Marguerite Porete: Zničená duše, smrt Rozumu a plameny inkvizice

A pak se objevily bekyně (beguines) – ženské hnutí, které se vymykalo jakékoliv kontrole. Bekyně neskládaly věčné řeholní sliby, nezavíraly se do klášterů a nepodřizovaly se mužským opatům. Žily svobodně ve světě, vzdělávaly se a – což bylo nejnebezpečnější – četly, překládaly a psaly teologické texty v běžném, lidovém jazyce.

Marguerite Porete (narozena kolem roku 1250 ve Valenciennes) ztělesňovala pro inkvizici absolutní noční můru. Byla to vysoce vzdělaná aristokratka, „potulná bekyně“, která perfektně ovládala teologii. A rozhodla se napsat knihu, která přímo, logicky a bez jakýchkoliv omluv obcházela celou církevní byrokracii a otevírala lidem cestu k přímé mystické Gnózi.

Její kniha Le Mirouer des simples âmes (Zrcadlo prostých duší) byla napsána ve starofrancouzštině. Je to mistrovské dílo napsané formou alegorického sporu, jehož hlavními postavami jsou Láska (Amour), Duše (L'Âme) a Rozum (Raison). Marguerite zde předvádí geniální dekonstrukci dogmatismu. Postava Rozumu v knize zosobňuje teologii, pravidla, akademiky a církevní instituci – klade hloupé, byrokratické a omezující otázky. Láska a Duše mu ukazují, že lidský rozum (a potažmo církev) nemá na pochopení nekonečného Boha vůbec žádnou kapacitu.

Marguerite útočí přímo na pýchu tehdejších akademiků ze Sorbonny. Říká jim do očí, že jejich knihy a logické argumenty z nich před tváří skutečného Boha dělají jen ubožáky:

Přímá citace (Marguerite Porete, Zrcadlo prostých duší, Kapitola 9):

Láska mluví k Rozumu: „Rozume, se vší svou vědou jsi jen slepý žebrák! Ty a všichni ti, kdo se tě drží a komu ty sloužíš. Jste jen oslové a hlupáci, vy, kdo se snažíte Boha pochopit svým intelektem. Tvá slova jsou jen plevy a tvoje moudrost je pouhá nevědomost před zrakem těch, kdo skutečně vědí, co je to Láska.“

Boha nelze pochopit intelektem, lze ho pouze prožít zničením ega.

Jádrem Margueritina učení je takzvaná Anihilovaná (zničená) duše (l'âme anéantie). V nejvyšších stupních milosti se duše natolik vyprázdní od svého ega, že se zcela rozpustí v Bohu. Rozum se v knize děsí a ptá se, jak může duše žít bez ctností (bez půstů, modliteb, dobrých skutků doložených pro spásu). V běžném křesťanství lidé konají ctnosti, aby si koupili lístek do nebe (handlují s Bohem).

A zde přichází ten nejradikálnější a pro církev „nejkacířštější“ krok. Učila, že když je duše plně sjednocena s Bohem, už nepotřebuje ctnosti.

Přímá citace (Marguerite Porete, Zrcadlo prostých duší, Kapitola 21):

Duše: „Ctnosti, loučím se s vámi na věky! Mé srdce je nyní svobodné a v míru. Bývala jsem vaší služkou, ale to už je pryč. Nyní jsem svobodná paní a vy jste mými poddanými. Byla jsem vaší otrokyní, když jsem pro vás pracovala, abych si zasloužila Boha. Ale teď už nepracuji. Sám Bůh působí ve mně. Láska mě osvobodila od vaší tyranie. Tato duše netouží po opovržení, ani po chudobě, ani po mučednictví, ani po soužení, ani po kázání, ani po půstech, ani po modlitbách. Proč? Protože už na takové věci nemá vůli. Všechna její vůle ji opustila a rozpustila se v Bohu.“

Zničená duše nedělá dobro proto, že se to musí, nebo ze strachu z pekla. Ona je dobrem. Láska v ní jedná automaticky. Inkvizitoři při čtení těchto řádků viděli rudě. Vytrhli to z kontextu a interpretovali to jako naprostou anarchii: „Ona říká, že lidé nemusí dodržovat morálku a mohou si dělat, co chtějí!“ Nechápali, že duše sjednocená se Zdrojem už hřešit nedokáže.

Rozum je v knize zděšen svobodou této duše a ptá se, komu se zodpovídá, když nerespektuje církevní pravidla, autority, a dokonce ani racionální myšlení. Marguerite zde definuje absolutní odpojení od matrixu instituce.

Přímá citace (Marguerite Porete, Zrcadlo prostých duší, Kapitola 85):

Duše: „Tato Duše neodpovídá nikomu. Pokud ji někdo soudí, odpoví mu jen mlčením. Nemá, co by komu vysvětlovala, protože jejím učitelem je Bůh sám, a ne lidé. Obyčejní lidé, spoutaní svým rozumem, to nikdy nepochopí. Tato Duše už neprosí Boha o nic. Dokonce Ho neprosí ani o to, aby ji spasil, nebo aby ji uchránil před peklem. Neboť její vůle je rozpuštěna, a žádat cokoliv by znamenalo pochybovat o Jeho dokonalosti.“

Klimaxem knihy je pak scéna, kdy kognitivní disonance a hrůza Rozumu dostoupí vrcholu. O dvě století dříve, než se začalo mluvit o osvícenství nebo hlubinné psychologii, Marguerite Porete literárně i filozoficky „zabila“ racionalistickou pýchu těch, kteří chtějí Boha zavřít do definic.

Přímá citace (Marguerite Porete, Zrcadlo prostých duší, Kapitola 87 - Smrt Rozumu):

Rozum (v agonii): „Ach, Bože! Co to slyším? Všechna má pravidla jsou zničena. Moje slova mě zrazují. Můj úsudek selhává. Nemohu již tuto Duši měřit, nemohu ji pochopit. Jsem ztracen a poražen!“ Láska: „Podívejte se! Nyní Rozum umírá. Jeho dny skončily. Zemřel, protože se snažil svýma malýma očima pohlédnout do samotného slunce. A od této chvíle, kdy je Rozum mrtev, začíná Duše skutečně žít ve svém Stvořiteli.“

Kolem roku 1306 se kniha dostala do rukou biskupa z Cambrai. Ten ji nechal veřejně spálit za přítomnosti Marguerite a zakázal jí psát pod hrozbou smrti. Většina lidí by se zlomila hrůzou. Marguerite ale vzala svou knihu, rozeslala ji dalším významným evropským teologům a žádala je o recenzi. Dva z nich dokonce uznali, že kniha je pravdivá (byť nebezpečná). Marguerite ji neustále šířila dál.

V roce 1308 byla zatčena a převezena do Paříže k muži, před kterým se třásla celá Evropa: Guillaume de Paris (Vilém Pařížský). Byl to dominikánský inkvizitor a osobní zpovědník francouzského krále Filipa IV. Sličného. Přesně ten samý chladnokrevný úředník, který zosnoval mučení a vyvraždění templářského řádu.

Inkviziční proces trval dlouhý rok a půl. Očekávalo se, že žena se v temném pařížském žaláři zlomí. Marguerite Porete ale aplikovala přesně to, co napsala ve své knize (v kapitole 85): „Pokud ji někdo soudí, odpoví mu jen mlčením.“

Zvolila taktiku absolutního a dokonalého mlčení. Odmítla složit inkviziční přísahu. Odmítla odpovídat na jejich otázky. Pro ni byli ztělesněním mrtvého „Rozumu“. Neexistoval jazyk, kterým by se s těmito byrokraty krve mohla dorozumět. Inkvizitoři šíleli. Guillaume de Paris svolal komisi 21 teologů ze Sorbonny. Předložil jim z kontextu vytržené teze. Teologové, uražení k smrti jejím pohrdáním (a zjevnou převahou), vyřkli 11. dubna 1310 jednohlasný verdikt: Dílo je kacířské a autorka je relapsovaná kacířka.

Ráno 1. června 1310 byla Marguerite Porete přivedena na pařížské náměstí Place de Grève. Marguerite kráčela k hranici v takovém absolutním vnitřním klidu, důstojnosti a míru, že i otrlí kati a samotní pařížští inkvizitoři byli zasaženi a podle kronikářů „mnozí byli k slzám pohnuti její zbožností“. Byla upálena zaživa společně s posledními kopiemi své knihy.

Tím měla zmizet z dějin. Její kniha ale přežila. Aby unikli inkvizici, mniši jednoduše vymazali její jméno a Zrcadlo se stalo středověkým anonymním bestsellerem. Církev tak staletí láskyplně opisovala, četla a uctívala knihu, za kterou její skutečnou autorku krutě upálila na hranici. Trvalo neuvěřitelných 600 let, než byla v roce 1946 objevena pravda o jejím autorství.

Děkujeme ti, Marguerite. Děkujeme ti, že jsi tuto knihu napsala. Děkujeme, že jsi neustoupila před biskupy, před hrozbami ani před plameny. Tvá slova rozřízla temnotu dogmatu a tvé absolutní ticho tváří v tvář vrahům zlomilo pýchu instituce. Tvůj život je nezvratným důkazem, že skutečné spojení se Zdrojem nelze zničit žádným inkvizičním soudem. Zemřela jsi pro pravdu, aby si „prosté duše“ mohly i po staletích přečíst, že k Bohu nepotřebují žádné prostředníky.

1. Kdo byla Marguerite Porete? Francouzská mystička, „potulná bekyně“ a autorka vysoce vzdělané duchovní literatury, popravená inkvizicí v roce 1310.

2. Kdo to byly bekyně? Nezávislé laické ženské hnutí. Ženy, které se zasvětily pomoci a duchovnímu životu, ale nepodřizovaly se papežským řeholím a žily svobodně, čímž děsily hierarchii.

3. O čem je Zrcadlo prostých duší? Je to alegorický spor mezi „Rozumem“ (instituce/teologie) a „Láskou“ (mystický zážitek). Láska dokazuje, že Rozum na Boha nestačí a musí zemřít.

4. Co znamená "Anihilovaná (zničená) duše"? Stav, kdy duše tak splyne s Boží láskou, že ztratí veškeré své ego, lidské touhy, strach z pekla i naději na nebe. Bůh se stává její jedinou vůlí.

5. Proč napsala "Ctnosti, loučím se s vámi"? Zničená duše už nepotřebuje dělat dobré skutky z povinnosti nebo snahy „koupit si“ nebe. Dobro z ní pramení automaticky, protože Bůh jedná skrze ni.

6. Jak to inkvizice dezinterpretovala? Vytrhli to z kontextu. Domnívali se, že hlásá morální anarchii – že lidé mohou hřešit, krást a ignorovat církev, protože jsou prý „svobodní“.

7. Jak Marguerite označila akademické teology? Skrze postavu Lásky je nazvala „slepými žebráky, osly a hlupáky“, jejichž slova jsou před tváří skutečného Boha jen prázdnými plevami (Kap. 9).

8. Co se v knize stane s Rozumem? Neschopen zpracovat svobodu Duše a čistotu Lásky prožívá zničující kognitivní disonanci a v kapitole 87 v agonii doslova umírá.

9. Byla obviněna z Hereze svobodného ducha? Ano. Byla to inkviziční škatulka vytvořená speciálně k potlačení nezávislých mystiček, kterých se církev bála.

10. Jak poprvé reagovala na zákaz psaní v roce 1306? Ignorovala ho. Když jí první knihu spálili, nenechala se zastrašit, šířila ji dál a posílala akademikům k posouzení.

11. Kdo ji poslal na hranici? Guillaume de Paris (Vilém Pařížský), fanatický dominikánský inkvizitor a strůjce pádu templářů.

12. Komu zničená duše podle Marguerite "odpovídá"? Nikomu. V kapitole 85 výslovně píše, že duše nemá co komu vysvětlovat, neodpovídá institucím a její vůle se neřídí lidskými soudy.

13. Jak probíhala její obhajoba u inkvizičního soudu? Nijak. Po celého 1,5 roku věznění a výslechů nepromluvila jediné slovo. Aplikovala to, co napsala v knize: na soud odpověděla absolutním mlčením.

14. Proč byla upálena? Jako „relapsovaná“ (nenapravitelná) kacířka. Odmítla odvolat své učení, zpochybňovala monopol církve a nerespektovala dřívější zákazy biskupa z Cambrai.

15. Kdy a kde byla zavražděna? Dne 1. června 1310 v Paříži na náměstí Place de Grève.

16. Jaká byla její reakce na hranici? Zachovala si tak dokonalý mír a nadpozemský klid, že podle kronik i samotní otrlí kati a přihlížející inkvizitoři plakali pohnutím.

17. Bylo její dílo zničeno? Inkvizice se o to pokusila, ale selhala. Kniha se tajně opisovala bez jejího jména a stala se celoevropským duchovním klenotem.

18. Kdo odhalil, že tuto slavnou „anonymní“ knihu napsala ona? Italská badatelka Romana Guarnieri až v roce 1946, když spojila zachované rukopisy se záznamy z pařížského inkvizičního protokolu z roku 1310.

19. Ovlivnila Marguerite Mistra Eckharta? Velmi pravděpodobně ano. Koncepty „odloučenosti“ a vyprázdnění duše, se kterými Eckhart v Paříži v té době pracoval, silně rezonují se Zrcadlem prostých duší.

20. Jaké je její hlavní poselství pro dnešní aktivní gnosticismus? Dokazuje, že racionální teologie a institucionální pravidla ("Rozum") jsou slepou uličkou. Pravého spojení se Zdrojem lze dosáhnout jen naprostým vyprázdněním ega a odmítnutím strachu z demiurgických soudů.