Článek
Zjistěte, jak mistr kosmického hororu nechtěně stvořil tu nejděsivější možnou verzi starověké gnóze.
V našem předchozím rozboru gnosticismu jsme ukázali, že už starověcí mystici považovali hmotný vesmír za nedokonalou past stvořenou arogantním a nevědomým Demiurgem. Věřili však, že prostřednictvím gnóze – zisku tajného duchovního poznání – může člověk tuto iluzi prohlédnout a jeho božská jiskra se navrátí zpět do světla.
O sedmnáct století později navázal na tuto architekturu falešných stvořitelů americký spisovatel Howard Phillips Lovecraft. Vytvořil filozofický směr zvaný kosmismus, který sdílí s gnosticismem ten nejděsivější základ: vesmír nebyl stvořen pro člověka. Lovecraft byl ovšem chladný materialista. Z prastarého mýtu zcela vymazal duchovní světlo (Pleromu) i naději na spásu. Vytvořil takzvanou „anti-gnózi“ – svět, kde vás samotné poznání pravdy spolehlivě zabije.
Kdo je kdo v temném kosmu (Rychlý glosář entit)
Než vstoupíme do propasti, ukotvěme si hlavní aktéry této lovecraftovské noční můry:
- Azathoth: Slepý, idiotický bůh dřímající v centru nekonečna. Absolutní Demiurg.
- Yog-Sothoth: Ztělesnění prostoru a času. Strážce prahu a propustná hranice reality.
- Nyarlathotep: Plíživý chaos. Zlomyslný posel a kosmický Archón, který aktivně klame lidstvo.
- Cthulhu: Spící mimozemský velekněz zprostředkující noční můry, uvězněný v potopeném městě.
Je náš stvořitel pouhý slepý idiot dřímající v chaosu?
Ústředním bodem gnostického mýtu je Demiurg (Jaldabaoth), nižší tvůrce, který vesmír stvořil omylem, bez znalosti vyšší pravdy. Lovecraft dovádí tuto představu ad absurdum. Na absolutním vrcholu jeho panteonu nestojí milující otec, ale Azathoth.
Zatímco gnostici snili o dokonalé „hudbě sfér“ rezonující duchovním světem, u Lovecrafta je božská harmonie nahrazena kakofonií. Azathoth nemá plán, nemá morálku a náš vesmír existuje pouze proto, že tento slepý bůh zrovna sní. Jakmile se probudí, přestaneme existovat. Sám Lovecraft to popisuje slovy, z nichž mrazí:
„…ten poslední, beztvarý zdroj nejhlubšího zmatku, jenž se rouhá a bublá v centru veškerého nekonečna – nezměrný démonický sultán Azathoth, jehož jméno se žádné rty neodváží vyslovit nahlas a jenž hladově hlodá v nepochopitelných, neosvětlených komnatách mimo čas a prostor, za tlumeného, šílenství vyvolávajícího tlukotu odporných bubnů a tenkého, monotónního kňourání prokletých fléten.“ (LOVECRAFT, H. P. Snové putování k neznámému Kadathu [The Dream-Quest of Unknown Kadath]. Napsáno 1927, publ. 1943.)
Kdo hlídá hranice kosmického vězení?
V gnosticismu odděluje nedokonalou hmotu od čisté reality nepropustná bariéra (Horos), kterou střeží Archonti. V Lovecraftově univerzu je samotná hmota a neeuklidovská geometrie (kde zdánlivě ostré úhly jsou ve skutečnosti tupé) klecí pro lidský rozum. Archonti zde mají podobu Prastarých a Vnějších bohů.
Hranici dimenzí zosobňuje Yog-Sothoth. Není to běžná bytost, je to samotná křižovatka osudu, skrze kterou do našeho světa prosakuje chaos:
„Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je bránou. Yog-Sothoth je klíčem i strážcem brány. Minulost, přítomnost i budoucnost se v Yog-Sothothovi slévají v jedno. On ví, kudy Prastaří v minulosti prorazili, a ví, kudy prorazí znovu.“ (LOVECRAFT, H. P. Hrůza v Dunwichi [The Dunwich Horror]. Farnsworth Wright, Weird Tales, 1929, roč. 13, č. 4.)
Zatímco gnostický Zjevitel (Kristus) sestupuje, aby lidstvu přinesl osvobozující pravdu, Lovecraft stvořil jeho zvrácené zrcadlo: Nyarlathotepa. Tento temný posel chodí mezi lidmi v elegantním obleku, nabízí jim technické i magické divy, ale jeho gnóze neosvobozuje – jeho cílem je uvrhnout civilizaci do naprostého, sebedestruktivního šílenství.
Necronomicon vs. Evangelia: Co když vás pravda zničí?
Pro starověkého gnostika byl obyčejný život ve hmotě zlým snem. Osvobození (Pneuma) přicházelo až s přečtením zakázaných textů (jako jsou spisy z Nag Hammádí). Lidé u Lovecrafta také hledají únik – často do mystické Snové krajiny (Dreamlands), která se paradoxně zdá být bezpečnější než chladný fyzický vesmír.
Zde ale přichází hlavní koncept takzvané anti-gnóze. Grimoáry jako Necronomicon fungují přesně jako zakázaná evangelia. Obsahují absolutní pravdu o kosmu. Zjištění, že člověk je jen mikroskopickým smítkem vystaveným lhostejným monstrům, však lidská nervová soustava nedokáže zpracovat. Lovecraft tento ontologický šok formuloval naprosto nekompromisně:
„Nejpřirozenějším a nejstarším pocitem lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma. […] Lidský rod se v budoucnu buď naučí unášet odhalení, jež přesahují pozemské chápání, anebo se tváří v tvář těmto propastem rozumu zřítí do lůna blažené nevědomosti nového temného věku.“ (LOVECRAFT, H. P. Nadpřirozená hrůza v literatuře [Supernatural Horror in Literature]. The Recluse, 1927, č. 1.)
Osvícení jedinci (Pneumatici), kteří tuto pravdu přijmou, se u Lovecrafta nestávají světci, ale šílenými kultisty. Vzývají Cthulhu kdesi v bažinách, protože pochopili, že šílenství je jediná logická reakce na absurditu existence.
Konec antropocentrismu: Byli jsme stvořeni omylem?
Zatímco klasická náboženství učí, že vesmír vznikl jako jeviště pro člověka, kosmismus a gnosticismus sdílejí radikální odmítnutí antropocentrismu. V Lovecraftově novele V horách šílenství hrdinové zjišťují hrozivou pravdu: lidstvo nevzniklo z lásky, vzniklo čistě náhodou z biologického odpadu po experimentech mimozemských „Starců“. Jsme jen biologický omyl.
Sám autor potvrdil, že právě tato existenciální lhostejnost je absolutním jádrem jeho veškerého díla:
„Všechny mé příběhy jsou založeny na základním předpokladu, že běžné lidské zákony, zájmy a emoce nemají v obrovském kosmu jako celku naprosto žádnou platnost ani význam.“ (LOVECRAFT, H. P. Dopis Farnsworthu Wrightovi [Letter to Farnsworth Wright]. 5. července 1927.)
A s odhalováním děsivých pravd, ať už pomocí vědy, nebo okultismu, souvisí i poslední hřebíček do rakve lidské pýchy:
„Život je ohavná věc, a z pozadí toho, co o něm víme, na nás vykukují démonické náznaky pravdy, které jej činí někdy i tisíckrát ohavnějším. Věda, jež nás už beztak svými šokujícími objevy drtí, bude možná oním konečným vyhlazovatelem našeho lidského druhu – pokud jsme jím skutečně –, neboť její arzenál netušených hrůz by nakonec nedokázal unést ani ten nejsilnější lidský mozek.“(LOVECRAFT, H. P. Fakta týkající se zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny [Facts Concerning the Late Arthur Jermyn and His Family]. The Wolverine, 1921, č. 9.)
Vydali byste se pro poznání?
Gnosticismus a lovecraftovský kosmismus k sobě pasují jako rub a líc jedné starověké mince. Oba systémy chápou vesmír jako vězení řízené nevědomými silami. Ale tam, kde gnosticismus nabízí probuzení a únik, tam Lovecraft zavírá dveře, zamyká je zvenčí a klíč hází do propasti k nohám spícího Azathotha.
(Na mých nezávislých webových projektech, kde se věnujeme hlubší analytice internetových textů a struktuře narativů, často zjišťujeme, že ty nejpůsobivější příběhy napříč historií těží přesně z tohoto pocitu lidské bezvýznamnosti.)
Zanechává nás to s jednou velmi nepříjemnou otázkou. Kdybyste měli před sebou utajené gnostické evangelium nebo pravý svazek Necronomiconu a věděli s jistotou, že odhalení této pravdy navždy zničí veškeré vaše jistoty a dosavadní realitu… Otevřeli byste ho?
