Native American People - původní obyvatelé Severní Ameriky (Část 1.)

Z historického, etického i religionistického hlediska je nezbytné hned v úvodu vyjasnit terminologii. Ačkoliv se v České republice (a v minulosti běžně i ve Spojených státech) hluboce zakořenil termín „indiáni“, samotní původní obyvatelé kontinentu dnes jasně preferují označení jako American Native People, Native People, American Native nebo Indigenous Peoples. Původní termín je totiž zatížen historickým omylem Kryštofa Kolumba a nese s sebou staletí stereotypů, nucené asimilace a marginalizace. Použití pojmu American Native People není jen otázkou lingvistiky; je to zásadní vyjádření respektu k jejich skutečné identitě, suverenitě a historickým kořenům, které nepodléhají evropskému definování.

Dějiny filozofie a náboženství byly po staletí vyprávěny skrze prizma několika vybraných center Eurasie. Řecko mělo své klasické mudrce, Indie upanišadové texty, Čína Konfucia, křesťanství teology a islám mystiky. Původní národy Severní Ameriky naproti tomu starší evropská literatura redukovala na nositele „primitivního náboženství“ a folklóru. Takový pohled je z hlediska moderní historické antropologie zcela neudržitelný. Domorodé tradice představují hluboce duchovní, historicky odolné a eticky náročné myšlenkové systémy, jejichž vývoj je neoddělitelně spjat s permanentním tlakem kolonialismu.

Nelze analyzovat duchovní myslitele komunit American Native People bez pochopení existenční propasti, do které byly tyto národy uvrženy. Historička Roxanne Dunbar-Ortiz konstatuje neúprosnou realitu:

„Historie Spojených států je historií osadnického kolonialismu, který vyžadoval vymazání původních národů. Nešlo jen o konflikt o půdu, ale o systematický pokus zničit duchovní a kulturní vazby Native People na jejich domovinu.“

Tato destrukce zanechala hluboké stopy. Dr. Eduardo Duran, psycholog z komunity American Native People, zavedl pro tuto realitu termín „soul wound“ (zranění duše). Upozorňuje, že vynucená asimilace, odebírání dětí do internátních škol a ztráta posvátných území způsobily mezigenerační trauma, se kterým se Native People potýkají dodnes.

Rozměr této nespravedlnosti je tak obrovský, že k němu po staletích zaujala postoj i samotná americká vláda. Po desetiletích nátlaku podepsal prezident Barack Obama v prosinci 2009 oficiální Omluvu Spojených států původním obyvatelům (jako součást Defense Appropriations Act). Dokument formálně omlouvá americkou vládu za „mnoho případů násilí, špatného zacházení a zanedbání“ a výslovně přiznává historické viny za pošlapání stovek smluv, které vláda s původními národy svévolně porušila.

Právě na pozadí tohoto tlaku povstali z řad American Native People mimořádní myslitelé, stratégové a duchovní obhájci své identity.

Když byla ohrožena samotná podstata bytí komunit American Native People, duchovní přesvědčení se nevyhnutelně proměnilo v obranu domoviny. Filozofie těchto vůdců nestála na abstraktních knihách, nýbrž na činech a neústupnosti.

Do dějin se nesmazatelně zapsal hunkpapský lakotský svatý muž a náčelník Sitting Bull. Bývá západní historií redukován na vojevůdce od Little Bighornu, ale byl především hlubokým teologem a nekompromisním obráncem práva svého lidu na nezávislou existenci.

Historik Robert M. Utley poznamenává: „Síla Sitting Bulla nepocházela z jeho zbraní, ale z jeho absolutního přesvědčení o Wakan Tanka a o tom, že posvátnou půdu nelze lidským nařízením prodat.“ Sám Sitting Bull vyjádřil zničující kritiku americké vlády ohledně porušování smluv těmito slovy v plném znění:

„Podívejte se na mě, mí bratři. Bílý muž na nás pohlíží jako na divochy. Ale jaké zákony jsme my kdy porušili? Žádné. Jakou smlouvu, kterou s námi bílý muž uzavřel, on sám někdy dodržel? Žádnou! Země nepatří žádnému člověku ke zcizení. Velký duch mi dal tuto zemi, abych na ní žil, a ne abych ji prodal.“

Red Cloud byl fenomenální oglalský stratég a státník. Je to de facto jediný vůdce American Native People, který vojensky zvítězil nad Spojenými státy (tzv. Red Cloud's War) a donutil vládu podepsat mírovou smlouvu ve Fort Laramie (1868) za vlastních podmínek. Když později viděl, jak americká vláda sliby opět porušuje, shrnul podstatu koloniální expanze do jednoho z nejslavnějších a nejtrefnějších výroků celé historie:

„Dali nám mnoho slibů, víc, než si dokážu pamatovat. Ale dodrželi jen jediný. Slíbili, že nám vezmou naši zemi, a vzali ji.“

Geronimo nebyl formálním náčelníkem, ale šamanem a válečným vůdcem kmene bedonkohe (Čirikahua Apačů), jehož duchovní síla a vize z něj udělaly legendu. Experti na historii Apačů zdůrazňují, že Geronimův odpor nebyl motivován slepým násilím, nýbrž duchovním přesvědčením o nezcizitelnosti domoviny a pomstou za zmasakrování jeho rodiny mexickými jednotkami. Ve své autobiografii vyjádřil podstatu spojení svého lidu s krajinou v této ucelené myšlence:

„Byl jsem zrozen na prériích, kde vítr foukal svobodně a nebylo nic, co by bránilo světlu slunce. Narodil jsem se tam, kde neexistovaly žádné hranice a kde vše dýchalo volností. Chci tam také zemřít a ne uvnitř zdí. Nemohu si myslet, že jsme bezcenní, jinak by nás Velký duch nestvořil. Velký duch stvořil Apače a stvořil pro něj tuto zemi.“

Lakotský vůdce Crazy Horse je ztělesněním filozofie bez psaného traktátu. Odborníci na etiku American Native People uvádějí Crazy Horse jako vzor absolutní integrity – moudrost se u něj předávala osobním příkladem, asketickou zdrženlivostí a absolutní oddaností komunitě. Jeho plný postoj k civilizačnímu tlaku zachycuje dochovaná rozmluva:

„Nežádali jsme vás bílé muže, abyste sem přišli. Velký duch nám dal tuto zemi jako domov. Vy jste měli svou vlastní zemi. My jsme se do vás nepletli. Velký duch nám dal dostatek půdy k životu a k tomu bizony, jeleny, antilopy a další zvěř. Ale vy jste přišli sem, berete mi mou zemi a vybíjíte naši zvěř, takže je pro nás těžké přežít. My vaši civilizaci nechceme. Chtěli bychom žít tak, jak žili naši otcové, a jejich otcové před nimi. Člověk neprodává zemi, po které lidé kráčejí.“

Na přelomu 19. a 20. století, kdy už fyzický odpor nebyl možný, se boj přesunul na intelektuální pole. Myslitelé z řad American Native People začali systematicky dekonstruovat morální nadřazenost západní civilizace.

Vůdce národa Sauků představuje zásadní intelektuální milník. Poté, co byl poražen, vydal v roce 1833 svou autobiografii. Šlo o vůbec první knihu svého druhu, která se stala brilantní obhajobou práv American Native People na vlastní způsob života. Black Hawk v ní odhaluje pokrytectví koloniální morálky ve svém slavném nezkráceném prohlášení:

„Miloval jsem svá města, svá kukuřičná pole a domov svého lidu. Bojoval jsem za něj. Nyní je váš. Starejte se o něj tak, jako jsme se o něj starali my. Jak hladký musí být jazyk bílých lidí, když dokážou zařídit, aby to, co je správné, vypadalo jako špatné, a to, co je špatné, vypadalo jako správné.“

Luther Standing Bear šel ve svém díle Land of the Spotted Eagle (1933) ještě dál a obrátil naruby koloniální logiku, podle níž měli běloši „civilizovat divochy“. Moderní antropologové ho považují za jednoho z prvních eko-filozofů, který diagnostikoval odcizení od přírody jako nemoc západního světa. Svou ústřední vizi popsal v tomto plném odstavci:

„Pro Lakoty neexistovala divočina. Příroda nebyla nebezpečná, ale pohostinná, nebyla zakazující, ale přátelská. Pouze pro bílého muže byla příroda divočinou a pouze pro něj byla země zamořena divokými zvířaty a divošskými lidmi. Pro nás byla mírná. Země byla štědrá a my jsme byli obklopeni požehnáním Velkého tajemství. Člověk, který seděl na zemi ve svém týpí, meditoval o životě a jeho smyslu, přijímal příbuzenství všeho stvoření a uznával jednotu s vesmírem věcí, ten do své bytosti nasával pravou podstatu civilizace.“

Jedním z prvních, kteří dokázali vstoupit do akademického světa a vyložit základy domorodé spirituality, byl Charles Alexander Eastman. Odborník David Martinez o něm píše: „Eastman nebyl jen překladatelem jazyka, byl překladatelem ontologie. Snažil se vysvětlit, že spiritualita American Native People nepotřebuje katedrály, protože samotná existence je katedrálou.“ Eastman striktně odmítal pojem „primitivního polyteismu“ a vysvětlil podstatu uctívání Velkého tajemství (Great Mystery) bez jakéhokoliv zkracování takto:

„Náboženství mého lidu je posledním slovem v umění uctívání. Bylo tiché, neviditelné, bez dogmat a bez institucí. Když se ptáte: ‚Co je to ticho?‘, odpoví: ‚To je Velké tajemství! Svaté ticho je Jeho hlas!‘“