Článek
Tyto texty popisují zázračný zrod národa v egyptském otroctví, dramatický exodus statisíců lidí pouští, bleskové vojenské dobytí Kanaánu pod vedením Jozua a následné vybudování obrovské, sjednocené a neuvěřitelně bohaté říše králů Davida a Šalomouna.
Tato imperiální představa je však podle zjištění moderní vědy od samého základu lživá. Důvod, proč je tento biblický konstrukt historicky zcela nesmyslný, spočívá v naprosté absenci hmotných důkazů v samotném centru údajné říše. Profesor Israel Finkelstein, jeden z nejvlivnějších současných archeologů z Telavivské univerzity, tuto biblickou lež na základě exkavací exaktně vysvětluje:
„Z Jeruzaléma desátého století [př. n. l.] nemáme jediný doklad o monumentální architektuře. Nebyly nalezeny žádné paláce, žádné chrámy, ba dokonce ani hradby. Jeruzalém byl v té době typickou chudou horskou vesnicí o rozloze necelých deseti hektarů. Představa, že z této malé osady někdo spravoval obrovskou a bohatou říši táhnoucí se od Egypta k Eufratu, je archeologicky naprosto neudržitelná.“
Moderní syro-palestinská archeologie, epigrafika a kritická historiografie tedy tento starozákonní narativ zcela vyvracejí. Skutečné dějiny Izraele nejsou příběhem vnějšího vpádu a božských intervencí, ale příběhem vnitřní socioekonomické transformace a následné literární fabrikace. Následující text shrnuje vědecky podloženou realitu zrodu izraelského etnika, ukotvenou v reálných archeologických výzkumech.
1. Konec doby bronzové a kanaánský původ
První a nejzásadnější vědecké zjištění zní: Izraelité nepřišli zvenčí; byli to původní Kanaánci.
Kolem roku 1200 př. n. l. došlo ve východním Středomoří k masivnímu kolapsu pozdní doby bronzové. Mocné kanaánské městské státy se ekonomicky i mocensky zhroutily. Významný americký archeolog a emeritní profesor na University of Arizona, William G. Dever, ve své knize Who Were the Early Israelites and Where Did They Come From? vysvětluje:
„Izraelité byli původně marginálními skupinami kanaánské společnosti – rolníky, nespokojenci a pastevci – kteří v době úpadku nížinných městských států odešli do horské vrchoviny, aby zde založili nové agrární komunity. Neexistuje žádný archeologický důkaz pro masivní invazi zvenčí, jak ji popisuje kniha Jozue.“
Tito lidé se přesunuli do do té doby řídce osídlené centrální horské vrchoviny (dnešní Judsko a Samaří), kde začali budovat stovky malých, neopevněných zemědělských osad. Z této pestré směsice kanaánských uprchlíků se zrodili první „proto-Izraelité“.
2. První fyzické důkazy a „prasečí“ hraniční marker
První historická zmínka o Izraeli nepochází ze Starého zákona, ale z Egypta. Tzv. Merenptahova stéla (r. 1208 př. n. l.) oslavuje vojenská tažení faraona Merenptaha. Zmiňuje: „Izrael je zpustošen, jeho sémě už není.“ Zásadní je, že egyptský hieroglyfický determinativ před slovem Izrael neoznačuje město nebo stát, ale kmenovou populaci.
Když archeologové zkoumají nejstarší horské osady (z období 1200–1000 př. n. l.), nenacházejí paláce ani chrámy, ale tzv. čtyřprostorové domy. Nejdůležitějším objevem, který odděluje tyto osadníky od ostatních, je identifikace specifického kulturního markeru (boundary marker). Zooarcheologové zjistili, že v těchto horských osadách náhle a absolutně mizí vepřové kosti.
K tomuto fenoménu profesor Israel Finkelstein ve své stěžejní práci Objevování Bible (The Bible Unearthed) dodává:
„Zatímco ve filištínských sídlech tvořilo vepřové významnou část jídelníčku, v proto-izraelských horských vesnicích se vepřové kosti vůbec nevyskytují. Zákaz konzumace vepřového se nedá vysvětlit pouze environmentálními nebo ekonomickými důvody. Byla to otázka identity – způsob, jakým se obyvatelé vrchoviny vymezovali vůči svým nepřátelům v nížinách. Půl tisíciletí před sepsáním biblických zákonů se zde zrodila raná forma židovské identity.“
3. Realita dvou království a vyvrácení sjednocené říše
Jelikož archeologie (jak bylo zmíněno v úvodu) zcela vyvrátila existenci zlatého věku Davida a Šalomouna, nabízí se otázka, co se v 10. století př. n. l. na tomto území reálně dělo.
Profesor Ze'ev Herzog, přední izraelský archeolog, tento vědecký konsenzus shrnul v přelomovém článku pro deník Haaretz (1999):
„Tohle je to, co dnes archeologové vědí: Izraelité nikdy nebyli v Egyptě, neputovali pouští, nedobyli zemi vojenským tažením a neodevzdali ji dvanácti kmenům. Zlatý věk sjednocené říše krále Davida a Šalomouna je mýtem. V realitě existovala dvě oddělená, malá království.“
- Severní království (Izrael): Rychle se rozvinulo v mocný, bohatý a kosmopolitní stát s velkou armádou (v 9. stol. př. n. l.).
- Jižní království (Judsko): S centrem v Jeruzalémě bylo velmi chudé, pastevecké a dlouhou dobu existovalo jen jako okrajový stín severního souseda.
4. Pád severu a zrod jeruzalémské propagandy (722 př. n. l.)
Zlom nastal na konci 8. století př. n. l., kdy Asyrská říše zničila mocný severní Izrael. Do bezvýznamného Jeruzaléma v Judsku uprchly tisíce obyvatel ze zničeného severu. Jeruzalém rázem zmnohonásobil svou populaci a stal se regionálním centrem.
Zde dochází k první masivní literární fabrikaci. Judské elity vzaly severní kmenové pověsti a propojily je se svými vlastními mýty. Cílem bylo stmelit populaci do falešné představy společného prapůvodu (12 kmenů, jedno království) pod absolutní mocí jeruzalémských panovníků.
5. Babylonský exil a konstrukce monoteismu na papíře
Konečnou podobu dala starozákonním textům další geopolitická událost: zničení Jeruzaléma Babyloňany v roce 586 př. n. l. a odvlečení inteligence a kněží do exilu. Zde se zrodil radikální monoteismus. Do té doby uctívali Judejci i Izraelité boha Jahveho společně s jeho partnerkou, bohyní Ašérou, jak dokazují archeologické nálezy (např. nápisy z lokality Kuntillet Ajrud: „Žehnám vám skrze Jahveho a jeho Ašéru“).
Profesor Thomas Römer z Collège de France, přední světový odborník na textovou kritiku a tzv. deuteronomistickou historii, uvádí:
„Starý zákon byl primárně zkonstruován jako odpověď na krizi zničení Jeruzaléma a exilu. Redaktoři vytvořili teologii viny, podle níž Yahweh národ potrestal za nedodržování zákona. Aby to dokázali, zpětně zredigovali dějiny tak, že všechny své reálné krále vykreslili jako hříšníky, a monoteismus, který vznikl až v exilu, literárně promítli staletí do minulosti k uměle vytvořenému Mojžíšovi.“
Závěr: Rozchod mýtu se skutečnou historií
Skutečný historický Izrael se nezrodil jako říše světců a zázraků. Zrodil se z chudých kanaánských horalů, prošel fází dvou diametrálně odlišných a nerovných států a jeho definitivní literární ukotvení proběhlo paradoxně až ve chvíli, kdy o svůj reálný stát přišel.
Z přísně vědeckého, archeologického a historického hlediska je nutné Starý zákon označit pravým jménem: nejedná se o historiografii, ale o rozsáhlý soubor vědomých lží a uměle zkonstruovaných mýtů. Od knihy Genesis až po poslední prorocké kapitoly jde o fikci, která nemá se skutečnou historií izraelského národa nic společného. Ačkoliv tento text vytvořila exilová elita s pragmatickým cílem národního povzbuzení a snahou zabránit asimilaci, nic to nemění na faktu, že jde o text od základu až do konce vylhaný. Nic z toho, co tyto knihy předkládají jako historická fakta, není pravda.
Příběhy, které Starý zákon popisuje, se v realitě nikdy nestaly. Uměle zkonstruovaná, falešná imperiální minulost a smyšlené božské intervence sloužily pouze k manipulaci a obelhávání dobové společnosti i všech dalších generací. Věda 21. století na základě nezávislých vykopávek a mimobiblických pramenů jasně prokazuje, že stavět jakékoliv historické závěry na Starém zákoně znamená stavět na vědomé lži. Skutečné dějiny Izraele se odehrály zcela jinak a zcela bez zásahu starozákonního boha.
Použitá a referenční literatura (Zdroje)
Závěry a archeologická fakta předložená v tomto článku vycházejí z následujících primárních vědeckých a historiografických pramenů:
- Finkelstein, Israel; Silberman, Neil Asher. (2007). Objevování Bible: Svatá písma Izraele ve světle moderní archeologie (The Bible Unearthed: Archaeology's New Vision of Ancient Israel and the Origin of Its Sacred Texts). Praha: Vyšehrad. ISBN 978-80-7021-869-3.
- Dever, William G. (2003). Who Were the Early Israelites and Where Did They Come From? Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans Publishing. ISBN 978-0-8028-0975-9.
- Herzog, Ze'ev. (1999). Deconstructing the Walls of Jericho. Ha'aretz Magazine, 29. října 1999.
- Römer, Thomas. (2015). The Invention of God (Vynález Boha). Cambridge: Harvard University Press. ISBN 978-0-674-50497-4.
- Faust, Avraham. (2006). Israel's Ethnogenesis: Settlement, Interaction, Expansion and Resistance. Londýn: Routledge. ISBN 978-1-84553-456-1.
- Smith, Mark S. (2002). The Early History of God: Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel. Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans Publishing. ISBN 978-0-8028-3972-5.
