Nag Hammádí: Gnostická knihovna, která přepsala dějiny lidstva

Jde o událost, jejíž teologický dopad je ještě hlubší než nalezení slavných svitků od Mrtvého moře. Vydejme se nyní do rozpáleného písku egyptské pouště, kde jeden rozbitý hliněný džbán navždy změnil naše chápání Boha, lidské spirituality a samotných kořenů křesťanství. Je to příběh, který doslova otřásl základy uspořádaného světa.

Objev z Nag Hammádí nebyl triumfem organizované vědy ani cílené archeologické expedice. Byla to naprostá náhoda doprovázená strachem z neznáma a respektem k místním pověrám. O přesných podrobnostech tohoto nálezu dnes víme díky badatelům, kteří v dalších desetiletích cestovali do Egypta, aby zpovídali přímé účastníky této události.

Místní rolník Muhammad Alí as-Sammán se společně se svými bratry vydal na úpatí strmého útesu Džabal at-Tárif. Jejich cílem bylo nakopat sabach, dusičnanem bohatou půdu, kterou egyptští rolníci běžně používali jako vysoce účinné hnojivo. Při kopání narazila jejich motyka na obrovský, téměř metr vysoký červený hliněný džbán, který byl po okrajích pečlivě zapečetěný přírodním asfaltem. Sám Muhammad Alí na tento okamžik později vzpomínal:

„Když jsem ten džbán uviděl, bál jsem se ho rozbít. Myslel jsem si, že uvnitř žije džin, a kdybych ho vypustil, zabil by mě. Ale pak mi blesklo hlavou, že uvnitř by mohlo být ukryto zlato. Zvedl jsem motyku a džbán jsem rozbil. Zevnitř nevyletěl žádný duch, ale vyvalil se zlatý prach a já uviděl knihy svázané v kůži.“(Svědectví Muhammada Alího as-Sammána zaznamenané J. M. Robinsonem)

Muhammad Alí, který neuměl číst, si třináct starověkých kodexů zabalil do své tuniky a odnesl je domů, aniž by tušil, že drží v rukou nejvýznamnější ztracenou knihovnu raného křesťanství na světě. Tyto knihy pak ležely zcela bezprizorně pohozené na zemi v jejich prašném hliněném domě v těsné blízkosti domácích zvířat a ohniště.

Osud celé knihovny visel v prvních měsících doslova na vlásku. Matka Muhammada Alího, Umm-Ahmad, se obávala, že tyto staré knihy s cizími a nečitelnými znaky přinesou do domu smůlu nebo poslouží policii jako nechtěná záminka k vyšetřování. Ve své nevědomosti tak vzala několik cenných papyrových listů a pravděpodobně i celé svazky a použila je na podpal v hliněné peci při pečení chleba. To, co se dnes z Nag Hammádí zachovalo, je tak pouze zbytkem, který o vlas unikl plamenům.

Přeživší rukopisy začaly brzy putovat po egyptském černém trhu. Překupník Albert Eid jeden z kodexů tajně vyvezl z Egypta a pokusil se jej prodat v zámoří. Nakonec jej po dlouhých tahanicích v roce 1952 zakoupil slavný nizozemský teolog a historik Gilles Quispel pro Institut C. G. Junga v Curychu, z tohoto důvodu je svazek dodnes znám jako Jungův kodex. Když Quispel tento kodex poprvé otevřel a začal překládat, zažil teologický šok:

„Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem v Curychu ty papyry poprvé četl. Mé oči padly na první řádky, které zněly: Evangelium pravdy je radostí pro ty, kteří od Otce pravdy přijali milost a poznali ji. V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Okamžitě jsem věděl, co držím v rukou. Po téměř dvou tisíciletích jsme znovu objevili ztracené dílo gnostického mistra Valentina, které ve svém spise zmiňoval a proklínal Irenej z Lyonu. Zjistili jsme, že to nebyl žádný blázen, ale hluboký křesťanský filozof.“(Gilles Quispel, vzpomínky na objev Jungova kodexu)

Když vědci texty fyzicky datovali do poloviny 4. století našeho letopočtu, vyvstala ta nejpalčivější otázka: Kdo tyto kacířské knihy četl a proč je někdo tak pečlivě zapečetil do hliněného džbánu a ukryl pod skalní masiv?

Odpověď nás přivádí do nedalekého kláštera svatého Pachomia, jedněch z prvních mnišských společenství v dějinách. V prvních staletích křesťanství nebyla víra svázána pevným kánonem a spiritualita byla neuvěřitelně rozmanitá. Mniši běžně četli a opisovali hluboce mystické a gnostické spisy a hledali vnitřní poznání bez dogmatické cenzury. Absolutní historický zlom však přišel v roce 367 našeho letopočtu. Tehdejší nesmírně mocný alexandrijský biskup Athanasius vydal svůj proslulý 39. velikonoční list. V tomto diktátu poprvé striktně definoval kánon přesně 27 knih Nového zákona a tvrdě nařídil čistku:

„Pouze v těchto sedmadvaceti knihách je hlásáno učení zbožnosti. Nechť se k nim nikdo neodvažuje cokoliv přidávat a ať z nich není nic ubíráno. Naprosto a zcela zamezte čtení jakýchkoliv apokryfů. Jsou to výmysly kacířů, kteří je píší, kdy se jim zachce, a pak jim připisují starobylost, aby měli záminku k oklamání prostých lidí.“ (Athanasius z Alexandrie, 39. velikonoční list, 367 n. l.)

Někteří pachomiánští mniši však odmítli své milované knihy hodit do ohně. Místo toho je s těžkým srdcem pečlivě zabalili do kůže, vložili do hliněného džbánu, neprodyšně ho zapečetili a ukryli do jeskyně v Džabal at-Tárif s nadějí, že je jednou objeví generace, která bude na jejich učení připravena. Trvalo to přesně 1600 let.

Sami pisatelé gnostických textů totiž od počátku varovali před manipulací a kupčením s duchovní pravdou. Na samém konci Janova Apokryfonu je toto varování a ochrana textu zapsána v plném znění takto:

„A Spasitel mu to všechno předal, aby to zapsal a uložil do bezpečí. A řekl mu: Proklet buď každý, kdo by toto vyměnil za dar nebo za jídlo, za pití, za oděv nebo za jakoukoli jinou takovou věc. A toto mu bylo svěřeno v tajemství a hned potom on k němu zmizel.“ (Janův apokryfon, NHC II,1)

Jakmile byly zbývající rukopisy postupně shromážděny v Koptském muzeu v Káhiře, začala intelektuální válka. Texty padly do rukou velmi úzké, elitní skupiny vědců, která si na ně vytvořila exkluzivní a neprostupný monopol. Tento vědecký kartel odmítal k textům pustit kohokoliv zvenčí a proces překladu se svévolně vlekl celá desetiletí.

Tento nespravedlivý monopol nakonec rozbil až americký badatel James M. Robinson. V 70. letech 20. století zorganizoval projekt na okamžité vydání kompletní fotografické faksimile celého kodexu a tento elitářský přístup ostře odsoudil:

„To, co se dělo kolem rukopisů z Nag Hammádí, byl jeden z nejhorších skandálů moderní akademické vědy. Malá skupinka badatelů seděla na nejdůležitějších křesťanských textech, jaké byly kdy objeveny, a odmítala je ukázat světu, dokud nevydají své vlastní a velmi drahé akademické komentáře. Tyto texty však nepatří hrstce profesorů. Patří celému lidstvu a každému, kdo hledá duchovní pravdu.“ (James M. Robinson, hlavní editor The Nag Hammadi Library in English)

V roce 1977 spatřilo světlo světa první kompletní anglické vydání. Od té chvíle prolomila starověká moudrost hradby akademií a zasáhla miliony hledajících po celé planetě.

Knihovna z Nag Hammádí obsahuje 13 kodexů a celkem 52 traktátů. Jsou psány ve starověké koptštině, dobovém jazyce egyptských křesťanů. Najdeme zde obrovskou paletu textů: modlitby, tajemná zjevení, tajná evangelia i vysoce propracované filozofické spisy jako jsou Tomášovo evangelium, Janův apokryfon, Evangelium podle Filipa či Původ světa.

Až do roku 1945 pocházelo vše, co jsme věděli o gnostických skupinách, výhradně ze spisů církevních otců, jejichž jediným cílem bylo gnózi očernit a označit za ďábelskou herezi. Byla to klasická ukázka situace, kdy dějiny píší výhradně vítězové. Známá historička Elaine Pagels, která se na výzkumu textů přímo podílela, dopad objevu shrnula těmito slovy:

„Je to, jako bychom znali historii křesťanství pouze z pohledu jeho nepřátel, a najednou, z ničeho nic, našli zakopané dopisy prvních křesťanů. Objev z Nag Hammádí nám umožnil vůbec poprvé slyšet ty, kteří byli z ortodoxní historie vymazáni. Uvědomili jsme si, že rané křesťanství bylo neuvěřitelně bohaté, rozmanité a plné hluboké mystiky, kterou vítězná církev následně krutě potlačila.“ (Elaine Pagels, historička a autorka knihy Gnostická evangelia)

Když se začtete do úvodních slov nejslavnějšího spisu knihovny, Tomášova evangelia, okamžitě pochopíte, proč se církev těchto textů tolik bála. Tato slova totiž k pochopení Boha a spásy nepotřebují absolutně žádné kněze, biskupy ani kamenné chrámy, vyžadují pouze vnitřní, hluboce osobní probuzení:

„Toto jsou tajná slova, která pronesl živý Ježíš a která zapsal Didymos Juda Tomáš. A on řekl: Kdo nalezne výklad těchto slov, neokusí smrt.

Ježíš řekl: Kdo hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenalezne. A když nalezne, bude otřesen. A když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším.

Ježíš řekl: Jestliže vám ti, kteří vás vedou, říkají: Pohleďte, království je v nebi, pak vás předejdou nebeští ptáci. Jestliže vám říkají: Je v moři, pak vás předejdou ryby. Spíše je království ve vašem nitru a je i vně vás. Když poznáte sami sebe, pak budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Otce. Ale pokud se nepoznáte, pak přebýváte v chudobě a vy sami jste tou chudobou.“ (Tomášovo evangelium, logia 1, 2 a 3, Nag Hammádí Kodex II,2)

Tajemství z Nag Hammádí tak není jen dobrodružným archeologickým příběhem o starém papyru. Je to doslovné vzkříšení a oživení zapomenuté duchovní cesty, která s nebývalou přesností a bez filtru institucionálního náboženství odpovídá na ty nejhlubší otázky lidské duše.

Primární prameny (Texty z Nag Hammádí):

Odborné publikace a historické prameny: