Článek
Oficiální církevní tradice jí přiznává ten nejkrásnější a nejvznešenější titul ze všech: Apoštolka apoštolů (Apostolorum Apostola). Byla to ona, kdo stál u kříže, když ostatní muži ze strachu uprchli, a byla to ona, kdo jako první spatřil vzkříšeného Spasitele a zvěstoval tuto zprávu ostatním.
Tento její titul je pro nás nesmírně důležitý, protože tvoří pevný spojovací most mezi námi a našimi Katolickými, Protestantskými i Pravoslavnými bratry a sestrami. Všichni k ní chováme obrovskou úctu. O to více by však mělo být pro každého Křesťana naprostou prioritou přečíst si Evangelium podle Marie (text dochovaný v tzv. Berlínském kodexu). Je načase, aby si Katolíci, Protestanté i Pravoslavní položili otázku a na vlastní oči si přečetli: Co vlastně Apoštolka apoštolů skutečně učila? Jaké bylo to nejhlubší tajemství, které jí Kristus svěřil a které ona s takovou odvahou předala dál?
1. O podstatě hmoty a iluzi hříchu
Na samém počátku dochovaného textu zachycujeme rozhovor zmrtvýchvstalého Spasitele se svými učedníky. Nebaví se o zakládání církve ani o budoucích dogmatech. Řeší se samotná podstata hmotného systému a definice hříchu. Pro tradičního Křesťana, zvyklého na pojetí dědičného hříchu jakožto porušení Božího zákona, je Spasitelova odpověď, zachycená v Mariině evangeliu, radikálním probuzením:
„Petr mu řekl: Protože jsi nám vysvětlil všechny věci, řekni nám ještě toto jedno. Co je hřích světa? Spasitel řekl: Žádný hřích neexistuje, to jen vy tvoříte hřích, když jednáte podle zvyků své přirozenosti, která se nazývá hříchem. Proto přišlo Dobro do vašeho středu, k věcem každé přirozenosti, aby je navrátilo do jejich kořenů. Pak pokračoval a řekl: Proto onemocníte a umíráte, protože milujete to, co vás klame. Kdo má mysl k porozumění, ať rozumí.“ (Evangelium podle Marie, 7)
Spasitel zde jasně vysvětluje, že hřích není právní přečin. Je to nevědomost. Je to naše vlastní svázanost s hrubou hmotou a zvyky tohoto hmotného systému. Nemoc a smrt pocházejí z toho, že milujeme iluzi, která nás klame. Spása tedy spočívá v odpoutání se od tohoto systému a v navrácení k našim původním, duchovním kořenům.
„Všechny přirozenosti, všechny zformované věci, všechna stvoření trvají v sobě navzájem a jedny s druhými, a budou opět rozloženy do svých vlastních kořenů. Neboť přirozenost hmoty se rozkládá pouze do kořenů své vlastní přirozenosti. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.“ (Evangelium podle Marie, 7)
2. Apoštolka apoštolů jako opora v temnotách a výzva k dialogu
Když Spasitel dokončí své učení a odejde, na dvanáct apoštolů padne hrůza. I přesto, že měli Ježíše před očima, podléhají fyzickému strachu z archontských mocností tohoto světa. Mají pocit, že pokud zabili jeho, zabijí i je. A právě v tento kritický moment se ukazuje, proč je Marie skutečnou Apoštolkou apoštolů. Zatímco muži pláčou a podléhají beznaději hmoty, ona povstává plná vnitřní síly (pneumatu) a ujímá se vedení:
„Oni však truchlili. Prolévali hojné slzy a říkali: Jak máme jít k pohanům a kázat evangelium o království Syna člověka? Když nešetřili jeho, jak by mohli ušetřit nás? Tehdy Marie povstala, pozdravila je všechny a řekla svým bratrům: Neplačte a nermuťte se, ani nepochybujte, neboť jeho milost bude s vámi se všemi a bude vás chránit. Raději chvalme jeho velikost, neboť on nás připravil a učinil nás skutečnými lidmi. Když to Marie řekla, obrátila jejich srdce k Dobru a oni začali diskutovat o Spasitelových slovech.“ (Evangelium podle Marie, 9)
Právě tento Mariin přístup – hledání jednoty v Duchu a obrácení srdcí k Dobru – je zásadním odkazem i pro dnešní dny. My, kdo kráčíme stezkou Gnostického Křesťanství, nemáme sebemenší důvod bojovat s našimi Pravoslavnými, Katolickými ani Protestantskými bratry a sestrami. Naopak, snažíme se aktivně nacházet společné body. To, co nás historicky či teologicky rozděluje, nepochybně zjistíme v rámci společného putování a poznávání, ale základem musí být vždy respekt.
Je naprosto nezbytné, aby Katolíci, Pravoslavní i Protestanté pochopili jednu klíčovou skutečnost: po objevu rukopisů v Nag Hammádí se před námi v plné šíři otevřel skutečný obraz toho, jak rané Křesťanství vypadalo. Bylo nesmírně rozložité, bohaté a mnohem složitější, než se dlouho tvrdilo. Ortodoxie v něm sice hrála svou nepopiratelnou roli, ale rozhodně nebyla tím jediným a výlučným hlavním proudem. Tradiční církve musí pochopit, že Gnostické Křesťanství zkrátka existuje, a jen kvůli tomu, že s ním nebudou souhlasit, nezmizí. Bude zde existovat po celé 21. století a dál. Prožíváme to, co můžeme nazvat NagHammádským probuzením.
Pokud chtějí tradiční věřící kritizovat Gnostické Křesťanství, naše výzva je jasná a spravedlivá: nejprve si texty z Nag Hammádí přečtěte. Zjistěte z první ruky, co se v nich skutečně nalézá, jaká je jejich hloubka, a až pak zkuste věcně kritizovat. Jinak se totiž i dnes neustále setkáváme s tím, že někdo záměrně vyvolává nepřátelství vůči Gnostickým Křesťanům. Uráží je jako heretiky, jako ty, kteří prý nenásledují Krista, a dopouští se tak těch nejohavnějších věcí a soudů – přesně těch postojů, před kterými paradoxně varují samotné kanonické texty.
Je načase se otevřít. Jsme ve 21. století a pracujeme s texty z Nag Hammádí, které mají obrovskou duchovní sílu a naprosto reálný dopad. Gnostické Křesťanství se obnovuje v plné šíři a bude se dále zvětšovat. Právě proto potřebujeme pevnou oporu v Apoštolce apoštolů, která nás učí nermoutit se tváří v tvář odmítnutí, ale statečně předávat učení dál.
3. Mariino tajné učení: Jak duše komunikuje s Bohem
Petr, který ještě v tu chvíli Marii respektuje, ji požádá, aby jim sdělila slova Spasitele, která zná jen ona a která oni neslyšeli. Marie souhlasí a otevírá před nimi hlubokou Gnostickou psychologii. Vysvětluje, jakým způsobem se odehrává duchovní vidění. Vize Boha se neděje fyzickýma očima, a dokonce se neděje ani samotnou duší, ale skrze vnitřní zprostředkující Mysl (Nous).
„Řekla jsem: Pane, vidím tě dnes ve vizi. Odpověděl mi a řekl: Požehnaná jsi, že se nechvěješ při mém pohledu. Neboť tam, kde je mysl, tam je poklad. Řekla jsem mu: Pane, vidí nyní ten, kdo má vizi, skrze duši, nebo skrze ducha? Spasitel odpověděl a řekl: Nevidí ani skrze duši, ani skrze ducha, ale je to mysl, která je mezi nimi oběma, ta vidí vizi a ta je tím, co je osvíceno.“ (Evangelium podle Marie, 10)
4. Vzestup duše a triumf nad Mocnostmi
Tím nejdůležitějším učením, které Marie apoštolům předává, je popis cesty lidské duše vzhůru po smrti těla. Duše musí projít skrze nepřátelské sféry ovládané mocnostmi (Archonty) tohoto hmotného systému. Tyto mocnosti zkoumají duši a snaží se ji zadržet, srazit zpět dolů do nevědomosti a utrpení. Marie detailně cituje vítěznou obhajobu osvobozené duše:
„Když duše překonala třetí mocnost, vystoupila vzhůru a spatřila čtvrtou mocnost, která na sebe vzala sedm podob. První podoba je temnota, druhá žádostivost, třetí nevědomost, čtvrtá je vzrušení ze smrti, pátá je království těla, šestá je pošetilá moudrost těla, sedmá je lstivá moudrost. To je sedm mocností hněvu. Ty se ptají duše: Odkud přicházíš, ty zabíječi lidí, a kam směřuješ, ty přemožiteli prostoru? Duše odpověděla a řekla: Co mě svazuje, bylo zabito, a co mě obklopuje, bylo překonáno, a má žádostivost skončila, a nevědomost zemřela. Ve světě jsem byla uvolněna ze světa a v obrazu z nebeského obrazu a z pouta zapomnění, které je pomíjivé. Od této chvíle dosáhnu odpočinku v čase, ve chvíli, v eonu, v mlčení.“ (Evangelium podle Marie, 16–17)
To je jádro Gnostického poselství. Duše překonala hmotu ne proto, že splnila vnější náboženské příkazy, ale proto, že v sobě zabila iluzi, nevědomost a připoutanost ke světu.
5. Petrův arogantní útok a zrod ortodoxie
Jak reagují ostatní apoštolové na toto vznešené, hluboce spirituální a osvobozující učení? Reagují hněvem, ješitností a odmítnutím. Zde text naprosto přesně ilustruje historický zlom – rozchod vnitřní mystické cesty (gnóze) a budoucí hierarchické, na pravidlech a mužské exkluzivitě postavené ortodoxní církve. Petr neútočí na to, co Marie říká, ale na to, kdo to říká.
„Když Marie dořekla tato slova, odmlčela se, neboť až potud s ní Spasitel mluvil. Ondřej však odpověděl a řekl bratrům: Řekněte, co si myslíte o tom, co nám tu sdělila? Já osobně nevěřím, že by to Spasitel řekl. Tato učení jsou jistě velmi podivnými myšlenkami. Petr odpověděl a mluvil o týchž věcech. Dotazoval se jich ohledně Spasitele: Opravdu mluvil s ženou v soukromí, a ne otevřeně s námi? Máme se snad obrátit a všichni jí naslouchat? Copak dal přednost jí před námi? Tehdy Marie zaplakala a řekla Petrovi: Můj bratře Petře, co si to myslíš? Myslíš si, že jsem si to sama vymyslela ve svém srdci, nebo že o Spasiteli lžu?“ (Evangelium podle Marie, 17–18)
Do tohoto sporu vstupuje Lévi (Matouš), který se Marie zastává. Jeho slova jsou tvrdou obžalobou těch, kteří si chtějí monopolizovat Ducha svatého do vlastních, hierarchických struktur.
„Lévi odpověděl a řekl Petrovi: Petře, jsi odjakživa prchlivý. Nyní vidím, že s tou ženou bojuješ jako s protivníky. Pokud ji Spasitel učinil hodnou, kdo jsi ty, abys ji odmítal? Jistě ji Spasitel zná velmi dobře. Proto ji miloval více než nás. Raději bychom se měli stydět a obléci se do dokonalého člověka, utvořit se tak, jak nám to přikázal, a kázat evangelium.“ (Evangelium podle Marie, 18)
6. Pohled moderních badatelů a učitelů gnóze
Výjimečnost tohoto textu nezůstala bez odezvy u největších teologických kapacit. Zde jsou klíčové vhledy odborníků, kteří Mariin text hluboce studovali a potvrzují jeho revoluční dosah:
- Jean-Yves Leloup (teolog a zakladatel institutu pro srovnávací studie): Varuje před povrchním chápáním postavy Magdalény. Podle něj Marie neslouží apoštolům jako manželka nebo pouhá posluchačka, ale jako duchovní „porodní bába“. Říká k tomu: „Marie z Magdaly rodí v učednících Věčného Syna, jehož přítomnost touží být zjevena v samotném srdci toho, co se v nich nejvíce chvěje (ve strachu).“ Leloup ukazuje, že Marie v textu ztělesňuje posvátné ženství a božskou bdělost, která skrze mír, ticho a vnitřní pravdu rozptyluje tělesný strach apoštolů.
- Prof. Karen L. King (přední historička a autorka knihy The Gospel of Mary of Magdala): Upozorňuje, že spor mezi Marií a Petrem zrcadlí hluboký rozkol o tom, co dává člověku duchovní autoritu. Na jedné straně stojí autorita Petra, nárokujíce si moc zvenčí, z toho, že byl s Ježíšem fyzicky. Na straně druhé stojí Marie, jejíž autorita vychází zevnitř – z přímého duchovního napojení a probuzené mysli (Nous).
- Prof. Elaine Pagels (světoznámá odbornice na texty z Nag Hammádí): Vidí v textu záznam toho, jak se formující církev začala odvracet od rovnosti. Petrův výstup ukazuje mentalitu církevních hierarchií, které potřebovaly odstranit ženské vedení a umlčet skupiny věřící ve vnitřní, vizionářskou gnózi, protože ta se nedala institucionálně kontrolovat.
7. Tvrdá kritika z pohledu tradičního Křesťanství: Proč církev text odmítá?
Přestože my, jako lidé kráčející Gnostickou stezkou, v textu nacházíme obrovskou hloubku, je pro plné pochopení problematiky nutné podívat se i na to, proč by tento text Katolický, Pravoslavný či konzervativní Protestantský věřící nepřijal jako Boží slovo. Tradiční teologie má vůči Mariinu evangeliu velmi ostré výhrady:
- Popření kříže a podstaty hříchu: Ortodoxní Křesťanství stojí na dogmatu, že stvoření (včetně hmoty) je ze své podstaty dobré, ale bylo narušeno reálným hříchem, který vyžadoval fyzickou oběť Krista na kříži. Mariino tvrzení, že „žádný hřích neexistuje“ a jde jen o přirozenost hmoty, naprosto likviduje potřebu kříže a Vykupitele v tradičním smyslu.
- Kritika historicity a účelovost: Konzervativní biblisté a teologové upozorňují, že text vznikl až v průběhu 2. století a nemá historickou vazbu na skutečnou Marii Magdalénu. Prof. Darrell L. Bock (přední protestantský novozákonní badatel) ve své knize The Missing Gospels (Chybějící evangelia) ostře kritizuje Gnostické texty s tím, že nemění jen detaily, ale překrucují samotné jádro víry. Z pohledu takových badatelů Gnostická Marie nehlásá vzkříšení těla, ale únik z něj. Podle Bocka to není Křesťanství, které by navazovalo na apoštoly, ale zcela nové ezoterické náboženství, které pouze převzalo stará Křesťanská jména, aby se pokusilo zdiskreditovat ortodoxní autoritu.
- Odmítnutí vizionářské autority a paradox apoštola Pavla: Katolická a Pravoslavná tradice staví na apoštolské posloupnosti – zjevné, historické a ověřitelné autoritě dané Kristem fyzickému společenství církve. Myšlenka z Mariina evangelia, že nejvyšší pravda se předává skrze tajné vnitřní vize, které nelze nijak objektivně ověřit, podle církevních otců vždy otevírala dveře herezím a falešným prorokům. Pro tradiční Křesťany je pravá Apoštolka apoštolů svědkyní prázdného hrobu, nikoliv učitelkou úniku z hmoty.
- Zde se však musíme zastavit a položit jako Gnostici našim tradičním Křesťanům zcela zásadní otázku: Pozor, vy jako pravověrní Křesťané tvrdíte, že nepřijímáte vnitřní vizionářské zjevení jako legitimní zdroj učení. Čím je potom přímé Gnostické zjevení apoštolu Pavlovi?Pavel z Tarsu přece nikdy s historickým Ježíšem nechodil. Přesto veškeré učení a zkušenosti, které předává, nepocházejí od tehdejších dvanácti apoštolů, ale z jeho vlastních vizí a přímých duchovních prožitků – tedy z čisté, praktické gnóze. On sám byl do Kristovství zasvěcen úplně jiným způsobem, naprosto nezávisle na fyzické posloupnosti jeruzalémské církve. Tradiční církev přijímá Pavlova zjevení bez jakékoliv kritiky jako absolutní Boží slovo. Znamená to, že Pavel je pro vás tou jedinou výjimkou – tím, který může dostávat přímá zjevení, a se kterým Kristus mluvil „naživo“ a vyučoval jej? Sám Pavel o svém přímém vyučování od Krista hovoří naprosto jasně a v celistvosti na mnoha místech:
- Nezávislost na lidských apoštolech: „Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není lidský výmysl. Já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.“(Galatským 1,11–12, ČEP; Zdroj: www.bibleserver.com)
- Obejití jeruzalémské autority ihned po zjevení: „Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, ráčil zjevit ve mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem se nešel radit s žádným člověkem, ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku.“(Galatským 1,15–17, ČEP; Zdroj: www.bibleserver.com)
- Přímé obdržení svátostné praxe: Pavel dokonce i samotnou Večeři Páně, ústřední rituál církve, obhájil ne tím, že mu to řekl Petr, ale že to dostal vizionářsky přímo od Krista: „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: ‚Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.‘“(1. Korintským 11,23–24, ČEP; Zdroj: www.bibleserver.com)
- Mystický prožitek vytržení (rapture) mimo tělo: Pavel popisuje hluboký vizionářský zážitek, který je formou a obsahem naprosto shodný s Gnostickými výstupy duše, o kterých mluví Marie: „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – nevím zda v těle, nevím zda mimo tělo, Bůh to ví. A vím o tom člověku, že byl vytržen do ráje – ať už v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví – a uslyšel nevyslovitelná slova, která není člověku dovoleno vyslovit.“ (2. Korintským 12,2–4, ČEP; Zdroj: www.bibleserver.com)
- Zjevení tajného poznání (mysterion):„Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh pro vás svěřil, že mi bylo zjevením dáno poznat tajemství, jak jsem o tom již stručně napsal. Z toho můžete při čtení poznat, jak rozumím Kristovu tajemství.“(Efezským 3,2–4, ČEP; Zdroj: www.bibleserver.com)
- Je třeba si dát velký pozor na tento dvojí metr: Církev na jedné straně odmítá vizionářské autority, jakou je Marie z Magdaly, ale sama má ve svém nejhlubším středu Pavla z Tarsu, který byl osloven, vyučován a veden úplně stejným mystickým způsobem jako Gnostici. Buď budeme brát Pavla z Tarsu jako toho, který byl vyučován přímo Kristem, což ale nutně znamená, že Kristus mohl v tu chvíli vyučovat stejným způsobem kohokoli. Uvědomte si prosím, že toto se nevylučuje ani s dneškem. Není to jen otázka mrtvých zapsaných textů a minulosti. Živý Kristus stále vyučuje všechny své následovníky i dnes a může je vyučovat zcela napřímo, přesně tak, jak to činil s Pavlem z Tarsu. Pokud přijímáme Pavlovo vytržení do třetího nebe a jeho přímou gnózi, nemůžeme a priori odmítat Mariino vidění vzestupu duše skrze Mysl (Nous). Musíme se otevřít tomu, že Bůh a živý Kristus i ve 21. století dává lidem zjevení a učí je napřímo, mimo jakékoliv institucionální zprostředkování.
8. Závěr: Odkaz pro všechny hledající
Evangelium podle Marie nám nepředkládá příběh o zamilovaném vztahu a fyzickém manželství, jak se z něj dnes často snaží vytvořit moderní senzacechtivá popkultura. Představuje nám Marii z Magdaly přesně v té roli, kterou jí určuje její titul: jako Apoštolku apoštolů a ztělesnění Božské Sofie. Ztělesňuje člověka, který dosáhl absolutního mistrovství ve vnitřní gnózi, který se dokázal odpoutat od pout tohoto hmotného systému a který s láskou, ale i neústupností stojí tváří v tvář nechápavé ortodoxii.
Její poselství je výzvou pro každého z nás – ať už pro Gnostiky, Katolíky, Protestanty či Pravoslavné. Je to výzva překonat vnitřní nevědomost, uvědomit si, že mocnosti tohoto světa nad námi nemají žádnou moc, a odvážně vykročit k vnitřnímu osvícení a tichu dokonalého sjednocení.
Zdroje a doporučená literatura
Primární prameny a překlady:
- Šédl, J. (překlad). Evangelium podle Marie (Berlínský Gnostický papyrus / Papyrus Berolinensis 8502,1). Kompletní a nezkrácené citace z kapitol 7, 9, 10, 16, 17 a 18 použité v textu vycházejí z tohoto autorského překladu.
- Český ekumenický překlad Bible (ČEP). Biblické verše citované v textu převzaty z: www.bibleserver.com.
Odborné publikace:
- Leloup, J.-Y. (2002). The Gospel of Mary Magdalene. Inner Traditions. Hluboký duchovní komentář zdůrazňující roli Marie jako učitelky a probuzení Věčného Syna v člověku.
- King, K. L. (2003). The Gospel of Mary of Magdala: Jesus and the First Woman Apostle. Polebridge Press. Historická a teologická analýza postavení Marie Magdalény jako duchovní autority.
- Pagels, E. (1979). The Gnostic Gospels. Klasická práce vysvětlující politické a teologické střety mezi formující se ortodoxní hierarchií (Petr) a Gnostickým pojetím vnitřního vedení (Marie).
- Bock, D. L. (2006). The Missing Gospels: Unearthing the Truth Behind Alternative Christianities. Thomas Nelson. Silná obhajoba ortodoxního pohledu na Nový zákon a teologická kritika Gnostických textů z pohledu konzervativního Křesťanství.
- Meyer, M. (Ed.). (2007). The Nag Hammadi Scriptures: The International Edition. HarperOne. Odborné překlady s rozšířeným komentářem k textům z Berlínského kodexu.
