolutně vše ostatní – nejen Nový zákon, ale i zbytek židovského Starého zákona (Proroky a Spisy), protože pro Samaritány skončilo zjevení u Mojžíše.
- Vznik, účel a autoři: Vznikla v průběhu 5. až 4. století př. n. l. po návratu Židů z babylonského zajetí. Samaritánská komunita odmítla centralizaci náboženství v Jeruzalémě a trvala na tom, že jediným svatým místem je hora Gerizim. Sestavili ji samaritánští kněží.
- Obsah: Zahrnuje pouze Tóru. Oproti židovské verzi má drobné, ale teologicky propastné textové odchylky (např. přikázání postavit oltář na hoře Gerizim místo v Jeruzalémě).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Zcela irelevantní; jde o starověkou předkřesťanskou tradici.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Samaritáni jsou živým důkazem toho, že ještě staletí před vznikem křesťanství panoval hluboký rozkol v tom, co vlastně tvoří „Písmo“.
3. Židovská Bible / Tanach (24 knih)
- Základní charakteristika: Obsahuje pouze Starý zákon. Křesťanským ekvivalentem je 39 knih (židovský kánon sdružuje některé texty do jednoho svitku – např. 12 malých proroků je bráno jako jedna kniha). Neobsahuje žádné pozdější řecké spisy.
- Vznik, účel a autoři: Definitivně se kánon uzavřel po zničení druhého jeruzalémského chrámu Římany, tradičně se uvádí tzv. synoda v Jabne (kolem r. 90 n. l.). Sestavili ji farizejští rabíni, aby zachránili židovskou identitu po zničení národního centra.
- Obsah: 24 knih dělených na Tóru (Zákon), Nevi’im (Proroky) a Ketuvim (Spisy).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Zásadně a z principu odmítnuto jako křesťanský text, který porušuje striktní židovský monoteismus.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Na tento úzký kánon (psaný čistě hebrejsky a aramejsky) o patnáct století později navázali protestanti. Raná křesťanská církev (Východ i Západ) naproti tomu používala mnohem širší řecký překlad (Septuagintu), což rabíni vnímali jako zradu, odtrhli se od ní a řecké texty ze své Bible vyřadili.
4. Ebionitská Bible (Židokřesťanský kánon)
- Základní charakteristika: Komunita raných židokřesťanů (Ebionitů), kteří trvali na tom, že Ježíš byl pouze lidský Mesiáš a zachovávání Mojžíšova zákona (včetně obřízky, sabatu a košer stravy) je pro spásu nezbytné.
- Vznik, účel a autoři: 1. až 2. století n. l. v Palestině a Zajordání. Vycházela z původní jeruzalémské židokřesťanské komunity vedené Ježíšovým bratrem Jakubem.
- Obsah: Uznávali celý hebrejský Starý zákon. Z Nového zákona uznávali pouze jedno jediné evangelium (upravenou hebrejskou/aramejskou verzi Matouše, tzv. Evangelium Ebionitů). Absolutně odmítli všechny listy apoštola Pavla, kterého považovali za odpadlíka od pravé víry a falešného proroka.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Odmítnuto. Neodpovídalo jejich čistě židovskému pojetí Ježíše, který pro ně nebyl preexistujícím Bohem, ale adoptovaným spravedlivým člověkem.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Jde o dokonalou ukázku nejhlubšího původního rozkolu v samotném zárodku církve (rozpor mezi jeruzalémskou linií a Pavlovou misí pohanům). Ortodoxní křesťanská Bible nakonec vznikla jako kompromis a syntéza obou světů.
5. Markiónitská Bible (11 knih)
- Základní charakteristika: Jde o vůbec první historicky doložený pokus o pevné vymezení křesťanského kánonu. Je to extrémní protipól Ebionitů. Markión zcela zavrhl Starý zákon, starozákonního Boha (židovského Stvořitele) považoval za zlého demiurga, odlišného od milujícího Boha Nového zákona.
- Vznik, účel a autoři: Sestavil ji kolem r. 140 n. l. v Římě bohatý loďař a teolog Markión ze Sinopé. Účelem bylo absolutní očištění křesťanství od jakéhokoliv vlivu judaismu.
- Obsah: Pouze 11 textů: Evangelicon (očištěná verze Lukášova evangelia bez odkazů na SZ a Kristovo dětství) a Apostolicon (10 listů apoštola Pavla, ze kterých vyškrtl pastorální listy).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Striktně odmítnuto. Pro Markióna byla Apokalypsa příliš „židovská“ a plná starozákonního hněvu, což nabourávalo jeho teologii lásky.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Tohle je bod nula. Byl to právě tento markiónitský řez, který vyvolal paniku a donutil hlavní proud církve začít vůbec definovat svůj vlastní kánon. Církev musela formálně spojit Starý a Nový zákon do jedné knihy, aby Markióna vyvrátila.
6. Tatianovo Diatessaron (Evangelijní harmonie)
- Základní charakteristika: Text, který na Východě na staletí de facto zrušil existenci čtyř oddělených evangelií a slil je do jednoho souvislého, nepřerušovaného příběhu.
- Vznik, účel a autoři: Vytvořil jej syrský učenec Tatian (kolem r. 160–175 n. l.). Účelem bylo odstranit logické, chronologické a faktické rozpory mezi Matoušem, Markem, Lukášem a Janem, kterým se pohanští kritici křesťanství posmívali.
- Obsah: Jediný kontinuální životopis Ježíše vytvořený doslovným rozstříháním a pospojováním textu 4 evangelií.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Neobsahovalo ho, Tatian řešil logicky pouze strukturu evangelií.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Zásadní ukázka nezávislosti Východu. Zatímco římský Západ trval na čtení 4 oddělených evangelií, syrský Východ po celých 200 let používal v kostelech výhradně Diatessaron.
7. Gnostické sbírky (např. Naghammadská gnostická bible)
- Základní charakteristika: Zatímco se rodila ortodoxní církev, mocné gnostické komunity čerpaly z úplně jiné sady textů, které byly zaměřeny na ezoterické vnitřní poznání (gnózi).
- Vznik, účel a autoři: Vznikaly ve 2. až 4. století v elitních komunitách, převážně v Sýrii a Egyptě. Cílem nebyla víra ve spásu skrze fyzickou oběť Ježíše na kříži, ale vysvobození „božské jiskry“ z lidské duše z okovů zlého hmotného těla a vesmíru.
- Obsah: Fluidní kánon zahrnující Tomášovo evangelium (sbírka tajných výroků), Filipovo evangelium, Mariino evangelium nebo Tajnou knihu Janovu. Zcela opouštějí starozákonní důraz na dědičný hřích, vinu a zákon.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Klasické Zjevení většinou ignorovali, měli však vlastní mystické apokalypsy (např. Zjevení Pavlovo), které neřešily konec světa, ale cestu lidské duše skrze planetární sféry (Archonty) ven z vesmíru.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Spolu s Markiónem představovali gnostici hlavní intelektuální hrozbu, která donutila rozhádaný pravoslavný Východ i katolický Západ sjednotit se na pevném seznamu novozákonních knih, aby vytvořili obraný val proti gnostickým myšlenkám.
8. Manichejský kánon
- Základní charakteristika: Sepsal jej Mání, zakladatel masivního náboženství, které mělo křesťanství zcela nahradit a tvořit novou a definitivní „Bibli“ pro celé lidstvo.
- Vznik, účel a autoři: Ve 3. století n. l. v Perské říši. Šlo o vědomou teologickou syntézu Křesťanství, Gnosticismu, Zoroastrismu a Buddhismu. Mání považoval židovský Starý zákon za dílo čisté temnoty a křesťanský Nový zákon za zkorumpovaný dřívějšími editory.
- Obsah: 7 vlastních posvátných knih napsaných přímo Máním (např. Evangelium Života, Kniha tajemství). Klasickou křesťanskou Bibli zavrhli.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Janovo zjevení chybělo, ale Manicheismus byl silně, fyzicky apokalyptický – věřili v doslovný finální kosmický boj mezi dobrými částečkami Světla a zlou Hmotou (temnotou).
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Manicheismus byl celosvětovou hrozbou (rozšířil se od Říma po Čínu). Ortodoxní církev byla znovu nucena pevně ohraničit kánon právě proto, aby zastavila pronikání manichejských knih k věřícím.
9. Konstantinova Bible (Eusebiova edice, 331 n. l.)
- Základní charakteristika: První státně sponzorovaná, masově vyrobená Bible. Zásadním způsobem změnila historii tím, že posvátné texty fyzicky svázala do jedné obrovské knihy (kodexu). Byla nalezena pravděpodobně jako proslulý Codex Sinaiticus a Codex Vaticanus.
- Vznik, účel a autoři: Objednána roku 331 n. l. římským císařem Konstantinem Velikým. Z jeho pověření a za státní peníze ji vyrobil biskup Eusebius z Kaisareie se svým týmem nejlepších písařů jako 50 luxusních kopií pro nové chrámy v Konstantinopoli.
- Obsah: Kánon v této chvíli ještě přetékal a nebyl zdaleka uzavřen. Codex Sinaiticus (nejstarší kompletní dochovaná Bible, o níž se historici domnívají, že je jedním z těchto 50 kusů) obsahuje Nový zákon, který má 29 knih. Na konci totiž zcela rovnocenně připojuje List Barnabášův a Hermova pastýře.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Gigantický paradox. Sestavitel Eusebius osobně Zjevení Janovo nesnášel a považoval ho za hloupý podvrh. Přesto ho v Sinajském kodexu najdeme. Jeho zařazení bylo zřejmě teologickým kompromisem císaři, protože Západ Apokalypsu vyžadoval.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Fyzický formát „svázaného kodexu“ vytvořil poprvé psychologickou hranici – co je uvnitř knihy, je „Bible“, co se nevejde, není. Zařazení knih jako Hermův pastýř do císařského kodexu však vyprovokovalo biskupy k definitivní akci.
10. Athanasiova Bible (Kánon z roku 367 n. l.)
- Základní charakteristika: Toto není dochovaný rukopis, ale absolutní dějinný zlom. Jde o první text v historii lidstva, který jmenovitě vypsal přesně těch 27 knih Nového zákona, které známe dodnes.
- Vznik, účel a autoři: Vydáno ve 39. velikonočním listu v roce 367 n. l. alexandrijským biskupem a teologickým titánem, svatým Athanasiem Velikým. Vadil mu chaos v tom, jaké knihy se v různých kostelích čtou a uctívají.
- Obsah: Ve Starém zákoně vychází ze širší alexandrijské Septuaginty, ale v Novém zákoně určuje oněch přesných 27 knih. Texty jako Hermův pastýř navždy degraduje s tím, že se smí „jen číst katechumenům“, ale nepatří do kánonu. V dopise vydává jasný zákaz: „Ať k nim nikdo nic nepřidává a nic z nich neubírá.“
- Vztah ke Zjevení Janovu: Plně, silně a bezvýhradně zařazeno na úplný konec seznamu. Tím, že ho mocný patriarcha egyptské Alexandrie dogmaticky ukotvil, zachránil Zjevení před vymazáním z Bible, které mu na Východě bezprostředně hrozilo.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Athanasiův list ukončil fluiditu. Vzal západní (římskou) oddanost Apokalypse a vtiskl ji definitivně Východu. Tento seznam pak po pár letech formálně převzal i Západ na afrických synodách (Hippo 393, Kartágo 397).
11. Katolická Bible (73 knih)
- Základní charakteristika: Západní tradice spravovaná katolickou církví, která si z raných dob ponechala širší alexandrijský kánon (včetně knih, které židé vyřadili) a definitivně ho dogmatizovala na Tridentském koncilu.
- Vznik, účel a autoři: Vyvíjela se organicky překladatelskou prací svatého Jeronýma (latinská Vulgáta) a skrze zmiňované lokální africké synody za obrovského vlivu sv. Augustina. Uzavřena byla v roce 1546 v přímé reakci na protestantskou reformaci.
- Obsah: 46 knih SZ a 27 knih NZ. Ve Starém zákoně obsahuje tzv. deuterokanonické knihy: Tóbit, Júdit, 1. a 2. Makabejská, Kniha moudrosti, Sírachovec a Baruch.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Plně přijato, hájeno a milováno od samého počátku. Vize utrpení a následného triumfu mučedníků dodávala římským křesťanům sílu při pronásledování.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Západ měl díky římskému vlivu obrovskou potřebu věci právně a jasně kodifikovat. Rozkol s pravoslavným Východem spočíval v tom, že ačkoliv katolíci udrželi výše zmíněné deuterokanonické knihy, odmítli některé další řecké spisy (např. 3. Makabejskou), které Východ považoval za svaté.
12. Syrská tradice / Asyrská církev Východu (61 nebo 66 knih)
- Základní charakteristika: Bible, která je dodnes zcela unikátní svým viditelně kratším a „osekaným“ Novým zákonem (tzv. historická Pešita).
- Vznik, účel a autoři: Vznikala od 2. do 5. století (oblast Sýrie a dnešního Iráku). Překládali ji syrští mniši a biskupové (např. Rabbula z Edessy), aby poskytli semitským křesťanům Bibli v syrštině (dialektu blízkému Ježíšově aramejštině).
- Obsah: Pešita obsahuje pouze 22 knih NZ — chybí v ní 2. list Petrův, 2. a 3. list Janův, list Judův a kompletně chybí kniha Zjevení. Ve Starém zákoně vynechala některé deuterokanonické spisy, ale naopak svébytně zapracovala 2. knihu Báruchovu.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Historicky naprosto, tvrdě odmítnuto. Syřané se panicky báli heretických apokalyptických hnutí (jako byl montanismus), která Janovo zjevení zneužívala k divokým extatickým proroctvím.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Zde máme nejjasnější, hmatatelný důkaz propasti mezi starověkými církvemi. Zatímco římský Západ i egyptský Východ považovaly Athanasiův 27knihový kánon NZ za hotovou a uzavřenou věc, Asyrský Východ ho staletí v klidu ignoroval.
13. Koptská pravoslavná Bible (74 knih)
- Základní charakteristika: Egyptská tradice, která formovala dějiny kánonu, si uchovala mírné specifikum v podobě žaltáře rozšířeného o Žalm 151 a dalších alexandrijských doplňků.
- Vznik, účel a autoři: Vznikala v helénistické Alexandrii (Egypt) během 2. až 4. století. Zásadně ji formovala alexandrijská teologická škola (Origenes, Athanasius).
- Obsah: Základ se shoduje se 73 knihami katolické verze, ale navíc přidává Žalm 151. (Z historického hlediska se jako integrální součást často tiskly i Klementovy listy).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Bezvýhradně přijato, a to jako vůbec první východní církví na světě (právě díky neústupnosti Athanasia).
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Egypt tvořil teologický most. Tím, že pojal do Starého zákona tzv. deuterokanonická písma, patřil k širšímu řeckému Východu, ale v klíčové otázce složení Nového zákona (a přijetí Apokalypsy) se spojil s Římem.
14. Arménská Bible (75 knih)
- Základní charakteristika: Hrdá a izolovaná tradice, která si velmi dlouho udržovala vysoce specifický a nezávislý kanonický obsah.
- Vznik, účel a autoři: Přeložena v 5. století. Měsrop Maštoc vynalezl arménskou abecedu speciálně pro překlad této Bible. Šlo o záležitost národního přežití – vlastní Bible měla chránit Armény před násilnou asimilací perským Zoroastrismem.
- Obsah: Do Nového zákona Arméni historicky zcela běžně zařazovali 3. list Korinťanům a apokryfní korespondenci apoštola Pavla s Korinťany. Ve Starém zákoně se objevovaly ezoterické spisy jako Kniha o Josefovi a Asenat či Závěť dvanácti patriarchů.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Původně bylo odmítnuto a vyřazeno z kánonu. Zařazeno bylo až mnohem později, ve 12. století, a to paradoxně pod geopolitickým vlivem západních křižáků a katolických misionářů.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Krásná ukázka fluidnosti kánonu na Východě. Izolované národní církve si tvořily seznam Písma zcela nezávisle podle svých komunitních potřeb. Závěry synod, které se konaly tisíce kilometrů daleko v severní Africe, je absolutně nezajímaly.
15. Řecká pravoslavná Bible (79 knih)
- Základní charakteristika: Hlavní proud východní ortodoxie (Byzanc), který si z původní alexandrijské Septuaginty ponechal ještě širší paletu spisů než katolíci na Západě.
- Vznik, účel a autoři: Jde o kontinuální řeckou tradici přímo z apoštolských dob. Kánon byl formálně (a velmi pozdně) stvrzen až na Trullském koncilu v Konstantinopoli roku 692 n. l.
- Obsah: 52 knih SZ a 27 knih NZ. Oproti katolíkům (kteří SZ osekali) přidávají Řekové do posvátného textu 1. knihu Ezdreášovu, 3. knihu Makabejskou, Žalm 151 a Modlitbu Manassesovu.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Způsobilo obrovský teologický rozkol. Největší intelektuálové Východu (Jan Zlatoústý, Řehoř Naziánský) Zjevení vytrvale ignorovali. Byzanc ho nakonec do kánonu přijala výhradně kvůli udržení ekumenické jednoty se Západem. Dodnes je to však jediná kniha Nového zákona, ze které se z principu nikdy nečte během pravoslavné bohoslužby.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Zde bije srdce prvotního schizmatu. Řecký Východ považoval latinský Západ za chladné právníky (legalisty), kteří svaté texty příliš dogmaticky osekali. Východ preferoval volnější, organičtější a mystičtější přístup k tomu, co vlastně „Písmo“ je.
16. Gruzínská ortodoxní Bible (80 knih)
- Základní charakteristika: Přestože geograficky a teologicky sdílí základ s velkou řeckou Byzancí, jako jedna z absolutního mála starověkých tradic plně absorbovala 4. knihu Makabejskou.
- Vznik, účel a autoři: Vznikla od 5. století silným vlivem mnišských center (překladatelské dílny v Jeruzalémě a na hoře Athos). Měla upevnit víru na neklidném Kavkazu.
- Obsah: Plný ortodoxní kánon, který zcela integroval a jako kanonicky rovnocennou postavil syrovou 4. knihu Makabejskou (filozofický text o mučednictví).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Podobně jako v Sýrii a Arménii zde původně Apokalypsa chyběla. Přeložena a přijata byla až ve 10. století.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Gruzie stála na okraji tehdejšího křesťanského impéria. Její staletá ignorance Janova Zjevení dokazuje, že strach z apokalyptických textů (které byly doménou Říma) přežíval na Východě mimořádně dlouho.
17. Slovanská pravoslavná Bible / Ruská (80 knih)
- Základní charakteristika: Tradice obrovského geografického přesahu. Většinou poctivě odpovídá řecké pravoslavné předloze, ale do kánonu Starého zákona svébytně zařazuje 3. knihu Ezdreášovu.
- Vznik, účel a autoři: Základ pro ni položili byzantští věrozvěsti Cyril a Metoděj v 9. století (překladem do staroslověnštiny). Kompletně dokončena byla až na Rusi (první kompletní Gennadijova bible z roku 1499, konečná Alžbětinská 1751). Účelem bylo pokřesťanštění širokých mas Slovanů.
- Obsah: Byzantský kánon obohacený o zmíněnou 3. Ezdreášovu (která je, aby byl zmatek dokonalý, v západní latinské Vulgátě označována jako 4. Ezdráš).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Jelikož ji Rusové přijali až po vyřešení byzantských sporů, byla Apokalypsa plně přijata. Její divoká obrazotvornost měla naprosto fatální vliv na pozdější ruskou ortodoxní mystiku a temné vize konce světa.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Představuje kuriózní prolnutí dějinného schizmatu. Když se na Rusi v 15. století Bible kompletovala do jednoho celku, tamním překladatelům chyběly některé řecké rukopisy Východu. Proto se nezdráhali texty do přeložit ze západní katolické Vulgáty. Západ a Východ se tak v ruské Bibli spojil z čistě praktických důvodů.
18. Etiopská ortodoxní Bible – Tewahedo (81 knih)
- Základní charakteristika: Toto je absolutně nejširší biblický kánon na celé planetě. Díky historické a geografické izolaci hluboko v africkém vnitrozemí se zde zachránily texty, které zbytek křesťanského světa zapomněl, vyškrtl nebo ztratil.
- Vznik, účel a autoři: Církev založil sv. Frumentius ve 4. století (království Aksum). Nástup expanzivního islámu v 7. století Etiopii neprodyšně odřízl od Byzance i Říma na celá staletí. Knihy se překládaly do jazyka Ge’ez.
- Obsah: Rozeznává tzv. úzký a široký kánon. Široký má ohromujících 81 knih (46 SZ + 35 NZ).Ve Starém zákoně: Jako jediná církev na světě sem plně řadí Knihu Henochovu a Knihu Jubileí (texty čtené kdysi už v Kumránu) a navíc tři etiopské knihy Makabejské (tzv. Meqabyan), které dějově nesouvisí s řeckými spisy stejného jména.
V Novém zákoně: K běžným 27 knihám přidává 8 vlastních spisů obsahujících církevní řády (např. Klementinskou literaturu, Didascalii a tzv. Knihu smlouvy). - Vztah ke Zjevení Janovu: Plně přijato a milováno. Izolovaná Etiopie netrpěla byzantským strachem z apokalyptiky. Naopak si Nový zákon o další eschatologické spisy záměrně rozšířila.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Je živým důkazem toho, že vleklé evropské schizma (neustálé proškrtávání a hádky o to, co do kánonu nepatří) se Afriky vůbec nedotklo. Etiopané vzali křesťanství tak široké, jak k nim přišlo ve 4. století, a ponechali si v něm vše, co pro ně mělo duchovní užitek.
19. Protestantská Bible (66 knih)
- Základní charakteristika: Návrat ke kořenům, který z Bible razantně odstranil všechny tzv. apokryfy (deuterokanonické knihy). U Starého zákona se reformátoři rozhodli uznat čistě a pouze ty texty, které se zachovaly v hebrejštině (tedy úzký židovský Tanach z bodu 3).
- Vznik, účel a autoři: Sestavena v 16. století klíčovými vůdci reformace (Martin Luther, Jan Kalvín, Ulrich Zwingli). Cílem byl humanistický návrat k původním pramenům („ad fontes“) a zásadní zbavení se katolických dogmat.
- Obsah: 39 knih Starého zákona a 27 knih Nového zákona. Oproti katolíkům z kánonu zmizely knihy Makabejské, Moudrosti, Sírachovec atd. Katolická doktrína o očistci a modlitbách za mrtvé se totiž opírala právě o vyškrtnuté Makabejské knihy.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Bylo přijato, ale s obrovským teologickým odporem, hraničícím s nenávistí. Martin Luther ho původně nechtěl vůbec uznat. Ve své předmluvě napsal, že mu text nepřijde „ani apoštolský, ani prorocký“. Nakonec ho, spolu s listem Židům a listem Jakubovým, zařadil na úplný konec Bible jako jakýsi „apendix“ druhé kategorie.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Protestanti vytvořili zbrusu nový novověký rozkol v rámci samotného Západu. Vyškrtnutím řeckých knih se vědomě odpojili od tisícileté tradice čtení řecké Septuaginty, kterou po 15 staletí sdíleli společně katolíci i pravoslavní.
20. Swedenborgiánská „Bible“ (Slovo)
- Základní charakteristika: Revoluční kánon, který bez milosti vyhazuje téměř celý křesťanský Nový zákon s výjimkou čtyř evangelií a Zjevení Janova.
- Vznik, účel a autoři: V 18. století jej na základě svých mystických vidění, při kterých údajně navštěvoval andělské sféry, sestavil švédský vědec, vynálezce a vizionář Emanuel Swedenborg.
- Obsah: Tvrdil, že v Písmu smí být pouze texty, do kterých Bůh vložil „vnitřní (hluboký) duchovní smysl“. Ve Starém zákoně vyškrtl spoustu historických knih a moudroslovnou literaturu (Přísloví, Kazatel, Job). Šokem je Nový zákon: uznává pouze 4 Evangelia a Zjevení Janovo. Kompletně odmítá Skutky apoštolů i veškeré listy apoštola Pavla.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Naprosto stěžejní. Zatímco po staletí měly církve s Apokalypsou spíše problém, pro Swedenborga je Zjevení tou nejdůležitější knihou celého lidstva. Učil, že mýtický Poslední soud již fyzicky neproběhne – proběhl skrytě v duchovní sféře a Swedenborgova církev je přesně onen slibovaný „Nový Jeruzalém“ sestupující z nebe.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Dokonalý, zrcadlově obrácený opak starověkého schizmatu. Východní křesťané staletí milovali Pavlovy listy a nenáviděli Zjevení Janovo. Swedenborg celého Pavla rovnou vyhodil do koše a Zjevení Janovo učinil dogmatickým středobodem víry.
21. Jeffersonova Bible (Racionalistický výtah)
- Základní charakteristika: Čistě osvícenský, racionální produkt. Unikátní verze evangelií, ze které jsou doslova fyzicky odstraněny všechny zázraky, nadpřirozené jevy a božská tvrzení.
- Vznik, účel a autoři: Sestavil ji na počátku 19. století z vlastního zájmu třetí americký prezident Thomas Jefferson (pod formálním názvem The Life and Morals of Jesus of Nazareth). Jako deista chtěl zachovat dokonalé morální učení Ježíše a oddělit ho od (jak on věřil) „iracionálních a primitivních pověr“ nabalených kněžími.
- Obsah: Jefferson vzal Bible v několika jazycích a břitvou z nich pečlivě vyřezal a slepil pasáže do útlé knihy. V jeho verzi Ježíš nekonal zázraky, nevstal z mrtvých, nebyli u něj žádní andělé a on sám nebyl Bohem – byl pouze a jen geniálním filozofem morálky.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Zcela smazáno. Pro chladného, racionálního Jeffersona představovala Apokalypsa (plná draků a šelem) pouhé „třeštění šílence“, které je přesným opakem morálky a zdravého rozumu.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Nejde o církevní dokument, ale ztělesňuje masivní novověké schizma naší západní civilizace – drsný a nepřekonatelný konflikt mezi zjeveným institucionálním náboženstvím a sekulárním osvícenským rozumem moderní vědy.
22. Mormonské posvátné spisy (Standard Works)
- Základní charakteristika: Teologický systém, který uznává klasickou Bibli jako svůj základ, ale její kanonický rozsah a význam radikálně rozšiřuje o objemná „nová zjevení“. Kánon je pro ně po dvou tisíci letech opět plně otevřený.
- Vznik, účel a autoři: Zformovalo se v 19. století v USA (Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů). Založil ji prorok Joseph Smith. Hlavním smyslem bylo obnovit původní, pravou Kristovu církev, která podle nich upadla krátce po smrti apoštolů do temného odpadlictví (apostaze).
- Obsah: Mormonská „Bible“ se skládá ze čtyř samostatných celků: 1. Bible (protestantský základ 66 knih, v angličtině typicky KJV), 2. Kniha Mormonova (záznam o Kristově působení na starověkém americkém kontinentu), 3. Nauka a smlouvy, 4. Drahocenná perla. Běžně pracují i s takzvaným Překladem Josepha Smithe – inspirovanou, mystickou revizí původního biblického textu.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Plně, nadšeně přijato a považováno za pravé literární proroctví. Joseph Smith se jeho složitosti nebál – dokonce k Apokalypse vytvořil vlastní, podrobný „inspirovaný klíč“ k interpretaci, který je pevnou součástí jejich posvátných textů.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Zcela obchází starověké rozkoly mezi Východem a Byzancí. Prohlašuje totiž celou tuto éru za falešnou. Tvrdí, že tehdejší biskupi už neměli pravomoc, a bylo proto nevyhnutelné počkat na proroka v 19. století, který kanonický text „opravil“ a rozšířil.
23. Křesťanská věda (Christian Science)
- Základní charakteristika: Náboženské hnutí založené na přesvědčení, že k běžné Bibli (jejíž zjevný text je zavádějící) byl dán lidstvu jeden finální „klíč“, bez kterého nelze spisy správně a duchovně pochopit.
- Vznik, účel a autoři: Hnutí založila charismatická vůdkyně Mary Baker Eddyová ve druhé polovině 19. století v USA. Věřila, že objevila dávno ztracený duchovní zákon přirozeného léčení (metodu ovládnutí těla myslí), který před staletími ovládal Ježíš, ale církev ho potlačila.
- Obsah: Kánon se skládá ze dvou textů uctívaných na stejné rovině: Klasické protestantské Bible (66 knih) a stěžejního spisu Věda a zdraví s Klíčem k Písmu. Během jejich bohoslužeb nedochází ke kázání faráře – „duálním pastorem“ je samotné paralelní předčítání z těchto dvou knih.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Je přijímáno, ale vykládáno extrémně metaforicky, popírajíc konec materiálního vesmíru. Kniha Věda a zdraví mu věnuje zvláštní kapitolu, kde Zjevení slouží jako psychologická alegorie o probuzení naší smrtelné (nemocné) mysli do dokonalé božské reality.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Jde o moderní paralelu starověkých gnostiků (viz bod 7). Ponechávají historický kánon nedotčený v počtu knih, ale celému jeho obsahu propůjčují zcela nový, ezoterický význam.
24. Bible Svědků Jehovových (Překlad Nového světa)
- Základní charakteristika: Tento překlad (jako plnohodnotná Bible) nezměnil počet knih, ale vnitřními, vysoce dogmatickými zásahy a redakcemi drasticky přeformuloval celou teologii textu.
- Vznik, účel a autoři: Vydáno v 50. letech 20. století Společností Strážná věž. Hlavním účelem bylo důsledně odstranit z křesťanské Bible veškeré myslitelné jazykové opory pro klasické učení o Svaté Trojici a o tom, že Ježíš byl Bůh.
- Obsah: Obsahuje klasických protestantských 66 knih. Zásadní je ale jejich hrubý textový zásah: Do řeckého originálu Nového zákona (kde se všude používá slovo Pán – řecky Kurios) uměle, bez opory v rukopisech, vložili na 237 místech jméno „Jehova“. Tím oddělili osobu Ježíše od Boha-Otce. Přepsali rovněž desítky veršů mluvících o Kristově absolutní moci.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Zcela stěžejní. Svědkové z něj odvozují celý chod své organizace, eschatologii zničení vlády tohoto světa, blížící se globální bitvu Armagedon i nekompromisně exaktní číslo 144 000 vyvolených jedinců, kteří půjdou do nebe.
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Nejde o změnu v seznamech knih, ale o ukázku silového dogmatického překladu. Svědkové de facto zavrhli celý ortodoxní i katolický církevní vývoj 4. a 5. století (spory o povahu Krista na koncilech) a vrací teologii zpět k odsouzené herezi tzv. ariánství.
25. Církev sjednocení (Moonisté)
- Základní charakteristika: Náboženské synkretické hnutí prohlašující samotnou Bibli za „starý“, nedostatečný nástroj a nadřazující nad ni svá nová, finální zjevení zakladatele, který měl konečně dokončit úkol, ve kterém Kristus selhal.
- Vznik, účel a autoři: Založil charismatický Sun Myung Moon v Jižní Koreji v roce 1954. Moon otevřeně tvrdil, že se mu osobně zjevil Ježíš a požádal ho, aby za něj dokončil dílo světové spásy, protože on byl ukřižován předčasně (předtím, než stihl založit dokonalou bezhříšnou rodinu).
- Obsah: Používají Bibli, jejíž význam však plně stíní a vysvětluje Božský princip (Divine Principle). Toto hlavní teologické dílo hnutí nabízí „skrytý význam“ biblických dějin, rozděluje éry na starou (SZ), novou (NZ) a éru završenou Moonem (Dokončený zákon).
- Vztah ke Zjevení Janovu: Velmi intenzivní a inovativně zneužité. Koncepty „Nového Jeruzaléma“ nebo mystické „Svatby Beránkovy“ na konci světa Moonisté nečtou jako symboly – chápou je jako doslovný popis skutečného historického sňatku samotného Moona (vystupujícího jako Pán druhého příchodu) a jeho manželky (tzv. Pravých rodičů lidstva).
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Nezabývají se řeckými či latinskými hádkami o pár knih. Kánon je podle Moona jednoduše otevřený proces, ve kterém už klasická křesťanská Bible od 20. století hraje pouze druhořadou roli ustupující nové éře.
26. Mesiánská židovská Bible
- Základní charakteristika: Nejde o novou víru, ale o moderní překladatelské a formativní snahy Mesiánských Židů de-helenizovat Bibli – zbavit texty řecko-římských nánosů překladů a vrátit jim punc původní, drsné palestinské židovské reality 1. století.
- Vznik, účel a autoři: Vznikala ve 20. století převážně v USA (nejznámějším příkladem je Complete Jewish Bible z pera Davida H. Sterna). Tvořena pro Mesiánské Židy (věřící v to, že Ježíš/Ješua je slíbený Mesiáš), pro které je klasická evropská Bible moc „pohanská“.
- Obsah: Obsahuje obvyklých protestantských 66 knih. Starý zákon ale nese původní židovskou strukturu Tanachu, používá výhradně hebrejská vlastní jména (Moše místo Mojžíš, rabi Šaul místo svatého Pavla). Nový zákon (B’rit Chadáša) je koncipován tak, aby zdůrazňoval tehdejší kontext synagogy a židovského Zákona.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Přijato a čteno mimořádně silně – vykládáno přísně židovskou perspektivou skrze jarní a podzimní starozákonní svátky a detailní proroctví o vybudování nového chrámu v Jeruzalémě (na rozdíl od římského Západu, který tendoval k „zduchovnění“ těchto pasáží).
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Nejedná se o historický spor počtu knih, je to snaha zcela vymazat staletý rozkol mezi Východem a Západem tím, že odmítne obě linie (Byzanc i Řím) jako „zkorumpované křesťanství pohanů“ a přeskočí historii rovnou zpět do roku 33 n. l.
27. Chrislam (Synkretismus Bible a Koránu)
- Základní charakteristika: Fascinující moderní náboženská praxe tvořící naprostý „super-kánon“. Úmyslně staví na stejnou, kanonicky rovnocennou úroveň posvátné knihy dvou znepřátelených světů – křesťanskou Bibli a islámský Korán.
- Vznik, účel a autoři: Zrodil se v Nigérii během 70. a 80. let 20. století (hnutí Tella Tela nebo Oke Tude) v reakci na obrovské masakry mezi muslimským severem a křesťanským jihem. Hlavním smyslem hnutí bylo překlenout teologickou válku zrozením fúze těchto dvou textů.
- Obsah: Během liturgie leží fyzicky vedle sebe klasická Bible a Korán. Pasáže se předčítají z obou knih, aby dokázaly, že zjevení tvoří jeden celek, často doplňovaný spisy a modlitebními příručkami zakladatelů hnutí pro harmonizaci obou knih.
- Vztah ke Zjevení Janovu: Plně zachováno. Hnutí jej čte silně mysticky a propojuje jeho obrazy přímo s islámskou eschatologií (např. spojením osoby biblického Antikrista s temnou koránskou postavou jménem Daddžál, nebo s islámským dogmatem o snesení proroka Ježíše před koncem světa z nebe).
- Vztah k ranému kánonu a rozkolu: Nejedná se o řešení vnitro-křesťanského sporu (Východ vs. Západ). Jde o africký radikální pokus vyřešit globální kolizi civilizací tím, že dogmaticky vyhlásí obě obří knihovny textů (Bibli i Korán) za spojenou a jedinou pravdu lidstva.
Závěr: Co znamená slovo „Bible“?
Jak je vidět z tohoto detailního přehledu 27 variantních tradic, slovo „Bible“ bez přesnějšího kontextu není ukázkou jednoty, ale spíše zrcadlem, ve kterém se odráží specifická teologická víra dané komunity.
Kniha, kterou držíte v ruce, nevznikla sesláním anděla z nebe. Je produktem stovek let překládání, drastického škrtání (Samaritáni, Markión), prozíravého doplňování, vášnivých obran proti heretikům, císařských ediktů (Konstantin), osobních výnosů byzantských patriarchů (Athanasius) i revolučních převratů doby novověké (Mormoni). Když tedy říkáte „čtu Bibli“, vždy tím zároveň (byť nevědomky) vyznáváte víru tisíců bezejmenných redaktorů v to, jakou tvář měl Bůh právě v jejich koutě světa a v jejich pohnuté době.
