Článek
Často se setkáváme se zjednodušeným obviněním: Pavel pozemské učení Ježíše neznal, případně jej zcela ignoroval. Textová kritika však takový plošný závěr nepřipouští. Ačkoliv Pavel necituje z Ježíšova života ani zdaleka tolik co evangelisté, specifické tradice zná a pracuje s nimi. Dokonce se na ně dokáže odvolat jako na autoritu převyšující jeho vlastní apoštolský úřad. Krásným příkladem je debata o manželství a rozvodu:
„Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji – ne já, ale Pán – aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo ať se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.“ (1 Kor 7,10–11) [bibleserver.com]
Odborná studie biblisty Davida Webstera (Paul’s use of Jesus tradition in 1 Corinthians) ukazuje, že Pavel s těmito tradicemi nakládá velmi uvážlivě. Vzniká tak ohromující dějinný paradox: na jedné straně Pavel v listu Galaťanům hájí, že jeho evangelium pochází čistě z přímého zjevení, na straně druhé výslovně předává historické události, které sám „přijal“ od prvotní komunity:
„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.“ (1 Kor 15,3–5) [bibleserver.com]
Pavel přijímá tradici a současně se opírá o zjevení. Právě tato dualita z něj činí nejzajímavější postavu Nového zákona.
Hymnus na lásku: Vrcholná kontinuita
Při povrchním čtení badatel snadno sklouzne k závěru, že Ježíš byl učitelem čisté lásky, zatímco Pavel chladným tvůrcem těžkopádných dogmat. Jenže potom narazíme na 1. list Korintským 13. Zde musí jakákoliv kritika Pavla jako „odcizeného teologa“ zmlknout. Citujme tento text v plném znění, protože právě on je důkazem absolutní etické kontinuity:
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ (1 Kor 13,1) [bibleserver.com]
„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.“ (1 Kor 13,4) [bibleserver.com]
„A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ (1 Kor 13,13) [bibleserver.com]
Když Ježíš říká: „Miluj svého bližního jako sebe samého“, a Pavel prohlašuje, že „největší z nich jest láska“, neslyšíme rozpor, ale rezonanci. Pavel není „proti“ Ježíšovi. Pavel je interpretem. Kde Ježíš hovoří v podobenstvích, Pavel staví argumentaci. Kde Ježíš mluví o odpuštění, Pavel vypracovává mohutnou teologii smíření a ospravedlnění.
Nový zákon je knihovna, ne monolit
Co tedy vlastně čteme, když otevřeme Bibli? Nečteme jednu knihu sepsanou v jeden okamžik s jedním teologickým programem. Čteme knihovnu textů, které vrství vývoj raného myšlení: Ježíšova zvěst → první jeruzalémské křesťanství → Pavlova revoluční interpretace pro pohany → evangelijní tradice → pozdější dogmatické redakce.
Britský novozákoník John A. T. Robinson ve svém díle Redating the New Testament zastává provokativní menšinovou tezi, že všechny novozákonní spisy byly dokončeny před rokem 70 n. l. I kdybychom tuto radikálně brzkou dataci přijali, nic to nemění na faktu, jak nesmírně rychle a tvůrčím způsobem byla původní Ježíšova etika proměněna v systematickou Kristologii.
Závěr: Čtěte Bibli vedle sebe
Vezměte jednu otázku (např. Co je cesta ke spáse? nebo Jaký je vztah k Zákonu?) a podívejte se, co říká Ježíš a co říká Pavel. Bez prostředníků a bez toho, aby vám pozdější dogma říkalo, co si musíte myslet. Není to o hledání toho, kdo měl pravdu. Je to fascinující objevování toho, jak se zrodila a přeformulovala myšlenka, která formovala náš svět.
Zdroje a vybraná literatura k celé sérii:
- Autor textu: Bc. Josef Šédl, DiS.
- Více o textech z Nag Hammádí, historicko-kritických metodách a platformě nezávislého studia naleznete na oficiálním webu: ceskagnostickakomunita.education
- Biblické texty jsou citovány z Českého ekumenického překladu (CEP). Plná znění lze ověřit na portálu bibleserver.com (citované verše: Gal 1,11-12; Mk 1,15; Řím 14,17; 1 Kor 2,2; Mt 5,17-18; Gal 2,16; Gal 5,6; 1 Kor 7,10-11; 1 Kor 15,3-5; 1 Kor 13,1.4.13).
- Ehrman, B. D. (2001). Jesus: Apocalyptic prophet of the new millennium. Oxford University Press.
- Ehrman, B. D. (2006). Peter, Paul, and Mary Magdalene: The followers of Jesus in history and legend. Oxford University Press.
- Sanders, E. P. (2016). Comparing Judaism and Christianity: Common Judaism, Paul, and the inner and outer in the study of religion. Fortress Press.
- Sanders, E. P. (2017). Paul and Palestinian Judaism: A 40th anniversary edition. Fortress Press.
- Robinson, J. A. T. (1976). Redating the New Testament. SCM Press.
- Webster, D. (2020). Paul’s use of Jesus tradition in 1 Corinthians: Legitimate or otherwise? Journal for the Study of Paul and His Letters, 10(2), 215–233.
